Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

úterý 31. prosince 2019

Broumovští

Letos o Vánocích jsem se dostal do části Čech, kterou jsem znal pouze jako slovo a nikdy jsem ji nenavštívil. Česko-polská hranice je značně členitá a jedna taková vychlípenina je vyplněna Broumovskem, kotlinou velikou zhruba 20 x 10 km, jejíž hranici s Polskem tvoří Javoří hory, zatímco od českého vnitrozemí je odděleno Broumovskými stěnami.

Broumov okolo roku 1700
Broumov - Přemysl Otakar I.
Ještě na počátku 13. století byla krajina dnešního Broumovska pustá a více méně neobydlená. V roce 1213 ji získal od krále Přemysla Otakara I. břevnovský opat Kuno pro řád benediktinů a místo se  začalo pomalu zabydlovat prvními mnichy a osadníky. Ve 2. polovině 13. století provedli benediktini řízenou kolonizaci Broumovska, která do nových vesnic přivedla Němce a německé právo.

Benediktini
Řád svatého Benedikta je nejstarší existující mnišský řád západního křesťanství. Řídí se Řeholí svatého Benedikta z Nursie z počátku 6. století, která byla sepsána pro mnišské společenství na Monte Cassinu, které leží mezi Římem a Neapolí. Mottem řádu se stalo heslo „Ora et labora“ – česky „Modli se a pracuj“. Benediktinské kláštery také stály u vzniku klášterní medicíny. V 10. století se řád dostal také do Čech a v 11. století na Moravu. Text řehole podstatně ovlivnil historii, kulturu a spiritualitu křesťanského Západu. Reformací benediktinského řádu vznikl mnišský řád cisterciácký , založený roku 1098. Řehole svatého Benedikta se postupně rozšířila po celé Evropě.


Nejstarší český benediktinský klášter byl ženský klášter svatého Jiří na Pražském hradě, jehož první abatyší byla od roku 976 dcera knížete Boleslava I. Mlada. Nejstarším mužským byl břevnovský klášter založený roku 993 nedaleko Prahy Boleslavem II. a pražským biskupem svatým Vojtěchem.

Dnes jsou v Čechách funkční benediktinské kláštery v Břevnově, Emauzích a Rajhradu. Ty.jsou spojeny s klášterem v chorvatské Ćokovaci do Slovanské benediktinské kongregace sv. Vojtěcha, která vznikla v roce 1945. Souhrnem jednotlivých benediktinských kongregací je benediktinská konfederace v čele s opatem primasem sídlícím v Římě. 

Klášter Broumov
Klášter měl původně charakter probošství zcela závislého na Břevnově. Jeho sídlem byla převážně dřevěná tvrz a teprve po jejím zničení odbojnými fojty (rychtáři) v roce 1300 byla vybudována kamenná pevnost. Počínaje 20. léty 14. století byl postaven klášter s gotickým kostelem. V roce 1420 vypálili husité benediktinský klášter v Břevnově a jeho obyvatelé se i s cennostmi stěhovali do Broumova. Ten byl sice husity 2x obléhán, ale dobyt nebyl. Roku 1437 Broumov povýšil na samostatné opatství a o rok dříve mu císař Zikmund vrátil část majetku, který m.j. on sám použil jako odměnu svým podporovatelům o 15 let dříve.

V roce 1559 vyhořelo s městem i probošství.

Klášter Broumov před rokem 1660 
Dnešní podobu získal klášter po stržení původní stavby v letech 1726-1733 a autorem projektu byl Kilián Ignác Dientzenhofer.

barokní klášter
Po létech chátrání proběhla v letech 2009 - 2015 rozsáhlá rekonstrukce kláštera a jeho zahrady včetně objektů v ní (dům kuchaře, galerie, přestavba hospodářských budov na víceúčelový sál). V klášteře vznikl ubytovací prostor, kavárna a restaurace.

klášter 2019
Knihovna
Součástí kláštera byla velká knihovna, která obsahovala celkem asi 37 000 svazků.

knihovna
Od roku 1420 zde byl uschován také středověký „osmý div světa“ – největší rukopis na světě, zvaný Codex gigas, známý též jako Ďáblova bible (podle půlmetrového vyobrazení ďábla uvnitř knihy). Rukopis byl sepsán benediktiny z kláštera v Podlažicích u Chrudimi ve 13. století, měří téměř metr a váží úctyhodných 75 kg. Obsahuje vědění tehdejšího světa – Starý a Nový zákon, historické spisy (mezi nimi Kosmovu kroniku českou), různá lékařská pojednání i obranná zaklínadla. Podle pověsti ji sepisoval mnich jako pokání za své hříchy a s dopsáním mu pomohl ďábel. Odborníci se domnívají, že dílo vznikalo nejméně 20 let a autorem byla patrně jedna mimořádně zručná osoba. Ještě ve středověku bylo z bible vyříznuto několik listů.


