Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

středa 19. února 2020

Kate 40

Existuje asi tak deset světově známých mezzosopránistek, mezi které patří například Američanky Joyce DiDonato a Isabel Leonard, Lotyška Elina Garanča či Italka Cecilia Bartoli. Podle mne k nim náleží i další Američanka Kate Lindsay.


Ta se narodila v roce 1980 v Richmondu, Virginia. Otec byl presbyteriánský duchovní a rodina jednak neměla příliš zbytečných peněz, jednak nijak zvlášť neholdovala muzice, i když Kate zpívala v místním sboru. A přitahoval ji spíš sport a to až tak, že trénovala a hrála v místním fotbalovém oddíle vedle svého staršího bratra. Naštěstí měla zájem i o hudbu a tou se zabývala víc, když utrpěla sportovní zranění ve 13 a znovu v 15 letech a nedostatek pohybu ji přiblížil k hudbě. V těch patnácti ji spolužačka přivedla ke své učitelce hudby a ta ji začala učit zpívat, i když zpočátku bylo Kate trochu trapné, že na hodiny chodí upocená a páchnoucí z tréninku. Nakonec hudbu zvítězila a Kate ji s vyznamenáním vystudovala na místní Indiana University. V roce 2001 také strávila podzimní semestr studiem ve Vídni, zprostředkovaným IES Abroad, plným jménem The Institute for the International Education of Students. S Vídní spojená vzpomínka na ohromující vlnu rakouské solidarity po teroristických útocích 11. září je u ní dodnes velice silná.

S titulem bakalář hudby z Indiana University byla v roce 2004 přijata do Lindemann Young Artist Development Program v rámci Metropolitní opery, kde strávila tři roky. Během prvních dvou let studia ,,, zpívala malé role v Massenetově Manon, ve Verdiho Don Carlo a v Kouzelné flétně.

V posledním roce studia, tedy 2007, zpívá v Metropolitní opeře role Cherubína ve Figarově svatbě a Stéphana v Roméo et Juliette.

Kate Lindsay a Anna Harthenos - Figarova svatba, MET 2007
Zajímavé je, že v Romeovi a Julii alternovala v malé roli s velkou árií Stephana s téměř stejně starou Isabel Leonard, která dnes patří mezi nejzářivější hvězdy newyorského divadla. A v témže roce rovněž posbírala několik významných ocenění a grantů.

V roce 2008 vystupuje poprvé v Evropě a to jako Cherubín v Opera de Lille

V roce 2009 zpívá v Metropolitní kuchtíka v Rusalce, menší role ve Zlatu Rýna a Soumraku bohů a v Hoffmannových povídkách Můzu a Niclausse. V Santa Fe Opera pak Zerlinu v Don Giovanni.

Kate Lindsey (Můza) a Joseph Calleja (Hoffmann)
Následující rok 2010 zpívá opět v Santa Fé a poprvé také v Seattle Opera (Daron Hagen: Amelia, světová premiéra). V Německu debutuje v Bavorské státní opeře Cherubínem ve Figarově svatbě

V roce 2011 zpívala v Metropolitní opeře Můzu a Niclausse ve Straussově Hoffmanových povídkách a v pařížském Théatre des Champs Elysées Idamanta (Mozart: Idomeneo) a v srpnu se vdala a odstěhovala se do Seatllu. Manžela optika nedotčeného operou potkala kdesi při běháni krajinou. Hned v září se pak vrací do Lille zpívat Cherubína. Na podzim ještě v Metropolitní zpívá v  Hänsel und Gretel a na západním pobřeží Rosinu (Lazebník sevillský) v Seattlu a Zerlinu (Don Giovanni) v Los Angeles.

V londýnské Royal Opera House debutovala v roce  2012 jako Zerlina a zdá se, že se jí to stalo osudným. Hned v následujícím roce 2013 se do Londýna stěhuje, později se vdává za britského filmaře Olly Lamberta.

Během roku 2012 zpívá též Annia v La clemenza di Tito v Metropolitní opeře a tamtéž Siebela ve Faustovi.

V roce 2013 sice zpívala v rodném městě s Richmondskými symfoniky v koncertu „Večer s Kate Lindsey,“ především však poprvé vystoupila jako Angelina v La Cenerentola a to v Los Angeles Opera a jako Skladatel ve Straussově Ariadně na Naxu na operním festivalu v Glyndebourne.

Rok 2014 se vyznačuje plnou orientací na evropské scény. V Bavorské státní opeře zpívá Niclausse, Rosinu a Cherubina, ve Vídeňské státní opeře Skladatele a Sexta (La Clemenza di Tito) v Théâtre des Champs Elysées. Na skok se vrací do Seattlu k Niclaussovi.

Do Metropolitní opery se vrací ještě v roce 2015, kde tvoří jako Zerlina pár s Masettou debutujícího Adama Plachetky a zpívá tam opět v Hoffmannových povídkách. V srpnu následuje Dido v koncertním provedení Purcellovy opery Dido and Aeneas v rámci Salzburger Festspiele, dále Cherubín v Royal Opera House, Hänsel v Hänsel und Gretel (Dutch National Opera). Ve Spojených státech vystupuje již počtvrté a naposled v Seattlu, tentokrát jako Skladatel v Ariadně na Naxu. Dvakrát zde byla vyhlášena umělcem roku.

