Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

pátek 20. září 2019

Mehta a Izrael

Původně jsem si říkal, že Dvořákovu Prahu 2019 stručně shrnu v jedné glose, ale zřejmě se to nepodaří. Člověk vyslechne/zhlédne deset koncertů dobře zahraných, ale jen jeden, dva z nich mohou být něčím výjimečné. Ten, který jsem navštívil v neděli 15. září 2019, takový byl. Především proto, že hrála Izraelská filharmonie, kterou dirigoval Zubin Mehta a na programu byla Mahlerova 3. symfonie.

A teď postupně k oněm třem důvodům.

Izraelská filharmonie je nejen vynikající těleso, které se řadí k nejlepším na světě, ale navíc má pozoruhodnou historii. Před 83 lety vznikla na tehdejším mandátním území Palestina pod správou Velké Británie. V té době v Německo již rok platily Zákon o říšském občanství a Zákon o ochraně německé krve a cti, který degradoval židy na lidi druhé kategorie a nemálo z nich odešlo právě do Palestiny. První koncert se konal v prosinci 1936 v Tel Avivu a pod taktovkou Artura Toscanini zazněla mimo jiné hudba Brahmsova a Schubertova a symbolicky Mendelssohn-Bartholdyho. Ani tam to ovšem nebyla žádná idylická doba, protože právě probíhalo násilné palestinské povstání, v jehož čele stáli náboženští a kmenoví hodnostáři, kteří se stavěli proti židovské migraci již na počátku 20. let, kdy se rozpadla Osmanská říše a Velké Británii byla svěřena příprava území tehdejší Palestiny na vznik nezávislého státu. Během 2. světové války hrál orchestr řadu koncertů pro spojenecké vojáky a po vzniku Izraele se přejmenoval na Izraelský symfonický orchestr, který se postupně vypracoval na těleso vysoké umělecké úrovně.

Zubin Mehta
První koncert sice dirigoval Toscanini, ale jsou dva dirigenti, kteří zanechali v historii orchestru nesmazatelnou stopu. Tím prvním byl Leonard Bernstein, který přijel v roce 1947 a znovu 1948 a zkoušel a hrál, když se kolem střílelo, i na frontě pro vojáky. Pro Bernsteina byli izraelští filharmonici srdeční záležitostí podobně jako New York Philharmonic a Wiener Philharmoniker. Tou nejvýraznější osobností však byl a asi navždy bude letos 83letý Zubin Mehta, Ind narozený v Bombaji a "kníže" mezi dirigenty. Poprvé orchestr dirigoval v roce 1961 a podobně jako Bernstein o 20 let dříve přiletěl v roce 1967 dirigovat do válečného Jeruzaléma, dokonce posledním letadlem, navíc plným munice. Je zřejmé, že s Izraelem ho spojuje víc než jen hudba.(1)  Letos slaví 50 let v čele orchestru, který po této sezóně předá 30letému klavíristovi a dirigentovi jménem Lahav Shani. Tento žák Daniela Barenboima je současně hudebním ředitelem Rotterdam Philharmonic Orchestra a již letos představil jeruzalémskou sezónu 2019/20. Shodou okolností jsem ho viděl v dubnu dirigovat Vídeňské symfoniky a je to výborný muzikant, komunikativní a plný elánu.


Ale zpátky k naší třetí symfonii. Do jejího psaní se Mahler pustil již v roce 1892, dokončena byla v létě 1896. Předcházela jí pro skladatele možná nejvýznamnější 2. symfonie, jakési osobní vyznání skladatelovy víry ve věčný život, jejímž obsahovým rámcem se jako Žid přihlásil ke křesťanství, což mělo navíc význam i pro jeho další dirigentskou kariéru, zvláště vídeňskou. Po této symfonii následovala dosti dlouhá pauza, která nebyla důsledkem nějaké krize, ale spíš pracovních (nové významné angažmá v Hamburku ) a osobních důvodů (úmrtí rodičů, starost o sourozence). Pracovní název 3. symfonie byl "Radostná věda." Má 2 části, resp. 6 vět, první část tvoří 1. věta. Jednotlivá provedení se liší délkou, ale hraje se bez přestávky okolo 95 minut. První a šestá věta trvají zhruba 1/2 hodiny, naopak 5. věta cca 4 minut.