V roce 1594 nechal císař Rudolf II. knihu převézt do svých pražských sbírek, odkud v samotném závěru třicetileté války v roce 1648 putovala do Švédska jako válečná kořist z třicetileté války. O její návrat do Čech se pokoušel prezident Václav Havel, pochopitelně bez úspěchu. Nicméně od září 2007 do března 2008 byl Codex zapůjčen na výstavu v pražském Klementinu.

Po roce 1948 byla část knih převezena do Památníku národního písemnictví, část rozkradena, velká část fyzicky zničena v zájmu dělnické třídy, takže knihovna obsahuje úctyhodných, ale přece "jen" 17 000 svazků.

Turínské plátno
Turínské plátno je relikvie, o níž se v katolické církvi traduje, že do něj bylo po ukřižování a sejmutí z kříže zahaleno tělo Ježíše Krista. Podle jiné verze bylo do plátna roku 1307 zahaleno tělo velmistra templářského řádu Jakuba z Molay, kterého inkviziční soud mučil, aby se doznal ke kacířství. Zchudlý francouzský král totiž potřeboval řád zrušit, aby se dostal k jeho bohatství. Dokonce si k tomu pořídil i vlastního papeže v Avignonu.

V roce 1999 byla v klášterním kostele sv. Vojtěcha nad kaplí sv. Kříže v dřevěné schránce za zlaceným štukovým věncem s nápisem SANCTA SINDON nalezena unikátní kopie Turínského plátna z roku 1651.


U plátna byla přiložena průvodní listina, z které je zřejmé, že plátno daroval v roce 1651 turínský arcibiskup Julius Caesar Bergiria opatu u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském, pozdějšímu pražskému arcibiskupovi Matoušovi Ferdinandovi Sobkovi z Bílenberka. Ten ji za svého života daroval broumovskému klášteru, v jehož škole získal první vzdělání. V dokumentu je uvedeno, že kopie byla při slavnostním obřadu dotýkána s originálem a vyjmenovává slavné účastníky ceremonie. Rovněž zaznamenává jména osob, které plátno M. F. Sobkovi z Itálie do Čech doručily.

Turinské plátno v klášterním refektáři (neboli jídelně)
Broumovská kopie je rozměrově téměř shodná s originálem (4,36 m délka a 1,1 m šířka). Obraz na lněném plátně s klasickou vazbou osnova - útek (na rozdíl od originálu) je namalován čtyřmi odstíny hnědavé barvy (přírodní pigment). Na plátně je zvláštním způsobem vidět postava o výšce 170 až 180 cm z přední a zadní strany. Uprostřed je namalován nápis EXTRACTVM AB ORIGINALI (vytaženo z originálu).

Na světě se nachází kolem čtyřiceti podobných historických kopií, broumovská je však jediná ve střední Evropě (severně od Alp) a patří k těm nejzdařilejším.

Gymnázium
Při klášteře byla roku 1306 zřízena klášterní škola, která vychovávala budoucí členy řádu. Její činnost  narušily husitské výboje a stavovské povstání, ale v roce 1624 se přeměnila v třetí nejstarší čtyřtřídní gymnázium v Čechách (po Chebu a Žatci). Za panování Josefa II. to bylo právě gymnázium, které klášter uchránilo před zrušením. Mezi jeho žáky později patřili na př. Alois Jirásek nebo Alois Rašín. V roce 1939 byla škola nacisty přeměněna na německou státní střední školu.    

Kostel sv. Vojtěcha
v letech 1663–1669 se začal původně gotický klášterní kostel sv. Vojtěch z roku 1357 přestavovat pod vedením italského stavebního mistra Martina Allia z Löwenthalu z gotické baziliky na barokní jednolodí s postranními výklenkovými kaplemi. Nejslavnější období přišlo ale s opatem Otmarem Zinkem (1700–1738). Klášteru se dařilo i hospodářsky, vlastnil rozsáhlé pozemky v okolí. Svou stavební aktivitou chtěl Otmar Zinke vyjádřit výjimečnost břevnovsko-broumovského opatství, nejstaršího v Čechách, a přizval ke spolupráci architekty evropského významu Kryštofa Dientzenhofera a jeho syna Kiliána Ignáce, kteří práci  na kostele dokončili a provedli kompletní přestavbu kláštera.


