Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

pátek 16. srpna 2013

Úskalí maďarské opery

Český ctitel hudby zůstává po konzolidaci České filharmonie v permanentním šoku z absurdních šarád okolo pražského Národního divadla, tiše vzhlíží k operním scénám v západní části EU i za oceánem a těší se z výživných skandálů kolem Velkého divadla v Moskvě, případně se zájmem sleduje pompézní zahájení provozu v Gergijevově novém Mariinském divadle za účasti prezidenta, Placido Dominga a dalších celebrit. O situaci v jiných postkomunistických zemích ví nejspíš hlavně to, že Polsko, Pobaltí a Slovensko mají poměrně hojné zastoupení mezi světovou pěveckou extratřídou. Také je mu asi známé, že operní scény bývalé NDR, zvláště Berlín a Drážďany vpluly do západního světa, že ve Slovenském Národním divadle se v posledních letech střídali šéfové jak housky na krámu, ale to je asi tak vše. Takže by nemusel pohrdnout informací o situaci v Budapešti.

Tam dochází v posledních 2-3 letech po vítězství strany Fidesz k výrazným změnám, které odráží nacionalistickou orientaci Orbánovy vlády. Velký rozruch přineslo jmenování Gyorgy Dornera novým ředitelem předního budapeštského "Nového divadla". Ten si vybral za nejbližšího spolupracovníka Istvána Csurku. Oba krajně pravicoví nacionalističtí a antisemitičtí politici vyvolali vlnu odporu u liberální kulturní obce. Více či méně otevřeně se proti tomuto trendu postavili mezinárodně uznávaní maďarští dirigenti Christoph von Dohnányi, který zrušil svá vystoupení v budapeštské Státní opeře a Iván Fischer a především klavírista András Schiff. Odpovědí mu byl agresivní novinový útok jednoho ze zakladatelů Fidesz, po kterém Schiff odmítl dále vystupovat v Maďarsku.

Maďarskou Státní operu, která dlouhodobě stagnovala, v té době již třetí rok vedl Adám Fischer, bratr Ivána Fischera, jehož cílem a úkolem bylo divadlo modernizovat jak organizačně, tak i repertoárově. Narazil však na tvrdý odpor zaměstnanců, především zpěváků, a po shora uvedených událostech odstoupil.

Maďarská státní opera v Budapešti
Na místo ředitele Státní opery nastoupil v září 2011 Szilveszter Okovács (*1969). Tento původně zpěvák, později publicista a TV manažer je dlouholetým členem Fidesz a osobním přítelem premiéra, ale v zásadě je všeobecně přijatelný. Díky politické podpoře se mu podařilo provést v divadle poměrně významné reformní kroky, snížit počet zaměstnanců o 20%, nastavit nové smluvní vztahy se zpěváky a dosáhnout slušných úspor. Štědrost vlády mu pak umožnila znovuotevřít druhou budapeštskou operní scénu - divadlo Erkel se 2400 míst, postavené počátkem 20. století. To bylo před 6 lety uzavřeno jako ztrátové a nebezpečné. Po rekonstrukci bylo v březnu až červnu letošního roku odehráno na 80 představení, definitivně bude divadlo otevřeno 7. listopadu 2013. Aby se podařilo divadlo naplnit diváky, bylo vstupné nastaveno mimořádně nízko. Otevření druhé scény si ovšem vyžádalo přijetí 250 nových zaměstnanců, kterých je dnes celkem 900 a roční rozpočet Státní opery jako celku je cca 700 mil. Kč. Ročně by měla obě divadla odehrát okolo 500 představení. Navíc 16. června divadlo uspořádalo slavnostní matiné u příležitosti 70. narozenin slavné maďarské zpěvačky Evy Martón za účasti Jonase Kaufmanna, jehož honorář údajně činil 100 000 €.

divadlo Erkel

Tento velkorysý přístup maďarské vlády však není náhodný, ani to není projev lásky k hudbě, zpěvu a tanci. Je součástí nacionalistické ideologie Fidesz, která má přitáhnout diváky k maďarským operám, a maďarské hudbě vůbec. Proto je cena vstupenek do "lidového" divadla Erkel nastavena na téměř symbolickou úroveň (30 - 150 Kč), proto se organizují hromadné školní návštěvy Státní opery, proto má každé narozené maďarské dítě dostat CD s maďarskými písněmi a ariemi nahranými orchestrem Státní opery. A to nejen v Maďarsku, ale i v Rumunsku a na Slovensku.

Je proto otázka, zda si přát rozkvět opery i za takovouto nebezpečnou cenu, protože podobný přístup ke kultuře, jako pomocnému prostředku k udržení moci a posléze k zastírání její podstaty mají k totalitě směřující politické systémy. A je celkem dobře známo, že tato hra se nakonec může obrátit proti kultuře samotné. A i když se tato neveselá prognóza nenaplní, co pak, až tato moc skončí?

Žádné komentáře:

Okomentovat