Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

středa 19. února 2020

Kate 40

Existuje asi tak deset světově známých mezzosopránistek, mezi které patří například Američanky Joyce DiDonato a Isabel Leonard, Lotyška Elina Garanča či Italka Cecilia Bartoli. Podle mne k nim náleží i další Američanka Kate Lindsay.


Ta se narodila v roce 1980 v Richmondu, Virginia. Otec byl presbyteriánský duchovní a rodina jednak neměla příliš zbytečných peněz, jednak nijak zvlášť neholdovala muzice, i když Kate zpívala v místním sboru. A přitahoval ji spíš sport a to až tak, že trénovala a hrála v místním fotbalovém oddíle vedle svého staršího bratra. Naštěstí měla zájem i o hudbu a tou se zabývala víc, když utrpěla sportovní zranění ve 13 a znovu v 15 letech a nedostatek pohybu ji přiblížil k hudbě. V těch patnácti ji spolužačka přivedla ke své učitelce hudby a ta ji začala učit zpívat, i když zpočátku bylo Kate trochu trapné, že na hodiny chodí upocená a páchnoucí z tréninku. Nakonec hudbu zvítězila a Kate ji s vyznamenáním vystudovala na místní Indiana University. V roce 2001 také strávila podzimní semestr studiem ve Vídni, zprostředkovaným IES Abroad, plným jménem The Institute for the International Education of Students. S Vídní spojená vzpomínka na ohromující vlnu rakouské solidarity po teroristických útocích 11. září je u ní dodnes velice silná.

S titulem bakalář hudby z Indiana University byla v roce 2004 přijata do Lindemann Young Artist Development Program v rámci Metropolitní opery, kde strávila tři roky. Během prvních dvou let studia ,,, zpívala malé role v Massenetově Manon, ve Verdiho Don Carlo a v Kouzelné flétně.

V posledním roce studia, tedy 2007, zpívá v Metropolitní opeře role Cherubína ve Figarově svatbě a Stéphana v Roméo et Juliette.

Kate Lindsay a Anna Harthenos - Figarova svatba, MET 2007
Zajímavé je, že v Romeovi a Julii alternovala v malé roli s velkou árií Stephana s téměř stejně starou Isabel Leonard, která dnes patří mezi nejzářivější hvězdy newyorského divadla. A v témže roce rovněž posbírala několik významných ocenění a grantů.

V roce 2008 vystupuje poprvé v Evropě a to jako Cherubín v Opera de Lille

V roce 2009 zpívá v Metropolitní kuchtíka v Rusalce, menší role ve Zlatu Rýna a Soumraku bohů a v Hoffmannových povídkách Můzu a Niclausse. V Santa Fe Opera pak Zerlinu v Don Giovanni.

Kate Lindsey (Můza) a Joseph Calleja (Hoffmann)
Následující rok 2010 zpívá opět v Santa Fé a poprvé také v Seattle Opera (Daron Hagen: Amelia, světová premiéra). V Německu debutuje v Bavorské státní opeře Cherubínem ve Figarově svatbě

V roce 2011 zpívala v Metropolitní opeře Můzu a Niclausse ve Straussově Hoffmanových povídkách a v pařížském Théatre des Champs Elysées Idamanta (Mozart: Idomeneo) a v srpnu se vdala a odstěhovala se do Seatllu. Manžela optika nedotčeného operou potkala kdesi při běháni krajinou. Hned v září se pak vrací do Lille zpívat Cherubína. Na podzim ještě v Metropolitní zpívá v  Hänsel und Gretel a na západním pobřeží Rosinu (Lazebník sevillský) v Seattlu a Zerlinu (Don Giovanni) v Los Angeles.

V londýnské Royal Opera House debutovala v roce  2012 jako Zerlina a zdá se, že se jí to stalo osudným. Hned v následujícím roce 2013 se do Londýna stěhuje, později se vdává za britského filmaře Olly Lamberta.

Během roku 2012 zpívá též Annia v La clemenza di Tito v Metropolitní opeře a tamtéž Siebela ve Faustovi.

V roce 2013 sice zpívala v rodném městě s Richmondskými symfoniky v koncertu „Večer s Kate Lindsey,“ především však poprvé vystoupila jako Angelina v La Cenerentola a to v Los Angeles Opera a jako Skladatel ve Straussově Ariadně na Naxu na operním festivalu v Glyndebourne.

Rok 2014 se vyznačuje plnou orientací na evropské scény. V Bavorské státní opeře zpívá Niclausse, Rosinu a Cherubina, ve Vídeňské státní opeře Skladatele a Sexta (La Clemenza di Tito) v Théâtre des Champs Elysées. Na skok se vrací do Seattlu k Niclaussovi.

Do Metropolitní opery se vrací ještě v roce 2015, kde tvoří jako Zerlina pár s Masettou debutujícího Adama Plachetky a zpívá tam opět v Hoffmannových povídkách. V srpnu následuje Dido v koncertním provedení Purcellovy opery Dido and Aeneas v rámci Salzburger Festspiele, dále Cherubín v Royal Opera House, Hänsel v Hänsel und Gretel (Dutch National Opera). Ve Spojených státech vystupuje již počtvrté a naposled v Seattlu, tentokrát jako Skladatel v Ariadně na Naxu. Dvakrát zde byla vyhlášena umělcem roku.

Můza, Seattle 2015
2016: Nicklauss/The Muse a Lazuli (Emmanuel Chabrier: L'étoile) v Royal Opera House, Sextus v La clemenza di Tito na scéně Théâtre des Champs-Élysées a především poprvé Festival v Aix-en-Provence. Role Dorabelly ve svérázné inscenaci Mozartovy opery Cosi van tutte, odehrávající se v sídle posádky italských vojáků v Mussolinim okupované Eritrei koncem 30. let minulého století, znamenala veliký úspěch nejen pro nadstandardně erotické ladění inscenace.


Rok 2017 byl zvláště plodný. V několika evropských městech včetně Prahy zpívala výběr z písní Chants d'Auvergne Josepha Cantelouba. V Praze byla již podruhé, ale publikum bylo zřejmě naladěno na něco efektnějšího.

V květnu vyšlo  CD s písněmi Bertolda Brechta a několika dalších emigrantů (Zemlinsky, Alma Mahler, Korngold) nazvané Thousand Miles, kde na klavír hrál francouzský jazzový pianista Baptiste Trotignan.


V září hrála a zpívala v pařížské Opera Comique Mirandu (podle Williama Shakespeara a Henri Purcella) a uprostřed intenzivní práce se jí v listopadu narodil syn.

Po několikaměsíční pauze zpívá v březnu 2018 koncertně provedeného Händelova Ariodanta spolu s  Les Arts Florissants a pod taktovkou Williama Christie. Pokračuje v květnu v Glyndebourne Octaviánem (Růžový kavalír) a v letním Salcburku se vrací do samotných počátků opery Neronem v Claudio Monteverdi: L’incoronazione di Poppea, kde Poppeu zpívala Sonya Yoncheva a dirigoval William Christie.


Na podzim přijela i s ani ne ročním synem do Spojených států, kde v říjnu a listopadu absolvovala menší turné s Thousand Miles a na závěr zpívá ve Washington Concert Opera zpívá Sapho Charlese Gounoda.

V roce 2019 zpívá v koncertním provedení některých rolí jako Berliozova Faustova prokletí v Paříži a Ariadny na Naxu v Clevelandu.

V březnu 2019 Ariadne Auf Naxos jako skladatel v kompletním provedení v Théâtre Des Champs-Elysées, Paris a v dubnu Mirandu v Caen a Bordeaux. V létě 2019 v Glyndebourne v Massenetově Cendrillon jako Princ vedle Danielle de Niese jako Angeliny. A takhle to viděla kamera jejího manžela.

V říjnu 2019 zpívala ve Vídeňské státní opeře Skladatele v Ariadně na Naxu a v prosinci tamtéž hlavní roli ve světové premiéře opery Orlando Olgy Neuwirth podle románu Virginie Woolfové z roku 1928.

Koncem ledna 2020 přichází do prodeje album Arianna. Jsou to tři tváře zklamané lásky v hudbě skladatelů 18. století. Ve spolupráci s Jonathanem Cohenem a jeho vynikajícím souborem Arcangelo natočila tři kantáty o Ariadně, opuštěné na ostrově Naxos poté, co pomohla Theseovi zabít Mínotaura tím, že mu dala vlákno, pomocí kterého našel cestu labyrintem. Ebra d'amor fuggia (1707) Alessandra Scarlattiho pojednává o Ariadnině „láskou opilém“ letu vedle Thesea a svou něhu vyjadřuje v árii „Pur ti stringo“. Ve stejném roce složil mladý Händel svou kantátu Ah crudel, nel pianto mio, tentokrát s anonymním opuštěným milencem. Konečně v roce 1789 se k Ariadně obrátil kantátou Arianna a Naxos také Joseph Haydn.


A konečně 17. února se po pěti letech vrací do Metropolitní opery jako Neron v Händelově Agrippině po boku Joyce DiDonato a Brendy Rae.

A to jsem představil jen možná neúplný výčet operních inscenací, ve kterých Kate Lindsay za 14 let své kariéry zpívala. Následovat by mohly koncerty, recitály, mše, kantáty atd. Na Lindsey je vidět soustředěné úsilí a neokázalost, rysy jakoby příznačné pro člověka vyrůstajícího v protestantském prostředí. Prostý smrtelník si sotva dovede představit na jedné straně míru talentu takových lidí a na druhé straně množství práce a pravděpodobně i odříkání, které musí k onomu talentu připojit, aby dosáhli takového spektakulárního výsledku. Ale k tomu se samozřejmě mohou propracovat i lidé, kteří nejsou zcela stejného zrna. Právě při porovnání zmíněné Isabel Leonard a Kate Lindsay jsou vidět rozdílné podmínky, ze kterých vyšly i cesty, kterými se ubíraly a přesto obě dospěly ve svém oboru na vrchol. Je to obdivuhodné a radostné stejně jako jejich zpěv.







