Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

úterý 18. února 2020

Zní to jako sen

Narazil jsem na poznámku ze 17. listopadu 2002, tedy z doby, kdy prezidentem byl Václav Havel a předsedou ODS Václav Klaus:

V Praze dnes slavnostně zasedala sněmovna, kde promlouvali prezident a předsedové partají, včetně komunisty Grebeníčka. Nad jeho zvrácenostmi se pozastavili pouze Havel a ODS, kteří sál opustili, když spustil. Aspoň, že mu ostatní netleskali. A zatímco předseda ten svůj jed balil do kulatých vět, mladá krev bez skrupulí povykovala z balkonu pražské bolševické rezidence: "Kapitalismus - bída a hnus." Nakonec si navlékli na hlavu masky a pod ochranou demokratické policie odtáhli.


No a ten deviant vykládal, že po roce 1989 se nejen propadá ekonomika země, ale naše tradičně mírumilovná země se dala na militaristickou dráhu v NATO. Ovšem je to právě ta jeho partaj, která řve jak protržená a volá po demokracii, když se "ubližuje" zločincům a la Miloševič, Saddám, Kim či Lukašenko. A která miluje Castra. A tyhle všechny nechává klidnými 60 mrtvol zohavených Saddámovými následovníky nebo rozčtvrcená Evropanka, ale kvůli jednomu zastřelenému - údajně civilistovi - podávají žalobu do rukou Kofi Annana osobně. Fuj.

Zní to jako sen, kam se od té doby vypracovali přesto, že ve volbách 2002 získali 18,5 % hlasů, zatímco po 15 letech v roce 2017 pouhých 7,8 % hlasů.

Čas spravedlivě prchá

Toto je dnes


a toto bylo před 14 lety na chalupě




Liberecká Liška

V posledních letech jsem viděl podobu, kterou Janáčkově opeře Liška Bystrouška dali Ondřej Havelka v Národním divadle pražském a Jiří Heřman v brněnském. Obě pojetí byla zajímavá, poetičtější rozhodně ta Havelkova, zatímco Heřmanova byla sofistikovanější a programově "brněnská." Nyní liberecká opera zapojila svou dvorní dramaturgyni a režisérku Lindu Keprtovou, aby přivedla na jeviště svou představu o této opeře.

A lze říci, že překypuje nápady, což by bylo a vlastně je skvělé, kdyby občas ony nápady nešly na úkor srozumitelnosti. Bezpochyby po kratším či delším přemýšlení, třeba až doma, tam ony spojnice lze nalézt, je však otázka, zda by neměly být zřejmé automaticky, hned a spíš návštěvníkovi pomoci než ho znejisťovat. Uniká mi třeba, proč do sebe pánové lili neustále pivo a Rechtor musel být dokonce notorický alkoholik. A také se na scéně neustále hulilo. Je zřejmé, že režie akcentuje lidskou paralelu zvířecího chování a dokonce přímo Janáčkovu (busty), republiky (prapory) i světa (když liška čte Orwellovu Farmu zvířat).



Pro intelektuály byla bonbónkem elegantní výměna bust Janáčka za Nejedlého. Ty vlastnili Jezevec, resp. Bystrouška a ta si tu svou nastěhovala do nory, ze které jezevce vystrnadila. Reaguje tak zřejmě na pohled Nejedlého na skladatele koncentrovaný ve slovech "primitiv může vytvořit manýru, ale ne styl."

Na druhou stranu většina druhé části byla naprosto skvělá díky výkonu představitelek Bystroušky a Zlatohřívka. Vénosová kromě zpěvu i svou nezkrotnou liščí vitalitou a Vomáčková opět kromě zpěvu chlapáckými gesty, aniž by jedno či druhé působilo trapně. Ale výborná byla i celá režijní koncepce těchto silně působivých lidsko-zvířecích scén.

Pro libereckou operu je štěstím existence dětského souboru, který dodává nejen mladé zpěváčky, ale  vyšli z něj i někteří sólisté. A zakladatel souboru Milan Uherek působil jako sbormistr a dirigent divadla. 

Pokud jde o orchestr, hudba byla dobrá, i když lze slyšet bezpochyby lepšího Janáčka. Fakt, že muzikanti cítili potřebu cvičit v orchestřišti naplno minimálně čtvrt hodiny před začátkem a zaplňovali tak divadlo nesourodými zvuky, také o něčem svědčí.

zleva: Harašta, Rechtor, Bystrouška, Revírník, Lišák,   
Přes jisté výhrady doporučuji do Liberce zajet, inscenace v oblastních divadlech mají svůj půvab, mimo jiné proto, že nepůsobí faktor povinné úcty ke "zlaté kapličce" a jsou tam skvělí zpěváci a spousta dalších lidí, kteří divadlo dělají. A i když liberecká Bystrouška v mnohém třeba není dotažená, nabízí další stranu onoho hudebního i narativního drahokamu, jakým tato opera je.


