Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

čtvrtek 29. srpna 2013

Seriálové perly 2


Někdo mě poslouchá! Konečně vím, jak se cítí rádio!
---------------------------------
- Angelo nepřišel na rande. Potrestala jsem ho tím,
že jsem si nechala zmenšit 1 prso!
- Máš pod parukou, Rosemary.
To prso pro něj bylo až moc dobrý.
---------------------------------
Ty tak hezky mluvíš, když nepiješ.
---------------------------------
Vážně? A co odznáček na zimní
olympiádu 2014 v Soči?
Jmenuje se Špekov. Je to symbol
ruské lenosti a alkoholismu.
---------------------------------
Zaměstnancem měsíce se stal zesnulý Roger
Ducette, který tragicky zemřel na komplikace
při zakládání odborů.
---------------------------------
-Homere, ta flaška je za 60 táců!
-Juchú! Přepíjím roční plat!
---------------------------------
Je to zločin chtít hezké věci? A pak je ukrást
z veřejného muzea, kde je může očumovat kdejaký
neoholený floutek z univerzity? Ne!
---------------------------------
-Rajčata! Kupte si rajčata! Užijte si pohodu lynčování!
-Kolik stojí 1 rajče?
-Čerstvý $, shnilý 2 $.
-Synu, opravdu chceš shnilé? Stejně ho netrefíš.
---------------------------------
-Hraj si s Lízou!
-Mami, já si nehraju s Lízou! Já si hraju bez ní.
-Barte, také z toho nejsem nadšená, ale jednou se možná budeme
potřebovat pro transplantaci orgánů, takže bychom spolu měli vycházet.
---------------------------------
-Jak ironické! Po letech finančních podvodů, obchodu se zbraněmi, úspěšných vraždách a kuplířství mě zavřou za bezvýznamnou krádež obrazu za pár milionů.
---------------------------------
-Karta Sociální Služby!
-To je SS karta, du Dumkopf!
---------------------------------
 Naše nové zdravotní pojištění se bude vztahovat i na nemoci. A ze schránky přání a stížností vyjmeme gilotinu.

středa 28. srpna 2013

Mozart ze salcburského hangáru

Evropské hudební léto 2 - Salzburg


Hudební festival v rakouském Salzburgu, jehož sláva je dílem Herberta von Karajana, převzal v červenci loňského roku na 5 let jako intendant a současně umělecký ředitel Alexander Pereira, před tím 20 let šéf opery v Curychu. Letošní ročník, který Pereira plně koncipoval, zahrnuje monumentální počet 220 akcí během 45 dní na 14 různých místech. A na jeho úspěchu se podílí 3600 zaměstnanců a umělců.

Operní část se soustředíla na díla Giuseppe Verdiho a Richarda Wagnera, od jejichž narození letos uplyne 200 let.

Ve Verdiho Janě z Arcu zpívali Placido Domingo a Anna Netrebko. Dále byl v programu Falstaff s dirigentem Zubinem Mehtou. Jedním z vrcholů festivalu byla klasická inscenace Dona Carlo s Jonasem Kaufmannem, Anjou Harteros, Thomasem Hampsonem a pod taktovkou Antonia Pappano. Představení dne 16. srpna přenášela medici.tv, kde je možno je celé shlédnout, stejně jako na youtube. V posledních dnech festivalu pak to bude Nabucco s orchestrem Teatro dell´Opera di Roma a Željko Lučičem v hlavní roli.

Anje Hartenos a Jonas Kaufmann

 Z Wagnerových oper to byl "Rienzi, poslední tribun" s Gustav Mahler Jugendorchester pod taktovkou Philippe Jordana a Mistři pěvci norimberští s dirigentem Daniellem Gatti.

Pereirovou ideou je cyklus Mozartových oper na libreto da Ponte, který prošel koncem loňského roku krizí, když šéf Videňské Staatsoper Franz Welser-Möst, kdysi Pereirův nejbližší spolupracovník v Curychu, odmítl na něm spolupracovat s odůvodněním, že termíny zkoušek a představení jsou nevyhovující. Taktovku převzal Christoph Eschenbach a v inscenaci Cosi fan tutte se objevili m.j. Luca Pisaroni, Gerald Finley a jako Despina i Martina Janková, skvělá česká sopranistka z Curychu.

Na přelomu července a srpna dirigoval Marc Minkowski své Les Musiciens du Louvre v rané Mozartově opeře Lucio Silla (Mozart jí napsal v 16 letech), kde hlavní role zpívali Rolando Villazón a Olga Peretyatko.

Na internetové servusTV bylo možno shlédnout 26. srpna v přímém přenosu jediné televizní představení Mozartova Únosu ze serailu ze salzburského letiště, který se odehrával v hangáru a lítalo se tam vrtulníkem, jezdilo SUV, probíhala tam módní přehlídka... Opravdu dobrá věc se podařila. Tady jsou obrázky.

Únos ze serailu - Konstance a Belmonte přivázaní k vrtuli

A aby nebylo Mozarta dost, hrály se i Kouzelná flétna a Únos ze serailu v úpravě pro dětské diváky (od 4 let) dlouhé cca 70 minut.

Kromě Mozarta, Verdiho a Wagnera se hrála také Belliniho Norma, kde hlavní roli zpívala Cecilia Bartoli, která je současně ředitelkou salzburského svatodušního festivalu, a to až do roku 2016.

Salzburský festival ovšem není jen operní přehlídka, ale v desítkách koncertů přestavuje i velká instrumentální a vokální díla, či komorní skladby

Jako další Pereirova novinka to byl především cyklus nazvaný Ouverture Spirituelle s díly jako Haydnovo Stvoření světa (Harnoncourt, Janková, Michael Schade, Florian Boesch),  Mozartovo Requiem, Haydnova Roční období (Harnoncourt, Dorothea Roschmann, Schade, Boesch, Vídeňští filharmonici), Mozartovy kostelní sonáty, a řada dalších, včetně hudby z jiných civilizačních okruhů.

Druhý cyklus byly všechny Mahlerovy symfonie prezentované různými dirigenty a orchestry. Mahlerovský cyklus dirigovali Riccardo Chailly (No. 9), Gustavo Dudamel (Nos. 3, 8, 7), Michael Gielen (No. 6), Mariss Jansons (No. 2), Zubin Mehta (No. 5), Cornelius Meister (No. 4) a Simon Rattle (No. 1). Monumentální 8. symfonii tisíců opět přenášela stanice medici.tv, kde je možno ji tam stále shlédnout.

Gustavo Dudamel

Gustavo Dudamel ovšem prezentoval i rozsáhlý venezuelský projekt El sistema, jehož myšlenkou je hudba jako prostředek změn společnosti, ve kterém kromě svého symfonického orchestru Simona Bolívara představil i další venezuelská tělesa.