úterý 18. února 2020

Zní to jako sen

Narazil jsem na poznámku ze 17. listopadu 2002, tedy z doby, kdy prezidentem byl Václav Havel a předsedou ODS Václav Klaus:

V Praze dnes slavnostně zasedala sněmovna, kde promlouvali prezident a předsedové partají, včetně komunisty Grebeníčka. Nad jeho zvrácenostmi se pozastavili pouze Havel a ODS, kteří sál opustili, když spustil. Aspoň, že mu ostatní netleskali. A zatímco předseda ten svůj jed balil do kulatých vět, mladá krev bez skrupulí povykovala z balkonu pražské bolševické rezidence: "Kapitalismus - bída a hnus." Nakonec si navlékli na hlavu masky a pod ochranou demokratické policie odtáhli.


No a ten deviant vykládal, že po roce 1989 se nejen propadá ekonomika země, ale naše tradičně mírumilovná země se dala na militaristickou dráhu v NATO. Ovšem je to právě ta jeho partaj, která řve jak protržená a volá po demokracii, když se "ubližuje" zločincům a la Miloševič, Saddám, Kim či Lukašenko. A která miluje Castra. A tyhle všechny nechává klidnými 60 mrtvol zohavených Saddámovými následovníky nebo rozčtvrcená Evropanka, ale kvůli jednomu zastřelenému - údajně civilistovi - podávají žalobu do rukou Kofi Annana osobně. Fuj.

A dnes, 18. února 2020 měl jiný předseda této partaje z titulu funkce místopředsedy sněmovny předávat panu Křečkovi pověření k výkonu funkce ombudsmana. Když mu v tom zabránil jeho vlastní organismus, přešel tento akt na další exotický exemplář Okamuru.

Zní to jako sen, kam se od té doby vypracovali přesto, že ve volbách 2002 získali 18,5 % hlasů, zatímco po 15 letech v roce 2017 pouhých 7,8 % hlasů.

Čas spravedlivě prchá

Toto je dnes


a toto bylo před 14 lety na chalupě




Liberecká Liška

V posledních letech jsem viděl podobu, kterou Janáčkově opeře Liška Bystrouška dali Ondřej Havelka v Národním divadle pražském a Jiří Heřman v brněnském. Obě pojetí byla zajímavá, poetičtější rozhodně ta Havelkova, zatímco Heřmanova byla sofistikovanější a programově "brněnská." Nyní liberecká opera zapojila svou dvorní dramaturgyni a režisérku Lindu Keprtovou, aby přivedla na jeviště svou představu o této opeře.

A lze říci, že překypuje nápady, což by bylo a vlastně je skvělé, kdyby občas ony nápady nešly na úkor srozumitelnosti. Bezpochyby po kratším či delším přemýšlení, třeba až doma, tam ony spojnice lze nalézt, je však otázka, zda by neměly být zřejmé automaticky, hned a spíš návštěvníkovi pomoci než ho znejisťovat. Uniká mi třeba, proč do sebe pánové lili neustále pivo a Rechtor musel být dokonce notorický alkoholik. A také se na scéně neustále hulilo. Je zřejmé, že režie akcentuje lidskou paralelu zvířecího chování a dokonce přímo Janáčkovu (busty), republiky (prapory) i světa (když liška čte Orwellovu Farmu zvířat).



Pro intelektuály byla bonbónkem elegantní výměna bust Janáčka za Nejedlého. Ty vlastnili Jezevec, resp. Bystrouška a ta si tu svou nastěhovala do nory, ze které jezevce vystrnadila. Reaguje tak zřejmě na pohled Nejedlého na skladatele koncentrovaný ve slovech "primitiv může vytvořit manýru, ale ne styl."

Na druhou stranu většina druhé části byla naprosto skvělá díky výkonu představitelek Bystroušky a Zlatohřívka. Vénosová kromě zpěvu i svou nezkrotnou liščí vitalitou a Vomáčková opět kromě zpěvu chlapáckými gesty, aniž by jedno či druhé působilo trapně. Ale výborná byla i celá režijní koncepce těchto silně působivých lidsko-zvířecích scén.

Pro libereckou operu je štěstím existence dětského souboru, který dodává nejen mladé zpěváčky, ale  vyšli z něj i někteří sólisté. A zakladatel souboru Milan Uherek působil jako sbormistr a dirigent divadla. 

Pokud jde o orchestr, hudba byla dobrá, i když lze slyšet bezpochyby lepšího Janáčka. Fakt, že muzikanti cítili potřebu cvičit v orchestřišti naplno minimálně čtvrt hodiny před začátkem a zaplňovali tak divadlo nesourodými zvuky, také o něčem svědčí.

zleva: Harašta, Rechtor, Bystrouška, Revírník, Lišák,   
Přes jisté výhrady doporučuji do Liberce zajet, inscenace v oblastních divadlech mají svůj půvab, mimo jiné proto, že nepůsobí faktor povinné úcty ke "zlaté kapličce" a jsou tam skvělí zpěváci a spousta dalších lidí, kteří divadlo dělají. A i když liberecká Bystrouška v mnohém třeba není dotažená, nabízí další stranu onoho hudebního i narativního drahokamu, jakým tato opera je.


Divadlo F.X. Šaldy Liberec
neděle, 16. února 2020

Leoš Janáček
Příhody lišky Bystroušky
Libreto: Leoš Janáček podle předlohy Rudolfa Těsnohlídka
.
INSCENAČNÍ TÝM
Hudební nastudování, dirigent: Martin Doubravský
Režie: Linda Keprtová
Scéna: Michal Syrový
Kostýmy: Tomáš Kypta
Choreografie: Ladislava Košíková
Dramaturgie: Vojtěch Babka
Sbormistr: Anna Novotná-Pešková

OSOBY A OBSAZENÍ
Liška Bystrouška: LÍVIA OBRUČNÍK VÉNOSOVÁ
Lišák Zlatohřbítek: ALŽBĚTA VOMÁČKOVÁ
Revírník: PAVEL VANČURA
Rechtor/Komár: DUŠAN RŮŽIČKA
Farář/Jezevec: JOSEF KOVAČIČ
Revírníková: BARBORA RAJNIŠOVÁ KMENTOVÁ
Pásek: SERGEY KOSTOV
Pásková/Datel: BLANKA ČERNÁ
Lapák: PETRA VONDROVÁ
Harašta: CSABA KOTLÁR
Kohout/Sova: VĚRA POLÁCHOVÁ
Chocholka: RADKA ČERNÍKOVÁ
Sojka: RADKA ČERNÍKOVÁ
Snacha: ANNA NOVOTNÁ - PEŠKOVÁ
Syn: MARIAN MIČJAR








pátek 14. února 2020

Opery měsíce března

Měsíčník Opera představuje výběr nejzajímavějších operních premiér ve světě v březnu 2020. Ze 14 inscenací jsou to dvakrát Salome a Fidelio a čtyřikrát opery českých skladatelů, z nichž Řecké pašije v Hanoveru režíruje Barbora Horáková, nositelka prestižního britského ocenění International Opera Award 2018 v kategorii Objev roku. (Letos je v kategorii "Mladá zpěvačka" nominována Zuzana Marková.) Do Metropolitní se po několikaleté přestávce vrací Valery Gergiev. Kdybych však mohl  vybrat  pouze jedno představení, volil bych Jenůfu v Lodýně.

1. března      Frankfurt, Opernhaus
Barrie Kosky je režisérem nové inscenace Salome s Ambur Braid a Christopherem Maltmanem, diriguje Joana Mallwitz

1. března      Londýn, Royal Opera House    
Lise Davidsen a Jonas Kaufmann zpívají hlavní postavy a Antonio Pappano diriguje v nové inscenaci Fidelia ražiséra Tobiase Kratzera. Norská sopránistka Lise Davidsen, která se představila v galavečeru Státní opery 5. ledna mimo jiné ve finále Fidelia, byla nominována jako zpěvačka roku na cenu Opera 2020.

1. března      Curych, Opernhaus
Robert Carsen režíruje a Fabio Luisi diriguje novou Arabellu s Julií Kleiter a Josefem Wagnerem

2. března      New York, Metropolitan Opera
François Girard diriguje novo inscenaci Létající Holanďan s Evgeny Nikitinem, Anjou Kampe a Franz-JosefemSeligem, diriguje Valery Gergiev. Původně ohlášený Bryn Terfel svou účast pro zranění zrušil. Dne 14. března se uskuteční přímý přenos v rámci Live in HD.

8. března      Milan, La Scala
Riccardo Chailly diriguje novou inscenaci Salome, jejímž režisérem je Damiano Michieletto a v hlavních rolích vystoupí Malin Byström a Michael Volle

8. března      Mnichov, Staatsoper
Diana Damrau, Charles Castronovo, Igor Golovatenko a Mika Kares budou zpívat v nové inscenaci Verdiho I masnadieri (Bandité); diriguje Michele Mariotti, režie Johannes Erath

13. března    Liège, Opéra
Nino Machaidze a René Barbera se představí v nové inscenaci La sonnambula, diriguje Speranza Scappucci a režie Jaco van Dormael

14. března    Lyon, Opéra
Nové nastudování Schrekerovy opery Irrelohe se Stephanem Rügamerem, Deirdre Angenent a Julian Orlishausenem v režii Davida Bösche diriguje Bernhard Kontarsky
režii
16. března    Vídeň, Theater an der Wien
Manfred Honeck diriguje novou inscenaci Fidelia v režii Christopha Waltze s Nicole Chevalier a Erikem Cutlerem

21. března   Hanover, Staatstheater
Barbora Horáková režíruje  Řecké pašije s Magnus Vigilius a Barno Ismatullaeva, diriguje Valtteri Rauhalammi

24. března    London, Royal Opera House
Nová inscenace Clause Gutha představí Jenůfu s Asmik Grigorian, Karitou Mattila, Pavlem Černochem a Allanem Claytoemn, diriguje Vladimir Jurowski

