Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

neděle 1. března 2020

Agrippina

"MOC JE VÍC NEŽ PRÁVO"

Tato slova vložil Vincenzo Grimani. kardinál, libretista, vicekrál neapolský a divadelním podnikatel vlastnící benátské divadlo Teatro San Giovanni Grisostomo, dnes známé jako Teatro Malibran, v jedné osobě do úst císařovny a mrchy Agrippiny ve stejnojmenné opeře Georga Friedricha Händela z roku 1709.

Své bohaté zkušenosti padesátníka ve službách Habsburků použil v nadčasovém příběhu, který se v intencích dobového vkusu odehrával  za vlády císaře Claudia v Římě na počátku 1. století n.l. Nadčasové téma římských mocenských her, sexuálních intrik i kultu osobnosti odráželo současně atmosféru v Benátkách kardinálovy doby a v nezměněné intenzitě však rezonuje s dnešními dny.

Příběh je síť plynule se měnících intrik posouvajích děj, jejichž motorem je Agrippina, mocichtivá manželka císařova a matka dospívajícího Nerona. Intriky se nakonec rozplynou v selanku rodinné lásky a věrnosti s jen trochou postranních úšklebků.

zlaté schody k trůnu
Agrippina je Händelovou pátou operou, kterou napsal po předcházejících úspěších oratorních skladeb v Římě, a byla napsána ještě v italském jazyce. Premiéru měla v roce 1709 a autor jí uchvátil benátské publikum. poté se vrátil do Německa a zanedlouho do Anglie, kde zahájil svou kariéru skladatele oper a provozovatele divadla. Ačkoliv Händelovi bylo v době skládání teprve 24 let, svůj rukopis už měl zcela vybroušený. Kardinál-libretista si naopak úspěchu příliš neužil, zemřel za necelý rok po premiéře.

císař Claudius relaxuje
Skotský režisér David McVicar má s Agrippinou bohaté zkušenosti, jeho první inscenace měla premiéru v roce 2020 v Bruselu a její koncepce je základem nastudování newyorského. Některé scény byly změněny, například "sváděcí" scéna mezi Claudiem a Poppeou, kde kvůli meetoo je aktivní žena zatímco muž je k smíchu. Jiné jsou aktuální jako bezdomovci, kteří tlačí nákupní vozíky, televizní reportéři, živá barová scéna nebo rozzuřený Nero, konzumující kvanta kokainu. A pro amerického diváka je jistě srozumitelný i politický kontext zlatého schodiště k trůnu nebo císaře hrajícího golf. Ostatně byl to generální ředitel divadla Peter Gelb, kdo prohlásil, že: "Měl bych říci, že jsme vděčni Bílému domu za to, že "Agrippina" je vnímána bezprostředněji." nebo "Líbí se nám představa, že impeachment je součástí propagace naší nové produkce." Celkově jde o chytrou černou komedii, kterou, ne každý však toto pojetí musí akceptovat.

matka Agrippina a syn Nerone
Ovšem podstatná je přece jen muzika. Händelovu barvitou hudbu, jejímž jádrem jsou v duchu tzv. opera seria spíše árie než ansámbly, nastudoval a diriguje Angličan Harry Bicket, vyhlášený odborník na barokní hudbu. Ten také v barové scéně hraje na jevišti na cembalo. Při představení mne více než kde jinde ovládal pocit, že do Metropolitní se zpěváci nechodí učit jak zpívat, tam přichází na vrcholu svého umění. Ať je to stálice Metropolitní Joyce DiDonato (51), po pětileté pauze se navracející Kate Lindsey (39) nebo debutující Brenda Rae (35), shodou okolností všechny Američanky. V hlavní roli se představila mezzosopranistka Joyce DiDonato, která má rozsáhlé zkušenosti s händelovským repertoárem – za sebou má řadu vystoupení i nahrávek, Agrippinu ztvárnila například v loňské inscenaci Královské opery v Londýně. Rovněž mužské postavy byly obsazeny skvěle a to nejen s ohledem na zpěv, ale i komické herectví, které šlo až k hraně karikatury, pro někoho možná i za ni. Nejpřesvědčivější byla postava Nerona, kterého ovšem hrála a zpívala dokonalá Kate Lindsey Nejlepší dojem z mužských mužů na mne udělal bas Metthew Rose.

Joyce DiDonato jako Agrippina
arie “Pensieri, voi mi tormentate”, 2. jednání

Brenda Rae jako Poppea, 1. jednání

Kate Lindsey jako Nerone
Árie “Come nube che fugge dal vento,” 3. jednání



Metropolitní opera New York
29. března 2020
přímý přenos

Georg Friedrich Händel
Agrippina
libreto:  Vincenzo Grimani.

dirigent: Harry Bicket
režie: Sir David McVicar
scéna a kostýmy: John Macfarlane
světelný design: Paule Constable
choreografie: Andrew George

Osoby a obsazení:
Poppea – Brenda Rae
Agrippina – Joyce DiDonato
Nero – Kate Lindsey
Ottone – Iestyn Davies
Pallante – Duncan Rock
Claudio – Matthew Rose


Žádné komentáře:

Okomentovat