Řada koncertů byla věnována i velkým symfonickým orchestrům jako Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu s dirigentem Marissem Jansonsem, Orchestra dell academia nazionale di Santa Cecilia s Antonio Pappanem, Orchestra la scintilla s Nikolausem Harnoncourtem, Gustav Mahler Jugendorchestra, Barenboimův West-Eastern Divan Orchestra, Berlínští filharmonici se Simonem Rattlem, lipský Gewandhausorchester s Riccardo Chaillym a další. A samozřejmě i Vídeňská filharmonie s Lorinem Maazelem, Riccardo Muttim, Zubinem Mehtou či Christianem Thielemannem. A představila se i řada skvělých sólistů jako Jean-Yves Thibaudet, Pinchas Zukerman, Rudolf Buchbinder, Maurizio Pollini, Vadim Repin i zpěváků, kromě výše jmenovaných též Elina Garanča, Eva-Maria Westbroek, Edita Gruberová, Erwin Schrott, Juan Diego Flórez, Piotr Beczala, Pavol Breslik, René Pape, Anna Prohaska.

Třetí okruh salzburských produkcí vedle opery a koncertů byla díla dramatická. Především Hofmannsthalův Jedermann, kterým Salzburský festival v roce 1920 začínal, a Panna Orleánská Friedricha Schillera, jako předloha oper Verdiho a Waltera Braunfelse. Také Shakespearův Sen noci svatojánské a Nestroyovi Lumpazivagabundus. A v projektu Mladí režiséři vystoupilo brněnské divadlo Reduta s hrou "Nenápadný půvab buržoazie" režiséra Jana Mikuláška.

To ovšem není zdaleka vše, co Salzburg letos nabídl. Leč sobotním plesem a nedělním Nabuccem festival definitivně končí. Teprve později se asi dozvíme, zda se podařilo dosáhnout cíle, který si Pereira vytknul  - absolutně nejvyšší počet návštěvníků v historii festivalu. Ale aby nebylo vše tak jednoduché, vznikl letos jeden nemalý zádrhel. Po sporech se salzburským starostou, kolegy ve vedení festivalu a s tvůrci jako Franz Welser-Most se Alexander Pereira dohodl na angažmá jako šéf milánské La Scaly a v Salzburgu skončí po festivalu 2014, tedy o 3 roky dříve než jak zněla původní smlouva. Takže nejen pražské Národní divadlo má své problémy.

Seriálové perly

Seriály jsou ubíjející. Doslova. Existuje třeba seriál, kde v každém dílu chytají seriového vraha. je natočeno 8 řad po 24 dílech. To je nejméně 576 mrtvol. Což je ubíjející, ale pro hloupého diváka se chytrý seriál moc nehodí. Říká si chytrý divák. Ale co si asi tak může říkat scénárista, který ty blbosti musí psát. A že to hlupáci nejsou, o tom svědčí některé jejich perly.

Simpsonovi:

  • Jak to, že máme tolik klíčů?
  • Pokud žiješ dlouho, věci se kupí. Záchod na benzínce. Je tam kus dřeva, aby s ním nikdo neodešel.

  • Chtěla dort s modrými růžemi, tak se vyspal s její sestrou.

  • V Newsweek psali, že na změnu je vhodná doba. A vyrazili redaktory.

  • Když člověk přijde o vlasy, přepadne ho stesk. Je to jako by ti na hlavě chcíp milovanej pes.

  • Stodolarovka! Kolik je to v $ peněz?

  • Tohle miluju. Jak se slunce kloní za obzor, jako zmlácenej boxer.

  • Jak jsem poznal vaši matku:

  • Muž může mít až 9 žen, pokud 2 z nich jsou muži.

  • 30 Rock:
  • Promiň, my si každoročně platíme velký apartmá na Niagáře. Paula tam vezme děti a já se doma zřídím pod obraz. Tajemství věčné lásky.
  • Počítačová osvěta?

    • Potřebuju pomoct nastavit školní počítač.
    • A co potřebuješ?
    • Chci, abych tam měla google, na seznamu je málo zpráv.
    • Vždyt ho tady máš otevřenej, podívej se, tady je nápis google, když sem vedle napíšeš, co chceš vyhledat, a semhle klikneš...
    • Nic mi neukazuj, nic nepiš, tohle není google, já vím jak vypadá google, já tam chci mít zprávy jako na seznamu.
    • To se musíš přihlásit k účtu.
    • Já žádnej účet nechci, abych někam posílala peníze. Urážiš mě. Když to nechápeš, ukážu ti to na svém notebooku.
    • No dobře, ale to je igoogle, a na to, abys tam měla zprávy, potřebuješ být přihlášená k účtu google. Navíc igoogle v listopadu končí.
    • Jsi nafoukanej a děláš ze mě blbce. Když tomu nerozumíš, tak mi dej pokoj, já si to zařídím jinak.

    Prý se v reálném životě i tohle stává.

    pondělí 26. srpna 2013

    50 let muziky v berlínském pentagonu

    Letní hudební festivaly ještě zdaleka neskončily, avšak Berlínští filharmonici včera odstartovali sezónu 2013-14. V nabitém sále zahráli 3 Mozartovy symfonie, které napsal v létě 1788 k neznámému účelu, říká se, že snad měly být hrány v nově otevřeném vídeňském kasinu, leč nebyly, a Mozart je pravděpodobně nikdy neslyšel pořádně zahrané. Jsou to skladatelovy poslední symfonie č. 39 - 41 a protože jsou skvělé, hrají se často. Ostatně Berlínští filharmonici je během týdne budou hrát ještě v Salzburgu, Luzernu a Paříži. Jen namátkou - předloni je hráli Vídeňští filharmonici pod Danielem Barenboimem na Pražském jaru (a ve Vídni a v Drážďanech), letos v květnu Česká filharmonie v Praze, před měsícem festivalový orchestr dirigovaný Kavakosem ve Verbier, Petrohradští filharmonici v Annecy. PKF hrála symfonii Jupiter v sobotu v Drážďanech. To jsou koncerty, kde se nemůže hrát jinak než skvěle. Ale kdybych měl říct, kdo na mne udělal největší dojem, potom mladí muzikanti z Verbier s jejich nadšením a neskrývanou a nakažlivou radostí z hudby. A vlastně i ČF, které Manfred Honeck jakoby nalil živou vodu.


    O přestávce přenosu prostřednictvím digitalconcerthall.de byl vysílán záznam z besedy, kde sir Simon Rattle promlouval o příští sezoně a rozloučil se s violistou Wilfriedem Strehlem, který je členem BF celých 42 let a toto byl jeho poslední koncert. Pozoruhodné je m.j. to, že sídlo orchestru s velkým a komorním koncertními sály a muzeem hudebních nástrojů stojí již 50 let, což se promítá i do programu. A jména, která zazněla v souvislosti s koncerty jsou elitní jako sám orchestr.