Divadlo F.X. Šaldy Liberec
neděle, 16. února 2020

Leoš Janáček
Příhody lišky Bystroušky
Libreto: Leoš Janáček podle předlohy Rudolfa Těsnohlídka
.
INSCENAČNÍ TÝM
Hudební nastudování, dirigent: Martin Doubravský
Režie: Linda Keprtová
Scéna: Michal Syrový
Kostýmy: Tomáš Kypta
Choreografie: Ladislava Košíková
Dramaturgie: Vojtěch Babka
Sbormistr: Anna Novotná-Pešková

OSOBY A OBSAZENÍ
Liška Bystrouška: LÍVIA OBRUČNÍK VÉNOSOVÁ
Lišák Zlatohřbítek: ALŽBĚTA VOMÁČKOVÁ
Revírník: PAVEL VANČURA
Rechtor/Komár: DUŠAN RŮŽIČKA
Farář/Jezevec: JOSEF KOVAČIČ
Revírníková: BARBORA RAJNIŠOVÁ KMENTOVÁ
Pásek: SERGEY KOSTOV
Pásková/Datel: BLANKA ČERNÁ
Lapák: PETRA VONDROVÁ
Harašta: CSABA KOTLÁR
Kohout/Sova: VĚRA POLÁCHOVÁ
Chocholka: RADKA ČERNÍKOVÁ
Sojka: RADKA ČERNÍKOVÁ
Snacha: ANNA NOVOTNÁ - PEŠKOVÁ
Syn: MARIAN MIČJAR








pátek 14. února 2020

Opery měsíce března

Měsíčník Opera představuje výběr nejzajímavějších operních premiér ve světě v březnu 2020. Ze 14 inscenací jsou to dvakrát Salome a Fidelio a čtyřikrát opery českých skladatelů, z nichž Řecké pašije v Hanoveru režíruje Barbora Horáková, nositelka prestižního britského ocenění International Opera Award 2018 v kategorii Objev roku. (Letos je v kategorii "Mladá zpěvačka" nominována Zuzana Marková.) Do Metropolitní se po několikaleté přestávce vrací Valery Gergiev. Kdybych však mohl  vybrat  pouze jedno představení, volil bych Jenůfu v Lodýně.

1. března      Frankfurt, Opernhaus
Barrie Kosky je režisérem nové inscenace Salome s Ambur Braid a Christopherem Maltmanem, diriguje Joana Mallwitz

1. března      Londýn, Royal Opera House    
Lise Davidsen a Jonas Kaufmann zpívají hlavní postavy a Antonio Pappano diriguje v nové inscenaci Fidelia ražiséra Tobiase Kratzera. Norská sopránistka Lise Davidsen, která se představila v galavečeru Státní opery 5. ledna mimo jiné ve finále Fidelia, byla nominována jako zpěvačka roku na cenu Opera 2020.

1. března      Curych, Opernhaus
Robert Carsen režíruje a Fabio Luisi diriguje novou Arabellu s Julií Kleiter a Josefem Wagnerem

2. března      New York, Metropolitan Opera
François Girard diriguje novo inscenaci Létající Holanďan s Evgeny Nikitinem, Anjou Kampe a Franz-JosefemSeligem, diriguje Valery Gergiev. Původně ohlášený Bryn Terfel svou účast pro zranění zrušil. Dne 14. března se uskuteční přímý přenos v rámci Live in HD.

8. března      Milan, La Scala
Riccardo Chailly diriguje novou inscenaci Salome, jejímž režisérem je Damiano Michieletto a v hlavních rolích vystoupí Malin Byström a Michael Volle

8. března      Mnichov, Staatsoper
Diana Damrau, Charles Castronovo, Igor Golovatenko a Mika Kares budou zpívat v nové inscenaci Verdiho I masnadieri (Bandité); diriguje Michele Mariotti, režie Johannes Erath

13. března    Liège, Opéra
Nino Machaidze a René Barbera se představí v nové inscenaci La sonnambula, diriguje Speranza Scappucci a režie Jaco van Dormael

14. března    Lyon, Opéra
Nové nastudování Schrekerovy opery Irrelohe se Stephanem Rügamerem, Deirdre Angenent a Julian Orlishausenem v režii Davida Bösche diriguje Bernhard Kontarsky
režii
16. března    Vídeň, Theater an der Wien
Manfred Honeck diriguje novou inscenaci Fidelia v režii Christopha Waltze s Nicole Chevalier a Erikem Cutlerem

21. března   Hanover, Staatstheater
Barbora Horáková režíruje  Řecké pašije s Magnus Vigilius a Barno Ismatullaeva, diriguje Valtteri Rauhalammi

24. března    London, Royal Opera House
Nová inscenace Clause Gutha představí Jenůfu s Asmik Grigorian, Karitou Mattila, Pavlem Černochem a Allanem Claytoemn, diriguje Vladimir Jurowski

25. března    Rome, Teatro Costanzi
Ai Weiwei režíruje nové nastudování Turandot s Annou Pirozzi, Gregory Kunde a Franceskou Dotto, diriguje Alejo Pérez