Při prohlídce kláštera lze spatřit několik madon, které jsou umístěné v klášterním kostele sv. Vojtěcha. Nejvzácnější z nich je "Panna Marie Divotvůrkyně“, která v minulosti údajně dvakrát ochránila klášter před nebezpečím.

V 70. letech minulého století byla v malé věži (zvonici) nalezena pod bílou výmalbou gotická freska „Klanění tří králů“ (přibližně II. polovina 14. stol.). Malá věž a opatský chrám jsou jedny z mála částí původního gotického kláštera, které nebyly tedy při barokní přestavbě zbořeny a dodnes zůstaly zachovány.

Kromě klášterního kostela se Dientzenhoferové podíleli také na stavbě několika dalších kostelů na Broumovsku.


Toto jsou útržky zdánlivě celkem poklidně plynoucí historie. Nahlédneme-li však do dějin Broumovska hlouběji, je to příběh mimořádně dramatický, který je utkán z konfliktů mezi králem a benediktiny, Poláky, Němci a Čechy, městem a klášterem, husity a katolíky, protestanty a katolíky, šlechtou a králem. Nechybí ani obrovské tragédie, jako když husité upálili v okolí města faráře a slezské vojsko v květnu 1421 na hoře Ostaš krutě zmasakrovalo stovky příznivců podobojí. Nebo v roce 1300 byl odbojný fojt, který podpálil tvrz, vláčen za koněm Broumovem. Nepočítaje v to četné násilné změny vlastníků obcí i kláštera. 

Ovšem vzpomeneme-li si na hrůzy světových válek ve 20. století, střílení lidí na československých hranicích a zločiny komunistické justice, nezdá se, že by lidstvo zásadně a hlavně nevratně zmoudřelo. O to víc je třeba vnímat jako požehnání téměř 75 let míru v Evropě, který umožňuje, aby takhle Happy bylo Broumovsko dneška:



Přitom by se nemělo zapomenout na to, že znovuzrození kláštera by se sotva podařilo bez konkrétních lidí. V našem případě je to podnikatel a filantrop Jan Školník, který jako mladík přišel zhruba před 25 lety s otcem z Prahy do Broumova, vybudoval prosperující firmu a je duší Agentury pro rozvoj Broumovska, která chce „vrátit v myslích lidí Broumovsko na mapu ČR". Víc se o něm a jeho snažení můžete dozvědět třeba tady:

úterý 24. prosince 2019

Nastanou krásné chvíle

Vydržte, nastanou krásné chvíle. Genetici Yang Luhan z Quihan Bio v Chang-Čou, Čína a George Church z Harvard University, USA informovali, že DNA jejich prasat je tak zinženýrovaná, že imunitní odpověď primátů na jejich buňky je řádově slabší než u jejich prasečích prarodičů. Což znamená, že nastupuje etapa transplantace prasečích orgánů primátům. Člověk prý přijde na řadu tak za 5 let. No a zanedlouho si budete moct poručit třeba: "Prosil bych transplantovat alkoholu odolná játra z támhletý krásný svině." O tom se nesnilo ani Marxovi. Přeji všem radostné svátky vánoční a dávejte na sebe pozor, ať se toho dožijete.

středa 18. prosince 2019

Prosincové drobky

2. prosince se starosta Řeporyj nechal s gustem ostouzen v ruské televizi

2. prosince
Pěkná partička, jen co je pravda, jednomu je z nich na blití. Vrací mi to vzpomínky na dětství, kdy jsem místo výuky ruštiny, která u mě vyvolávala nauzeu, navštěvoval lékaře.



2. prosince byly zveřejněny dílčí informace o konečných výsledcích auditu EU

3. prosince
Lex Babiš! A nebyl to náhodou už ten zákon, jímž jsou ministři na rozdíl od svých podřízených zbaveni estébáckého břemene? Babiš tenkrát v roce 2014 udělal v parlamentu kravál a socdem s lidovci ho pustili do vlády. Jedna cesta z té hromady hnoje, kterou s věrnými socany zavalili stát, by tady ale byla. Že by jako Babiš nechal zavřít ten svůj věšák na drahý kabáty, co má teď pod palcem Agrofert, aby dokázal svou čistotu, a až se stane prezidentem, tak by jí dal milost. Zbývá už jen jeden problém: jak se zbavit Zemana? Třeba by ho mohl unést do Kremlu a tam Putinovi prásknout, že spolu s Žirinovským připravuje v Moskvě revoluci, aby mohli ukrást ruský zlatý poklad. Babiši, Babiši, ty špatně skončíš, partaje už si porcujou tvý voličstvo.