    Sídlo filharmonie bylo původně navrženo tak, aby spojovalo rozdělené město. Než se ovšem podle projektu Hanse Scharouna postavilo, stála Berlínská zeď. A objekt, který vyrostl nedaleko ní, se stal na více než 35 let spíš symbolem rozdělení. Zaplať pánbůh, že se původní záměr konečně naplnil, a nové centrum města s úžasnou moderní architekturou okolo Postupimského náměstí, které zeď protínala, je co by kamenem dohodil.


    Operalia 2013 - junioři vítězí

    Včera, půl hodiny před půlnocí skončila ve Veroně vyhlášením výsledků letošní pěvecká soutěž Operalia, založená před 20 lety hudebním mágem Placido Domingem. Ze stovek zájemců bylo vybráno 40, kteří prošli během týdne dvěma vyřazovacími koly. Z nich nakonec vzešlo 14 finalistů, kteří zpívali v divadle s orchestrem dirigovaným Placido Domingem.

    Program večera byl následující:

    Vladimir Dmitruk, tenor, LA Opera (Bělorusko, 26 let) - Culturarte Prize
    Pyotr Ilyitch Tchaikovsky: Eugen Onegin, Op. 24 - Kuda, kuda vy udalilis

    Mirella Bunoaica, soprano, Staatsoper Stuttgart (Rumunsko, 28 let)
    Vincenzo Bellini: I puritani - Qui la voce

    Julie Fuchs, soprano (Francie, 29 let) - 2. cena
    Gioachino Rossini: Le comte Ory - En proie a la tristesse

    Claudia Huckle, contralto (Velká Britanie, 31 let) - Wagner Prize
    Richard Wagner - Das Rheingold - Weiche, Wotan, weiche

    Irina Churilova, soprano (Rusko, 30 let)
    Giuseppe Verdi: La forza del destino - Pace, pace...

    Zach Borichevsky, tenor (USA, 29 let) - 3. cena
    Fromental Halévy: La Juive - Rachel, quand du Seigneur

    Hae Ji Chang, soprano (Jižní Korea, 29 let) - zarzuela
    Giuseppe Verdi: Rigoletto - I, "Caro nome che il mio cor"

    Aida Garifullina, soprano (Rusko, 25 let) - 1. cena
    Vincenzo Bellini: I Capuleti e i Montecchi - Oh! Quante volte ti chiedo

    Simone Piazzolla, baritone (Italie) - 2. cena, cena publika
    Giuseppe Verdi: Don Carlo - IV, Io morro, ma lieto in core

    Kathryn Lewek, soprano (USA, 30 let) - 3. cena, cena publika
    Gaetano Donizetti: Lucia di Lammermoor - "Regnava nel silenzio"

    Tracy Cox, soprano (USA, 27 let) - Wagner prize
    Giuseppe Verdi - Un Ballo in Maschera - Aria: "Morro, ma prima in grazia"

    Ao Li, bass-baritone (Čína, 25 let) - 1. cena
    Sergei Rachmaninov: Aleko - Ves tabor spit

    Zach Borichevsky, tenor (USA, 29 let) - 3. cena
    Pablo Luna: La Pícara Molinera - Pajarin, tú que vuelas (zarzuela)

    Hae Ji Chang, soprano (Jižní Korea, 29 let) - cena zarzuely
    Jerónimo Giménez / Manuel Nieto: El Barbero de Sevilla - Me llaman la primorosa

    Benjamin Bliss, tenor (USA, 27 let) - cena zarzuely
    Jacinto Guerrero: Los gavilanes - Flor roja

    Diego Silva, tenor (Mexiko, 24 let)
    Pablo Sorozábal: La Tabernera del puerto - "No puede ser"

    Po více než hodinové přestávce představil Placido Domingo své spolupracovníky a jury, která vybrala z oněch mladých, většinou pohledných lidí a bez výjímky skvělých zpěváků vítěze. Celkem 13 cen bylo rozděleno mezi 10 finalistů.

    Mezi ženami získala 1. místo Aida Garifullina, zanedlouho 26letá Ruska z Kazaně, absolventka vídeňské konzervatoře z roku 2011. Ve finále zpívala arii Julie "Oh! Quante volte ti chiedo" z Belliniho Montéků a Kapuletů. Je kuriozní, že tato dívka zpívala pouze jednou ve skutečné opeře. A to Adinu v Elixíru lásky letos v St. Peterburgu.


    Na Youtube měla do dneška jen 2 arie:

    Z jejích aktivit v posledních letech se zdá, že má (nebo měla) nějaký podivný management, který místo zajištění jejího růstu organizoval její vystoupení na kasovních "estrádách". Takže má před sebou ještě spoustu práce, než se z ní stane velká zpěvačka.

    Mezi muži získal 1. místo Číňan Ao Li, který je stejně starý jako Garifullina, tedy 25 let, a pouze Mexičan Diego Silva byl mladší než oni. Ao Li má ovšem velmi dobrou průprava ze San Franciska v rámci Merola Opera Program a Adler Fellowship.

    Protože celý tento podnik je dílem Placido Domiga, sluší se říct něco i o něm. Působil lekce ustaraně a unaveně. Ale měl spoustu věrných pomocníků, třeba v jury Martu Domingo, manželku, ve štábu několik dalších Domingů a hymnu Operalie složil Placido Domingo junior.

    Celý finálový večer i loňský a předloňský je možno vidět na medici.tv.

    sobota 24. srpna 2013

    Národní technické krematorium

    Všem, kdo se nevěří, doporučuji návštěvu Národního technického muzea. Určitě tam do nich vstoupí sebevědomí, protože onomu ministerstvem kultury vedenému zařízení se podařilo utratit stamiliony Kč a vytvořit během 5 let ještě nedidaktivnější, nenápaditější, neinspirativnější expozice, než byly ty původní. Nuda v Brně. A milion na opravu pár koníků v Letenském kolotoči ani za 10 let nenašli, na to vypisují sbírku. Zato tam ukazují poslední Tatru 700, ve které jezdil premiér Zeman. Včetně vývoje musela stát víc, než kdyby mu koupili 1000koňové Bugati Veyron, takže je spíš odstrašujícím příkladem mrhání lidským umem a penězi. Navíc mají nejspíš družbu s vězeňskou službou a nejzdatnější bachaře najímají jako hlídače, které používají ke strašení dětí a slabších nátur mezi dospělými. Za 170 Kč, no nejdi tam.

    A když už je řeč o muzeích, ve vojenském leteckém muzeu je vystaveno elegantní letadlo L 410. Ruští investoři zřejmě vyslyšeli hlasy volající po nárůstu ruských investic v Česku a firmu, která ho vyrábí, koupili... A výrobu převádí do Ruska.

