Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

úterý 18. června 2019

Festivaly v Evropě 1

O jednom domácím festivalu již byla řeč, další - Hudební festival Znojmo nabízí Händelova oratoria Saul se špičkovými pěvci Andreasem Schollem a Adamem Plachetkou, v červenci a srpnu uvede řadu koncertů i festival českokrumlovský. A v Praze rozjíždí Collegium Marianum Letní slavnosti staré hudby.

Přestože tedy domácí nabídka je dostatečná, rozhlížím se i po některých zahraničních festivalech z pohledu těch, kdo nemohou nebo se jim nechce vytáhnout paty z domu.


Jako první mi padl do oka vyhlášený operní festival v Glyndebourne, který od května do srpna nabízí tento program:

  • Hector Berlioz: La damnation de Faust
  • Gioachino Rossini: Il barbiere di Sivigia
  • Jules Massenet: Cendrillon (Cinderella)
  • Antonín Dvořák: Rusalka
  • Wolfgang Amadeus Mozart: Die Zauberflöte
  • George Frideric Handel: Rinaldo


A tři z těchto inscenací bude možné zhlédnout na internetu, z toho dvě dokonce v přímém přenosu.

Cendrillon (Popelka), neděle 30. června


Il Barbiere di Siviglia (Lazebník sevillský), neděle 14. července


Die Zauberflöte (Kouzelná flétna), neděle 4. srpna


Proti minulým létům je zde ovšem změna. Na stránce telegraph.co.uk/glyndebourne uvidí přenosy pouze předplatitelé tohoto media. Není však třeba se hned děsit. Prvních 30 dní je zdarma a teprve pak se platí a to necelých 9 Ł za měsíc (cca 250 Kč). Zrušit předplatné lze kdykoli.

neděle 16. června 2019

100 operet a jedna opera

V sobotu 15. června vysílala Česká televize na kanálu ČT Art záznam opery Hoffmannovy povídky skladatele Jacquese Offenbacha, kterou v roce 2013 nastudovala barcelonská opera Gran Teatre del Liceu (ve spolupráci s operou v San Francisku), druhá největší operní scéna Španělska se zhruba polovičním počtem představení než Praha.

Většina zvláště operních režisérů se snaží přinést něco nového, v tomto případě 35letá filmová režisérka Louise Narboni akcentovala spíše dramatickou linii opery na úkor té komické a i ta byla poněkud křečovitá. Což vůbec neznamená, že se na to nedalo koukat, protože představení bylo logicky vystavěné, což nebývá vždy zvykem.

Vznášející se Olympia, mechanická panna s umělou inteligencí
Hlavní hvězdou inscenace byly bezpochyby francouzská sopránistka Natalie Dessay, která sice zpívala dobře, ale přece jen v onom roce uzavírala svou operní kariéru. Výraznější postavu vytvořil její manžel Laurent Naouri v rolích Lindorfa a spol. Výborná byla také Michèle Losier jako Nicklaus/Můza. 



Hoffmannovy povídky jsou poměrně populární, mimo jiné díky Hoffmannovu kupletu o trpaslíku Kleinzackovi,  árii "Les oiseaux dans la charmille," kterou zpívá Olympie nebo barcarola  "Belle nuit, ô nuit d'amour" Giulietty a Nicklause (tady v podání Eliny Garanča a Anny Netrebko).

Zajímavý je ovšem i příběh samotné opery. Hoffmann je skutečná postava Ernsta Theodora Amadea Hoffmanna (1776-1822), berlínského právníka, spisovatele romantických fantazií a gotických hororů, skladatele, hudebního kritika malíře a opileckého kumpána z počátku 19. století, který ve 46 letech zemřel stylově na smrtelnou kombinaci tuberkulóza + syfilis. Je dodnes populární, o čemž svědčí i názvy hotelů a restaurací v Berlíně. Páteří libreta opery jsou tři jeho povídky, které vypráví tragické příběhy tří dívek, v opeře Hoffmannových lásek.

Tohoto libreta se v roce 1877 ujal německý rodák s francouzským občanstvím a Řádem Čestné legie Jacques Offenbach (1819-1880). V mládí úspěšný cellista a později dirigent začal v 50. letech psát operety, za celý život jich složil okolo jednoho sta, a stal se tak otcem zakladatelem tohoto žánru. Po ostudné porážce Francie ve válce s Pruskem roku 1870 jeho popularita díky německému původu a přízni padlého císaře prudce klesla až tak, že provádění některých jeho operet bylo zakázáno, ale o to víc byl úspěšný v Anglii a Rakousku. Později obnovil se střídavými úspěchy činnost v Paříži a když se dostal na okraj bankrotu, absolvoval turné po Spojených státech, odkud se vrátil finančně zotaven. Napsat skutečnou operu byla jeho celoživotní nenaplněná ambice, která se splnila jen z části. Když zemřel, dostalo se mu cti státního pohřbu, ale chyběla instrumentace. Nicméně ruka se k ruce vinula a  premiéra v Komické opeře se tak konala už za 4 měsíce, v únoru 1881. Koncem roku ji pak viděla a slyšela Vídeň a v nejrůznějších úpravách následovala uvedení i v dalších metropolích. 