3. prosince
Tak 2800 mld. s významným podílem EU chce Babiš investovat v příštích 10 letech do svého zatím tajného programu. Česká republika podle ministrů Havlíčka a Brabce požaduje na přechod k nízkoemisní ekonomice finance od Evropské unie, protože sama to nezvládne. A teď taková lapálie a premiér i jeho věrní ministři hlasitě lžou a mlží. A s EU se chce soudit kvůli pár stům milionů, které z ní podvodně vymámil převážně pro své podnikání. Ten člověk si fakt vede jako hádavý hamižný velkohokynář. Nebo mu snad ty prachy cpou někde jinde? Rusko, které nemá na vlastní investice a vzhlíži k Trumpovi, aby sejmul břímě sankcí za 13 000 mrtvol na Ukrajině a umožnil přísun západních investic? Čína, z jejíchž slibů prezidentovi zbyl z ostudy kabát? Jak dlouho mu může věřit 30 % voličů, když dokonce i v tom běžném provozu je v minusu a musí si půjčovat?


4. prosince oznámil nejvyšší státní zástupce závěry přezkoumání kauzy "Čapí hnízdo"

4. prosince
Tak to bychom měli audit, Čapák... co chybí do třetice všeho dobrého?

4. prosince
Živý paralyzér

Na obrázku může být: one or more people , dog a outdoor

5. prosince vyzval poslanec Pirátů TOP09, aby odstranila z pozice Miroslava Kalouska a nejlépe se samorozpustila

5. prosince
Dočetl jsem tragickou baladu o hromadě hnoje nazvanou Rudý Zeman. Pokud se někdo neorientuje v chaosu, do kterého uvedli zemi Zeman s Babišem, je to užitečná pomůcka, i když odporné čtení. Je škoda, že nedůsledná demokracie jim nedokázala nasadit pouta dokud byl čas.

6. prosince
Nejhorší na tom auditu nejsou ony miliony, ale zdokumentovaná skutečnost, že nejvyšší představitelé státu cynicky obchází zákony a ministerští úředníci vymýšlí způsoby, jak někomu namluvit, že to je v souladu s nimi. Něco jako duch zákona je pro ně neznámý pojem. Na tohle ovšem dojel bolševik. Co po mně chceš, pravdu či lež... šaškové počmáraní.

6. prosince
Cynismus, arogance a ohýbání zákonů ústavou počínaje jsou charakteristické pro B&Z vládnutí. Proč se potom diví, že odrazem toho u podřízeného lidu je rostoucí počet mrtvol na silnicích?

6. prosince
Zdá se, že Piráti narazili na voličský strop. Chtěli by snad pohltit TOP09, jejíž ideový background pirátí program postrádá a překáží jim v tom Kalouskova osobnost? To je naplnění volebního hesla "pusťte nás na ně," které spojovali m.j. s nápravou příliš vysokých cen bytů, jež však od té doby stouply minimálně o 20 %? Nebo se obávají, že TOP se spojí s ODS? Neměli by spíš lépe prezentovat vlastní výsledky? Ale že s tím Michálek vyrukuje zrovna teď, kdy Bartoš v DVTV možnost širší koalice odmítá, to svědčí spíš o dalších vnitřních problémech strany.

No, pokud jde o zbytnělá ega, je to dnes v první řadě Zeman a před ním Klaus, kdo je prostřednictvím své formální autority léta vědomě přikrmují za cenu oblbování nepříliš zkušené a informované části potenciálních voličů. A třetí je Babiš, jehož metody a temná místa jsou dostatečně známy a stejně jako předchozí dva objektivně škodí této zemi a zostuzuje ji. Takže doufat, že pokud opozice zavrhne někoho dalšího, kdo jim překáží, budou B&Z nakloněni se s ní rozdělit o moc, může jen jedinec, který hraje z nějakého důvodu velice falešnými kartami, lhostejno zda je blb či padouch. Nebo snad opravdu věří, že když ze scény zmizí jmenovitě Kalousek, Babišovi voliči spolu s voliči TOP se pohrnou k pirátům? Pak jsem nakloněn věřit tomu, že ti Bartošovi hoši si tu a tam šlehnou.