1. Kräftig entschieden ("Pan se probouzí, přichází léto")
2. Tempo di Menuetto. Sehr mäßig ("Co mi vyprávějí květiny na louce")
3. Commodo, Scherzando. Ohne Hast ("Co mi vyprávějí zvířata v lese")
4. Sehr langsam. Misterioso ("Co mi vypráví člověk")
5. Lustig im Tempo und keck im Ausdruck ("Co mi vyprávějí andělé")
6. Langsam, ruhevoll, empfunden ("Co mi vypráví láska")

Ony programní názvy ovšem byly také pouze pracovní. Čtvrtá a pátá věta obsahují vokální složku. První na text z knihy Friedricha Nietzche, i když ne pro knihu typický, druhý je ze sbírky písní uspořádané do knihy Chlapcův kouzelný roh.

[4. věta]
Píseň nočního poutníka
(Friedrich Nietzsche: Tak pravil Zarathustra)

Altové sólo
Ó člověče! Pozor dej!
O čem to mluví půlnoc hluboká?
Já spal! Já spal -,
Z hlubokého snu jsem se probudil!
Svět je hluboký!
A hlubší, než den by pomyslel!
Hluboko, hluboko je bolest!
Rozkoš, hlubší ještě než srdcebol!
Bolest říká: Odejdi!
Rozkoš chce přece věčná být!
Chce hlubokou věčnost, hlubokou!

[5. věta]
Chlapcův kouzelný roh


Dětský sbor
Bim bam, bim bam... 

Ženský sbor
Zpívala sladce andělů trojice
v nebi od radosti blaženě znějíce,
vesele při tom jásali pro radost,
že Petr je hříchu všeho prost.
A když Ježíš ke stolu zasedl,
s dvanácti druhy večeři pojedl.
Tu řekl Ježíš slova Pána:
Co tu tak stojíš uplakán?
Proč pláčeš, když na tě pohlédnu jen?

Altové sólo
Jak nemám plakat, Bože dobrotivý...

Ženský sbor
Ty nesmíš plakat!
Nesmíš!

Altové sólo
Já přestoupila deset přikázání;
Proto jdu a pláču hořce.
Ach přijď a smiluj se nade mnou! 
Ženský sbor
Vždyť nesmíš plakat!
Nesmíš! 

Altové sólo
Ach přijď a smiluj se!
Ach přijď a smiluj se nade mnou! 

Ženský a dětský sbor
Bim bam, bim bam...
Když desatero jsi tedy přestoupil,
na kolena padni, by ses pomodlil!
Miluj Boha po všechny časy!
Tak dojdeš božské spásy!
Božské radosti a města blaženého;
božské radosti, jež konce nemá svého,
Petrem připravené božské radosti
skrze Ježíše a všem ku blaženosti.
Bim bam, bim bam... 





český překlad: Vlasta Reittererová, 2001 

Stejně jako 2. symfonie byla skladba uváděna postupně. V roce 1896 v prosinci 2. věta, o rok později 2., 3. a 6. věta. Celá skladba pak byla uvedena až v roce 1902 v Krefeldu. Přestože jde o Mahlerovu nejdelší symfonii, a možná nejdelší symfonii vůbec, patří dnes mezi klíčové skladby skladatelovy. Ovšem která ne?

Pražský koncert měl všechny znaky velké události. Mahlerovy symfonie mají jak pro orchestr, tak i dirigenta zásadní význam a provedení tomu odpovídalo. Navíc dirigent odehrál s orchestrem snad neuvěřitelných 2000 koncertů. Mahler sice zněl poněkud jinak než jak jsem zvyklý, ale to neznamená, že špatně. Podstatné bylo naprosté soustředění ve 2. až 5. větě, s téměř komorní intimitou, důrazná první věta a grandiózní mohutný závěr. Takhle má vypadat provedení, které se člověku vryje do paměti. Je to prostě jiný level, kde hudba vyplňuje prostor i uvnitř posluchače, zatímco pouze dobře zahraná zůstává na podiu. A že pro Mehtu je Mahler skutečně víc než jeden ze skladatelů potvrzuje i to, že jeho druhou symfonii si vybral pro svůj koncert na rozloučenou jako hudební ředitel v příštím roce.(2)

Gerhild Romberger a Zubin Mehta

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha
Neděle 15. září, 20.00
Rudolfinum, Dvořákova síň
Gustav Mahler: Symfonie č. 3 d moll

