Evropské hudební léto 2 - Salzburg
Hudební festival v rakouském Salzburgu, jehož sláva je dílem Herberta von Karajana, převzal v červenci loňského roku na 5 let jako intendant a současně umělecký ředitel Alexander Pereira, před tím 20 let šéf opery v Curychu. Letošní ročník, který Pereira plně koncipoval, zahrnuje monumentální počet 220 akcí během 45 dní na 14 různých místech. A na jeho úspěchu se podílí 3600 zaměstnanců a umělců.
Operní část se soustředíla na díla Giuseppe Verdiho a Richarda Wagnera, od jejichž narození letos uplyne 200 let.
Ve Verdiho Janě z Arcu zpívali Placido Domingo a Anna Netrebko. Dále byl v programu Falstaff s dirigentem Zubinem Mehtou. Jedním z vrcholů festivalu byla klasická inscenace Dona Carlo s Jonasem Kaufmannem, Anjou Harteros, Thomasem Hampsonem a pod taktovkou Antonia Pappano. Představení dne 16. srpna přenášela medici.tv, kde je možno je celé shlédnout, stejně jako na youtube. V posledních dnech festivalu pak to bude Nabucco s orchestrem Teatro dell´Opera di Roma a Željko Lučičem v hlavní roli.
 |
| Anje Hartenos a Jonas Kaufmann |
Z Wagnerových oper to byl "Rienzi, poslední tribun" s Gustav Mahler Jugendorchester pod taktovkou Philippe Jordana a Mistři pěvci norimberští s dirigentem Daniellem Gatti.
Pereirovou ideou je cyklus Mozartových oper na libreto da Ponte, který prošel koncem loňského roku krizí, když šéf Videňské Staatsoper Franz Welser-Möst, kdysi Pereirův nejbližší spolupracovník v Curychu, odmítl na něm spolupracovat s odůvodněním, že termíny zkoušek a představení jsou nevyhovující. Taktovku převzal Christoph Eschenbach a v inscenaci Cosi fan tutte se objevili m.j. Luca Pisaroni, Gerald Finley a jako Despina i Martina Janková, skvělá česká sopranistka z Curychu.
Na přelomu července a srpna dirigoval Marc Minkowski své Les Musiciens du Louvre v rané Mozartově opeře Lucio Silla (Mozart jí napsal v 16 letech), kde hlavní role zpívali Rolando Villazón a Olga Peretyatko.
Na internetové servusTV bylo možno shlédnout 26. srpna v přímém přenosu jediné televizní představení Mozartova Únosu ze serailu ze salzburského letiště, který se odehrával v hangáru a lítalo se tam vrtulníkem, jezdilo SUV, probíhala tam módní přehlídka... Opravdu dobrá věc se podařila. Tady jsou obrázky.
 |
| Únos ze serailu - Konstance a Belmonte přivázaní k vrtuli |
A aby nebylo Mozarta dost, hrály se i Kouzelná flétna a Únos ze serailu v úpravě pro dětské diváky (od 4 let) dlouhé cca 70 minut.
Kromě Mozarta, Verdiho a Wagnera se hrála také Belliniho Norma, kde hlavní roli zpívala Cecilia Bartoli, která je současně ředitelkou salzburského svatodušního festivalu, a to až do roku 2016.
Salzburský festival ovšem není jen operní přehlídka, ale v desítkách koncertů přestavuje i velká instrumentální a vokální díla, či komorní skladby
Jako další Pereirova novinka to byl především cyklus nazvaný Ouverture Spirituelle s díly jako Haydnovo Stvoření světa (Harnoncourt, Janková, Michael Schade, Florian Boesch), Mozartovo Requiem, Haydnova Roční období (Harnoncourt, Dorothea Roschmann, Schade, Boesch, Vídeňští filharmonici), Mozartovy kostelní sonáty, a řada dalších, včetně hudby z jiných civilizačních okruhů.
Druhý cyklus byly všechny Mahlerovy symfonie prezentované různými dirigenty a orchestry. Mahlerovský cyklus dirigovali Riccardo Chailly (No. 9), Gustavo Dudamel (Nos. 3, 8, 7), Michael Gielen (No. 6), Mariss Jansons (No. 2), Zubin Mehta (No. 5), Cornelius Meister (No. 4) a Simon Rattle (No. 1). Monumentální 8. symfonii tisíců opět přenášela stanice medici.tv, kde je možno ji tam stále shlédnout.
Kromě Mozarta, Verdiho a Wagnera se hrála také Belliniho Norma, kde hlavní roli zpívala Cecilia Bartoli, která je současně ředitelkou salzburského svatodušního festivalu, a to až do roku 2016.
Salzburský festival ovšem není jen operní přehlídka, ale v desítkách koncertů přestavuje i velká instrumentální a vokální díla, či komorní skladby
Jako další Pereirova novinka to byl především cyklus nazvaný Ouverture Spirituelle s díly jako Haydnovo Stvoření světa (Harnoncourt, Janková, Michael Schade, Florian Boesch), Mozartovo Requiem, Haydnova Roční období (Harnoncourt, Dorothea Roschmann, Schade, Boesch, Vídeňští filharmonici), Mozartovy kostelní sonáty, a řada dalších, včetně hudby z jiných civilizačních okruhů.