8. prosince
Tak si říkám, že Minář trochu vzal vítr z plachet Pirátům, kteří se 10 let prezentují jako představitelé těch mladých a progresivních. A najednou přijde parta lidí, kteří staví do popředí hodnoty jako etika a morálka a jdou za ní statisíce, zatímco Piráti ve stejné době řeší osobní problémy místopředsedy a v IT hlasování to zajímá pár stovek lidí. A navíc nová předsedkyně TOP09 se k výzvám z Letné hlasitě hlásí. A co teď, to přece musí být frustrující. A tak 30letý místopředseda, absolvent elitního Keplerova gymnázia, práv a teoretické fyziky na UK zřejmě v jakési osobní krizi nevidí nic lepšího, než nejapně zaútočit na TOP09 a jejího zakladatele. Jaká může být budoucnost takového člověka s kulhající sociální inteligencí v politice? „Winston Churchill řekl: Když otevřeme hádky mezi minulostí a současností, ztratíme budoucnost.“

13. prosince·
Vypadá to, že po pirátech už i v ods pochopili, že nejlepší cesta k úniku ze spáru Minářových anarchodemogratických samozvanců je dát Kalouskovi přes držku a zaujmout státotvorně středovou pozici.

13. prosince
No jo, no, po staru se žít nedá. Tedy až na to lhaní, to je oblíbené stále. Ovšem prolhat se k nové naději je taky dost chucpe. Ale skvělí státotvorní odéesáci to teď berou asi tak, že jen ať si lže, hlavně že to vlasti prospěje, vždyť chucpe může mít i pozitivní konotaci. Ostatně: "Co po mně chceš, pravdu či lež zkus ty dvě rozeznat a pak se směj."😀😖


6. prosince vyhrála Ester Ledecká závod Světového poháru v alpském lyžování

7. prosince
Je povzbudivé, když nárok na prvenství se dá změřit a podvod potrestat.


10. prosince demonstrace na Václavském náměstí
11. prosince
Zatímco Hlavním nádražím včera večer znělo "ať si sedne taky" a "už ti to jede" Rudolfinem se neslo Hallejujah. Ač se Babiš bezpochyby cítí být "King of Kings and Lord of Lords", je spíš opak Mesiáše a z mrtvých také nevstane. Ostatně jaký byl Gottwald vládce Československa, a když v sobotu dopoledne dodýchal, tak parta na hory jedoucích přiožralých lékárníku odpoledne zpívala "Už ho tam vezou, na svatý pole, proč si se uchlastal, ty starej vole."
Řeporyje postaví pomník Vlasovcům


12. prosince volby ve Velké Británii

16. prosince
Tak velký tlučhuba Boris se prolhal k impozantnímu vítězství smlouvy, kterou odmakala Theresa May. Ultralevý Corbyn mu k tomu svou extrémní zmateností otevřel vrata dokořán. Angličané časem poznají, co bude Boris schopen splnit. Vlastně je to stejné jako Babišovo Budelíp a Národní investiční plán "jen si řekněte, peníze jsou" za 8000 mld. se stovkami kilometrů dálnic, 50 zimními stadióny atd., celkem 20 000 akcí, ovšem za 30 let. Ministerští úředníci tabulky bezpochyby zvládnou skvěle. Ale kde vzít lidi (pokud by tedy náhodou byly ty peníze) na provedení? Velkohubé plány byly i v RVHP a jak to dopadlo? A Putinovy slavné Národní projekty jabysmet. Místo práce prodávají sny, což je konec konců snazší, a lidem, co slyší na jednoduchá řešení, se to líbí.

-------------------------

K HUDBĚ
13. prosince
Zatímco úterní Handelova hudební lahůdka byla něco jako pohlazení duše, středeční Rudolfinum se Srnkou a Eötvösem byla těžká sofistikovaně vykalkulovaná nuda dláždící cestu nikam. Naštěstí už zítra hraje Lukáš Vondráček a hlavně v neděli Chorea Bohemica, desetiletími ověřený zdroj adventní pohody. "Však jest adventu již nakrátku a přede dveřmi Štědrý den!“

18. prosince
Ještě k předvánoční muzice.
Sobotní recitál Lukáše Vondráčka byl dalším pohlazením. Schumann, Smetana, Ravel a Schubert. Obdivuhodné Smetanovy České tance podal brilantně a závěr poněkud nevyvážené Schubertovy sonáty byl bouřlivý. 