Izraelská filharmonie
Zubin Mehta dirigent
Gerhild Romberger mezzosoprán
Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek sbormistr
Kühnův dětský sbor
Petr Louženský sbormistr

Poznámka:
(1) Ostatně již v roce 1956 zorganizoval v době maďarského povstání ve Vídni studentský orchestr, který hrál pro utečence.
(2) Ale zřejmě ne tak docela na rozloučenou, protože od roku 1981 je doživotním hudebním ředitelem.

pondělí 16. září 2019

Mlýny zase melou pomalu

V tom morálním a informačním chaosu okolo Hnízda mi náhodně přišla do rukou kniha Mlýny od Michala Vaněčka, drsná kronika života jedné jihočeské rodiny ve 20. století. Šikana, kriminály, násilí, to všechno doplněno o dobové dokumenty v ní vystupuje velice plasticky po celou etapu budování socialismu. Každý, kdo v té době žil a nebyl součástí "dělnické třídy," se s tím v té či oné podobě setkal a nejen v 50. letech. A fakt, že míra násilí v 80. letech byla menší než v letech padesátých rozhodně nebyl důsledkem vnitřní obrody vládnoucí partaje.

A všechny ty sviňárny a zvůle režimu jedné strany, předstírající, že to dělá pro lidi, se kterými se bratři Hadrbolcovi setkali, se mi prolnuly s metodami AB, obklopeného tvrdým estébáckým jádrem.  A to nejen v době, kdy stál mimo politiku, ale i po roce 2012, kdy založil ANO 2011. Počínaje třeba prohlasováním toho, že na ministry české vlády se nevztahuje lustrační zákon, zatímco na kdejakého státního čičmundu ano. Tehdy i dnes byli schopni všeho, i když metody se liší. Proč by tedy najednou nemohli najít způsob, jak ovlivnit stanovisko státního zastupitelství ke kauze pyšného resortu u Olbramovic? Nebo tam snad nebyl účel, konkrétní kroky, složité zastírací manévry, nebyla tam hora lží? A rozhodnutí státního zástupce se opírá o ten nejformálnější a podle mne pochybně puristický výklad práva, účelový a zcela ignorující morálku. Nelze se do nekonečna vymlouvat na to, že právo a spravedlnost nejsou totéž.

Váhaví politici opět klamou sami sebe, když nechtějí výrok zpochybňovat, aby nepoškodili pohled na justici, a zaklínají se demokracií a právním státem. Nakonec třeba řeknou, že klidně půjdou s AB do vlády, protože už není trestně stíhaný. A proti nim přitom stojí lidé ochotní znásilnit cokoli, nejvyšším zákonem - ústavou počínaje, a jsou zcela v pohodě. To je pokrytecké přizdisráčství nejhrubšího zrna, které se této zemi už nejednou vymstilo. Nebo snad nebyly ve 30. letech zakazovány hry V&W jen proto, že Říši se to nelíbilo, což skončilo Mnichovem 1938 a okupací 1939? Nesklonili se v roce 1947 demokraté před Stalinovým tlakem a nevzdali se Marshallova plánu, aby v následujícím roce přenechali "všechnu moc lidu"? Nesliboval Dubček v roce 1968 věrnost socialismu tak dlouho, až do země vtrhlo půl milionu okupantů, a on v Moskvě s pláčem souhlasil, aby o rok později podepsal pendrekový zákon?

Sotva si lze představit, jak by to dnes v české kotlině vypadalo, kdybychom nebyli součástí EU. Kdy chod státu by organizoval mafián ekonomický a jeho vztahy se zahraničím mafián politický.

neděle 8. září 2019

Drážďanští Hugenoti

Inscenovat historická dramata dotýkající se minulosti té které země přináší režisérům nemalé potíže. Na jedné straně musí brát ohled na konzervativní vlastenecké publikum, na druhé musí jít s dobou a vnášet do představení inovativní prvky, které jsou dobou vyžadovány. Musí proto balancovat na hraně mezi věrností předloze a "aktualizací" děje i místa a doby. V Česku se s podobným problémem setkal třeba Jiří Nekvasil při inscenaci Smetanových Braniborů v Čechách v Ostravě a nedávno Dalibora v Praze, ještě hůř dopadl Jan Burian s loňskou jubilejní Libuší v pražském Národním.

Letos v červnu měla v Drážďanech premiéru Meyerbeerova opera Hugenoti z roku 1838, která se stala jistým pravzorem podobných kusů a v 19. století patřila mezi nejoblíbenější opery vůbec.


