Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

neděle 8. prosince 2019

Listopadové drobky

Tady jsou moje poznámky k převážně listopadovým událostem:

Karel Schwarzenberg mluvil o krásné atmosféře v Čimelickém kostele
1. prosince
A proto je žádoucí občanská společnost, protože žádná partaj ten pocit sounáležitosti dát neumí. Aspoň já si nedokážu představit, že nějaký Zeman nebo Babiš by zahnali mé chmůry a nakazili mne radostí ze života.

Babiš před časem mluvil o tom, jak ho Paříž inspirovala k myšlence postavit v Praze úřednické městečko
1. prosince
Až se zas Bureš bude chvástat tím, že je velký Babiš budovatel a pro úřednické městečko se inspiroval v Paříži: Muzeum d´Orsay je první z řady staveb nazývaných "Velké projekty Françoise Mitterranda". Patří mezi ně také Parc de la Villette s Cité des sciences et de l'industrie a Cité de la musique, Grande Arche de La Défense (1989), Grand Louvre (1993), Institut du monde arabe (1987), Opéra Bastille (1989), Ministerstva ekonomiky a financí (1988), Francouzská národní knihovna (1996). 

V ruské TV1 se pustili do starosty Řeporyj, který oznámil přání postavit památník Rusům z Vlasovovy ROA bojujím u Praha v květnu 1945 proti Wehrmachtu
2. prosince
Pěkná partička, jen co je pravda, jednomu je z nich na blití. Vrací mi to vzpomínky na dětství, kdy jsem místo výuky ruštiny, která u mě vyvolávala nauzeu, navštěvoval lékaře.

30. listopadu
To je opravdu povedená taškařice. Konečně jasný důkaz toho, že Rusové mají v evropských Řeporyjích nepřítele a musí zbrojit a zbrojit a zbrojit.

Vláda chce rozprodat zásoby kovů
30. listopadu 
Mně to pořád nejde na rozum. Co byste asi řekli, kdybych zdědil něco domácích pokladů, na jejichž pořízení si mí předkové utrhli od huby, a rozhodl se, že je prožeru. Asi že jsem vůl. A Babiš, když našel ve skladišti cenné kovy, tak je hodlá jen tak prošustrovat v zájmu své popularity. A co prodá napřesrok, třeba nás do rosatomského otroctví? Šlechtici tvrdí, že rodinný majetek pouze spravují, aby ho předali svým potomkům.

29. listopadu
Wow, konečně stát dělá něco pro občany. A co takhle prodávat výnosné posty? Ministr za 10 milionů, náměstek 5 atd. S touto inovativní myšlenkou přišel svého času Zeman, ale kauzu bamberský kšeft nedotáhl dokonce. Dnes, kdy už nikdo nelže, protože jen vyslovuje odlišný názor a ústava to výslovně nezakazuje, by se to mohlo povést.

Čínští křesťané
28. listopadu
Tak před muslimama nás soudruzi B+Z zachránili a teď nám sem cpou soudy křesťany. A my všichni čeští vlastenci přitom věříme na Radegast. Nechte nám naši víru 

Schůzka se spolužáky
 28. listopadu
Sešel jsem se s pár přáteli z mládí. Někteří se neuctivě vyjadřovali k prezidentovi a premiérovi, jeden hlasitý příznivec MZ radši nepřišel, další takový utekl, někteří tajemně mlčeli, Alzheimera však popírali. Pár šťastlivců tvrdilo, že podzim života je vlastně jeho jarem, opačný názor se nevyskytl, kdo si to má taky ksakru pamatovat. Pokud jde o VKml, jeho tuplované křiváctví vesměs odpuzuje. Zatímco to myšlenkové snad lze čistě teoreticky vydávat za alternativní pravdu, ono fyzické je coby alternativní krása všeobecně odmítáno, tak hluboko jsme ještě neklesli.

Ještě k Letné
25. listopadu
Přečetl jsem si docela rozsáhlý komentář k "Letné." Tedy celý a ne jen výběr podle nálady a musím konstatovat, že nejen jeho autor, ale i zpravodajové CNN z počátku týdne sice prezentují více méně pravdivý výčet fakt, ale jejich závěry jsou mylné. Navíc je z toho cítit názor, že když se lidi nebáli jít na Letnou, tak máme pohodovou demokracii a Babiš je pevně proevropský a pro NATO, takže se až tak moc neděje, zvlášť, když byl demokraticky zvolen. Zajímavé je, že jedním ze zdrojů autorových názorů byl Petr Brod.