A večer jsem ještě stihl madridský záznam Tamerlána z roku 2006 s Placido Domingem. Byl neoddiskutovatelná kvalita, zato letos se ho v MET i LA Opera surově zbavili kvůli nějakým desetiletí vzdáleným "MeToo" prohřeškům. Údajným. Evropa v čele s La Scalou ho zřejmě uvítala s otevřenou náručí. James Levin, kterého takhle likvidovali v MET likvidovali vloni, z toho aspoň vyrazil 5 mil. $

Nedělní Chorea Bohemica měla sice vánoční atmosféru, ale do stejné řeky dvakrát nevstoupíš. Před 35, 30 i 15 roky byli daleko autentičtější a spontánnější. Dnešní novicové budou za 40 let říkat to samé.

A dneska večer houslová superstar Leonidas Kavakos s Českou filharmonií. Beethovenův houslový koncert a Eroica. Super.


RUSKÉ VÁLKY
14. prosince
Na okraj týdne. Ve středu uplynulo 25 let od začátku první čečenské války, ve které občané a hrdinové SSSR bojovali proti jiným občanům a hrdinům SSSR. Pak VV Putin pomstil oběti neznámých teroristů ve druhé čečenské válce a začal zvedat Rusko z kolen. Oficiální statistiky sice neexistují, ale ty neoficiální mluví o 30 až 120 tisících mrtvol. Ukrajinu potrestal "jen" 13 000 obětí a to včetně vlastních a Bělorusko si možná koupí. Fakt máme zůstat klidní, když se spekuluje o ruském úvěru na dostavbu jaderných elektráren v Česku?


VSTÁVAJÍ NOVÍ BOJOVNÍCI?
18. prosince 
Profesor Jan Čižinský, inspirován osobní zkušeností a úspěchem Chvilek, ohlásil vlastní projekt "3000 statečných," kteří mají rozhovory s lidmi získat milion nových voličů pro demokracii. To je 333 voličů na jednoho aktivistu. To je ušlechtilé. Vzhledem k současnému relativnímu blahobytu je ovšem třeba vyburcovat lidi "dělovou ránou" a ne nějakým demokratickým pšoukem. Politických podvodníků typu Okamura nebo VKjr by se jistě našlo mnoho. Bohužel ranař, který by demokraticky přesvědčil lidi, aby ho následovali a nevedl je přitom k propasti, se v klidném proudu, kde se mírově bojuje hlavně o teplotu planety v roce 2050, se hledá těžko. Vlastně jediný excentrik typu Borise Johnsona je řeporyjský starosta Novotný. Jeho heslo "Až vyhraju válku s Ruskem, pověsím Lavrova" mne oslovuje. NOVOTNY FOR PREMIER.😂👍



čtvrtek 12. prosince 2019

Putim 2019

ČESKÉ ZEMĚ – LÉTO

Původně jsem tady chtěl shrnout své letošní dojmy z letní návštěvy tří míst v Česku. Ale pak jsem si uvědomil, že ta místa spojuje ještě něco jiného. Asi totiž není úplně náhodné, že jsou to některá z míst, kde se narodili, žili nebo žijí lidé mně blízcí. Všichni mí předci, na které dosáhne můj rodokmen začínající někdy po třicetileté válce, se narodili v poměrně malé části jižních Čech vymezené Českými Budějovicemi, Táborem, Blatnou a Vacovem. A trvalo dobře 250 let, než se příbuzní začali rozbíhat do kraje. Někteří do velkých měst Plzně, Prahy a Brna, jiní do okolních zemí jako Německo a Rakousko, jeden z prastrýců zabrousil na čas dokonce do Ruska a další až do Spojených států. Ale to, že jsem letos v létě některá z těch míst v Česku navštívil, je ovšem náhodná shoda okolností. Nicméně je to jedno město „historické“ a dvě, kam „rodina“ přišla až ve století dvacátém.

