Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

středa 20. dubna 2016

Donizettiho královny

Caetano Donizetti napsal za svůj nepříliš dlouhý život celkem 71 oper, z nichž nejoblíbenější jsou opery buffa Don Pasquale a Nápoj lásky,  ale mnohé z nich jsou dramata až tragédie, jež mají jako základ libreta náměty z britské historie.

Tři z nich se pak týkají tragických osudů královen. Děj Anny Boleny (1830) je zasazen do poloviny 16. století, konkrétně roku 1536, kdy se chce anglický král Jindřich VIII. zbavit této své druhé manželky, královny a matky jejich dcery Alžběty a přivede ji až na popraviště. Druhá opera Maria Stuarda (1835) se odehrává o 50 let později, kdy stárnoucí Alžběta, už jako královna Alžběta I., nechá popravit svou královskou sokyni a vzdálenou příbuznou, katolickou skotskou královnu Marii Stuardovnu.  Libreto vychází ze stejnojmenné hry Friedricha Schillera. Děj třetí opery, Roberto Devereux (1837), je pak zasazen do roku 1601, kdy zestárlá královna Alžběta I. nechá popravit svého favorita, mladého ambiciózního šlechtice a generála Roberta Devereux za zradu. A pak se řekne zlatá doba alžbětinské renesance.

Metropolitní opera se rozhodla přivést na svou scénu všechna tři tato díla a jejich režii svěřila celosvětově uznávanému skotskému režisérovi Davidu McVicarovi. Anna Boleno měla premiéru v roce 2011 a hlavní roli zpívala Anna Netrebko. V prosinci 2012 se konala premiéra Marie Stuarda a v hlavní roli oslnila Joyce DiDonato. Obě inscenace byly také krátce po premiéře zařazeny do projektu Met: Live in HD.


Konečně v letošním roce došlo na premiéru třetí opery - Roberto Devereux, kde McVicar nejen režíroval, ale navrhl i scénu. V hlavní roli královny Alžběty zpívala Sondra Radvanovsky, která v předcházejících měsících v MET vystoupila i jako Anna Bolena a Marie Stuarda. Další hlavní role zpívali Elina Garanča, Matthew Polenzani a Mariusz Kwiecień, tedy čtveřice zpěváků z operní extraligy, z nichž každý by byl ozdobou a tahákem jakéhokoli představení. Hudebního nastudování se ujal Maurizio Benini, který nastudoval i Marie Stuardu.
 


K představení lze především říct, že všichni účinkující předvedli vrcholné výkony, přestože partitura na ně klade mimořádné požadavky a není mnoho zpěváků, kteří takové role "utáhnou". Nad ostatní vynikala Sondra Radvanovsky, jejíž part byl jednak nejrozsáhlejší, jednak její projev byl mimořádně dramatický. Svým způsobem provedení operu převýšilo. Dokonce bych řekl, že Radvanovsky z představení díky tomu poněkud "trčela", což někdo může, podle mne mylně, považovat za její minus. Mimochodem svůj talent Sondra Radvanovsky předvedla, a velmi úspěšně, před 5 lety v Praze. Velký výkon podal i Polenzani. Přesto z hlediska hlasové kultury bych na první místo zařadil Elinu Garanča a hned za ní Kwieciene.

Když si člověk pustí tuto ukázku musí litovat, že nesedí v divadle

McVicarova scéna měla svou logiku, vlastně se vše odehrávala v tmavých palácových prostorách a na balkonech, kde se pohyboval sbor, což bylo funkční, ale nijak zvlášť působivé. Hudební nastudování však bylo bezchybné.

Gaetano Donizetti:
Roberto Devereux
Dirigent: Maurizio Benini
Režisér: David McVicar
Scéna: David McVicar
Kostýmy: Moritz Junge
Světelný design: Paule Constable
Sbormistr: Donald Palumbo
Choreograf: Leah Hausman
The Metropolitan Opera Orchestra a Chorus
Premiéra 24. března 2016 Metropolitan Opera House New York

Live: Met in HD 16. 4. 2016
Roberto Devereux – Matthew Polenzani
Elisabetta – Sondra Radvanovsky
Sara – Elīna Garanča
Duke of Nottingham – Mariusz Kwiecień
Lord Cecil – Brian Downen
Gualtiero – Christopher Job
A Page – Yohan Yi
A Servant of Nottingham – Paul Corona

Žádné komentáře:

Okomentovat