    čtvrtek 22. srpna 2013

    Revival normalizace

    Revival normalizace? Nejvyšší představitel země si dovolí říct, že ztratil důvěru v Nejvyšší soud a vůbec nikoho to nevzrušuje!!! Co bude následovat? Byl to jen účelový blábol vypuštěný pro onu chvíli nebo zkušební balónek, aby zjistil, jak rychle může bez odporu pokračovat dál. Nad fotografiemi z oslavy Balvínových narozenin dne 21. srpna jsem si uvědomil, co mi na onom spolku v demisi tak vadí. Vyvolává ve mně vzpomínku na to, co po tomto datu následovalo před 45 lety. Převezme Zeman Husákovu štafetu?

    úterý 20. srpna 2013

    Evropské hudební léto 1 - Verbier

    Hudební festival ve známém zimním středisku na jihozápadě Švýcarska (50 km od Ženevského jezera) se koná pravidelně koncem července a počátkem srpna. Jeho zakladatelem a duší je Martin T:son Engstroem.


    Kromě samotných koncertů je jeho součástí akademie, kde špičkoví hudebníci vedou mladé adepty. Zvláštností festivalu jsou i 2 orchestry: Verbier Festival Orchestra a Verbier Festival Chamber Orchestra. Do VFO jsou vybírání adepti ve věku 18-29 let, kteří absolvují trening pod vedením zkušených instrumentalistů a hrají na festivalu i po něm. Orchestr vznikl v roce 2000, a pod dohledem Jamese Levina hráče vedli hudebníci z orchestru Metropolitní opery. V letošním roce se konkurzu zúčastnilo téměř 1000 mladých hudebníků. Za dobu existence festivalu jich orchestrem prošlo 770. Komorní orchestr se rekrutuje z nejlepších bývalých hráčů FSO. Navíc je pořádán 3týdenní tréninkový tábor pro hráče ve věku 15-17 let, který letos vedl dirigent Daniel Harding.

     Letošní, již 20. ročník festivalu proběhl od 19. července do 4. srpna. Nějakých 50 hlavních koncertů a dalších mnoho desítek doprovodných akcí tak již skončilo, nicméně záznamy 30 koncertů jsou volně (resp. po bezplatné registraci) k dispozici na medici.tv. Mimo jiné jsou to:

    Zahajovací koncert: Charles Dutoit, Verbier Festival Orchestra, Collegiate Chorale, 19.7.2013
    • Ludwig van Beethoven: 9. symfonie

    Lisa Batiashvili (klavír), Khatia Buniatishvili (housle), 22.7.2013
    • Schubert, Cesar Franck

    Christian Zacharias, Lisa Batiashvili (housle), François Leleux (hoboj), Jan Lisiecki (18 let, klavír) a zpěváci Lisa Milne, Lilli Paasikivi, Pavol Breslik, Jörg Dürmüller a Matthew Rose, Verbier Festival Chamber Orchestra, Collegiate Chorale – Verbier Festival
    • J.S. Bach: Koncert pro housle a hoboj c moll
    • W.A. Mozart: Klavírní koncert č. 20
    • Franz Schubert: Mše č. 6

    Charles Dutoit, Denis Kožuchin, Jevgenij Sudbin, Elisabeth Leonskaja, Verbier Festival Orchestra
    • Ludwig van Beethoven: 4. klavírní koncert
    • Ludwig van Beethoven: 5. klavírní koncert (Císařský)
    • Ludwig van Beethoven: Chorální fantasie c moll

    Valery Gergiev, Anna Netrebko, Aleksandr Antonenko, Bryn Terfel, Ewa-Maria Westbroek, Verbier Festival Orchestra – Verbier Festival 25.7.2013
    • Giuseppe Verdi: Otello, 1. jednání
    • Richard Wagner: Valkýra, 3. jednání

    Jevgenij Kissin – klavírní recitál, 26.7.2013
    • Haydn, Beethoven, Schubert, Liszt

    Yuja Wang (26, klavír), Gautier Capucon (31, violoncello) – Verbier Festival 30.7.2013
    • Ludwig van Beethoven: Seven variations in E flat major for cello and piano on Mozart's "Bei Männern, welche Liebe fühlen", WoO 46
    • Dmitrij Šostakovič: Sonata for cello and piano in D minor, Op. 40 (1934)
    • Sergej Rachmaninov: Sonata for cello and piano in G minor, Op. 19 (1901)
    • Jules Massenet: Méditation de Thaïs
    • Astor Piazzolla: Grand Tango for Cello and Piano

    Leonid Kavakos (dirigent, housle), Janine Jansen (housle), VFO, VFCO 30.7.2013
    • Bach, Mozart

    Daniil Trifonov – klavírní recitál, 28.7.2013

    Leonid Kavanakos (housle), Yuja Wang (piano) 1.8.2013
    • Brahms: sonáty pro housle a klavír

    Gianandrea Noseda (dirigent), VFO, sbor Teatro regio di Torino, Maria Agresta, Daniela Barcelona, Piotr Beczala, Ildar Abrazakov, 1.8.2013
    • Verdi: Requiem

    Závěrečný koncert - Kent Nagano a VFO, Janine Jansen (housle), Michail Pletnev (piano), 4.8.2013
    • Dubugnon, Prokofjev, Tsfasman, Stravinsky
    Vyslechnout téměř 60 hodin muziky jen z jednoho festivalu je  téměř nad lidské síly. Z toho, co jsem viděl na mne největší dojem udělali Kavanakos, Jansen a Yuja Wang, všichni pravidelní účastníci festivalu. Jejich soustředění, dokonalá souhra a vášeň s jakou hráli. A samozřejmě oba festivalové orchestry pro jejich dokonalou hru a radost, kterou mladí hráči vyzařovali.

    Yuja Wang
    Janine Jansen a Leonidas Kavanakos

    Leť, myšlenko...

    V roce 2011 oslavovala Itálie 150 let od svého sjednocení. V rámci oslav dirigoval Riccardo Muti 12. února v římské opeře kultovní Verdiho operu Nabucco a po ovacích následujících po sboru Va, pensiero pronesl několik vět na obranu kultury a vyzval publikum, aby při opakování zpívalo s sebou. Co se dělo, je vidět na klipu. Všimli jste si těch slz? Síla hudby je tady až magická.

     

    Va, pensiero - Leť, myšlenko

    Leť, myšlenko, na zlatých křídlech, 
    usaď se na svazích a pahorcích, 
    kde jemné, mírné, sladké vánky
    naší rodné země vydávají krásnou vůni. 

    Pozdrav břehy Jordánu 
    a zřícené věže Sionu. 
    Ó má země tak krásná a ztracená! 
    Ó vzpomínko tak drahá a osudná! 

    Zlaté harfy věštných proroků, 
    proč visíte němé na vrbě? 
    Oživte znovu památku naší vlasti 
    a mluvte k nám o časech minulých! 