Putim


Tak začněme od té historie. Do Putimi přišel můj prapraděd Vojtěch Roučka v roce 1856, když prodal mlýn v Žáru u Čkyně a za 12 000 zlatých koupil lepší a na větší řece Blanici nedaleko okresního města Písku. Tento Vojtěch I. se narodil roku 1817 ženě Pavla Roučky, mlynáře ze Lčovic. Praděd, rovněž Vojtěch se narodil ještě v Žáru, děd Vojtěch III. v Putimi. 
Ten první Vojtěch si v Putimi vybudoval za 21 let poměrně prestižní postavení, vdal dcery Annu i Rozálii do místních statků a vybavil je slušným věnem, takže o Rozálii, která se stala ženou Jana Pixy, se píše, že „díky tomuto sňatku došlo k značnému zvelebení statku, včetně nákupu kvalitních polí.“
Hlavní postavou však byl Vojtěch Roučka II., který převzal mlýn v roce 1877, když jeho otec v květnu, nedlouho po 60. narozeninách, náhle zemřel. Vojtěchovi II. bylo teprve 23 let a hlavně to byl svobodný mládenec. Odborně byl bezpochyby připraven, ale jeho prvním úkolem bylo co nejrychleji se oženit a nevěstu našel poměrně brzo.
Byla to mladičká a drobná Marie Jiranová, dcera rolníka z nedalekých Skal, které v lednu 1878, kdy se odehrála svatba, bylo 17 let a 3 měsíce. A novomanželé nelenili, protože již v listopadu se narodil první potomek a v průběhu dalších 18 let jich bylo devět. Vojtěch si počínal svižně nejen jako ploditel, ale i jako hospodář. Už v roce 1885, to mu bylo 31 roků, kupuje protější statek i s polnostmi, loukami a kusem lesa.
A roku 1882 se do mlýna narodil prvorozený syn Vojtěch III., což byl můj děd.
Tehdejší učitel na putimské škole Josef Koch sepsal v roce 1929 „Dějiny osady Putimě,“ kde mimo jiné říká: „Milou vzpomínkou jest mi doba, kdy v Putimi jsem jako podučitel (jak nám tehdáž říkali) a r. 1882-1890 působil a kdy i mezi jinými milými mně osobnostmi často stýkal jsem se se všeobecně váženým panem Vojtěchem Roučkou a jeho rodinou. Bylo tehdáž ještě obyčejem, že v kostele provozovala se slavná církevní hudba a zpěv, při čemž rád nám pan mlynář svým zpěvem vypomáhal.“