Ruští komunisté 
24. listopadu
To je teda síla: "Před námi jsou nejsvětlejší ideály spravedlnosti a vedou nás geniální myšlenky Marxe a Engelse! Jsme inspirování velikými vítězstvím našeho tisíciletého státu! Půjdeme vpřed pod praporem bolševické strany, Rudým praporem velkého Října, praporem Lenina a Stalina, pod praporem vítězů!" Takhle se před pár týdny vyznal ze své víry předseda ruských komunistů a českomoravští jsou z toho odvázaní. Nic se nenaučili, nijak se nepoučili, stále sní o kroucení krků.

Mizerové s poškozeným charakterem 
22. listopadu
Jeden deník zvaný DeníkN oslavil rok existence a dneska jsem v něm četl o výměně bytů. Tedy jen na chvíli. Vy třeba odjedete na pár dní do Francie, spíte tam v cizím bytě, zatímco jeho majitel přebývá ve vašem. V době postfaktické a v globalizovaném světě plném lží a úskoků najednou taková důvěra? Jo a funguje to. Nejspíš proto, že lidé jsou v zásadě pořád stejní. Někteří si důvěřují a mají se rádi, jiní organizují masakry a pomlouvají. Bylo, jest a bude. Jen mizerové s poškozeným charakterem jako Okamura, Filip či Zeman se snaží profitovat z kalení vody. Ostatně i ve starověkém Římě byly politické vraždy na denním pořádku. Takže nepodléhejte panice a zkuste si v rámci psychohygieny občas vzpomenout aspoň na jedno přikázání. Třeba nepokradeš a nepromluvíš křivého svědectví. (O smilnění zas jindy).

Výročí čečenské války
22. listopadu
11. prosince uplyne 25 let od začátku první čečenské války. O tom, co zůstalo v paměti Čečenců různého věku, povolání a občanství, žijících v Čečně i Evropě, vypráví velký film mimořádné novinářky a osobnosti Anny Nemzer. Bude k vidění onoho 11. prosince na tvrain.ru. Její krátký film o Beslanu z letošního srpna je k vidění na youtube. Sotva si lze představit, jakým rizikům jsou tito lidé vystaveni a jakou skvělou práci odevzdávají (a někdy i životy). Tam nás chce dotáhnou inžinýr Zeman?

Mladí kohouti

Na české politické scéně dnes dosluhují tři nejvyšší ústavní činitelé, kteří v sobě nesou stigma členství v KSČ, dva z nich dokonce již 50 let staré, a ti zanedlouho doslouží tak, jako mnoho dalších, co do politiky vstoupili před 30 lety. Dnes je zhruba třetina obyvatel narozených po roce 1989 a dospělosti dosahuje každoročně zhruba 100 000 mladých lidí a stejný počet starých odchází. A tak není divu, že vznikají seskupení, která se snaží oslovit především mladé lidi. Jako první to byli Piráti, o něco později vznikla platforma Praha sobě vedená Janem Čižinským, v posledních letech pak iniciativa Milion chvilek pro demokracii. A tak lze na té mladší straně politického spektra očekávat jisté napětí.

Zdá se mi proto logické, že 26letý nedostudovaný filosof a teolog Mikuláš Minář a jeho parta Milion Chvilek trochu vzali vítr z plachet Pirátům, kteří se 10 let prezentují jako poněkud elitářští sice, ale autentičtí představitelé těch mladých a progresivních. A najednou přijde parta lidí, kteří staví do popředí hodnoty jako etika a morálka a jdou za ní statisíce, zatímco Piráti ve stejné době řeší osobní problémy místopředsedy Jakuba Michálka a v IT hlasování to zajímá pár stovek lidí. A navíc nová předsedkyně TOP09 se k výzvám z Letné hlasitě hlásí, a už vůbec nemluvím o možnosti, že Chvilky vytvoří vlastní politickou stranu.

Takže co teď, to přece musí být frustrující? A tak 30letý místopředseda, absolvent elitního Keplerova gymnázia, studijních pobytů v Anglii a USA, práv a teoretické fyziky na UK zřejmě ve stavu jakési osobní krize nevidí nic lepšího, než vcelku nejapně zaútočit na TOP09 a jejího zakladatele. Říká o sobě, že je otevřený a tvrdý. Jaká ale může být budoucnost takového člověka s kulhající sociální inteligencí v politice? „Winston Churchill řekl: Když otevřeme hádky mezi minulostí a současností, ztratíme budoucnost.“

Zdá se mi, že tato událost má pro budoucnost české politiky větší význam, než tragikomické Babišovy kauzy.