25. března    Rome, Teatro Costanzi
Ai Weiwei režíruje nové nastudování Turandot s Annou Pirozzi, Gregory Kunde a Franceskou Dotto, diriguje Alejo Pérez

28. března    London, Coliseum
Tatjana Gürbaca ve svém britském debutu režíruje Rusalku s Corinne Winters a Davidem Butt Philipem, diriguje Antony Hermus

29. března    Berlin, Komische Oper
Divadlo představí novou inscenaci Weinbergerova Švandy dudáka s Danielem Schmutzhardem a Sarou Jakubiak; dirigent Ainārs Rubiķis, režie Andreas Homoki.


neděle 9. února 2020

Mezi Metropolitní a Rudolfinem

Program abonentních řad České filharmonie pokračoval ve čtvrtek 7. února 2020 koncertem, který dirigoval americký dirigent David Robertson. Tento zkušený a respektovaný muzikant (nar. 1958) se narodil v Kalifornii, v Londýně studoval na Royal Academy of Music, krátce dirigoval Jerusalem Symphony Orchestra, později působil ve Francii jako hudební ředitel Ensemble Intercontemporain a Orchestre National de Lyon. V letech 2015-2018 vedl St. Louis Symphony Orchestra. Navíc byl hlavním hostujícím dirigentem BBC Symphony Orchestra (2005-2012) a hlavním hostujícím dirigentem (2003-2014) a posléze šéfdirigentem Sydney Symphony Orchestra (2014-2019). Od roku 2018 vyučuje také pokročilé dirigování na Julliard School. K tomu se druží ještě práce v Metropolitan Opera. Nastudoval zde mimo jiné Věc Makropulos (1996), Two Boys (2013), Death of Klinghoffer (2014) a vloni Porgy a Bess, kterou bylo možno vidět i s ním v sobotu 1. února v přímém přenosu. A ve čtvrtek dirigoval podruhé v Rudolfinu, debutoval zde před třemi roky symfonií Turangalîla od Oliviera Messiaena. Další dva koncerty se konaly v pátek a v sobotu, příští středu se vrací k dirigentskému pultu v Metropolitní.

Zdánlivě nesrozumitelná stavba programu měla svou logiku. Pan Robertson je známý jako dirigent současné hudby a v roce 2019 byla na ARIA Award nominována jeho nahrávka "The Desert Music" Steve Reicha (nar. 1936). Odtud "Music for Ensamble and Orchestra" od téhož skladatele jako starter. Mezi Robertsonovy oblíbené skladatele patří Béla Bartók, což vysvětluje zařazení jeho Koncertu pro violu a orchestr. A konečně máme Beethovenův rok, takže jeho 1. symfonie.

Orchestr nehrál v úplně nejsilnější sestavě, u prvního pultu primů seděla Olga Šroubková a violoncella vedl Ivan Vokáč, čímž nechci říct, že nehráli dobře. Spíš šlo o to, že minimalistická hudba Steva Reicha je nezvyklá a sotva nadchne, i když není zcela atonální a bez půvabu. V programu se píše, že "tato kompoziční technika ve své vzorové podobě z hlediska melodického, rytmického i harmonického využívá minima výrazových prostředků, má takřka neměnný pulzující rytmus a dlouho opakuje jeden jediný motiv." Je to přesná charakteristika, ale čtvrthodina se dá vydržet. Navíc má skladba zajímavou formu concerta grosso s mnoha sólovými nástroji včetně dvojice klavírů a vibrafonu.

Bartókův koncert je jedna z jeho posledních skladeb, na které pracoval ještě krátce před smrtí ve Spojených státech. Do konce dotáhl jen torzo, z několika pokusů o dokončení je nejhranější verze, kterou vytvořil jeho syn Pétera Bartók. Mohu říct, že třetí klavírní koncert, který pocházel z téhož období, ale skladatel na něm pracoval ještě těsně před smrtí a dokončil ho téměř celý, a zazněl v provedení České filharmonie (Hrůša, Anderszewski) o týden dříve, byla šťastnější volba. Uznávaný francouzský violista Antoine Tamestit však hrál nadšeně a částečné standing ovation bezpochyby patřily jemu, protože podání třetí věty, které bylo spíš animato než allegretto a možná ještě rychlejší, bylo mistrné.

Antoine Temestit a David Robertson
Poslední skladba večera byla, alespoň pro mne, vrcholným čísle programu. První symfonie třicetiletého Beethovena byla silně ovlivněna Mozartovým klasicismem, avšak ve třetí větě již zazněl budoucí velmistr symfonií a jeho naléhavá hudba. Takže ten, kdo čekal velkolepého, burcujícího nebo i rozezpívaného Beethovena si na své nepřišel, ale přesto slyšel nádhernou a na úrovni podanou muziku.

Dirigent Robertson je zběhlý a sympatický, s orchestrem dokáže naladit vztah a dostat z něj to nejlepší, ale trochu mi chyběla charismatická aureola. Když byl po Beethovenovi potleskem vyvolán potřetí, naznačil, že už toho má po krk a jde se pít a koncert skončil.

sobota 8. února 2020

Mnoho psů, zajícova smrt

Stává se, že politický zánik státní moci je způsoben příliš velkým počtem nepřátel.

Když Japonsko zaútočilo na Pearl Harbor, byl Hitler rozradostněn. Zdůvodnil si to nadějí, že Japonsko jako spojenec zaútočí na Sovětský svaz z východu, čímž Sověti přijdou o divize nezbytné k obraně Moskvy před Wehrmachtem. Šeredně se mýlil. Vtažením USA do 2. světové války Japonci nastoupili cestu, která vedla k Hitlerovu zániku. Jednalo se o příliš mnoho nepřátel.

Když Islámský stát (ISIS) vyhrožoval, že poté co obsadí Mosul, dobude Bagdád, odborníci se zabývali úvahami o tom, zda by mohlo dojít k opakování vzestupu arabské říše v sedmém století. Možná by k tomu došlo, kdyby ISIS nezačal zabíjet Američany a státní příslušníky dalších spojenců v Iráku a přitahovat čečenské islámské bojovníky. Američané a jejich spojenci začali útočit na základny a bojovníky ISIS a později je následovalo Putinovo ​​letectvo. Chalifát nežil ani tak dlouho, aby stačil litovat své pošetilosti.

Prezident Izraele David Ben-Gurion naopak nebezpečí mnoha nepřátel pochopil. V roce 1949, ke konci války za nezávislost, přemohly Izraelské obranné síly (IDF) v operaci Chorev egyptské síly na Sinaji. Ale Egypt měl obranný pakt s Británií, která by byla pro IDF příliš velkým soustem. Ben-Gurion proto ke zděšení a vzteku velitele Yigala Allona nařídil stažení izraelských sil.

Umění výběru nepřátel, a co je ještě důležitější, minimalizace jejich počtu pomohly v historii rozhodnout o tom, kteří vůdci byli úspěšní a kteří nikoli.


Fotografie Amira Ali Hajizadeh, velitele letectva Revolučních gard, obklopeného ze všech stran vlajkami Íránu a íránských proxy milicí, ukazuje na to, že Iránská islámská republika sleduje spíše cestu Hitlera a Islámského státu než tu Ben-Gurionovu.

Poselství které chce fotografie sdělit, je dostatečně jasné. Stejně jako je americký generál mluvící v sídle NATO obklopen nejen americkou vlajkou, ale i vlajkami všech členských států aliance, má Irán také spojence: své zástupce. Hajizadeh byl obklopen vlajkami Hizballáhu, proíránských milic v Iráku, Hútiů v Jemenu, palestinských teroristických skupin Hamas a islámský džihád. Ale pohled Íránu je špatný. Místo aby fotografie vyvolala dojem podobnosti se Spojenými státy a jejich spojenci, ukázala na zásadní rozdíl mezi nimi.

USA jsou podporovány spojeneckými státy, které odstrašují nepřátele k vzájemnému prospěchu všech členů NATO. Írán má naopak proxy, kteří prohlubují nepřátelství mezi Íránem a státy, v nichž tyto působí. Fotografie íránského generála nevysílá zprávu o solidaritě islámské republiky se suverénními státy, ale o jeho postavení klíčového aktéra, který tyto státy poškozuje. Zatímco americký generál obklopený vlajkami NATO evokuje přátelství, íránský generál obklopený proxy vlajkami posiluje nepřátelství.

Naštěstí pro režim se nabízí možnost uzavřít dohodu, která by Íránu umožnila přeměnit se ve stát, který si vybere své přátele a nepřátele místo toho, aby vytvořil koalici proti všem. Zda se k tom odhodlá, je však ve hvězdách.


Za pomoci besacenter.org

pátek 7. února 2020

Nadaný dobrodruh a Salome

Před dvěma lety byla na festivalu ve velkém festivalovém sále v Salzburgu uvedena mimořádně úspěšná Salome Richarda Strausse. Jako jakýsi protipól bylo na druhém břehu Salzachu, v Mozarteu, představeno oratorium Antonia Stradelly nazvané San Giovanni Battista, což je opět příběh Salome a Heroda, pouze napsaný o 230 let dříve, tedy v roce 1675, kdy opeře bylo teprve necelých sto let. V Římě byla vůbec oratoria velmi oblíbená a opera byla navíc kvůli jakýmsi kraválům o masopustním karnevalu v roce 1667 zakázána. Příběh Salome, Heroda a Jana Křtitele je celkem znám, mnohem méně se toho ví o skladateli.


