Smolařka Sidonie?

Každá instituce, která má fungovat, musí být organizovaná. Základní reprodukční jednotkou - rodinou - počínaje. A protože život je boj o přežití, je banálním faktem, že muži jsou obvykle vůdci stáda, neboť jsou k boji lépe hormonálně vybaveni a jsou fyzicky silnější. Na druhou stranu by měli bezpochyby problémy, pokud by měli rodit potomstvo. Těžko však lze opomenout skutečnost, že pokud ženu nenutí ekonomické či jiné okolnosti k úzké specializaci na roli ploditelky a ochránkyně krbu, i ona dokáže vtisknout tvář svému okolí. Nedávno jsem třeba viděl v show Jana Krause režisérku Agniezsku Holland, často žasnu nad zpěvačkami jako Diana Damrau, které brázdí svět i se svými mrňaty, v politice jsou královna Alžběta, Angela Merkel. A nejsou jen v současnosti, objevují se v celé historii, i když ne jako převažující druh.

Mne osobně zaujaly ty ženy, které na přelomu 19. a 20. století spolupůsobily při vzniku současného světa, který se plně zformoval po 1. světové válce. Byla to třeba Alma Schindler, můza a anděl zhoubce mnoha významných mužů. Nebo v Čechách Zdenka Braunerová a později třeba Milada Horáková.

Žádná z těchto žen však ke svému úspěchu nepotřebovala genderovou berličku, která je dnes oblíbeným tématem mnoha intelektuálů. Má ovšem 2 nedostatky. Jednak jde proti biologii, jednak se snaží, podobně jako třeba marxisté, slovem změnit podstatu člověka.

Vybaven tímto myšlenkovým zázemím jsem navštívil komorní muzikál "Touha jménem Einodis" provozovaný na letní scéně divadla Ungelt. Příběh vycházel z životopisné knihy "Sidonie Nádherná a konec střední Evropy" autorky Aleny Wagnerové. Představení bylo celkem zajímavé a hezké, velký herecký výkon jsem od zpěvaček Anety Langerové a Marty Kubišové (mladá a stará Sidonie) neočekával a herecké neumění šéfa divadla v roli Karla Krause se v tom ztratilo. Co mne však překvapilo byla nevyváženost příběhu před přestávkou a po ní.

Sidonie -Max Švabinský 1907

Nedalo mi to, knihu jsem koupil, přečetl a pochopil. Sidonie Nádherná (1885-1950) byla jistě pozoruhodná dívka. Její život, i život obou jejích bratří - staršího Jana a jejího dvojčete Karla - byl evidentně silně ovlivněn smrtí otce v době, kdy se pomalu blížili k pubertě. Starší bratr, který jí pak byl rádcem a přítelem až na hranici incestu, se potýkal s dospíváním v nevěstincích, což nakonec přivodilo jeho smrt. Přestože měla s muži nezanedbatelné zkušenosti, její první velký vztah skončil fiaskem. Ženatý Max Švabinský ji vnímal spíš jako můzu a poté, co ji namaloval, ji opustil, zatímco ona uvažovala o dítěti.

Sidonie - litografie, Max Švabinský 1912

A pak se jejím životem táhl jako červená nit rozkolísaný vztah s vídeňským spisovatelem a kritikem Karlem Krausem. Nechtěla se mu poddat, tvrdila, že věrnost by ji zabila, jednou málem a podruhé opravdu uzavřela manželství s jiným mužem, ale to je spíš červená knihovna, protože ona sama svou vlastní vůlí nic významného nevytvořila. Tvrzení, že schopnost naslouchat, kterou u ní milující Kraus oceňoval, je tomu ekvivalentní, je nesmysl. A protože lidé kolem ní umírali, a nakonec po 23letém "vztahu" v roce 1936 i Kraus, její život vyzněl naprázdno.

Z tohoto příběhu lze těžko vytěžit materiál podporující feministické myšlenky, o což se autorka nenápadně snaží. Vypráví o ženě, která shodou okolností nemohla nebo spíš nedokázala naplnit svůj život. Takže je to povídání o jednom specifickém lidském osudu na pozadí doby, kterou autorka charakterizuje jako konec střední Evropy. Její popis, díky dokumentaristickému přístupu k materiálu, vypovídá více než samotná historie hrdinky, která se v bleděmodrém mohla odehrát v jakékoli době. Vyvozovat z toho dalekosáhlé zobecňující závěry by bylo jako připravovat generály na minulé války.

Pro úplnost dodávám, že zajímavý, témeř hodinový dokument o Sidonii Nádherné z roku 2004 je možné vidět také na serveru České televize.