úterý 3. prosince 2019

Vůdcové nebo krysaři?

Tohle není žádná hlubokomyslná úvaha, nýbrž pár poznámek které jsem si napsal k událostem proběhnuvším v listopadu. Tady jsou, o jaké události šlo, zkuste doplnit sami:

Pokud chceme chránit principy svobody a demokracie, pak musíme chránit svobodu slova ve svobodných médiích. Základní svobodou je svoboda volby, pokud ji ztratíme, pak se ocitáme v modelu, který si naše země prožila ve druhé polovině 20. století se všemi důsledky z toho plynoucími, což je nyní zcela zjevné. Moc prostě chutná, a absolutní moc chutná absolutně. Mlčící (absentující) elity posilují nejen kuráž šedé zóny, ale zároveň zvyšují falešný bačův pocit o jeho výlučnosti, nedotknutelnosti a neporazitelnosti. Vidíme to každý den v produkci jeho plošné propagandy. Orwell a Ortega y Gasset ožívají po 70, respektive po 90 letech.
-------------------
Unavuje mne neustálé mudrování sociologů, politologů a jiných -ologů o tom, co hýbe masami, které odvádí od reálného řešení problémů. Ostatně expert Marx na tom vybudoval své zavádějící teorie. Jako kdyby se za posledních pár tisíc let podstata člověka nějak extra změnila a osoba krysaře byla bezvýznamná. Jsou Burešové jen davem vláčení zoufalci nebo je dav, horou lží vyděšený a drogou falešných slibů zpitomělý, smýkán jimi? Stačí se rozhlédnout po tu- i cizozemsku. I kdyby se vysázelo 10 milionů stromků, nepohne to s nimi ani o milimetr. Včera, dnes a zítra.
-------------------
Zavelel vůdce a oni si vzpomněli, koho že to vlastně milují nejvíc. Jemu je všechno hned jasné, zatímco ti demokrati pořád diskutují. Asi neví. Navíc my se chvástáme, ale zrušení poddanství u nás vstoupilo v platnost jen o 12 let dříve než v Rusku.
-------------------
Státní pohřeb AB nevyšel. K uctění všech, kdo loajálně drží hubu a krok a případně se ohnou, se mu nedostavilo kýžených 300 000, tedy víc než nepokořených na Letnou, ale pouhých 40 000 stejně loajálních. I ty však musel blbeček Kremlík ponížit. A dnes si vláda užívala svatovítskou katedrálu. Koho zneužijí příště?
-------------------
Bezpečná budoucnost v IF - skvělí Petr Kolář, gen. Petr Pavel, Eva Romancovová. "V liberální demokracii se musí věřit, když by to bylo nezbytné, budu kandidovat, dezinformační centrum bylo ochromeno." Připadá mi ale málo apelovat na "drobnou práci" tváří v tvář bezskrupulózní chobotnici. Hergot, partaje opatrně našlapujou, cítím skepsi i u těch dosud nejpřesvědčenějších. Chybí lidi jako Navalnyj nebo Ljubov Sobol.
-------------------
Česká justice konečně narovnala páteř. Poté, co zjistila, že Babiš je sice lump, ale nejsou pro to dukazy a take ze neni zcela jasne, zda mluvi s vlastni zenou, ktere sveril veskery svuj majetek, došla k závěru, že prezident se nijak nezpronevěřuje svému posláni, když lze jako když tiskne. Oporu má v lidu a v Babišově fanklubu. Jsem rád, že pravda zvítězila. Krást se může i sprosťačit.
-------------------
"Naprosto nechutná a odporná je hysterická kampaň, kterou de facto ke svému zviditelnění spustila ta soldateska, která tu teď zaujímá vedoucí pozice, počínaje vládou a konče tím trapným představitelem katolické církve, kterému jsou proti srsti papežovy požadavky na skromnost," říká Honzák.
-------------------
AB prokázal svou péči o českého občana tím, že mu zajistil EET. Kdo to má? V další etapě mu postaví úřednické městečko Hřib neHřib. Je připraven ho třeba zarýt do země, v krajním případě koupí opuštěný ostrov a ministerstva budou stát tam. Později se k nim přestěhuje zbytek republiky. Na Andreje nikdo nemá, on dokáže vylít i prázdný hrnek.
-------------------
Soudní rozhodnutí v kauze Peroutka čtěte pozorně. Není to rozsudek o tom, že prezident nelhal. Rozsudkem je toliko konstatováno, že prezident beztrestně lhát může.

pondělí 2. prosince 2019

Kdo za to může?