28. března    London, Coliseum
Tatjana Gürbaca ve svém britském debutu režíruje Rusalku s Corinne Winters a Davidem Butt Philipem, diriguje Antony Hermus

29. března    Berlin, Komische Oper
Divadlo představí novou inscenaci Weinbergerova Švandy dudáka s Danielem Schmutzhardem a Sarou Jakubiak; dirigent Ainārs Rubiķis, režie Andreas Homoki.


neděle 9. února 2020

Mezi Metropolitní a Rudolfinem

Program abonentních řad České filharmonie pokračoval ve čtvrtek 7. února 2020 koncertem, který dirigoval americký dirigent David Robertson. Tento zkušený a respektovaný muzikant (nar. 1958) se narodil v Kalifornii, v Londýně studoval na Royal Academy of Music, krátce dirigoval Jerusalem Symphony Orchestra, později působil ve Francii jako hudební ředitel Ensemble Intercontemporain a Orchestre National de Lyon. V letech 2015-2018 vedl St. Louis Symphony Orchestra. Navíc byl hlavním hostujícím dirigentem BBC Symphony Orchestra (2005-2012) a hlavním hostujícím dirigentem (2003-2014) a posléze šéfdirigentem Sydney Symphony Orchestra (2014-2019). Od roku 2018 vyučuje také pokročilé dirigování na Julliard School. K tomu se druží ještě práce v Metropolitan Opera. Nastudoval zde mimo jiné Věc Makropulos (1996), Two Boys (2013), Death of Klinghoffer (2014) a vloni Porgy a Bess, kterou bylo možno vidět i s ním v sobotu 1. února v přímém přenosu. A ve čtvrtek dirigoval podruhé v Rudolfinu, debutoval zde před třemi roky symfonií Turangalîla od Oliviera Messiaena. Další dva koncerty se konaly v pátek a v sobotu, příští středu se vrací k dirigentskému pultu v Metropolitní.

Zdánlivě nesrozumitelná stavba programu měla svou logiku. Pan Robertson je známý jako dirigent současné hudby a v roce 2019 byla na ARIA Award nominována jeho nahrávka "The Desert Music" Steve Reicha (nar. 1936). Odtud "Music for Ensamble and Orchestra" od téhož skladatele jako starter. Mezi Robertsonovy oblíbené skladatele patří Béla Bartók, což vysvětluje zařazení jeho Koncertu pro violu a orchestr. A konečně máme Beethovenův rok, takže jeho 1. symfonie.

Orchestr nehrál v úplně nejsilnější sestavě, u prvního pultu primů seděla Olga Šroubková a violoncella vedl Ivan Vokáč, čímž nechci říct, že nehráli dobře. Spíš šlo o to, že minimalistická hudba Steva Reicha je nezvyklá a sotva nadchne, i když není zcela atonální a bez půvabu. V programu se píše, že "tato kompoziční technika ve své vzorové podobě z hlediska melodického, rytmického i harmonického využívá minima výrazových prostředků, má takřka neměnný pulzující rytmus a dlouho opakuje jeden jediný motiv." Je to přesná charakteristika, ale čtvrthodina se dá vydržet. Navíc má skladba zajímavou formu concerta grosso s mnoha sólovými nástroji včetně dvojice klavírů a vibrafonu.

Bartókův koncert je jedna z jeho posledních skladeb, na které pracoval ještě krátce před smrtí ve Spojených státech. Do konce dotáhl jen torzo, z několika pokusů o dokončení je nejhranější verze, kterou vytvořil jeho syn Pétera Bartók. Mohu říct, že třetí klavírní koncert, který pocházel z téhož období, ale skladatel na něm pracoval ještě těsně před smrtí a dokončil ho téměř celý, a zazněl v provedení České filharmonie (Hrůša, Anderszewski) o týden dříve, byla šťastnější volba. Uznávaný francouzský violista Antoine Tamestit však hrál nadšeně a částečné standing ovation bezpochyby patřily jemu, protože podání třetí věty, které bylo spíš animato než allegretto a možná ještě rychlejší, bylo mistrné.

Antoine Temestit a David Robertson
Poslední skladba večera byla, alespoň pro mne, vrcholným čísle programu. První symfonie třicetiletého Beethovena byla silně ovlivněna Mozartovým klasicismem, avšak ve třetí větě již zazněl budoucí velmistr symfonií a jeho naléhavá hudba. Takže ten, kdo čekal velkolepého, burcujícího nebo i rozezpívaného Beethovena si na své nepřišel, ale přesto slyšel nádhernou a na úrovni podanou muziku.

Dirigent Robertson je zběhlý a sympatický, s orchestrem dokáže naladit vztah a dostat z něj to nejlepší, ale trochu mi chyběla charismatická aureola. Když byl po Beethovenovi potleskem vyvolán potřetí, naznačil, že už toho má po krk a jde se pít a koncert skončil.