Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

pátek 17. října 2008

Stubai 2008

Karel Havlíček to zas až tak špatný neměl, ale...

Když Karla Havlíčka vytáhli 13. prosince 1851 ve 3 ráno z postele, trvala cesta do Brixenu 6 dní. My jsme vyrazili v 6 a do Stubaital to trvalo 5 hodin. Tenkrát to byla cesta bez hranic, po I. světové tam byly hranice dvoje nebo troje a dneska se řítíte po dálnici a jediná překážka je výběr poplatku za vstup do údolí. Cestou toho ani moc nevidíte, na blízkost měst upozorní jen houstnoucí a zase ochabující provoz na dálnici.

Až v Rakousku to všechno dostává nějak lidštější dimenze, silnice utíká plochým a nepříliš širokým údolím vedle řeky Inn a je dokonce vidět i města a městečka pod strmými svahy alpského masivu. Dvě z nich stojí za zmínku. První je Kundl, druhé Wattens a obě mají, i když dost okrajově, něco společného s Českou republikou.

Do Wattens, nějakých 20 km východně od Innsbrucku přišel počátkem 90. let 19. století ze severočeského Jiřetína pod Bukovou mladý sklář Daniel Swarovski (Svárovský). Měl za sebou praxi u svého otce a v rukou vynález na broušení skla. Spolu se švagrem Franzem Weisem založili ve Wattens v roce 1895 výrobu, jejíž výhodou byl dostatek vody na pohon a chlazení a menší konkurence než v severních Čechách. Když tento pán v roce 1956 zemřel, bylo mu 94 let a prosperující firmu řídila už 3. generace. Během let zavedli vlastní technologii výroby skla, brousí, vyrábí brusné kotouče, jako první na světě začali vyrábět reflexní značky a založili dokonce Tyrolean Airlines, spojujíci Innsbruck s Vídní a Zurichem. Firmu s asi 20000 zaměstnanců dnes řídí 5. generace Swarovských, její akcie vlastní okolo 70 členů rostoucí rodiny a její obrat po celém světě se blíží ke 2,5 mld. €.


A Kundl? Za 2. světové války byla vyvinuta technologie výroby penicilinu a za pomocí OSN byli v USA, Kanadě a Británii byli v prvních poválečných letech vyškoleni evropští odborníci a v několika zemích zahájena vlastní výroba tohoto antibiotika. V Československu to bylo v Roztokách, v Rakousku v Kundlu. V Kundlu byla později rozpracována technologie výroby penicilinu V, v Roztokách výroby 6-aminopenicilánové kyseliny z penicilinu G. Stejní lidé později vyvinuli technologii přípravy stejného meziproduktu pro přípravu dalších penicilinů ze zmíněného penicilinu V. Tu na přelomu 80. a 90. let 20. století koupila právě firma Biochemie Kundl, tehdy již součást koncernu Sandoz.

To však nebyla jediná pojítka mezi Čechami a Tyrolskem. V srpnu roku 1884 skončil ve vodách řeky Aache v městečku Oetz asi 50 km západně od Innsbrucku život 52letého profesora dějin umění na Karlově univerzitě a zakladatele Sokola dr. Miroslava Tyrše. Každoročně o svatodušních svátcích (květen/červen) se zde setkávají Sokolové z celého světa, sportují a zpívají českou hymnu u pamětního kamene s deskou v češtině, kterou v 60. letech 20. století umístila Americká obec sokolská na můstku přes řeku, asi hodinu cesty od Oetz. Později tam svou desku umístila i Česká obec sokolská.

Kousek cesty od Oetz, ve vesnici Sautens, se přesně o 200 let dříve stala radostnější událost. Narodil se zde Matyáš Bernard Braun, který později proslul jako sochař českého baroka. Na jeho přesídlení do Čech měl jistě zásluhu hrabě Špork, který 20letého mladíka potkal v Bolzanu, když vezl do tamějšího kláštera svou dceru. První zakázku v Čechách, o 5 let později, však dostal od opata cysterciáckého kláštera v Plasích Tittla, a to na sousoší sv. Luitgardy na Karlově mostě. V Čechách pak zůstává, jeho dílo je rozsáhlé a stává se majitelem největší ze 24 pražských sochařských dílen a také 3 domů.