    Pamětlivi osudu Jeruzaléma, 
    vydávejte hlas syrového nářku, 
    či kéž vám Pán vdechne harmonii hlasů, 
    která změní utrpení v dobro.

    pondělí 19. srpna 2013

    A pak, že Evropa (život) za nic nestojí


    Radosti, ty jiskro boží,
    dcero, již nám ráj dal sám!
    Srdce vzňaté žárem touží,
    nebeský tvůj krásy chrám.
    Kouzlo tvé teď opět víže,
    co kdy čas tak dělil rád,
    zástup lidstva sbratřen blíže
    cítí van tvých křídel vát.
    Komu štěstí v žití přálo,
    v příteli že štít svůj máš,
    komu věrnou ženu dalo,
    mísit pojď se v jásot náš!
    Sám byť jenom jednu duši
    svojí na tom světě zval!
    V díle tom kdo nezdar tuší,
    od nás ber se s pláčem dál!
    Radost každá bytost sáti,
    přírodo, chce z ňader tvých;
    zlý a dobrý chce se bráti
    v jejích stopách růžových.
    Révy žár nám, pocel smavý,
    na smrt věrný přítel dán;
    vášně plam dán červu žhavý,
    světlý cherub dlí, kde Pán.
    Dál, jak jeho slunci roje
    nebes modrou nádherou,
    spějte, bratří, drahou svou
    směle, jak by rek šel v boje.
    V náruč spějte, milióny!
    Zlíbat svět kéž dáno nám!
    Bratři! Hvězd kde žárný stan,
    dobrý Otec zří z mlh clony.
    Dlíte v prachu, milióny?
    V bázni tvůrce tuší svět?
    Pátrej, hvězd kde bezpočet!
    V záři ční tam božské trůny.

    A takhle to vidělo 10 000 Japonců v Osace v roce 2011, kdy zemi postihlo ničivé zemětřesení a tsunami.

    pátek 16. srpna 2013

    Úskalí maďarské opery

    Český ctitel hudby zůstává po konzolidaci České filharmonie v permanentním šoku z absurdních šarád okolo pražského Národního divadla, tiše vzhlíží k operním scénám v západní části EU i za oceánem a těší se z výživných skandálů kolem Velkého divadla v Moskvě, případně se zájmem sleduje pompézní zahájení provozu v Gergijevově novém Mariinském divadle za účasti prezidenta, Placido Dominga a dalších celebrit. O situaci v jiných postkomunistických zemích ví nejspíš hlavně to, že Polsko, Pobaltí a Slovensko mají poměrně hojné zastoupení mezi světovou pěveckou extratřídou. Také je mu asi známé, že operní scény bývalé NDR, zvláště Berlín a Drážďany vpluly do západního světa, že ve Slovenském Národním divadle se v posledních letech střídali šéfové jak housky na krámu, ale to je asi tak vše. Takže by nemusel pohrdnout informací o situaci v Budapešti.

    Tam dochází v posledních 2-3 letech po vítězství strany Fidesz k výrazným změnám, které odráží nacionalistickou orientaci Orbánovy vlády. Velký rozruch přineslo jmenování Gyorgy Dornera novým ředitelem předního budapeštského "Nového divadla". Ten si vybral za nejbližšího spolupracovníka Istvána Csurku. Oba krajně pravicoví nacionalističtí a antisemitičtí politici vyvolali vlnu odporu u liberální kulturní obce. Více či méně otevřeně se proti tomuto trendu postavili mezinárodně uznávaní maďarští dirigenti Christoph von Dohnányi, který zrušil svá vystoupení v budapeštské Státní opeře a Iván Fischer a především klavírista András Schiff. Odpovědí mu byl agresivní novinový útok jednoho ze zakladatelů Fidesz, po kterém Schiff odmítl dále vystupovat v Maďarsku.

    Maďarskou Státní operu, která dlouhodobě stagnovala, v té době již třetí rok vedl Adám Fischer, bratr Ivána Fischera, jehož cílem a úkolem bylo divadlo modernizovat jak organizačně, tak i repertoárově. Narazil však na tvrdý odpor zaměstnanců, především zpěváků, a po shora uvedených událostech odstoupil.

    Maďarská státní opera v Budapešti
    Na místo ředitele Státní opery nastoupil v září 2011 Szilveszter Okovács (*1969). Tento původně zpěvák, později publicista a TV manažer je dlouholetým členem Fidesz a osobním přítelem premiéra, ale v zásadě je všeobecně přijatelný. Díky politické podpoře se mu podařilo provést v divadle poměrně významné reformní kroky, snížit počet zaměstnanců o 20%, nastavit nové smluvní vztahy se zpěváky a dosáhnout slušných úspor. Štědrost vlády mu pak umožnila znovuotevřít druhou budapeštskou operní scénu - divadlo Erkel se 2400 míst, postavené počátkem 20. století. To bylo před 6 lety uzavřeno jako ztrátové a nebezpečné. Po rekonstrukci bylo v březnu až červnu letošního roku odehráno na 80 představení, definitivně bude divadlo otevřeno 7. listopadu 2013. Aby se podařilo divadlo naplnit diváky, bylo vstupné nastaveno mimořádně nízko. Otevření druhé scény si ovšem vyžádalo přijetí 250 nových zaměstnanců, kterých je dnes celkem 900 a roční rozpočet Státní opery jako celku je cca 700 mil. Kč. Ročně by měla obě divadla odehrát okolo 500 představení. Navíc 16. června divadlo uspořádalo slavnostní matiné u příležitosti 70. narozenin slavné maďarské zpěvačky Evy Martón za účasti Jonase Kaufmanna, jehož honorář údajně činil 100 000 €.

    divadlo Erkel

    Tento velkorysý přístup maďarské vlády však není náhodný, ani to není projev lásky k hudbě, zpěvu a tanci. Je součástí nacionalistické ideologie Fidesz, která má přitáhnout diváky k maďarským operám, a maďarské hudbě vůbec. Proto je cena vstupenek do "lidového" divadla Erkel nastavena na téměř symbolickou úroveň (30 - 150 Kč), proto se organizují hromadné školní návštěvy Státní opery, proto má každé narozené maďarské dítě dostat CD s maďarskými písněmi a ariemi nahranými orchestrem Státní opery. A to nejen v Maďarsku, ale i v Rumunsku a na Slovensku.

    Je proto otázka, zda si přát rozkvět opery i za takovouto nebezpečnou cenu, protože podobný přístup ke kultuře, jako pomocnému prostředku k udržení moci a posléze k zastírání její podstaty mají k totalitě směřující politické systémy. A je celkem dobře známo, že tato hra se nakonec může obrátit proti kultuře samotné. A i když se tato neveselá prognóza nenaplní, co pak, až tato moc skončí?

    středa 14. srpna 2013

    Smolařka Sidonie?