Antonio Stradella byl nejspíš stejně pozoruhodný pro svůj životní styl jako pro svou hudbu. Jeho život sice nebyl příliš dlouhý, ale byl protkán aférami, zvláště milostnými, jejichž důsledkem bylo jeho putování po Itálii. Řím, kam přišel v roce 1667, musel opustit, neboť byl obviněn ze zpronevěry. Později se vrátil, ovšem jeho nezkrotné sukničkářství způsobilo, že ne na dlouho. V roce 1677 se usadil v Benátkách, kde se stal učitelem hudby. Milenka benátského patricije, jíž měl též vyučovat, se stala jeho další obětí a utekli do Turína, což vedlo k pokusu o jeho zavraždění. Uchýlil se do Janova, kde svedl  šlechtickou dcerku a 25. února 1882 byl ubodán k smrti, údajně jejími bratry. Tyto příběhy byly tak poutavé, že mu v 19. století zajistily místo v několika operách a také románu. Někdy není zcela jisté, zda zdrojem informací o něm byl jeho život nebo tato díla. Ostatně ani rok jeho narození není úplně jistý, lze si vybrat mezi 1638, 1643 a 1644.

Nehledě na tyto časově jistě náročné aktivity byl Stradella neobyčejně plodným skladatelem. Navíc byl první, kdo použil formát concerto grosso, i když pod tímto označením ho proslavil až jeho o něco mladší přítel, italský skladatel a houslista Arcangelo Corelli (1653-1713).

Stradella napsal nejméně šest barokních oper. Napsal i více než 170 kantát a šest oratorií. Složil také 27 samostatných instrumentálních skladeb, nejvíce pro smyčce a basso continuo. Napsal rovněž dvě kantáty - Se del pianeta ardente a Sciogliete i dolci nodi - pro Marii Johannu, regentku Savojskou. Jedním z oratorií, bezpochyby nejvýznamnějším, bylo právě San Giovanni Battista.

Vedle již zmíněného vlivu na Corelliho, působil i na další skladatele, za jiné třeba Georga Fridricha Händela, v jehož knihovně byly rukopisy několika Stradellových skladeb včetně kopie "našeho" oratoria San Giovanni Battista. To vzniklo na objednávku duchovního bratrstva Florenťanů v Římě jako jedno ze 14 oratorií, která mezi Třemi králi a Velikonocemi zazněla na oslavu Svatého roku 1675. Svatý Jan Křtitel přišel na řadu na Květnou neděli 31. března a v podání předních souborů specializujících se na barokní hudbu zní občas dodnes. 

Podle očitých svědků bylo salcburské provedení Collegia 1704 velkým úspěchem a tak spolupráce Josefa Lukse a Collegia 1704 s festivalem pokračovala i v loňském roce.

Oratorium bylo po necelých dvou letech oprášeno a v úterý 4. února provedeno v pražském Rudolfinu. Hudba byla svižná, někdy taneční až radostná. Kdo zná způsob vedení praktikovaný Václavem Luksem, asi ví o čem mluvím. Ze zpěváků byli samozřejmě nejlepší představitelé hlavních postav - Salome a Heroda. Krešimir Stražanac díky svému až sametovému basu a Arianna Venditelli pro pohyblivý soprán a zřetelnou potřebu doplnit zpěv dramatickým gestem. Výborný byl i francouzský kontratenor Christophe Dumaux, který podobně jako Stražanac zpíval i v Salzburgu (a  po loňském úspěchu se zanedlouho bude vracet do La Scaly)

zleva: Gaia Petrone, Arianna Vendittelli, Václav Luks, Christophe Dumaux,
Krešimir Stražanac a Luca Cervoni
Po Praze budou ve čtvrtek následovat Drážďany a v sobotu Amsterdam (Concertgebouwe)

Sluší se dodat, že Collegium 1704 není jediný soubor, který toto oratorium nastudoval. Z těch, které jsou dostupné na youtube, mi nejlépe vyhovuje podání orchestrem Les Musiciens du Louvre Grenoble s dirigentem Markem Minkowskim.



Rudolfinum, Praha, Česká republika
04. 02. 2020 – 19.30 h

A. Stradella — San Giovanni Battista

Christophe Dumaux | San Giovanni Battista
Arianna Vendittelli | Salome
Krešimir Stražanac | Herode
Luca Cervoni | Consigliere
Gaia Petrone | Madre Herodiade

Collegium 1704
Václav Luks | dirigent

úterý 4. února 2020

Lednové drobení

LEDNOVÉ MIKROGLOSY

1. ledna
Všude jsou lidé různé. Třeba v Rusku je na jedné straně Putin a na druhé jistý Andrej Zubov, který v pondělí napsal: "... Jako ruský občan a historik děkuji polskému premiérovi za jeho krásná slova historické pravdy a odsuzuji pana premiéra Putina za slova zřejmých historických lží, které vyslovuje z pozice hlavy státu jako by jménem ruského lidu a touto lží špiní nás všechny." Záleží jen na jednom každém, kterým slovům přisuzuje větší váhu. Motýle, čau lidi, budelíp?

Tak si říkám, že lidský věk by se měl od určitého okamžiku ne každoročně přidávat, ale naopak odečítat. Jen nevím, kdo rozhodne o bodu zvratu. Ale Franta, co od dětství chlastá první ligu, by ho měl kolem třicítky. Sebe šacuju tak na osmdesát, už mi nechutná.

Glosa o Broumově
Ale vem čert politiky. Co by byli bez lidí, kteří mají reálné vize, "makají" a dokáží třeba to, co se v posledních 15 letech, mnohdy navzdory politikům, podařilo v Broumově. Možná dokonce v posledních 700 letech.


3. ledna
Letos máme díky Babišovi rok 2020, to nedokázal ani Kalousek
Další nezvratný důkaz toho, že za všechno může Kalousek, který se jen vezl za vozem a brzdil, když Andy táhl v prosinci tu naši českou káru do Švýcar. Že jsme na správné cestě ale bylo jasné už v březnu, kdy Móňa měla dražší kabát než Trumpovka.


4. ledna
Jsem zvědav, kdy šiřitelé víry Andrejovy rozepíší jeho know-how do Babišových pětiletek a jeho mladé úderky vedené Frederikem a Vivien vyhlásí stavby budování rozvinutého babišismu pod heslem "My jsme mládež nová, mládež Babišova."


6. ledna
socha gorily v Pařížské ulici
Byl tady dotaz, co to je za obludu na náměstí Miloše Formana. Stačí se pozorně podívat. Ta hlava myslitelsky nakloněná na stranu, brada s hrudí splývající a noha přes nohu ležérně přehozená... nic? No přece náš Mилош, otec vlasti II.

Slavnostní oběd v Lánech
Pomlouvači tvrdí, že česko slovenská *elita má do srdcí a mozků obtisknutou zástavu budovatelů socialismu, je zahleděna do sebe a do minulosti a o mládí a budoucnost nedbá. '' Zde jasný důkaz, že to je kampaň, zbylo i na mládež. Musíme jen doufat, že si starci nepořídí třetí rodiny.

Vladaři měli vždycky svoje libůstky. Tohle je třeba Vladislav II. v podání české operní hvězdy světového formátu. Maně se mi vybavují verše dekadentního pisatele Jiřího Karáska (ze Lvovic): "Kdybych se ještě jednou měl narodit, chtěl bych se narodit jako hermafrodit. Mohl bych sám sobě prsů ovál hladit, mohl bych sám sobě děti rodit."

Agrese proaktivní je útočná, reaktivní je obranná. Podle některých vědců se během evoluce člověka snížila ta druhá ve prospěch sociálního chování, jinak by se lidé vytloukli navzájem. Fajn, ale existuje hranice, za kterou útočníka nelze pustit. Je likvidace státního teroristy Solejmáního před ní nebo za ní? Jaký použít metr? Proti zásahu v Bagdádu se kategoricky staví Filipové a Okamurové, většina českých politiků prázdně plká, Evropa kolísá. Fakt je, že kdyby Francouzi nenechali Hitlera obsadit v roce 1936 Porýní, nemuselo dojít k Mnichovu a 2. světové válce. Kdyby se Evropa dokázala kategoricky postavit proti ruské agresi vůči Gruzii, nemuselo dojít k válce na východě Ukrajiny. Dokud byli komunisté u moci, oslavovali i oni větu: "Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem."


7. ledna
Lávka z Prahy do Troje utěšeně roste. Zbývá jen pár metrů, aby se obě předmostí spojila a přehradila Vltavu, díky čemuž může v dubnu proběhnout slavnostní akt "Setkání na Vltavě" podle vzoru "Setkání na Labi" dne 25. dubna 1945. Bratrské obejmutí provedou delegace KSČM a SPD vedené poslanci Vojtěchem Falmerem a Tomio Okamurou, oba za Ruskou federaci, Američané nebyli pozváni, demarkační linie je u Rokycan.

Foto demonstrace na Letné
A těm čtyřem ignorantům, co pocítili koncem roku přetlak myšlenek, který je donutil ke kázání k lidu, nestála tahle masa lidí za víc, než ušklíbnutí. Jsem občan bez ústavních činitelů..

reakce na článek v Přítomnosti
Drsné, dlouhé, pravdivé. Jedno je však přesto jisté – kompromisy se zlem se nevyplácí.

Blbost jako přednost?
Je nemálo osob, u nichž moc je spojena s výstupem na horu Blbec.


9. ledna
MZ se cynicky vysmívá dolním 10 milionům, když navrhl na post veřejné ochránkyně práv bývalou ministryni spravedlnosti JUDr. Válkovou. Náhodou jsem dnes četl text pojednávající o první polistopadové ministryni spravedlnosti JUDr. Dagmar Burešové. Zatímco Válková publikovala společně s komunistickým prokurátorem Urválkem zodpovědným za desítky justičních vražd, druhá obhajovala matku Jana Palacha a řadu disidentů. Jak může někdo jako Válková, která absolutně postrádá schopnost sebereflexe a elementární lidskou slušnost, chránit lidská práva? Místo aby takovou funkci sama odmítla, tak tvrdí, že netušila, kdo ten Urválek je, ale tím hůř, protože buď je úplně blbá nebo lže jako když tiskne!!!


10. ledna
Ovšem poodstoupíme-li, potom se zdá, že medaile od prezidenta je něco jako smrtící polibek. JUDr. Smutný, prof. Höschl, teď JUDr. Válková... Ti adepti by snad měli něco okamžitě ukrást v Bille a oznámit to na policii, případně to dát do novin, aby dožili jako slušní lidé. Dojde i na Babiše?