O více než 350 let zpátky se udála ještě jedna událost, spojující Tyrolsko a Čechy. V roce 1927 poslal Jan Lucemburský svého 5letého syna Jana Jindřicha, mladšího bratra Karla IV., k Jindřichovi Korutanskému na hrad Tyrol nedaleko Merana, jako budoucího manžela jeho dcery a dědičky Markéty. V úvahu připadala i slabomyslná Adléta, ale nakonec dostala přednost tato Markéta, nesoucí přídomek Pyskatá. Sňatek se uskutečnil v září 1330 avšak v roce 1341 Markéta svého o 4 roky mladšího manžela vyhnala, údajně pro impotenci. Jan Jindřich se tak po 14 letech v Tyrolsku vrátil s ostudou do Čech. Politické souvislosti jsou však nasnadě. Císař pak sňatek zrušil a Markéta se vzápětí vdala za jeho syna. Ovšem i Jan se oženil a zplodil 6 dětí manželských a nejméně jednoho levobočka. Zdá se, že obvinění z impotence nebylo zcela oprávněné. Svatba s druhou ženou se však konala až poté, co sňatek s Markétou zrušil v roce 1349 i papež. A protože v té době manželky umíraly poměrně často, byl Jan ženat celkem 5x. Pikantní je, že jeho čtvrtou ženou byla ovdovělá snacha Markéty Pyskaté.

čtvrtek 25. září 2008

Výroční zprava BIS 2007 - Zpravodajské služby RF


V roce 2007 byly na území ČR již tradičně nejaktivnější zpravodajské služby Ruské federace (ZS RF). V uplynulém období nedošlo k výraznějším změnám počtu ruských zpravodajců působících v ČR v rámci ruské diplomatické mise či pod jinými krycími legendami.

Renesanci ruských zpravodajských aktivních opatření, jejichž sovětská éra byla přerušena rozpadem SSSR, lze datovat začátkem vyjednávání východoevropských zemí o vstupu do NATO a zahájením rozšiřování EU.

Z českého pohledu v roce 2007 dominovala ruská aktivní opatření související se záměrem vybudovat na našem území komponenty americké protiraketové obrany a ruskými spory s pobaltskými státy. Nadále pokračují snahy o získání skrytých vlivových kanálů v rámci státních a politických struktur ČR.

Především v rámci prosazování svých zájmů ve věci amerického radaru se ZS RF v uplynulém roce snažily kontaktovat, infiltrovat a ovlivňovat osoby a subjekty (především ze sféry občanské společnosti, politiky a médií) mající vliv na veřejné mínění. V širších souvislostech je cílem těchto snah nejen zvýšení odporu veřejnosti k radaru, ale mj. i vyvolání dojmu, že v Evropě dochází pod patronací EU a NATO k rehabilitaci nacismu a popírání rozhodující role SSSR při porážce nacismu ve 2. světové válce a záchraně Evropy.

Podle BIS se v případě ruských aktivních opatření vůči ČR a jejím spojencům jednalo o možnou součást širší a dlouhodobé ruské kampaně, jejímž cílem je narušit integritu EU a NATO, izolovat USA (resp. povzbudit izolacionistické nálady v USA) a obnovit kontrolu nad ztraceným sovětským bezpečnostním perimetrem v Evropě, a to bez ohledu na výsledek vyjednávání o možnosti vybudování protiraketového radaru v ČR.


Další ruskou rozvědnou aktivitou byl v roce 2007 zpravodajský sběr informací ekonomického charakteru a zpravodajská (zejména vlivová) podpora a ochrana ruských ekonomických zájmů v ČR. Tato rizika jsou kontinuálně reprezentována zejména čilými aktivitami současných i bývalých ruských zpravodajských důstojníků působících na diplomatických postech, v ruských státních i privátních společnostech a specializovaných obchodních komorách.

Tento vývoj se netýká jen aktivit ZS RF v České republice, což dokládá i nepřeberné množství informací, které lze najít v otevřených zdrojích. Např.:
- Odhalení ruského deníku Kommersant, že ruský manažer Oleg Švarcman spravoval fondy ve výši 3,6 mld. USD, jejichž vlastníky byly subjekty spjaté s ruskými zpravodajskými službami SVR a FSB. Švarcman rovněž spolupracoval se západními investory, a podle svých slov i v tomto ohledu spolupracoval s ruskými zpravodajskými službami. Uvedená kauza způsobila neklid mezi západními investory a rozpoutala diskusi o rizicích a roli bývalých ruských zpravodajců v komerční sféře.
- Když prezident Putin uváděl do úřadu novou hlavu ruské civilní rozvědky, o úlohách rozvědky mimo jiné řekl: „je potřeba aktivněji chránit ekonomické zájmy našich [ruských] společností v zahraničí“.
- V prosinci 2007 informovala ruská média o vystoupení prezidenta Putina na Radě pro vědu, technologie a vzdělání při úřadu prezidenta. Prezident mimo jiné konstatoval, že technická rozvědka musí být aktivnější a v blízké době bude třeba v tomto směru zkoncentrovat úsilí a stanovit priority. Prezidenta doplnil generální ředitel ruské Obchodní a průmyslové komory a bývalý ředitel rozvědky SVR, který navrhl, aby ruská technická rozvědka pracovala ve prospěch nového ruského státního podniku Rostěchnologija a aby byl zřízen orgán, který by informace získané rozvědkou předával i ruským soukromým podnikatelům a podnikům.

