Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

úterý 17. července 2012

Co to na té renesanci je, že by naděje?

V posledních 2 letech se konalo několik významných výstav, spojených s renesančním malířstvím: Michelangelovy kresby ve vídeňské Albertině, renesanční portrét v Berlínském muzeu, renesanční madony v drážďanském Zwingeru nebo malby Leonardo da Vinci v Londýně. Všechny tyto výstavy pokrývají období několika desítek let koncem 15. a počátkem 16. století. Zdá se, že renesance byla opravdu tím kadlubem, který z mnoha důvodů dal vyniknout univerzálním geniům typu Leonarda či Michelangela.


Výstavu obrazů Leonarda da Vinci uspořádala britská National Galery, a bylo možno ji vidět v Sainsbury Wing na Trafalgar Square, pokud se vám podarilo získat vstupenku.

Akce byla pozoruhodná tím, že se podařilo získat 9 ze 16 známých Leonardových obrazů, což dosud nikdo nedokázal. Samozřejmě chybí ten nejznámější - Mona Lisa, která je jako oko v hlavě střežena v pařížském Louvru. Ostatně je to logické i proto, že sám název výstavy je "Leonardo da Vinci - malíř milánského dvora", a na Moně Lise začal malíř pracovat o 5 let později.

Ale zkusme to popořadě. Leonardo se narodil jako nemanželské dítě někde u vesnice Vinci, což je zhruba 50 km od Florencie. V asi 5 letech si ho k sobě vzala otcova rodina, a ve 14, kdy už byl jeho talent zřejmý, ho otec dal do učení k mistrovi Verrocchiovi, který měl největší a dobře fungující uměleckou dílnu ve Florencii. Tam působil nejméně do 24 let, kdy byl obviněn z radovánek s jakýmsi zlatnickým učněm, což bylo trestné, ale protože v tom s ním jel i nějaký synek z okruhu Lorenza Medicejského, dostali jen několik ran holí. O 6 let později vyrobil stříbrnou lyru ve tvaru koňské hlavy, se kterou ho Lorenzo poslal k milánskému vévodovi na důkaz přátelství. Tomu pak Leonardu nabídl své služby, přičemž ve výčtu svých schopností uvedl malování až na 10. místě.

V Miláně zůstal 17 let a vytvořil tam svá nejpozoruhodnější díla. Mezi ně bezpochyby patří 2 ženské portréty - Dáma s hranostajem a La Bella Ferroniera. První byla vévodova 16letá milenka (brzo však přišla do jiného stavu a na nátlak stejně staré manželky byla provdána a vyhozena z paláce) a druhý obraz byla právě ona manželka. Leonardo byl také režisérem a producentem jejich svatby. Namaloval také 2 portréty mužské - tzv. Hudebník a Sforza. Další je obraz Madona ve skalách, který je dnes v Londýně a má dvojče z roku 1508, jež se nachází v Louvru. Je vděčným tématem anglo-francouzských sporů, který z nich je ten pravější. A snad největší Leonardovo dílo - Poslední večeře páně. Obraz znázorňuje okamžik, kdy Kristus svým učedníkům sděluje, že jeden z nich ho zradí. Věren své vynalézavosti, použil Leonardo nestandardní techniku vytváření fresky, takže obraz by brzo nepoužitelný a musel být přemalován. Existuje však dodnes. Velkým úkolem byla i jezdecká socha vévodova z bronzu a v nadživotní velikosti. Byl vyroben hliněný model, bylo rezervováno 60 t bronzu, Leonardo sbíral podklady pro odlití, avšak přišla válka, z bronzu vyrobili děla a z modelu si udělali francouzští vojáci terč.

Po oněch 17 šťastných a plodných letech se Leonardo pohyboval mezi Milánem, Římem, Benátkami a Florencií, aby skončil ve Francii pod ochranou a penzí francouzského krále, v jehož rukách údajně zemřel. Monu Lisu, kterou Leonardo vozil 15 let sebou, však král získal až od příbuzných pomocníka, žáka a obdivovaného objektu Santai, jemuž ji odkázal. To je zkratka 67 let života geniova, který psal zrcadlově, ženy nepatřily mezi jeho priority, jeho touha po dokonalosti mu v dokončení mnoha děl zabránila, a ve své době se uplatnil především jako stavitel, konstruktér a vynálezce.