Miloši, máš to marný. A bacha, ať neskončíš jako Gottwald.


12. ledna
 Teherán se musí „poučit“ z katastrofy na Ukrajině, říká předseda výboru pro zahraniční věci ruského parlamentu
- Premiér Babiš se domnívá, že vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková by se neměla ucházet o post ombudsmanky
- jen Babiš by měl zůstat premiérem, protože do partaje ho přihlásila maminka a spolupráci StB nepodepsal, a pokud jo, tak jen proto, aby jako hodný estébák zabránil rozkradení socialistické vlasti.

Co se to děje? Válkovou Zeman na ombudsmana nenavrhne nikdy, ani na zmocněnce pro lidská práva nemá nárok, on do Číny nepojede, protože ta neplní sliby a do Ruska ano, ale bude na ně zlej. Nechce on kandidovat na prezidenta? Nebo soutěží s Babišem v míře rozporu mezi tím co říká a co si myslí?

Včera jsem zhlédl Bergovu fantastickou operní fresku šílenství války přetlumočenou Williamem Kentridgem a ztvárněnou Metropolitní operou. Vlastním jménem Wozzeck, česky Vojcek. Jakpak asi bude vypadat umělecký obraz našeho dnešního světa s balistickými střelami, špionážními satelity a státními hackery za 100 let? A kdo budou jeho symboly - Gréta, Elon Musk, Boris Johnson, Džegr, dvorní šašek Putin nebo přicrmndálek Babiš?

Sjezd většiny členů strany Piráti (cca 750 z 1000) odsouhlasil účast partaje v příští vládě. Zřejmě se rozhodli nahradit v roli Babišova fackovacího panáka sociální demokraty. Stejně si nedovedu představit, jak budou na internetu hlasovat o tajných mezistátních smlouvách. V každém případě je třeba se o trafiku přihlásit co nejdříve.

Co se hudby týče, byl výživný nejen prosinec, ale i celý rok.


13. ledna
Přesouvám se městem a co nevidím: obrovské psí lejno na podstavci mobilní značky, zapomenutou pravou botu na zastávce tramvaje, ze které vystupuje sjetý chlápek v domácích sandálech a na její podlaze 2 ks volně ležících zánovních Always s křidélky. Dál jdu kolem desky oslavující sjezd KSČ v roce 1929, za rohem se stěhuje starosta do "svého," ke kterému musel pronajmout "cizí" pro úředníky inkasující pokuty ze systému, který se bude rušit a v okolních ulicích se válí hutný smrad jako z hořící popelnice. A pak čtu, že primátor "ušetřil" 2/3 investičních výdajů a že "dar" vlády penzistům spolkne inflace. A také že nebožtík Jiří Stránský, když ho před 60 lety pustili z kriminálu, tak nechápal, proč si lidi říkají vole. Kdo říká, že na světě je nuda, volové?

Sakra, a zas rok v háji. VZP by měla rozdávat k postupujícímu věku prášky na zintenzivnění vnímavosti, aby ten čas tak nestydatě neutíkal. Ještě že máme politiky, i když jsou to asi nejdražší baviči na světě.


14. ledna
Tak ekonomovi socialistické armády Luftjardovi, českému Rockefellerovi, se hroutí byznys. Nebo spíš těm, kdo naletěli na jeho socialistické pohádky o zbohatnutí pod kryšou čínské komunistické strany a Zemanovým parapletem. Jak všichni mohli uvěřit snu o nevysychajícím zdroji příjmů na věčné časy a Jardově nekonečné mazanosti vzešlé ze studia marxleninismu? Zemička jako Česko Maocetungy zajímá pouze tehdy, pokud tancuje, jak oni pískají, a standard nastavil Zeman ponižujícím tajtrdlíkováním s krtečkem v čínské TV. Hlavně aby náš stařec, který se z ješitnosti vzepřel plnění úkolů, nezačal zase hubnout.


16. ledna
Některé shluky zvuků, podle autorů hudba, připomínají divokou jízdu vymletou lesní cestou s kameny a polomy přes cestu. Taková Beethovenova 7. symfonie v podání ČF a Semjona Byčkova je proti tomu jízda krajinou zalitou sluncem. Nic pro masochisty.

2/3 pražské radnice mají hezký cíl, na kterém se shodnou. Vypudit z města auta. A tak v tichosti zvedli parkovné na ulicích a pustili ceny taxi skoro o polovinu výš v naději, že lidi nebudou ani draze parkovat, ani jezdit drahými taxíky. A primátor už se těší, až uzavře Prahu vůbec. Prý budou mít lidi radost. No, jak kteří, když v zemi je na každé dva lidi jedno auto.


17. ledna
Po nudném Novákovi V Tatrách následoval Chopinův 2. koncert s Lukášem Vondráčkem u klavíru. Některé kritičky znovu neodolaly a mezi slova chvály sypaly jed (jako třeba, že šlape svévolně na pedál), aby si nemyslel, že na ně má. On na to řekl, že dle Ludvíka Beethovena "chybovat je nepodstatné, ale hrát bez vášně je neodpustitelné." A jak moc bude hrát v budoucnosti v Česku si ještě rozmyslí.


18. ledna
Dobrá zpráva je, že po bruselském starousedlíkovi Zahradilovi, jenž vypadl z vedení ODS minule, konečně došlo i na Udženiju, která občas hloupne v přímém přenosu. Jinak to znělo zajímavě, teď ještě nějaké ty činy.

Pan Hamáček se probral z dvouletého kómatu. Za jeho bezvědomí předseda vlády, jejímž je místopředsedou, rozhazuje peníze plnými hrstmi a on neví!!! A vrací se ke starému vyčpělému hitu poplatky u lékaře. Tu partaj snad drží pohromadě jen ty dluhy.


20. ledna
Teplota lidského těla prý už 160 let trvale klesá
A je to tady. Člověk díky očkování vymře v důsledků podchlazení. Lze však očekávat, že než se tak stane zcela, prodlouží se kvůli zpomalení biologických procesů život včetně těhotenství. Výjimkou nebudou ani desetiletí kojenci. Záchranu může přinést jen globální oteplování. V příštím volebním období však nic takového nejspíš nehrozí. 😁

Zemřel předseda senátu Kubera. Pro nejbližší absolutní ztráta. RIP. Jeho postoje jako předsedy senátu v otázkách zahraničních vztahů byly hodné respektu. Při příští volbě takto vysokého funkcionáře státu by však přesto neměl být hledán notorický a bezohledný tabakista, chvástající se v 72 letech tím, že lékařům se vyhýbá a když mu předepíší lék, užívá ho podle svého uvážení. Pokud by podobné výroky pronášel rozjívený puberťák, reakce vychovatelova by mohlo dosáhnout až úrovně fyzického usměrnění. Ostatně další podobný expert na moudrý život nám dočasně zůstává trčet v osobě prezidenta.


21. ledna
Tak další ministr dopravy pohořel. A nemohl jinak. Tam, kde jde o zakázky, se stát tváří, že s betlovými kartami uhraje durcha, což je blbost. Firmy snadno přeplatí odborníky, kteří pak úředníky utáhnou na vařené nudli. Zvlášť, když šéfúřada hraje sám falešnými kartami, takže morálka se stává komickou zátěží úspěšného života. To pak může policie dostat třeba 100 poršáků a stejně budou příbývat na silnicích mrtvoly. Jsem zvědav, co bude dělat o Vánocích superministr Havlíček.


22. ledna
Tak jsem dočetl Stránského posmrtně vydané Štěstí napodruhé. Mistrné psaní na odchodnou, ale ani ty až nepravděpodobné příběhy věrnosti a odvahy nedokáží smazat stíny z toho, že i lidský ksindl je nesmrtelný. Třeba je to jen počasím.

Šéf sněmovny zase předvedl svůj vytříbený smysl pro humor. Škoda že předseda senátu odešel. Kdyby se toho ujal schopný producent, mohla čtveřice exotů na postech nejvyšších ústavních činitelů Česka překonat slávu Monty Python či Big Bang Theory, případně se stát kolektivním Járou Cimrmanem.

Petra Procházková straší ruskou vojenskou expanzí západním směrem, což je krajně nepravděpodobné. Putin za 4 roky skončí jako prezident a potřebuje si vybudovat sokl pro obří pomník mírotvorce a roli duchovního vůdce, pokud možno do konce svých dnů. Proto to aktuální cvrlikání mezi ním a Macronem, Merkelovou a brzy se přidá i Trump. Putin je potřebuje dostat v květnu do Moskvy na parádu jako symbol pokračování spojenectví, a co nejrychleji domluvit uvolnění a minimalizovat sankce. V této souvislosti je Zemanova šance na roli prostředníka nulová, ostatně k ruce bude Putinovi nezaměstnaný Medveděv. Další výbuch světového prognostika, proto si tak dovoluje.


24. ledna
Tak pan Havlíček v úterý prohlásil, že dopravu zvládne, stačí si jen vybrat loajálního náměstka, na kterého se může spolehnout. Už ho má, je to odvolaný ministr Kremlík. Bože, to jsou klauni.

Skladba, která vyvolává dojem hluků vydávaných jedoucí noční tramvají, kde ušlechtilé nástroje jsou využívány k rytmickému mlácení do nich, orchestr synchronizovaně dupe na podlahu a perkusista o sebe tříská šutry, může sotva nadchnout ty, kteří přicházejí za krásou hudby. Znásilnit estetiku utvářející se tisíciletí mi připadá stejně absurdní, jako poroučet větru dešti nebo budovat socialismus. (Takhle zaostalý jsem byl už před 10 lety a nelepší se to.) 😁


25. ledna
Prezident označil prostřednictvím svého Ovčáčka poflakování se po Lánech v pracovní době a v pyžamu za novou etiku výkonu funkce. Předseda vlády odvolal, dosadil a znovu odvolal ministra a spojoval-nespojoval ministerstva, předseda parlamentu vystrkoval v jednací síni prostředník směrem k poslancům, ale prý se ještě neschůzovalo, předseda komunistů s titulem JUDr. se domnívá, že lhát a pomlouvat cizí mezi svými je OK. Docela krásnej tejden.až na to, že předseda senátu z toho poodešel. Zdá se, že zubatá to vzala za nesprávný konec.