Stále znovu se vracejí spory o to, kdo může za jistý morální marasmus, který zažívá česká politická scéna. Politologové a sociologové preferují lid a vysvětlují skutečnost složitými zobecňujícími úvahami o jeho roli, což není žádná novinka, viz revoluční Francie a s touto vizí pracoval kdysi i Marx, který na ní dokázal postavit zhoubnou a vražednou teorii třídního boje.

Vidím to trochu jinak, ale zkusím být stručný. Prosazování určitých ideí nediferencovaným lidem je nesmysl. Národní společenství jistě není nepopsaný list, nese pozitivní i negativní otisky minulosti. Ale má-li se dát masa lidí do pohybu, vždycky musí přijít někdo, kdo s podporou nikoli lidu, ale lidí myšlenky formuluje a prosazuje. A tito zástupci mohou být povahy různé a formulovat rozdílné programy. Od velmi liberálních, chceme-li demokratických, až po velmi konzervativní s rozhodující rolí jedinečného vůdce. Příkladů je bezpočet. Mají-li však vůdcové dosáhnout cíle hnutí, samozřejmě musí mít podporu dostatečně velikou.

Lidé sice mají na jedné straně stejná práva, ale současně ne všichni stejné možnosti. Gaussova křivka rozložení inteligence tady platí jako zákon. Jistá část populace není prostě disponována, ať již geneticky nebo osobní zkušeností k tomu, aby prohlédla triky těch jedinců, pro něž je hlavní motorem moc, nezřídka podepřená vědomím, že oni jsou ti vyvolení. Tedy těch, kteří jsou k dosažení svých cílů schopni a ochotni použít bez zábran všech dostupných prostředků, mezi něž patři na prvním místě lži o situaci, ve které se společenství nachází, o svých cílech a s tím související pomluvy konkurentů. Tyto prostředky pak nezřídka používají ještě dřív než vstoupí do politiky, aby získali pozornost a důvěru lidí. Teprve poté se "nabídnou," že nešvary vyřeší. Někdy se ovšem takovou složitou cestou nezdržují a k moci se dostanou silou. Ti kdo to neprohlédnou, se stávají jejich nástroji a obětmi a někteří tomu říkají vůle lidu. Známý psychiatr dr. Honzák tvrdí, že 2/3 občanů se bez vůdce neobejdou.

Jedinci, kteří onu primitivnost prohlédnou, nemají jako jednotlivci sílu se jim postavit, od toho jsou tady v prvé řadě demokratické politické strany, pokud ovšem neselžou, což se stává, když se z pohodlnosti nebo neschopnosti chovají, jako kdyby nešlo o uzurpování moci, ale o demokratickou diskusi. Tím ovšem otevírají pohodlnou cestu lidem, jimž demokracie slouží jen jako prostředek k totalitnímu vládnutí. Mám-li být konkrétní, byly to například demokratické strany lidová a sociálnědemokratická, kdo pustil Andreje Babiše do vlády. A byly to i ostatní strany, které nebily na poplach, nešly včas do ostrého střetu a nedokázaly proud demagogie, lží a polopravd zastavit.

Ani dnes ne, když na Babišovy invektivy reaguje předseda ODS slovy o tom, že by měl vážit, proč ho lidé nemají rádi. Co tím chtěl říct, chtěl mu pomoct?

Ano, nakonec rozhoduje volič, ale na toho musí působit politické strany. A ty demokratické selhávají.  Dalo by se říct, že v nich selhaly elity. Nejspíš na to nemají a vyklízí pozice.

