Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

pondělí 25. dubna 2016

PKF, Martinů a otec zakladatel

Po úspěšné londýnské Jenůfě v pondělí 18. dubna se v neděli 24. dubna Jiří Bělohlávek představil s PKF, kterou před více než 20 lety vybudoval, od roku 2005 je však jen jejím čestným uměleckým ředitelem a prezidentem Nadace PKF. V každé sezóně pak oddiriguje minimálně jeden koncert, toto byl ten letošní. Nešlo o žádnou vzrušující exhibici, ale poctivou soustředěnou muzikantskou práci, kterou zvlášť po druhé skladbě publikum ocenilo dlouhým potleskem.

Mozartova skladba pro malý dechový orchestr, to byla procházka Vídní z roku 1784. Při této hudbě člověk může plout prostorem a časem, protože jde o čisté l´art pour l´art. Hudba pro krásu a radost z ní, nic víc a nic míň.

A po přestávce naopak o 150 let mladší skladba pro 2 smyčcové orchestry, která je dramatická a naléhavá, jindy lyrická a vyvolává úplně jiné vzpomínky na to, co všechno se v tom roce přihodilo ve světě a u Martinů osobně, a do skladby se muselo nějak promítnout. Velká premiéra Julietty v Národním divadle, anexe Rakouska, cesta s Kaprálovou do Londýna, všesokolský slet v Praze, pobyt s Kaprálovou na Vysočině, klid na psaní skladby u  Paula Sachera ve Švýcarsku, mobilizace a v den dokončení skladby podpis Mnichovské smlouvy. Je to ovšem silně individuální. Někdo to tam vidět nemůže, jiný nechce, já to tam včera slyšel od prvních tónů. A není to výmysl, Martinů sám své myšlenky a pocity ze září 1938 popsal. A úspěch hned při prvním provedení v únoru 1940 v Basileji to dokládá. Arthur Honneger, který byl tehdy mezi posluchači, ho připisoval formě, čistě hudebním prvkům, ale ty samy o sobě nic neznamenají, pokud nejsou poháněny silnou myšlenkou, emocí. Což je možná hlavní problém sofistikované počítačové hudby, která dokáže oslovit jen velmi malý okruh posluchačů.

V lednu letošního roku dirigoval dvojkoncert v Paříži Jakub Hrůša s Orchestre Philharmonique de Radio France. Škoda, že neexistuje záznam, porovnání přístupu učitele a žáka by bylo zajímavé. Ale jinak existuje dlouhá řada nahrávek se jmény jako Charles Mackerras, Rafael Kubelík, Jiří Bělohlávek, a na Hrůšu bezpochyby dojde též.

I na youtube je umístěno několik nahrávek. Ta, kterou uskutečnil v roce 1982 Charles Mackerras se SOČR, je spojena s obrazem Smutný den od Toyen.  Neřekl bych, že vystihuje zcela atmosféru skladby, ale atmosféru doby jejího vzniku určitě.

Toyen: Smutný den
Rudolfinum
24. dubna 2016,19:30

Wolfgang Amadeus Mozart: Serenáda č. 10 B dur, KV 361 „Gran Partita“
Bohuslav Martinů: Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H. 271

Účinkující
Jiří Bělohlávek - dirigent
Jan Bartoš - klavír
Pavel Rehberger - tympány
PKF

Žádné komentáře:

Okomentovat