    Každá instituce, která má fungovat, musí být organizovaná. Základní reprodukční jednotkou - rodinou - počínaje. A protože život je boj o přežití, je banálním faktem, že muži jsou obvykle vůdci stáda, neboť jsou k boji lépe hormonálně vybaveni a jsou fyzicky silnější. Na druhou stranu by měli bezpochyby problémy, pokud by měli rodit potomstvo. Těžko však lze opomenout skutečnost, že pokud ženu nenutí ekonomické či jiné okolnosti k úzké specializaci na roli ploditelky a ochránkyně krbu, i ona dokáže vtisknout tvář svému okolí. Nedávno jsem třeba viděl v show Jana Krause režisérku Agniezsku Holland, často žasnu nad zpěvačkami jako Diana Damrau, které brázdí svět i se svými mrňaty, v politice jsou královna Alžběta, Angela Merkel. A nejsou jen v současnosti, objevují se v celé historii, i když ne jako převažující druh.

    Mne osobně zaujaly ty ženy, které na přelomu 19. a 20. století spolupůsobily při vzniku současného světa, který se plně zformoval po 1. světové válce. Byla to třeba Alma Schindler, můza a anděl zhoubce mnoha významných mužů. Nebo v Čechách Zdenka Braunerová a později třeba Milada Horáková.

    Žádná z těchto žen však ke svému úspěchu nepotřebovala genderovou berličku, která je dnes oblíbeným tématem mnoha intelektuálů. Má ovšem 2 nedostatky. Jednak jde proti biologii, jednak se snaží, podobně jako třeba marxisté, slovem změnit podstatu člověka.

    Vybaven tímto myšlenkovým zázemím jsem navštívil komorní muzikál "Touha jménem Einodis" provozovaný na letní scéně divadla Ungelt. Příběh vycházel z životopisné knihy "Sidonie Nádherná a konec střední Evropy" autorky Aleny Wagnerové. Představení bylo celkem zajímavé a hezké, velký herecký výkon jsem od zpěvaček Anety Langerové a Marty Kubišové (mladá a stará Sidonie) neočekával a herecké neumění šéfa divadla v roli Karla Krause se v tom ztratilo. Co mne však překvapilo byla nevyváženost příběhu před přestávkou a po ní.

    Sidonie -Max Švabinský 1907

    Nedalo mi to, knihu jsem koupil, přečetl a pochopil. Sidonie Nádherná (1885-1950) byla jistě pozoruhodná dívka. Její život, i život obou jejích bratří - staršího Jana a jejího dvojčete Karla - byl evidentně silně ovlivněn smrtí otce v době, kdy se pomalu blížili k pubertě. Starší bratr, který jí pak byl rádcem a přítelem až na hranici incestu, se potýkal s dospíváním v nevěstincích, což nakonec přivodilo jeho smrt. Přestože měla s muži nezanedbatelné zkušenosti, její první velký vztah skončil fiaskem. Ženatý Max Švabinský ji vnímal spíš jako můzu a poté, co ji namaloval, ji opustil, zatímco ona uvažovala o dítěti.

    Sidonie - litografie, Max Švabinský 1912
    A pak se jejím životem táhl jako červená nit rozkolísaný vztah s vídeňským spisovatelem a kritikem Karlem Krausem. Nechtěla se mu poddat, tvrdila, že věrnost by ji zabila, jednou málem a podruhé opravdu uzavřela manželství s jiným mužem, ale to je spíš červená knihovna, protože ona sama svou vlastní vůlí nic významného nevytvořila. Tvrzení, že schopnost naslouchat, kterou u ní milující Kraus oceňoval, je tomu ekvivalentní, je nesmysl. A protože lidé kolem ní umírali, a nakonec po 23letém "vztahu" v roce 1936 i Kraus, její život vyzněl naprázdno.

    Z tohoto příběhu lze těžko vytěžit materiál podporující feministické myšlenky, o což se autorka nenápadně snaží. Vypráví o ženě, která shodou okolností nemohla nebo spíš nedokázala naplnit svůj život. Takže je to povídání o jednom specifickém lidském osudu na pozadí doby, kterou autorka charakterizuje jako konec střední Evropy. Její popis, díky dokumentaristickému přístupu k materiálu, vypovídá více než samotná historie hrdinky, která se v bleděmodrém mohla odehrát v jakékoli době. Vyvozovat z toho dalekosáhlé zobecňující závěry by bylo jako připravovat generály na minulé války.

    Pro úplnost dodávám, že zajímavý, témeř hodinový dokument o Sidonii Nádherné z roku 2004 je možné vidět také na serveru České televize.

    Hudební drby - srpen 2013

    Elina Garanča (36 let) zrušila svá prosincová vystoupení v Bizetově Carmen v Londýně, neboť čeká druhé dítě. S Roberto Alagnou jako Donem José tak bude Carmen zpívat Gruzínka Anita Rachvelishvili (29), která od svého debutu v LaScale 2009 patří k nejžádanějším Carmen na světových scénách. V Metropolitní opeře odpadají vystoupení Garanči v roli Octaviana v Růžovém kavalírovi  (náhrada: Alice Coote) a Charlotte ve Wertherovi (Sophie Koch).

    Krátká, 12minutová komorní opera pro baryton, mezzosoprán a 2 sbory Zatopek! skladatele Emily Horwatha je k dispozici na webu. Byla objednána britskou společností Second Movement u PRS for Music (analogie OSA) v rámci projektu New Music 20x12 při příležitosti Olympijských her 2012 v Londýně. Second Movement nastudovali rovněž jednoaktovou operu Bohuslava Martinů Slzy nože (The Knife´s Tears) z roku 1928, kterou v roce 2010 uvedli v Brně a Praze.

    Anatolij Iksanov (*1952), který byl od roku 2000 generálním ředitelem Velkého divadla v Moskvě, neustál řadu skandálů, včetně pokusu o vraždu šéfa baletu Filina letos v lednu a završený červencovým konfliktem s primabalerinou Svetlanou Zacharovou, poslankyní Ruské státní dumy byl odvolán/rezignoval 9. července. Na jeho místo byl jmenován Vladimir Urin (*1947), který dosud řídil Státní akademické hudební divadlo Stanislavského a Nemiroviče-Dančenka v Moskvě. Ten konstatoval, že nemíní dělat žádné revoluce. Na místo kandidoval již v roce 2005.

    Renomovaná zpěvačka Reneé Fleming (*1959) převzala 9. července v Bílém domě z rukou prezidenta Obamy National Medal of Arts 2012, což je velká placka na stuze zavěšená na krku, kterou dostala za přínos americké hudbě. Její bleděmodré šaty byly půvabné, jí by však neškodilo pár kilo shodit. Nebyla vyznamenána sama, vedle ní to byl třeba režisér George Lucas (Hvězdné války a řada dalších slavných filmů)  nebo dramatik Tony Kushner známý jako autor scénáře k filmům Mnichov a Lincoln či hry Průvodce inteligentního homosexuála kapitalismem a socialismem.