Proto se tady objevili ti mladíci a slečny, kteří dostali již podruhé téměř 300 000 lidí na Letenskou pláň. 3 % populace, ze kterých si prezident hloupě utahuje, že jsou to pouhá 3 % populace. Buď se demokratické strany probudí nebo je tihle lidé dříve nebo později právem smetou.

neděle 1. prosince 2019

Velkorysost Titova

V lepších rodinách jsou svatby, křtiny a korunovace příležitostí ukázat se. V době, kdy strašlivá třicetiletá válka přešla ve zdobné baroko, v tom obzvlášť vynikl francouzský král Ludvík XIV., ale zahanbit se nedal ani jeho bratranec a císař Leopold I. Rakouský, pro jehož svatbu napsal italský skladatel Marc Antonio Cesti operu Il pomo d´oro, která se v roce 1668 hrála dva dny. Leopoldův syn, císař Karel VI. byl v roce 1723 korunován českým králem a k této mimořádné slávě napsal císařský dvorní skladatel Johann Joseph Fux šestihodinovou operu Costanza e fortezza. Takže když byl v roce 1791 v Praze korunován Leopold II., vnuk předcházejícího Leopolda a syn Marie Terezie, bylo odkud čerpat inspiraci.

České stavy tehdy korunovaci uvítaly, neboť se chystaly s novým králem dohodnout na odstranění údajných křivd na nich "spáchaných" Leopoldovým předchůdcem, bratrem a reformátorem Josefem II. A tak se rozhodly přispět k oslavám korunovační operou. Najaly si k tomu impresaria Stavovského divadla, který, když mu nevyšel dvorní skladatel Salieri, se obrátil na Mozarta. Ten sice připravoval pro Emanuela Schikanedera a jeho předměstské divadlo ve Vídni Kouzelnou flétnu, ale neodolal, možná proto, že nabídka honoráře byla dvojnásobná proti běžným cenám a Stavovské divadlo také bylo jiný level. Zadarmo to nebylo také proto, že času bylo zatraceně málo a Mozart tak vstoupil do pomyslné soutěže v rychlopsaní oper, když zakázku dokončil za 18 dní. O 25 let později trvalo neméně slavnému Gioacchino Rossini napsání Lazebníka sevillského o jeden, možná 6 dní déle. V zájmu spravedlnosti je třeba dodat, že Mozart si pomohl externí subdodávkou secco recitativů, jichž se ujal skladatelův žák Franz Xaver Süssmayr. Někteří znalci ovšem tvrdí, že měl (možná) operu v šuplíku již delší dobu.

Libreto nesměla být žádná taškařice, ale poctivá opera seria, pro niž byla vybrána příhoda zasazená do 1. století a jejíž zápletka byla ověřena praxí. Původní libreto napsal v roce 1734 vídeňský dvorní básník Pietro Metastasio a za necelých 60 let do pražské objednávky bylo podkladem pro 40 oper, mnohé z nich skladatelů zvučných jmen. Titus byl historická osoba, která vládla koncem prvního století př. n.l. a nebyl to žádný beránek, neboť ještě jako vojenský velitel se zasloužil o dobytí Jeruzaléma a zničení druhého chrámu.

Nicméně děj opery začíná až po jeho nástupu na římský trůn a jde o zamotanou historii plnou lásky, touhy po moci, nenávisti, zločinu a omylů. Sesto, který byl přemluven krutou Vitellií k zapálení Říma a nepovedené vraždě Tita, je odsouzen k smrti, stejně tak i iniciátorka pomsty. Nakonec však císař usoudí, že bude lepší, když bude vzpomínán ne jako příliš pomstychtivý, ale naopak nepřiměřeně soucitný a odsouzence těsně před jejich předhozením divokým šelmám omilostní. (V historickém příběhu se však nakonec vykašle na všechny proradné Římanky a ožení se s židovskou dívkou Berenice.)

Mozartova verze trvá s přestávkou téměř 3 hodiny a při provedení ve Stavovském divadle dne 6. září  1791 se údajně nelíbila císařově ženě (žádný důkaz však neexistuje) a když se slovy "německé svinstvo" odešla, opustil divadlo i císař. 

Opera se přesto těší relativně vysoké popularitě, a když se pražské Národní divadlo rozhodlo uvést ve Stavovském divadle všechny tři Mozartovy opery související s Prahou, tak u příležitosti 230. výročí  premiéry dirigoval Placido Domingo v říjnu 2017 Dona Giovanniho, v únoru 2018 proběhla premiéra Figarovy svatby a posléze v květnu 2018 uvedl Marc Minkowski Titovu velkorysost, bohužel jen v koncertním provedení. Čímž jsem doklopýtal k představení v Divadle na Vídeňce.