26. ledna
Navštívil jsem rekonstruovanou Státní operu Praha. Dost se to povedlo, jen ze stropních alegorií byla špína odstraněna pouze částečně, asi je do malby moc zažraná. Na zpívání se moc nezměnilo, někomu to docela šlo. Jen pokašlávající paní vedle dojal osud tuberkulózní Violetty tak, že nevydržela do konce. (Na zahajovací koncert jsem pozván nebyl, tak aspoň foto zasloužilých celebrit pro přiblížení atmosféry.)

Uf, to jsem si oddechl. Premiér Babiš mne zuby nehty brání před čínským coronavirem.

Prezident Putin v Izraeli tvrdil, že 40 % židů zavražděných za WW2 pocházelo ze SSSR. Poradci asi částečně zahrnuli do SSSR jeho sny o říši od Lamanšského průlivu po Aljašku. Princ Charles naopak diplomaticky navštívil v Jeruzalémě hrob své babičky v pravoslavném chrámu, památník holokaustu a v Betlémě potřásl rukou Mahmoudovi Abbasovi, vůdci části tzv. Palestinců vycvičenému KGB. Zástupce českého prezidenta Babiš si v zájmu všech občanů Česka potřásal rukama s kde kým.


27. ledna
Prezident Putin v Izraeli tvrdil, že 40 % židů zavražděných za WW2 pocházelo ze SSSR. Poradci asi částečně zahrnuli do SSSR jeho sny o říši od Lamanšského průlivu po Aljašku. Princ Charles naopak diplomaticky navštívil v Jeruzalémě hrob své babičky v pravoslavném chrámu, památník holokaustu a v Betlémě potřásl rukou Mahmoudovi Abbasovi, vůdci části tzv. Palestinců vycvičenému KGB. Zástupce českého prezidenta Babiš si v zájmu všech občanů Česka potřásal rukama s kde kým.


28. ledna
Marie Bastlová má platit za to, že si dovolila podat trestní oznámení na prezidenta
On ten výrok je vlastně jen malou rozbuškou proti kupě hnoje, do které se pánové z Hradu po jejím odpálení zahrabali, a ted stoji ve své ohavné nahotě na morálním pranýři a ten odporný puch se stane jejich věčným dědictvím. Místo vytouženého svatořečení si zaslouží jen hluboké pohrdání.



30. ledna
V USA bylo vloni zaregistrováno 45 nových elektrických modelů osobních automobilů. Přesto tam jejich odbyt meziročně klesl o 6,8 procenta z 349 na 325 tisíc aut. Což představuje 1,9 % z celkově prodaných 17 047 725 vozů. Obávám se, že evropský důraz na ekologii je poháněn německou potřebou investovat zisky a přebytky do nových oborů, aby se neprožraly a udržel se růst ekonomiky.

Zemřel Luboš Dobrovský (1932–2020), novinář, disident a politik, překladatel z ruštiny a polštiny, v letech 1990–1992 československý ministr obrany, později kancléř prezidenta Václava Havla.
Hm, vloni Stránský... poslední mohykán. Bojím se těch planých slov politických oportunistů a korupčníků.

Někdo se dožaduje cyklostezek po celé Praze
Kompetenci pana Scheinherra neznám, ale že po výhradách garáží pod Palachovo náměstím, že nemají klienty, protože na nábřeží je parkování levnější, úslužně zvedli ceny na nábřeží na úroveň garáží a výsledek je, že volno je jak v garážích, tak i na nábřeží. Ledaže by to bylo tím, že o kousek dál, na Náměstí Republiky, jsou hned čtvery podzemní garáže, kde parkovné je až poloviční proti Palachovu náměstí a místo je tam vždy. Teď chystá další regulační zákazy s tím, že se na ně občané těší. Možná že je radní dobrý fyzik a jen ho ty atomy nebaví, ale doprava ve městě mu nějak nejde a o Libeňském mostě, který ho vynesl na pražskou radnici, je ticho po pěšině.

Fotografie Klause seniora v kostkovaných kalhotách
Kdyby jen Prague Pride, tohle už se nebezpečně blíží k Weinsteinovi a Edwardovi.😀

V ruských politologických kruzích se šíří dvě krajní představy o roce 2020. Jedna mluví o snaze Putina usmířit se se Západem (např Stanislav Belkovskij), druhá o snaze o obnovu imperia připojením Běloruska, Ukrajiny a Pobaltí, k čemuž musí dojít před letními volbami běloruského prezidenta. Dá se také říct, že oba názory se nemusí vylučovat. Známý prof. Valerij Solovej, hlavní šiřitel druhé verze, tvrdí, že na pozdější termín nemá Putin čas, protože je těžce nemocný. V každém případě však podle něj v zemi do dvou let dojde k radikálním změnám, které budou znamenat konec Putina a jeho lidí. A občanům doporučuje, aby se na kritické období zásobili dolary.


31. ledna
Reakce na básničku dámy z SPD
To je ale roztomilé. A já si dodnes myslel, že lidi pracují proto, aby se uživili, případně žili v blahobytu. Tahle osoba pracuje-li, potom proto, abych se měl dobře já. V tom případě maká málo a měla by se víc snažit.

Geneticky upravení sameči škodlivých motýlů prý umí zničit svůj druh
Někdy se mi zdá, že pár samečků Homo sapiens to dokáže bez genového inženýrství. Prostě člověk je nejvíc.


pondělí 3. února 2020

Šlechetný žebrák aneb Porgy a Bess

Pouhých 85 let uplynulo od premiéry opery "Porgy a Bess" a svět je naprosto jiný. Autor hry "Porgy," potomek jižanských aristoktarů DuBuse Heyward, a skladatel George Gershwin, potomek ruských židovských imigrantů, dostali v roce 1932 objednávku na operu, která měla testovací premiéru 30. září 1935 v Bostonu, odkud se celý soubor přesunul na Broadway a tam se po určitých úpravách hrálo 10. října první "ostré" představení. V něm zpívala Bess čerstvá absolventka Julliard Academy, úplně bílá Anne Brown, kterou několik škol z rasových důvodů odmítlo přijmout. Její praděd byl černý otrok a její matka poloviční Indiánka. Kritiky nebyly příliš příznivé.

 Todd Duncan and Anne Brown
první představitelé Porgy a Bess
Když se převážně černý soubor po 124 představeních, což na Broadway rozhodně neznamená velký úspěch, vydal na turné po Spojených státech a dorazil do Washingtonu, vedeni Washingtonské státní opery zrušilo až na jeho tvrdý nátlak rasovu segregaci pro hlediště. Když skončila série představení, vše se vrátilo do starých kolejí.

O co v představení jde? Velmi stručně: žebrající mrzák Porgy ze slumu u moře na jihu Spojených států se ujme dívky nevalné pověsti Bess, jejíž partner Crown utekl kvůli vraždě jednoho z místních mužů. Vztah mezi oběma vyděděnci dojde až do sňatku, ale Bess se na výletě setká se svým bývalým a stráví s ním několik dní než uteče a vrátí se k Porgovi. Ten se rozhodne, že se Bess nevzdá a když si pro ni Crown přijde, Porgy ho uškrtí. Zatímco policie ho drží ve vězení jako svědka, drogový dealer Sportin´ Life omámí Bess kokainem  a přesvědčí ji, aby s ním odešla do New Yorku, protože Porgy se stejně z vězení nedostane. Ten se však za pár dní vrátí, a když zjistí, že Bess je pryč, ale žije, raduje se a odjede na kozou taženém dřevěném vozíku do New Yorku, aby ji nešel. Jediní běloši v obsáhlém souboru jsou policisté.

Přes rasový hendikep se opera začala hrát na dalších amerických scénách a také v Evropě s americkými zpěváky. I tak Anne Brown ještě za války v Evropě zůstala a později získala norské občanství. Inscenace byly různě upravovány jak co do pojetí, tak i do délky, protože původní téměř 4 hodiny byly zvláště pro muzikál příliš dlouhé. Několik árií, především ty muzikálově upravené, se staly evergreeny a z nich černošskožidovská ukolébavka Summertime je dodnes trhák se 30 miliony přehrání na youtube.


Na Broadwayi se uskutečnily také dva revivaly, a to v roce 1942 a další o 10 let později. V něm od roku 1952 zpívala Bess začínající zpěvačka Leontyne Price, která právě prošla Julliard Academy a stála na začátku kariéry světové hvězdy. 

Leontyne Price jako Bess v roce 1952
Ta Bess zpívala i na turné po Evropě podporovaném coby výkladní skříň americké demokracie a pokroku State Departmentem a posléze na Broadway. Od roku 1961 se pak stala trvalou součástí elitní pěvecké sestavy Metropolitní opery. Ale zpátky k Porgy a Bess. Ani evidentně rostoucí úspěch nepřinesl finanční průlom. Skupina bez původních hvězd však pokračovala v turné po světě, v rámci kterého odehrála v roce 1956 dvanáct představení i v dnešním Hudebním divadle Karlín. Zájem publika "budujícího socialismus" o Američany mnohonásobně převýšil nabídku.

Úvahy o filmové podobě opery přivedl k realizaci tehdy již osmdesátiletý producent Samuel Goldwyn. Film od počátku provázely problémy s obsazením rolí, posléze vyhořel sklad kostýmů a kulis a když byl film dokončen, dostalo se mu sice pocty v podobě tří nominací na Oskara, z nichž jedna byla úspěšná, ale kritika přesto nebyla příliš příznivá, stejně jako zájem diváků a film skočil ztrátou a ukončil aktivní činnost producenta.  