A i když od Offenbachova narození letos uplynulo 200 let, jsou jak opera, tak i jeho lehkožánrové opusy - namátkou Krásná Helena, Orfeus v podsvětí, Pařížský život nebo Madame Favart stále úspěšné. Kdo to má?

A ještě obsazení barcelonského představení v roce 2013:



Zpěváci

Stéphane Denève
Michael Spyres
Kathleen Kim
Natalie Dessay
Tatiana Pavlovskaya
Susana Cordón
Laurent Naouri
Michèle Losier
Francisco Vas
Alex Sanmartí
Manel Esteve
Carlos Chausson
Salomé Haller
Isaac Galán

Role

Conductor
Hoffmann
Olympia
Antonia
Giulietta
Stella
Lindorf/Coppélius/Miracle/Dapertutto
Nicklause / La Muse
Andrès/Cochenille/Frantz/Pittichinaccio
Luther
Spalanzani
Crespel
La voix de la tombe, mère d'Antonia
Schlémil

A letní festivaly se rozjíždí

Ještě ve středu večer byl Jakub Hrůša viděn na závěrečném koncertu PKF, ve čtvrtek odpoledne zkoušel a večer dirigoval zahajovací koncert Smetanovy Litomyšle v nádherném prostředí litomyšlského zámku.

Na pozici koncertního mistra neseděl žádný ze tří oficiálních, ale Olga Šroubková, která se tam objevila již před 4 roky, když jako 21letá čerstvá absolventka konzervatoře zkoušela štěstí v konkurzu na tuto pozici (a dostala se mezi 4 nejlepší).

Olga Šroubková
Mezi tím vyhrála na příklad soutěž Pražského jara v roce 2017 a vloni se umístila druhá v Shanghai Isaac Stern International Violin Competition. Že by nakonec další koncertní mistr? Ten první ze současných - Josef Špaček, který usedl k prvnímu pultu ve 24 letech, hrál v Litomyšli sólový part Čajkovského houslového koncertu. A dlužno dodat, že tak, jak se na jedničku mezi českými houslisty sluší, tedy mistrně. I když pro mne by mohl být trochu lyričtější. Vlastně už je zralý na čistě sólovou kariéru, ale titul "umělecký partner České filharmonie" vytváří prostor pro obé, i když jeho úvazek je malý, čemuž nasvědčuje také třetí koncertní mistr v osobě Jana Mráčka. A mám dojem, že pro šéfdirigenta Sergeje Byčkova je Špačkova účast na jeho koncertech žádoucí.

Josef Špaček a Jakub Hrůša
Na začátku obou částí koncertu zazněl karneval. Napřed Smetanův Pražský, pak Dvořákův. Ten první je závažnější, k slavnostním potřebám jako symbol vhodný, ale jde přece jen o fragment z posledního roku skladatelova života. Dvořákův karneval naopak vznikl ve vrcholném období jeho kariéry (krátce před odjezdem do USA). Má jasnou strukturu, radostný obsah, z jeho kratších kompozic patří právem k nejoblíbenějším a provedení tomu odpovídalo.

Poslední skladba, Janáčkův Taras Bulba, je evidentně Hrůšova srdeční skladba, kterou si vloni vybral k debutu s Berlínskými filharmoniky. Dirigoval ji s velkým nasazením, i když jsem měl pocit, že vyzněl trochu méně výrazně než třeba v Berlíně. Je ovšem možné, že chyba je na mé straně, fyzická přítomnost v auditoriu dodává působivosti zvláště náročnější skladby vlastní dimenzi.

dirigování je činnost povznášející...
...ale je to i dost fuška, zvláště když je horko po dešti.
Nicméně ne vždy je to dřina.
Mimochodem Jakub Hrůša po loňském debutu bude hrát s Berlínskými filharmoniky i letos, což je jen další doklad jeho nesporných kvalit. A vedle "mezinárodního" repertoáru zazní i Kalabis a Dvořák. 

Takže místo záznamu dojmů z koncertu, mi nakonec vyšly personální drby. Ale nevadí, koncertů bude tuším ještě 42 a koncem měsíce jich pár uvidím živě, takže bude možnost to napravit.



Národní festival Smetanova Litomyšl
Slavnostní zahajovací koncert
Čtvrtek 13. června 2019

Bedřich Smetana: Pražský karneval, introdukce a polonéza
Petr Iljič Čajkovskij: Koncert pro housle a orchestr D dur op. 35
Antonín Dvořák: Karneval, koncertní předehra pro orchestr op. 92
Leoš Janáček: Taras Bulba, rapsodie pro orchestr

Josef Špaček – housle
Česká filharmonie | Partnerský orchestr Národního festivalu Smetanova Litomyšl
dirigent Jakub Hrůša | Hlavní hostující dirigent České filharmonie