Operní divadlo postavené v roce 1801 je vlastně nejstarší ve Vídni a může se pochlubit premiérami řady Bethovenových skladeb včetně opery Fidelio. Později bylo řadu desetiletí nejprve průkopníkem a poté udržovatelem slávy operety. A posléze od 250. výročí Mozartova narození dostalo do vínku  prezentovat jako stagionová scéna současné špičkové režiséry a zajímavé inscenace především oper barokních, Mozartových a současných, což v zásadě dodržuje a uvedení La clemenza di Tito to potvrzuje.

Tato opera ovšem nenabízí moc prostoru k efektnímu inscenování a ani její "aktualizace" by nedávala velký smysl, protože je nadčasová. Značná část děje je statická a je to vlastně složitý příběh, kde se někdy divák obtížně orientuje v ději. O to větší důraz je pak třeba klást na hudební složku inscenace. Mozartova hudba to ovšem zpěvákům i dirigentovi usnadňuje. Režisér Sam Brown se sice vzdal římských reálií a současně nesáhl ani po zjednodušující aktualizaci, takže řešení této rovnice nutně vedlo k pojetí děje jako řady vzájemně se proplétajících psychologických studií.

Zatímco režijní fígle mnohdy odsouvají do pozadí hudební podstatu inscenovaných oper, v Brownově pojetí zhmotněném ve scéně Alexe Lowde tvůrci tomuto lákadlu nepodlehli. Divadelně zkušenější designér vytvořil z prosklených kovových rámů klec připomínající proměnný prostor tak jednoduchý, že bez dalšího by měl nakročeno ke polokoncertnímu provedení. Onu vyváženou divadelní dimenzi pak inscenaci dodává videoprojekce, která vytváří atmosféru a dokresluje detaily nejen děje, ale i nitra duší jednotlivých postav.

Našeptávačka Vittelia a palič Sixtus
Publius, Sesto jako vězeň a Titus
Nakonec všechno dobře dopadlo a radují se zpěváci i publikum
Mohu-li posuzovat výkony účinkujících, potom neustálý pohyb všeobecně kladl slušné nároky na jejich fyzickou kondici. Všechny role byly obsazeny kvalitními zpěváky minimálně "evropského" formátu, někteří se do divadla na Vídeňce vrací. Mne osobně zaujala především Nicole Chevalier jako Vitellia, jinak univerzální diva berlínské Komické opery a Jeremy Ovenden v roli Tita, která je jeho specializací. Z obou kontratenorů (Sesto a Annio) mne více zaujal ten prvý, i když korejskoamerický představitel Annia je znám jako vynikající zpěvák mimo jiné z Luksovy a Radokovy Arsildy. Nad rámec libreta byla přidána postava Berenice, která nezpívala, pouze tančila. Logika tohoto kroku spočívá v tom, že s touto židovskou královnou měl skutečný Titus poměr a stála svým způsobem mimo římské intriky, což ji do jisté míry osvobozovala, ale zas ne tak moc, protože při nástupu na trůn se jí musel Titus vzdát.

Orchestr Concentus musicus Wien, který v roce 1953 založil a pak 62 let vedl Nicolaus Harnoncourt (1929-2016), specializující se na barokní muziku hrál přiměřeně komorně, což zrovna této opeře zřetelně prospívá a bezpochyby by neškodilo ani jiným mozartovským produkcím. Stejně jako by velkorysost slušela i jiným vládcům.

Takže shrnuto a podtrženo stálo za to do Vídně zajet. A nebylo by od věci, kdyby se Národní divadlo k této opeře vrátilo dřív než po 40leté pauze jako v případě posledního nastudování, které se hrálo v letech 2006 až 2010.


Theater an der Wien
19. října 2019

Wolfgang Amadeus Mozart
La Clemenza di Tito
Libreto:  Pietro Metastasio

Hudební nastudování               Stefan Gottfried
Režie                                               Sam Brown
Scéna                                              Alex Lowde
Choreografie                                   Stina Quagebeur
Světla                                              Jean Kalman
Video                                              Tabea Rothfuchs

Osoby a obsazení
TITUS                                            Jeremy Ovenden
VITELLIA                                     Nicole Chevalier
SERVILIA                                     Mari Eriksmoen
SESTO                                           David Hansen
ANNIO                                          Kangmin Justin Kim
PUBLIO                                        Jonathan Lemalu
BERENICE                                   Stina Quagebeur

Orchestr                                        Concentus Musicus Wien
Sbor                                              Arnold Schoenberg Chor (sbormistr. Erwin Ortner)