Ve světle těchto a dalších informací je třeba konstatovat, že důsledkem ekonomické špionáže není jen riziko ztráty konkurenční výhody či trhu. Ekonomika a podnikatelské skupiny mohou být a jsou rovněž využívány jako prostředek politického nátlaku.

BIS konstatuje, že ruská špionážní činnost v ČR aktuálně dosahuje mimořádně vysoké intenzity a úrovně.

pondělí 8. září 2008

Rusko-čínská spolupráce?

Dne 22. května 2008 řekl významný čínský oborník Pan Guang ve Washingtonu toto: "Ani jeden významný společný ekonomický projekt SCO (Shanghai Cooperation Organization) v zemích Střední Asie se neuskutečnil. Rusové by je chtěli uskutečňovat prostřednictvím těch struktur, ve kterých, jak oni si myslí, dominují - SNG, Euroazijský svaz - ale to jsou jalové organizace. Podepsali přes tisíc dokumentů, ale nic z toho se nekoná. Proto uzavíráme seriózní dvoustranné smlouvy s Kazachstánem, Uzbekistánem, Tádžikistánem.

Pžed 2 roky k nám přijel Vladimír Putin. Mluvil o jakémsi "energetickém klubu." Dodnes jsme nepochopili, co to je. A jaký může být klub mezi zemí - dodavatelem a zemí - spotřebitelem. Rusy zajímá pouze cena energetických surovin. Hrozí Evropanům, že nepřijmou-li jejich ceny, budou prodávat naftu a plyn nám. Potom přijíždí k nám a říkají, že pokud nebudeme souhlasit s jejich podmínkami, budou všechno prodávat Evropanům.

O čem se s nimi lze vůbec domlouvat. Uzavřeli jsme smlouvu s Chodorkovským a oni ho posadili do vězení. Od té doby 5 let probíhají prázdné rozhovory. A my jsme za tu dobu vybudovali ropovod z Kazachstánu.

A vůbec, když v letech 2001-3 měli dobré vztahy se Západem, na Čínu a SCO zapomněli. A dnes, kdy by se jim hodila nějaká politická podpora na Východě, znovu k nám přijíždí.

… Nás znepokojuje situace v Afghánistánu. Z pochopitelných důvodů se nemůžeme podílet na operacích pod velením NATO, jehož nejsme členy. Ale je možno uvažovat o jiné formě. V jižním Libanonu je dnes na příklad 1000 čínských vojáků. A co znamená pro naši bezpečnost Libanon ve srovnání s Afghánistánem."

A v National Defense Strategy 2008 (USA) se říká:
K Číně: The United States welcomes the rise of a peaceful and prosperous China, and it encourages China to participate as a responsible stakeholder by taking on a greater share of burden for the stability, resilience, and growth of the international system.

A k Rusku: Russia’s retreat from openness and democracy could have significant security implications for the United States, our European allies, and our partners in other regions. Russia has leveraged the revenue from, and access to, its energy sources; asserted claims in the Arctic; and has continued to bully its neighbors, all of which are causes for concern. Russia also has begun to take a more active military stance, such as the renewal of long-range bomber flights, and has withdrawn from arms control and force reduction treaties, and even threatened to target countries hosting potential U.S. anti-missile bases. Furthermore, Moscow has signaled an increasing reliance on nuclear weapons as a foundation of its security.

Ostatně vztahy mezi USA a Čínou z počátku 70. let (viz na př.: Henry Kissinger - Bouřlivé roky) ukazují, jak lze zájmy obou těchto zemí propojit.

neděle 7. září 2008

Západ nemůže riskovat.


Za poslední 2 roky se země velmi změnila. Pro vraždu Politkovské vypracovali schema: nepřátelé Ruska, nepřátelé Putina, včetně zahraničních. U Litvinova to zkoušeli taky, ale pak se vykašlali na lhaní, mávli rukou a vraha slavnostně zvolili do parlamentu. Za co jiného než za vraždu, takovou nulu. A u Jevlojeva už nic nepředstírali. Posadili ho do auta ministra vnitra a zastřelili.

Nejvíce šokující je, že už to nikoho nešokuje. Nebylo to lehké, ale dnes může stát beztrestně vykonávat politické vraždy. A západ je pohlcen intelektuální diskusí nad interpretací 3. odstavce 4. bodu smlouvy Medveděv-Sarkozy a nemůže se zabývat drobnostmi a riskovat ohrožení důležitých strategických zájmů...