    Další hvězdná zpěvačka Anna Netrebko (*1971) napsala 9. srpna na svůj facebook: "Jako pro umělce je pro mne velkým potěšením spolupracovat se všemi mými nádhernými kolegy, bez ohledu na jejich rasu, etnickou příslušnost, vyznání, pohlaví nebo sexuální orientaci. Nikdy jsem nikoho nediskriminovala a diskriminovat nebudu."

    V záříjovém čísle britského měsičníku Opera hodnotí Peter Freestone inscenaci Smetanovy opery Dvě vdovy v Národním divadle Praha. Podle něj bylo všechno skvělé: scéna, dirigent, orchestr, sbor i zpěváci. Peter Freestone byl asistentem Freddie Mercuryho, již řadu let žije v České republice a je stálým dopisovatelem Opery, která o sobě tvrdí, že je nejlepší časopis zabývající se operou na světě.

    Zdá se, že ztroskotaly 2 projekty. Jednak přenosy oper a baletů uváděné v pražském Bio Oko v minulých dvou sezónách. Je to už třetí projekt tohoto druhu, který zašel v posledních 5 letech na ekonomické úbytě díky nedostatku diváků. Místo toho budou promítat reprízy MetinHD vždy o týden později v neděli odpoledne. Druhý projekt - operní recitály organizované společností ArtInvest - v podstatě převzal Nachtigall Artists Management, neboli paní Alena Nachtigalová.

    pondělí 12. srpna 2013

    Jaká vlastně krize?

    Již pár let jsme zahrnováni hrozivými čísly a informacemi o celosvětové krizi. Již pár let opozice v Česku hlasitě křičí o tom, jak pravice ničí blaho občanů.

    Letos o prázdninách jsem projížděl Čechami i Evropou od severu na jih a jsem poněkud zmatený. Viděl jsem létající rogala nad Černou horou v Krkonoších, rozsáhlou opravu hlavní ulice ve Vrchlabí, viděl jsem pražské ulice, kde se vyměňují inženýrské sítě, jel po D1 v rekonstrukci i po novém úseku dálnice okolo Tábora. Navštívil nádherně rekonstruovaný Český Krumlov, kde se koná hudební festival za účasti světově uznávaných hudebníků, stejně obnovené renesanční Prachatice, kde právě probíhal světový pohár v triatlonu. Také projížděl upravenými jihočeskými vesnicemi, navštívil malou osadu, kde ze starého mlýna udělal majitel prosperující chov ryb a viděl rychle odstraněné stromy, které ve vichřici napadaly na silnice.

    A jel jsem po nabitých dálnicích v Německu, Rakousku a Itálii s plnými odpočívadly. Viděl jsem nově vybavené italské silniční tunely v Alpách a Etruských Apeninách a výstavbu či rozšiřování dálnice Autostrada del sole, viděl tísíce jachet na pobřeží a ostrovech Toskánska, lidský mumraj na římském letišti Leonarda da Vinci.

     A říkám si, kde je ta krize? Zřejmě jsem nepochopil, co to je. Je to stav, kdy ekonomika stagnuje nebo neroste dost rychle? Je to stav, kdy vláda se snaží nezvyšovat dluh víc než je nutné?

    Považuje někdo za krizi, když se osobně zadluží do výše 50% ročního příjmu a rozhodne se dluh nezvyšovat? Co byste řekli dětem, kdyby vás napadly, že si nechcete půjčit na jejich nové auto?

    Takto vnímáno mi připadá, že ti, kdo něco podobného vykřikují na úrovni státu, převážně populisté s levicovou rétorikou, jsou nezodpovědní kverulanti, kteří by měli být trestáni za šíření poplašných zpráv a rozvracení republiky. A přitom heslem těchto lidí je chyťte bohaté, chyťte ty zloděje, všechno jim seberte, ti mohou za to, že se nemáte stále lépe a lépe. Tím utěšují ty, kdo si napůjčovali peníze, které nejsou schopni splatit. Což je opravdu krize, ale lidské hlouposti a nezodpovědnosti.

    neděle 11. srpna 2013

    Plachetkův Český Krumlov 2013

    Existuje spousta letních hudebních festivalů, ale málokterý z nich se koná v prostředí až pohádkově romantickém jako festival v Českém Krumlově. Má k dispozici několik pozoruhodných scén: Maškarní sál českokrumlovského zámku, zámeckou jízdárnu, pivovarskou zahradu, letní scénu s otáčivým jevištěm... Přestože je to festival multižánrový, možná klíčové místo zde mají operní recitály. Ostatně ředitelem festivalu je syn kdysi známé sopranistky Národního divadla v Praze Marty Boháčové. V posledních letech to byli na př. Jose Cura, Ramon Vargas, Dmitrij Chvorostovsky a především Plácido Domingo v roce 2011, kdy zpěvák slavil 70. narozeniny a festival dvacáté spolu se 6000 návštěvníků na městském parkovišti..

    Letos se do této sbírky velkých zpěváků zařadila hvězdná mezzosopranistka Elina Garanča a zcela právem i basbarytonista Adam Plachetka. Jemu jsem dal přednost především proto, že dokonalý zpěv a exteriér Garanči není doprovázen odpovídající komunikací s diváky, takže zážitek z živého koncertu a poslechu záznamu doplněný fotografií je téměř srovnatelný. Ostatně sama kdysi řekla, že její projev jakoby kontrolovaly 3 počítače v její hlavě.

    Před pár týdny jsem zde psal o Plachetkově letním angažmá na operním festivalu v anglickém Glyndenbourne. Posledního Figara tam v 17. představení Mozartovy Figarovy svatby odzpíval přesně týden před českokrumlovským vystoupením. Ve středu poskytl rozhovor České televizi a v pátek zpíval recitál v Zámecké jízdárně.


    Na jeho projevu v televizi i v Českém Krumlově byla znát vyrovnanost, jistota a pohoda. Jeho jedna árie z Handelovy oratoria Samson (1745, na slova Miltonovy básně Samson Agonistes) a 4 arie z Mozartových oper Figarova svatba, Cosi fan tutte a Don Giovanni (Leporello: Madamina) naplnily první část večera, ve druhé části zazpíval 2 náročné arie z Rossiniho oper, což je v jeho repertoáru novinka, a 3 přídavky. Přestože vše bylo provedeno naprosto skvěle, Mozart byl strhující a přesvědčivý zvláště tam, kde šlo o věci, které má zpěvák dokonale zažité i ze scénických provedení. Sopránistka Kateřina Kněžíková, od loňského roku Plachetkova manželka, se proto tvářila oprávněně spokojeně až pyšně. Je skoro komické, když kritici mluví o Plachetkovi jako o naději, zpěvákovi na vzestupu atd., přestože už dnes náleží ke světové špičce. Asi mají jiné starosti. Proto nejspíš nebylo obecenstvo příliš snobské a připomínalo spíš spolek přátel Adama Plachetky, ovšem s tím následkem, že ho nebylo dost, takže zadní řady sálu o 620 místech byly prořídlé. I přesto však byli někteří návštěvníci o přestávce nepřehlédnutelní, tedy vlastně nepřeslechnutelní, jako třeba burácivý smích Petra Štěpánka, vyvolávající ducha jeho heroického otce. Jediným skutečným nedostatkem ale bylo jen to, že 1/2 hodiny před začátkem se strhl liják, takže když jsem dorazil, bylo mé čerstvě vyžehlené sako zcela promočené. Zaplať pánbůh za to, že se koncert nekonal v pivovarské zahradě.