Jedním z důvodů kritických výhrad bylo příliš velké odchýlení se od původní verze, možná až někam k operetě. S jinými výhradami přicházeli černí aktivisté, kteří měli obavy z vytváření falešného obrazu černošské populace, ostatně právě jim byla přikládána vina za založení požáru Goldwynova skladu. Z ukázky scény z pikniku na ostrově Kittiwah, kde postavu Sportin´Life hraje a zpívá Sammy Davis jr., si lze udělat vlastní představu.

Zlom nastal až v roce 1976, když jak ve světě, tak i ve Spojených státech došlo v 60. a počátkem 70. let ke spoustě revolučních událostí a politická i společenská atmosféra se dramaticky změnily. Houston Grand Opera se rozhodla pro inscenaci, která se vrátí k bostonské verzi opery, včetně zpívaných recitativů. Ale především to bylo vůbec poprvé, co představení nastudovalo velké operní divadlo a díky tomu bylo kritikou a publikem přijato ne jako muzikál z broadwayské produkce, ale jako plnohodnotná opera.

Velmi blízkou inscenaci této houstonské bylo možné vidět v roce 2002 v Lincoln Center. Ostatně hudebně ji nastudoval týž dirigent.

V roce 1989 byla Porgy a Bess uvedena na festivalu v Glyndebourne, kde hudební doprovod zajišťoval London Symphony Orchestra s dirigentem Simonem Rattlem. Na základě této inscenace a s využitím jejího zvukového záznamu vznikl v roce 1993 televizní film, který mimo jiné zařadila do svého seriálu American Playhouse nezávislá americká organizace Public Broadcasting Service (PBS).

Odtud již nebylo daleko do Metropolitní opery, kde se premiéra konala 6. února 1985. Hudebně operu nastudoval a dirigoval James Levine a během čtyř sezón bylo odehráno 54 představení.

Další nastudování v Metropolitní přišlo po 34 letech, ale protože vzniklo v koprodukci tří operních domů, hrálo ho  nejprve na podzim 2018 English National Opera v londýnském Coliseu, kde Bess zpívala Nicole Cabell (v Praze dávala v roce 2009 recitál). V lednu se inscenace přesunula do Amsterdamu, kde dirigoval David Robertson a hlavní role zpívali Eric Owens, známý z několika přenosů Live in HD, a Adina Aaron, která v aktuální sezóně zpívá Aidu se souborem Státní opery Praha a před 6 lety se představila v Jaroměřicích. Oba již role zpívali, dokonce spolu, takže šlo o sázku na jistotu.

A na závěr 17 představení od 23. září 2019 do 15. února 2020 v Metropolitní opeře. To první otevíralo sezónu, poslední tři byla pro velký zájem dodatečně přidána.

Hlavní role zpívaly velké operní hvězdy. Již zmíněný Eric Owens jako Porgy a Angel Blue jako Bess, oba vítězové Operalie - Eric 2. cena 1996 a Angel totéž 2009 plus cena za zarzuelu. Ale i další hlavní postavy představovali špičkoví zpěváci, mnozí z nich trvale spolupracující s Metropolitní operou, a bylo jich celkem 21. Snad jen Eric Owens nebyl zcela ve formě, ale jak vysvětlil ředitel Peter Gelb, rozhodl se zpívat přesto, že byl nachlazen.

Gershwinova hudba je směsí několika stylů, což ji puristé občas vytýkali. Je tam slyšet klasická technika, kterou by ocenil (nebo záviděl) Puccini, černošský spirituál, jazz, židovská ukolébavka. Ale díky důrazu na jeho seriózní provedení a téměř akademický vokální projev, zněl zpěv někdy trochu těžkopádně. Na druhé straně pohyb 90 osob na scéně byl perfektně zchoreografovaný a zrežírovaný a po celé představení jsem byl vtažen do děje a neměl pocit, že tomu příběhu nemusím věřit, což není u oper zcela běžné. Celkovou atmosféru dokresluje i to, že celý soubor se před zahájením shromáždil za scénou a stylem vídaným u sportovních týmů vydal hromový bojový pokřik. Orchestr pod vedením Davida Robertsona zněl dokonale, já sice nemám s čím srovnávat, ale někteří kritici tvrdí, že to bylo nejlepší provedení Porgy a Bess, které slyšeli. (Pozítří však Robertson diriguje v Praze Českou filharmonii, tak uvidíme,  jak se vyrovná s Beethovenem a Bartókem)

A ještě dvě ukázky z Metropolitní opery - v horní zpívají Eric Owens (Porgy) a Angel  Blue (Bess), dole Latonia Moore jako Serena, jíž Crown zavraždil manžela:



Diváky přenosu provázela představením skvělá zpěvačka a herečka Audra McDonald, která sama má ještě živé vzpomínky na několik inscenací Porgy a Bess, kde ztvárnila Bess.


Metropolitan Opera House
1. února 2020, matiné

PORGY AND BESS
George Gershwin, DuBose Heyward, Dorothy Heyward, Ira Gershwin.

Porgy.........................Eric Owens
Bess...........................Angel Blue
Sporting Life.............Frederick Ballentine
Crown.......................Alfred Walker
Clara.........................Golda Schultz
Jake...........................Donovan Singletary
Serena........................Latonia Moore
Robbins......................Chauncey Packer
Mingo........................Errin Duane Brooks
Jim.............................Norman Garrett
Peter...........................Jamez McCorkle
Lily............................Tichina Vaughn
Maria.........................Denyce Graves
Pohřební agent...........Damien Geter
Annie.........................Chanáe Curtis
Frazier.......................Arthur Woodley
Žena s jahodami........Aundi Marie Moore
Prodavač krabů.........Chauncey Packer
Detectiv............... ....Grant Neale
Policista...................Bobby Mittelstadt
Koroner.....................Michael Lewis
Scipio.......................Neo Randall
Nelson......................Jonathan Tuzo

Dirigent...................David Robertson
Režie.......................James Robinson
Scéna......................Michael Yeargan
Kostýmy.................Catherine Zuber
Světla.....................Donald Holder
Videoprojekce........Luke Halls
Choreografie..........Camille A. Brown
.





pátek 31. ledna 2020

Lednová muzika

Vídeň tradičně odstartovala novoroční koncerty v 11 hodin dopoledne ve slavnostně vyzdobeném Zlatém sále Musivereinu, tentokrát pod taktovkou šéfa Boston Symphony Orchestra Andrise Nelsonse, jehož nahrávka Beethovenových symfonií s Vídeňskými filharmoniky vyšla vloni u DG. Překvapení se nekonala.


-------------------

Rudolfinum na Nový rok večer také tradičně hostilo Českou filharmonii s dirigentem Jakubem Hrůšou. Ryze český program přenášený Českou televizí je v kombinaci s nimi zárukou kvality a úspěchu:
Antonín Dvořák - Karneval, koncertní předehra op. 92
Josef Suk - Praga op. 26
Bedřich Smetana - Pražský karneval
Leoš Janáček - Sinfonietta

-------------------

Hned po Novém roce také v Praze odstartoval festival Opera 2010 a druhé představení, které s uskutečnilo v neděli 5. ledna byly dvě jednoaktovky Sergeje Rachmaninova v nastudování liberecké opery na scéně Národního divadla. Ještě mám v očích jejich vystoupení na minulém ročníku, kdy zpívala a hrála jako o život v pokročilém těhotenství Livia Obručník-Vézosová.

Scéna byla jednoduchá, šedivá jak v kriminále a značnou část zabrala expozice s minimálním zpíváním a poněkud jednotvárnou hudbou. Režijně ovšem dobře vymyšlené. Teprve pak se začalo skutečně hrát a zpívat a bylo to skvělé.

-------------------

Slavnostní koncert ve Státní opeře jsem tak nestihl, ale bez ohledu na výkon vystupujících zpěváků je třeba říct, že dramaturgie byla výborná. Ostatně koncert bylo možné si pustit na archivu České televize. Akcentování Státní opery jako svébytného divadla s vlastní historií je zcela namístě a naopak ukazuje bohatství pražské operní tradice v podobě tří historických a jedné moderní scény, každé se svým charakterem. Škoda jen, že divadlo nedokáže tuto filosofii hlasitěji komunikovat. Nicméně boj o samostatné divadlo nezávislé na "zlaté kapličce," které vzniklo v roce 1945 a za tři roky bylo zrušeno, probíhá přes 70 let.

-------------------

V sobotu 11. ledna pokračoval 14. ročník Live in HD celkově 140 přímým přenosem představení Wozzeck z Metropolitní opery. Mám-li to shrnout co nejstručněji, bylo to po všech stránkách strhující představení, kde nade všechny přesto vynikal famózním hereckým i pěveckým výkonem Peter Mattei. Osobně mám pocit, že to byla jedna z nejúžasnějších inscenací, které jsem viděl.

Inscenace ovšem není původní, její premiéra proběhla v Salcburku v roce 2017 a jedná se o koprodukci Salcburk - Metropolitní opera - Canadian Opera Company Toronto a Opera Australia
Režie: William Kentridge
Dirigent: Yannick Nézet-Séguin
Peter Mattei - Wozzeck
Andrew Staples - Andres
Christian Van Horn - Le Docteur
Elza van den Heever - Marie
Christopher Ventris - Le Tambour-Major
Gerhard Siegel - Le Capitaine
Tamara Mumford - Margaret

-------------------

15. ledna hrála v Rudolfinu pod taktovkou Semjona Byčkova Česká filharmonie Schubertovu Nedokončenou symfonii, skladbu Rendering Luciana Berio postavenou na Schubertových skicách k 10. symfonii a na závěr to hlavní, Beethovenovu rozjásanou 7. symfonii. Ta také zcela zastínila první polovinu programu a byla to úžasná, strhující, absolutní muzika. Sluší se podotknout, že k prvnímu pultu primů zasedla nová koncertní mistryně Olga Šroubková a její hra neměla chybu. Abych nezapomněl, Schuberta Byčkov jaksi zcivilnil, asi bych si na to musel zvyknout.

-------------------

Hned následující večer, ve čtvrtek 16. ledna, jsem si šel poslechnout Lukáše Vondráčka, který s FOKem a polským dirigentem Antoni Witem zahrál ve Smetanově síni 2. klavírní koncert Frederyka Chopina.