Andrej Piontkovskij, matematik, člen Pen klubu, doživotní putindent

pátek 5. září 2008

Alexander Podrabinek (Rusko)

Je už zcela jasné, že Kreml vede Rusko k izolaci od vnějšího světa. Naprosto nemístné jsou nářky politických analytiků, chytajících se za hlavu, že moc jakoby nepředvídala rostoucí mezinárodní izolaci země, nedokázala vyhodnotit její následky a nechápala význam integrace. Předvídá, dokáže a chápe. Toto je vědomá kremelská politika, plně opodstatněná těmi idejemi a hodnotami, kterými se řídí kremelští činitelé. Maximální možná izolace země od svobodného světa, to je jedna z hlavních podmínek nekontrolovatelného setrvávání jejích vůdců u moci. Kvůli tomu obětují cokoli, nejen vojenskou bezpečnost země, její politickou stabilitu a ekonomickou prosperitu, ale možná i vlastní možnost zotavovat se na šťastném Západě z útrap ruského života a ukládat v jejich bankách prostředky nabyté v Rusku. Zanechají po sobě Rusko prázdné, hladové a mrznoucí, bude-li na tom záviset zachování jejich moci. Logika ponoření se do autoritářství vyžaduje nejen věčného vnitřního a vnějšího nepřítele, ale i opatření k úspěšné izolaci země od protiautoritářských vlivům. Především proto všechna ta masivní protizápadní rétorika poslední doby, počínaje mnichovskou řečí Putina, nebyla nahodou, bezděčným projevem nespokojenosti nebo špatně vypočítanou politikou. Rusko jasně ukázalo své priority a nevidět je může jen ten, kdo si přeje vidět ne to, co je, ale to, co vidět chce. Nicméně je zřejmé, že absolutní izolace země jí nedává naději na přežití, to je sotva možné, ale kremelské vedení ji povede touto cestou do konce. Prognóza je očividná a neutěšená. V Rusku umírá svoboda a upevňuje se autoritářství a budoucnost západní demokracie závisí na schopnosti západu projevit pevnost ve vztahu k autoritářským státům. Nyní už není téměř žádných pochyb o tom, že Rusko bude i v budoucnosti používat separatistické konflikty u sousedů k vyostřování situace a faktické anexi území.

Proč by nebylo možné znovuzrození kvazisovětského režimu? Existují jeho mnohé příznaky: monopolní moc jedné politické skupiny, úplná závislost soudní moci a parlamentu na této skupině, imitace voleb, beztrestnost funkcionářů a politické elity a také její opory - silové a bezpečnostní orgány. Agresivní vnější politika, postupující izolacionismus naředěný připraveností spolupracovat s diktaturami a jakýmikoli prostředky klást odpor západním demokraciím. Nepřítomnost svobody legální politické činnosti, svobody mítingů a demonstrací. Ještě živá, ale už do krajnosti utlačená svoboda slova... Pouze okamžitá a tvrdá reakce západu na autoritářské tendence v Rusku by mohla pomoct udržet zemi na demokratické dráze a mír uchránit před globální vojenskou konfrontací. (www.ej.ru, 2.9.2008)

Alexandr Podrabinek (1953) je ruský novinář a ochránce lidských práv.

Valerija Novodvorskaja

''...Ta podlá válka zavazuje všechny slušné Rusy stát se součástí páté kolony. Dnes je Gruzíncem každý, v kom ještě nezemřelo svědomí. Umím špatně gruzínsky. Ale znám slovo 'ara' ('ne') a větu 'Poutin cartvéli eris djalatia' ('Putin – kat gruzínského národa'). A jak to říkám, přerušuji diplomatické styky s čekistickým státem... Ve válce proti Finsku v roce 1939 ztratil Stalin místo v Lize Národů. A za Gruzii by měli Rusko vykázat z OSN!...''

Valerija Iljična Novodvorskaja (1950, Baranoviči, Bělorusko) je ruský politik, zakladatel a předseda "Demokratické unie." Novodvorskaja byla od mládí aktivní v ruském disidentském hnutí a poprvé uvězněna sovětskými úřady v roce 1969 za distribuci letáků, které kritizovaly sovětskou invazi do Československa.


Z interview se spisovatelem Borisem Strugackým


OTÁZKA: Nenávist ke Gruzii a Gruzíncům bičuje éter i stránky tisku a to naprosto beztrestně. Stal se šovinismus státní politikou?
ODPOVĚĎ: Jinak nelze. Vždyť jsme se už vrátili na začátek 80. let. Dej bůh, aby nás to nezaneslo na konec let 30. Rusko, jak známo, má jen dva spojence: naši oddanou byrokracii a naše chrabré orgány.
OTÁZKA: Takže v ''medveděvovské oteplení'' už nedoufáte?
ODPOVĚĎ: Ne. Žádné iluze. Před námi je Velké Postátňování a Rozhodná Militarizace se všemi z toho vyplývajícími důsledky pro práva a svobody. Oteplení skončilo aniž by začalo.

I malé děti podporují svého prezidenta


Obrázek ze série dětských kresbiček "Veselý tank."