Druhý cyklus byly všechny Mahlerovy symfonie prezentované různými dirigenty a orchestry. Mahlerovský cyklus dirigovali Riccardo Chailly (No. 9), Gustavo Dudamel (Nos. 3, 8, 7), Michael Gielen (No. 6), Mariss Jansons (No. 2), Zubin Mehta (No. 5), Cornelius Meister (No. 4) a Simon Rattle (No. 1). Monumentální 8. symfonii tisíců opět přenášela stanice medici.tv, kde je možno ji tam stále shlédnout.
 |
| Gustavo Dudamel |
Gustavo Dudamel ovšem prezentoval i rozsáhlý venezuelský projekt El sistema, jehož myšlenkou je hudba jako prostředek změn společnosti, ve kterém kromě svého symfonického orchestru Simona Bolívara představil i další venezuelská tělesa.
Řada koncertů byla věnována i velkým symfonickým orchestrům jako Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu s dirigentem Marissem Jansonsem, Orchestra dell academia nazionale di Santa Cecilia s Antonio Pappanem, Orchestra la scintilla s Nikolausem Harnoncourtem, Gustav Mahler Jugendorchestra, Barenboimův West-Eastern Divan Orchestra, Berlínští filharmonici se Simonem Rattlem, lipský Gewandhausorchester s Riccardo Chaillym a další. A samozřejmě i Vídeňská filharmonie s Lorinem Maazelem, Riccardo Muttim, Zubinem Mehtou či Christianem Thielemannem. A představila se i řada skvělých sólistů jako Jean-Yves Thibaudet, Pinchas Zukerman, Rudolf Buchbinder, Maurizio Pollini, Vadim Repin i zpěváků, kromě výše jmenovaných též Elina Garanča, Eva-Maria Westbroek, Edita Gruberová, Erwin Schrott, Juan Diego Flórez, Piotr Beczala, Pavol Breslik, René Pape, Anna Prohaska.
Třetí okruh salzburských produkcí vedle opery a koncertů byla díla dramatická. Především Hofmannsthalův Jedermann, kterým Salzburský festival v roce 1920 začínal, a Panna Orleánská Friedricha Schillera, jako předloha oper Verdiho a Waltera Braunfelse. Také Shakespearův Sen noci svatojánské a Nestroyovi Lumpazivagabundus. A v projektu Mladí režiséři vystoupilo brněnské divadlo Reduta s hrou "Nenápadný půvab buržoazie" režiséra Jana Mikuláška.
To ovšem není zdaleka vše, co Salzburg letos nabídl. Leč sobotním plesem a nedělním Nabuccem festival definitivně končí. Teprve později se asi dozvíme, zda se podařilo dosáhnout cíle, který si Pereira vytknul - absolutně nejvyšší počet návštěvníků v historii festivalu. Ale aby nebylo vše tak jednoduché, vznikl letos jeden nemalý zádrhel. Po sporech se salzburským starostou, kolegy ve vedení festivalu a s tvůrci jako Franz Welser-Most se Alexander Pereira dohodl na angažmá jako šéf milánské La Scaly a v Salzburgu skončí po festivalu 2014, tedy o 3 roky dříve než jak zněla původní smlouva. Takže nejen pražské Národní divadlo má své problémy.
Řada koncertů byla věnována i velkým symfonickým orchestrům jako Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu s dirigentem Marissem Jansonsem, Orchestra dell academia nazionale di Santa Cecilia s Antonio Pappanem, Orchestra la scintilla s Nikolausem Harnoncourtem, Gustav Mahler Jugendorchestra, Barenboimův West-Eastern Divan Orchestra, Berlínští filharmonici se Simonem Rattlem, lipský Gewandhausorchester s Riccardo Chaillym a další. A samozřejmě i Vídeňská filharmonie s Lorinem Maazelem, Riccardo Muttim, Zubinem Mehtou či Christianem Thielemannem. A představila se i řada skvělých sólistů jako Jean-Yves Thibaudet, Pinchas Zukerman, Rudolf Buchbinder, Maurizio Pollini, Vadim Repin i zpěváků, kromě výše jmenovaných též Elina Garanča, Eva-Maria Westbroek, Edita Gruberová, Erwin Schrott, Juan Diego Flórez, Piotr Beczala, Pavol Breslik, René Pape, Anna Prohaska.
Třetí okruh salzburských produkcí vedle opery a koncertů byla díla dramatická. Především Hofmannsthalův Jedermann, kterým Salzburský festival v roce 1920 začínal, a Panna Orleánská Friedricha Schillera, jako předloha oper Verdiho a Waltera Braunfelse. Také Shakespearův Sen noci svatojánské a Nestroyovi Lumpazivagabundus. A v projektu Mladí režiséři vystoupilo brněnské divadlo Reduta s hrou "Nenápadný půvab buržoazie" režiséra Jana Mikuláška.
To ovšem není zdaleka vše, co Salzburg letos nabídl. Leč sobotním plesem a nedělním Nabuccem festival definitivně končí. Teprve později se asi dozvíme, zda se podařilo dosáhnout cíle, který si Pereira vytknul - absolutně nejvyšší počet návštěvníků v historii festivalu. Ale aby nebylo vše tak jednoduché, vznikl letos jeden nemalý zádrhel. Po sporech se salzburským starostou, kolegy ve vedení festivalu a s tvůrci jako Franz Welser-Most se Alexander Pereira dohodl na angažmá jako šéf milánské La Scaly a v Salzburgu skončí po festivalu 2014, tedy o 3 roky dříve než jak zněla původní smlouva. Takže nejen pražské Národní divadlo má své problémy.
Žádné komentáře:
Okomentovat