    o přestávce pršet přestalo, avšak po představení zase lilo
    děkovačka přerušovaná přídavky byla zakončena standing ovation
    Doprovod a 6 předeher zajistila Talichova komorní filharmonie pod taktovkou Tomáše Braunera. Jejich hra byla spolehlivá, ale dojem poněkud plochý, což bylo s největší pravděpodobností důsledkem akustiky odpovídající tomu, že sál byl původně určen k tréninku jízdy na koni a ne k hudebním produkcím.

    Koncert nahrával Český rozhlas a bude ke slyšení 18. listopadu na stanici Vltava. Komu by se to zdálo pozdě, může zajet 15. září do Vídně na operní matiné, kde bude Plachetka zpívat s José Carrerasem nebo 17. září do Prahy na recitál v Rudolfinu v rámci festivalu Dvořákova Praha.

    neděle 4. srpna 2013

    Když k moři, tak na lodi

    Víte, že když vystoupíte z lodě na souši, země se s vámi ještě chvíli houpe? A že můžete v přístavu koupit jachtu od 20 000 do 2,5 mil. €? To první jsem si ověřil, to druhé neuskutečnil.

    Ale strávil jsem 8 dní na palubě džunky, což je klasická čínská loď z teakového dřeva, absolutní rarita v přístavech Toskánska. Kdo by si také pořídil plavidlo, o které pečovat je mnohem nákladnější a časově náročnější než u současné lodi z plastů a kovu? Nicméně majitel a kapitán lehce dobrodružné povahy Petr Žáček veze 20 m dlouhou a 4 m širokou džunku Esperanza z Holandska do italského Gargana a v týdenních intervalech se střídají na palubě přátelé, kteří ho na cestě doprovází.


    Start etapy 13. až 20. července byl v Livornu, přístavu v Tyrhénském moři, vzdáleném asi 90 km o centra Toskánska Florencie. Před 500 lety ho nechal vybudovat kardinál a pozdější papež Giulio Medici a u přístavu se také nachází pomník Ferdinanda I., velkovévody Toskánského (1549-1609).

    Odtud jsme se plavili na 90 km vzdálenou Elbu, se 224 km2 třetí největší italský ostrov. Ten je současně největším ostrovem Toskánského souostroví v Tyrhénském moři a leží mezi pevninou a francouzskou Korsikou. Jeho jméno okamžitě vyvolá z paměti další, a to Napoleon Bonaparte. Ten zde, v přístavu Porteferraio, strávil od května 1814 deset měsíců fešáckého exilu po serii porážek v Německu a pádu Paříže. V únoru 1815 se však vrátil a teprve prohraná bitva u Waterloo v červnu definitivně zpečetila osud 45letého císaře nemocného mocí.

    Elba, ač relativně malý ostrov, je však pozoruhodná i tím, že se zde po více než 2500 let těžila železná ruda a tavilo železo. To představovalo jeden ze zdrojů bohatství Etrusků a jeho produkce skončila až v roce 1944 po spojeneckém bombardování opevněného ostrova obsazeného německou armádou. Lomy a zbytky technologického zařízení jsou však na ostrově vidět dodnes, lež zdrojem obživy je spíš obsluha bezpočtu turistů a pěstování vínné révy.

    Když plujete kolem takového ostrova, nemůžete si nevšimnout toho, jak každé přerušení pobřežních skal, každý malý záliv, dávají lidem příležitost vybudovat tam svá sídla. A že jsme v tom stejní jako jiné živé organismy, které se také uchytí všude, kde je trochu vlhkosti a prachu.

    Další štace byl malý ostrov na jižním konci Toskánského souostroví a přístav Giglio. Je neblaze známý tím, že 13. ledna loňského roku těsně vedle vjezdu do přístavu narazila na skálu a převrátila se na bok luxusní výletní loď s více než 4000 lidí na palubě. Je naprosto nepochopitelné, jak se něco takového může stát u plavidla doslova nabitého sofistikovanou navigační technikou a řízeného velkou posádkou. Leč stalo se. Dnes tam 400 lidí ve dne v noci pracuje na tom, aby loď vyprostili a dopravili do Livorna k likvidaci. A že to není jednoduché, o tom svědčí stálé odkládání termínu likvidace vraku. Z původního počátku tohoto roku je to dnes počátek příštího roku...

    Pár kilometrů odtud se u pevniny nachází známý poloostrov Monte Argentario, českým proletariátem a investigativními pisálky považovaný za místo orgií mafiánských zbohatlíků a úplatných politiků a jejich milenek se silikonovými vnadami. Ovšem čestnými občany města jsou třeba Matka Tereza nebo Andrej Sacharov.

    A jak opouštíme Toskánsko a plujeme podle břehů provincie Roma, pobřeží ztrácí romantický charakter, zato se jeden za druhým objevují velké průmyslové komplexy. Také nekotvíme ve městě Civitavecchio, ale  ve veliké moderní marině Riva di Traiano pro 1200 lodí na jeho jižním okraji, při 67. kilometru starověké Via Aurelia, dnes Strada Statale 1. A pak plujeme dál, moře zvlní letní bouře, horký vzduch zchladí liják a v dálce je vidět válec tornáda, a připlouváme do Fiumicina, které je sevřeno mezi 2 ramena Tibery, podél jejichž břehů jsou rozesety roztodivné rybářské chatrče, opravny lodí, malá přístaviště a také luxusní Porto Romano, kde naše pouť končí.

    A protože pár kilometrů odtud je největší italské letiště Aeroporti di Roma neboli Aeroporto di Fiumicino - Leonardo da Vinci, jsme za 3 hodiny v Praze, která je toto léto stejně horká jako Řím. 

    Arrivederci mare!

    A málem bych zapomněl. Tu italskou krizi jsem opravdu neviděl. Dálnice a tunely jsou v lepším stavu než před 3 roky, kdy jsem jel od Innsbrucku dolů naposledy, přes Etruské Apeniny do Florencie se zčásti rozšiřuje a zčásti staví nová, mezi pevninou a ostrovy kmitá bezpočet trajektů, přístavy jsou plné jachet a Fiumicino připomíná mraveniště, do kterého někdo píchl klackem. Jediné, co mne děsí je představa, že tohle všechno pohání dluh.