O přípravě inscenace jsou k dispozici čtyři krátké dokumenty: 1 - režisér Peter Konwitschny, 2 - divadelní malířka Romy Krüger3 - dirigent Stefan Soltész, 4 - zpěvačky Jennifer Rowley a Venera Gimadieva).

V noci na svátek Bartoloměje roku 1572 francouzští katolíci zavraždili tisíce svých spoluobčanů, Hugenotů, přívrženců nové protestantské víry. V "Les Huguenots" Giacomo Meyerbeer používá všechny prostředky velké opery, aby ukázal, jak náboženský konflikt může vést k masakru. V této klíčové práci v historii opery, která v posledních letech získala popularitu, rozvíjí Meyerbeerova hudba hypnotickou sílu, které nelze uniknout.

Inscenace byla očekávána s jistým napětím, protože předcházející působení režiséra v Semperoper roku 1999 skončilo skandálem a soudem, když ředitel divadla rozhodl, že dvě kontraverzní scény musí být vypuštěny. Leč tentokrát byla inscenace vcelku v normě. Poněkud neobvyklé byly snad tři scény: Zaprvé hned v prvním jednání se setkání katolické šlechty v dobových sametových kostýmech zvrhne v pitku, při níž se ctihodní mužové válejí ožralí po zemi.

shromáždění katolíků
Druhá pak je scéna, kde Markéta z Valois má oznámit Raoulovi de Nangis, že je třeba, aby se v zájmu smíru mezi katolíky a hugenoty oženil s katoličkou Valentinou. Na tom není nic tak zvláštního kromě toho, že Markéta se koupe a Raoul se zavázanýma očima je přistrčen k ní do vany.

Markéta z Valois ve vaně
A třetí je závěrečná scéna očisty společnosti od zrádců víry pravé, kde pro urychlení akce a zdůraznění nadčasovosti problému jsou hugenoti bez ohledu na věk a pohlaví zlikvidováni rychlopalnými zbraněmi a kostýmy jsou současné.

povraždění hugenoti
Jakýmsi leitmotivem inscenace je Leonardův obraz Večeře páně, který se promítá na oponu a s postupujícím dějem je menší a menší, jakoby víra ustupovala do pozadí. Vcelku je inscenace zajímavě vymyšlená a srozumitelně provedená.

Meyerbeerova hudba je působivá, s nádhernými áriemi a sbory a obsazení rolí bylo perfektní (viz níže), čemuž odpovídal i ohlas publika.

Však se také zpěváci hluboce klaněli.
Pro českého diváka je zajímavé, že postavu pážete zpívala Štěpánka Pučálková, která v sezóně 2017/18 premiérovala v Národním divadle Praha Charlotte z Massenetova Werthera a od uplynulé sezóny je v drážďanském angažmá.


Saská státní opera Drážďany
Středa 10. července 2019

Les Huguenots
Giacomo Meyerbeer

Autoři libreta Eugène Scribe a Émile Deschamps

Dirigent: Stefan Soltész
Režie: Peter Konwitschny
Scéna a kostýmy: Design Johannes Leiacker
Světla: Design Fabio Antoci
Sbor: Jörn Hinnerk Andresen
Dramaturgie: Bettina Bartz, Kai Weßler

Markéta z Valois, nevěsta krále Jindřicha IV.: Venera Gimadieva
Hrabě de Saint-Bris, katolický šlechtic: Tilmann Rönnebeck
Valentina, jeho dcera: Jenifer Rowley
Raoul de Nangris, protestantský šlechtic: Mert Süngü
Marcel, starý protestantský voják, jeho sluha: Lawson Anderson
Hrabě de Nevers: Christoph Pohl
Bois-Rosé, protestantský vojín: Jürgen Müller
Urbain, Markétin panoš: Stepanka Pucalkova
Cossé: Simeon Esper
Tavannes: Aaron Pegram
De Retz: Chao Deng
Méru: Magnus Piontek
Maurevert: Mateusz Hoedt
Neversův sluha: Gerald Hupach
První dvorní dáma: Michal Doron
Kateřina Medicejská: Sabine Brohm
Druhá dvorní dáma: Grace Durham

Sbor Saské státní opery Dresden
Dětský sbor Semperoper Dresden
Sächsische Staatskapelle Dresden