Můza, Seattle 2015
2016: Nicklauss/The Muse a Lazuli (Emmanuel Chabrier: L'étoile) v Royal Opera House, Sextus v La clemenza di Tito na scéně Théâtre des Champs-Élysées a především poprvé Festival v Aix-en-Provence. Role Dorabelly ve svérázné inscenaci Mozartovy opery Cosi van tutte, odehrávající se v sídle posádky italských vojáků v Mussolinim okupované Eritrei koncem 30. let minulého století, znamenala veliký úspěch nejen pro nadstandardně erotické ladění inscenace.


Rok 2017 byl zvláště plodný. V několika evropských městech včetně Prahy zpívala výběr z písní Chants d'Auvergne Josepha Cantelouba. V Praze byla již podruhé, ale publikum bylo zřejmě naladěno na něco efektnějšího.

V květnu vyšlo  CD s písněmi Bertolda Brechta a několika dalších emigrantů (Zemlinsky, Alma Mahler, Korngold) nazvané Thousand Miles, kde na klavír hrál francouzský jazzový pianista Baptiste Trotignan.


V září hrála a zpívala v pařížské Opera Comique Mirandu (podle Williama Shakespeara a Henri Purcella) a uprostřed intenzivní práce se jí v listopadu narodil syn.

Po několikaměsíční pauze zpívá v březnu 2018 koncertně provedeného Händelova Ariodanta spolu s  Les Arts Florissants a pod taktovkou Williama Christie. Pokračuje v květnu v Glyndebourne Octaviánem (Růžový kavalír) a v letním Salcburku se vrací do samotných počátků opery Neronem v Claudio Monteverdi: L’incoronazione di Poppea, kde Poppeu zpívala Sonya Yoncheva a dirigoval William Christie.


Na podzim přijela i s ani ne ročním synem do Spojených států, kde v říjnu a listopadu absolvovala menší turné s Thousand Miles a na závěr zpívá ve Washington Concert Opera zpívá Sapho Charlese Gounoda.

V roce 2019 zpívá v koncertním provedení některých rolí jako Berliozova Faustova prokletí v Paříži a Ariadny na Naxu v Clevelandu.

V březnu 2019 Ariadne Auf Naxos jako skladatel v kompletním provedení v Théâtre Des Champs-Elysées, Paris a v dubnu Mirandu v Caen a Bordeaux. V létě 2019 v Glyndebourne v Massenetově Cendrillon jako Princ vedle Danielle de Niese jako Angeliny. A takhle to viděla kamera jejího manžela.

V říjnu 2019 zpívala ve Vídeňské státní opeře Skladatele v Ariadně na Naxu a v prosinci tamtéž hlavní roli ve světové premiéře opery Orlando Olgy Neuwirth podle románu Virginie Woolfové z roku 1928.

Koncem ledna 2020 přichází do prodeje album Arianna. Jsou to tři tváře zklamané lásky v hudbě skladatelů 18. století. Ve spolupráci s Jonathanem Cohenem a jeho vynikajícím souborem Arcangelo natočila tři kantáty o Ariadně, opuštěné na ostrově Naxos poté, co pomohla Theseovi zabít Mínotaura tím, že mu dala vlákno, pomocí kterého našel cestu labyrintem. Ebra d'amor fuggia (1707) Alessandra Scarlattiho pojednává o Ariadnině „láskou opilém“ letu vedle Thesea a svou něhu vyjadřuje v árii „Pur ti stringo“. Ve stejném roce složil mladý Händel svou kantátu Ah crudel, nel pianto mio, tentokrát s anonymním opuštěným milencem. Konečně v roce 1789 se k Ariadně obrátil kantátou Arianna a Naxos také Joseph Haydn.


A konečně 17. února se po pěti letech vrací do Metropolitní opery jako Neron v Händelově Agrippině po boku Joyce DiDonato a Brendy Rae.

A to jsem představil jen možná neúplný výčet operních inscenací, ve kterých Kate Lindsay za 14 let své kariéry zpívala. Následovat by mohly koncerty, recitály, mše, kantáty atd. Na Lindsey je vidět soustředěné úsilí a neokázalost, rysy jakoby příznačné pro člověka vyrůstajícího v protestantském prostředí. Prostý smrtelník si sotva dovede představit na jedné straně míru talentu takových lidí a na druhé straně množství práce a pravděpodobně i odříkání, které musí k onomu talentu připojit, aby dosáhli takového spektakulárního výsledku. Ale k tomu se samozřejmě mohou propracovat i lidé, kteří nejsou zcela stejného zrna. Právě při porovnání zmíněné Isabel Leonard a Kate Lindsay jsou vidět rozdílné podmínky, ze kterých vyšly i cesty, kterými se ubíraly a přesto obě dospěly ve svém oboru na vrchol. Je to obdivuhodné a radostné stejně jako jejich zpěv.







Žádné komentáře:

Okomentovat