Lukáš Vondráček
Kromě toho, že jeho hluboce niterný styl hry mne oslovuje, zajímalo mne, jak po menším skandálu s neurvalou kritikou Dity Hradecké po Vondráčkově prosincovém recitálu zareagují "odborníci", jmenovitě operaplus.cz. Osvědčili se. Nová kritička, sama klavíristka, ho utřela jaksi odborně, druhý recenzent ho vysoce ocenil, ale současně vyjádřil nejistotu, zda dokáže dojít až na klavíristický Olymp a vedoucí firmy klavíristu posléze rozebral a smlsnul si na něm. Není mi jasné, proč si potřebuje dělat ostudu. Zvlášť, když publikum svým zájmem a nadšenou reakcí dává najevo, že takhle to chce. Je ovšem možné, že Vondráčkův neortodoxní projev část lidí s hudebním vzděláním znervózňuje, protože to je Vondráček a ne Chopin, jak se o něm učili, ale možná jde jen o návštěvnost stránek.

-------------------

Státní opera v sobotu 25. ledna ještě voněla novotou, hráli Verdiho La traviatu ale o tom mluvím jinde.

-------------------

Operavision zařadila na program přenos operety Jaromíra Weinbergera Frühlingsstürme / Jarní bouře z Komické opery Berlín. Zajímavá je snad jen tím, že ji napsal český židovský skladatel, jehož jediným významnějším dílem je lidová opera Švanda dudák, premiérovaná roku 1927 pražským Národním divadlem (Letos zde bude mít obnovenou premiéru), která se dostala až na prkna Metropolitní opery.

scéna z Frühlingsstürme
Děj operety odehrávající se v Mandžusku, kde se ruský vojenský štáb setká se špiony, však není ani příliš zábavné, ani vzrušující téma.

Opereta byla premiérována v lednu 1933 v Berlíně, a protože vzápětí se dostali k moci nacisté, byla za dva měsíce stažena. Skladatel později emigroval do Spojených států, kde v roce 1967 dobrovolně odešel ze světa ve věku 71 let. Pro uvedení v Komické opeře musela být rekonstruována z klavírního výtahu a několika nahrávek na gramofonových deskách.

-------------------

Česká televize vysílala 27. ledna záznam přenosu Bizetových Lovců perel z Metropolitní oper s hvězdným obsazením Damrau, Kwieczien, Polenzani. V roce 2015 jsem viděl onen přímý přenos v kině a zřejmě členitá scéna, která není na TV obrazovce tak zřetelná, poněkud rušila. Dojem ze zpěvu a hudby byl v televizi výraznější.


-------------------

29. ledna provedla Česká filharmonie první ze tří abonentních koncertů s dirigentem Jakubem Hrůšou a  Piotrem Anderszewskim u klavíru.

Celý program sestavil Jakub Hrůša se odehrál tak trochu v janáčkovském duchu. Třetí klavírní koncert Bély Bartóka je náladou i lidovými inspiracemi Janáčkovi nejblíže. Scherzo triste napsal Janáčkův žák Pavel Haas a je to slyšet. Sukovo Fantastické scherzo logicky patří do dvořákovské kompoziční tradice. A poslední skladba, Janáčkův Taras Bulba, byla vyvrcholením nádherného koncertu a zněla tak mohutně a přesvědčivě, že by mohla naplnit prostor s ještě jednou dimenzí. Neokázalý Piotr Anderszewski zcela svébytným zjevem na současné klavírní scéně. Introvertní hvězda, virtuos, vystupuje s Jakubem Hrůšou pravidelně a neobyčejně náročnou třetí větu Bartókova koncertu, připomínající některé Bernsteinovy skladby, hrál s až džezovým drivem.
Josef Suk - Fantastické scherzo op. 25
Béla Bartók - Koncert pro klavír a orchestr č. 3
Pavel Haas - Scherzo triste op. 5
Leoš Janáček - Taras Bulba, rapsodie pro orchestr

Byl to pozoruhodný koncert, který neměl slabší a silnější skladbu, horší nebo lepší provedení. Pro mne jeden z nejlepších koncertů sezóny.

dirigent odchází, koncertní mistr se klaní, koncert definitivně skončil









neděle 26. ledna 2020

Zasloužilá Traviata

Státní opera Praha je kulturní instituce, v jejímž osudu se odráží dramatický běh událostí ve středu Evropy, jejímž středem je samozřejmě Praha. Postavena byla za necelé dva roky, a to pět let po otevření českého Národního divadla, pro potřeby německojazyčné a židovské menšiny a otevřena byla 5. ledna 1888. Zjevně ji nevybudoval národ sobě, zato je větší. Pak se měnili uživatelé i poslání scény, až v roce 2012 prosadil zubař a majitel berounského hokejového klubu v pozici ministra kultury její spojení s Národním divadlem na věčné časy, přičemž předběhl dobu, takže lhal jako když tiskne. Zahlazování stop stálo státní rozpočet rekonstrukci. Ta první byla spuštěna 80 let po premiéře, tato nová po dalších 45 a divadlo bylo mimo provoz 3,5 roku. Podíleli se na ní 4 ministři kultury a dva předsedové vlády, ti poslední v řadě byli pozvání na slavností otevření, prezident odpočíval v Lánech. Náklady během prací stouply o 30 % na 1300 mil. Kč. Obvykle je zdražení zdůvodňováno nevyzpytatelnými spodními vodami, tady šlo tuším také o lepší technologii scény.

        
Vlevo nahoře ministerský předseda Babiš a ministr kultury Šmíd komentují, dole ministr kultury Herman naslouchá.
Vpravo ministr kultury Zaorálek iniciativně kontroluje kvalitu malty.


Slavnostnímu zahájení předcházela v pátek 13. prosince 2019 exhibice národních zpěváků na Hlavním nádraží v Praze. Moc nadšení z nich nevyzařovalo, ostatně bylo to poměrně časně ráno, ale natočili slušný flashmob.


A pak už se jen čekalo na slavnostní koncert v neděli 5. ledna 2020. I když někteří pozvaní odmítli, třeba paní Angela Merkelová z Němec, vůdce Maďarů Viktor Orbán naopak přijel a paní premiérová měla na krku kožešinové boa. Z domácích dorazili snad všichni, kdo cítí jako povinnost ke svému umění zúčastnit se: Plachetka, Donutil, Hanzlík, Hudeček, Krajčo... Jiní, jako sopránistka Dagmar Burešová sledovali představení Rachmaninovovy Francesky da Rimini v Národním.



Skloubit německý původ divadla s oslavou českým státem, který Němce vyhnal, jistě nebyl úkol snadný, ale bývalý vášnivý stalinista, posléze disident a nyní též Rakušan to v roli videoprůvodce zvládl elegantně. Druhou část dodali zahraniční ředitelé divadla, kteří na začátek naordinovali Wagnera a na závěr finále Beethovenova Fidelia se zahraničními zpěváky celkem slušné úrovně. Třetí část pak zajistili čeští pěvci a orchestr s českým i mezinárodním repertoárem (vyjma Dvořáka). České kritičky také nezklamaly a podle morálního napojení buď chválily nebo haněly. Nemám takové podniky v lásce a navíc mne nikdo nepozval, a tak jsem šel radši na Livii Obručníkovou do Národního.

Nicméně neuplynuly ani tři týdny a v divadle jsem se octl osobně a za své. První dojem je velkolepý. Všechno je čisté, bílé, natřené, sedadla nová, neprosezená, jeviště kryje zbrusu nová opona. Ta původní od malíře Eduarda Veitha se v roce 1945 ztratila (byla ukradena), takže neprošla z protektorátu do republiky. Tu novou vyráběl umělecký ředitel sekce výroby Národního divadla Martin Černý se svým týmem podle fotografie dva roky. Také nefungují všechny jinak výborné informační displeje umístěné na opěradlech sedadel, ovšem to je práce pro dodavatele a ten má na odstranění závad termíny. Jediné, co mne opravdu zklamalo a sotva to někdo opraví, je výmalba stropu hlediště. Ten byl tak zašlý, že ani nebylo vidět, jaké scény jsou tam namalovány. Dnes to sice vidět je, ale barvy jsou i tak zašlé, nejspíš jsou nečistoty zažrané do malby tak, že je lze odstranit pouze s ní. Škoda.

staronová opona
strop, bílá je však ve skutečnosti úplně bíla
i hlediště svítí novotou
A pak přišlo představení - La Traviata, kterou Giuseppe Verdi napsal v roce 1853 a jež je dodnes nejoblíbenější operou na světě. Inscenace Státní opery vznikla v roce 2006 a v sobotu 25. ledna 2020 se hrálo 189. představení. Viděl jsem řadu inscenací, a tato nepatří mezi nejpovedenější, ale Verdiho oslnivá hudba to i v horších případech utáhne za ně. Ovšem ono záleží také na výkonu zpěváků, o nichž nelze říct, že byly špatné, nicméně ono napětí mezi hledištěm a jevištěm jsem necítil. Ani obligátní scéna nahoře bez nepomohla. Nejlepší rozhodně byl Aleš Briscein jako Alfred, v ostatních rolích bych z těch, kteří alternují, možná viděl i zpěváky schopné lepšího výkonu (Kačírková, Šaturová, Fajtová, Sem). Ale počkám na premiéry, které dokáží říct o stavu divadla víc. K té první a do konce této sezóny jediné dojde začátkem dubna a obsazení tvůrčího týmu Szymanovského Krále Rogera včetně koprodukce s Národní operou ve Varšavě a Královskou operou ve Stockholmu je poměrně slibné. Do té doby ovšem divadlo čeká spousta práce s oživením asi 10 starých inscenací. V každém případě platí to, co říkají průvodci přenosy z Metropolitní opery, že totiž i u vás doma se hrají dobrá představeni. I když ne vždy, dovoluji si dodat.

kytky po představení se dostaly na všechny