Později tvrdě bojoval s konkurencí a zcela inovoval technologii mletí a také s berním úřadem, kterému pravidelně dokazoval, že jen náhodou neumírá hlady.
Když v roce 1922 Vojtěch II. zemřel, převzal mlýn jeho syn Jaroslav I. (nar. 1888), který s rozhledem správného hospodáře instaloval Francisovu turbinu, rozšířil mlýnská složení, pořídil auta, začal budovat pekárnu a navíc byl podporovatelem Sokola, za což ho Sokolové před sletem odměnili děkovným průvodem ke mlýnu.
Další předání však zhatil střet s budováním socialismu. Vlastně ne tak docela, synovec Jaroslav II. (syn Tomáše nar. 1889) ho v souladu s tvrzením o božích mlýnech převzal, ale se 40letým zpožděním a jistým nedostatkem. V rámci restituce totiž nedostal od státu zpátky mlýn, ale jeho vykradenou trosku. Tu se svým synem Jaroslavem III., dnešním majitelem, a  jeho ženou opět zvelebil a tak je radost do Putimi přijíždět. Zvlášť když víte, že i ty obnovené křížky kolem obce jsou jejich práce, stejně jako rozkvetlé truhlíky na starém železném mostě a kdo ví co ještě.
A protože o Putimi mi vyprávěla matka, ledacos jsem slyšel od jejího bratrance Jaroslava II., a také si o obci přečetl, pochopil při vytváření rodokmenu a nakonec sám viděl, stala se postupně jedním z míst, se kterými k sobě patříme. Jestli ona to ví si nejsem jist, já určitě.
Takhle vypadal mlýn v 80. letech:
A takhle dnes:
... a statek byl za mlýnem
Jenomže když patříte k domu, patříte i k obci. Támhle je stodola, les, který děd Vojtěch s tatínkem prořezával, a támhle žil Cimbura, který mu napravoval nohu, když spadl s pavlače. A setkáváte se s dalšími jmény, která jste v mládí slýchal, s kostelem sv. Vavřince, na který se také může vztahovat píseň: „A ty svatý Vavřinečku, stojíš na pěkným kopečku… „
a kolem něj hroby s dalšími jmény jako třeba toto:
A proto nemůžu vynechat ani literární stopy mých předků. Spisovatel Jindřich Šimon Baar vypráví  ve svém románu Jan Cimbura o Roučkovi toto: Povím ti, Cimburo, něco. Tuhle šel náš rychtář Pískem — jde kolem krajského úřadu — když v tom někdo zaklepá na okno. ,Rychtáři` -- povídá mu kdosi — ,máme tu něco pro vás — abych to nemusil balit a psát adresu, vezměte si to s sebou' — a podal mu oknem svazeček papírů. Rychtář je strčil do kapsy, doma je pročetl, vyřídil, podepsal, pečeť přirazil na to a o trhu zas je vzal do Písku s sebou. V Písku potkal se s panem purkmistrem. Podali si ruce a jdou spolu okolo úřadu. ,Počkejte trochu,' — povídá náš rychtář a hůlkou zaklepal na okno. ,Pane kolego — copak to děláte?' lekl se purkmistr — ,Ouřaduju´ povídá náš Rouček a tahá z kapsy papíry. Okno se vtom otevřelo a z něho se sladce usmíval pan komisař. Myslil, že purkmistr klepá, aby šel s ním na skleničku vína. ,Kein Wein,' povídá mu náš rychtář — ,ale spisy tuhle nesu a odevzdávám v pořádku,' a položil je nití svázané na okno. ‚To sist ne Frechheit, Keckheit, Trägheit,' láteřil komisař, jak jen Němci umí — až se lidé zastavovali pod oknem na chodníku. Křičel, aby šel rychtář do expeditu, zaklepal na dveře, jak se sluší a patří. ,A co,' povídá Rouček já jsem putimský rychtář — tudy jsem spisy dostal a tudy je vracím a s Pánem Bohem — trh nečeká a já tam mám hnízdo podsvinčat na prodej,' a odešel. Takový je náš rychtář," ukončil Černoch.
Zdá se, že si spisovatel ledacos přibásnil, ale povídání o svatbě Cimburova syna Jana a Roučkovic Rozárky, sestry mého praděda, už chybu nemá.
„Pověz nám nejprve, která je tvoje nevěsta?“ optal se otec přísně. „Znáte ji dobře – není z kraje dálného, ani ze města, v Putimi s námi zůstává stejně – je to Rozárka v Roučkovic mlejně.“ „Roučkovic Rozárka“ jako by tou novinou překvapeni, zvolali všichni ve světnici současně. „Toť milá a hodná děvečka,“ řekla matka…
Odpoledne přistěhovala se Rozárka. Jel si pro ni mladý hospodář jako pro kněžnu. Čtyři koně měl zapraženy v žebřiňáku, namazané postroje se na nich leskly jako nové, mosazné přesky, misky a kroužky vyleštěné svítily a třpytily se v jarním sluníčku jako z ryzího zlata. Peřinami vystlaly u Roučků vůz mladé ženy, nasedaly naň, mladý sedlák postavil se jako jedle ve voze a vzal opratě do ruky.
Takže takhle nějak to opravdu bylo, když můj praděd vdával sestru mého děda.
A byla by neodpustitelná chyba zapomenout na další literární postavu, která Putim proslavila po celém světě a před několika lety byla zvěčněna u kamenného mostu coby kamenem dohodil od mlýna:
Dobrý voják Švejk Josef
A to o čem se nikde nepíše jsem zažil letos, když jsem přišel do jednoho z venku krásného statku a tam v otevřené kůlně stály jako zjevení madony. Byly to sice jen sádrové repliky určené kamsi na výstavu, ale krásně uzavírají mé dojmy z Putimi a dávají jí další rozměr.
---------------
A když je řeč o Putimi, zapomenout nesmím ani na blízký Písek ležící už na řece Otavě. Děd Vojtěch se tam koncem 90. let 19. století v obchodu nedaleko kostela vyučil kupcem

Tady v Janáčkově ulici č. 47 strávil v Donátovic obchodě 4 roky 
a jiný příbuzný, Petr, tam v Prácheňském muzeu nedávno vystavoval své fotografie a před lety dokonce o městě natočil film.
A také, když jsem jako malý kluk začal číst celá slova, mi přišla mi ruky knížka Junáci na Otavě. A ti strávili dobrodružné léto v prácheňském kraji, lovili perlorodky, rýžovali zlato, zkoumali tajemný hrad Rábí a já to prožíval s nimi. Přitom Písek byl svého času dokonce hlavním městem Prácheňského kraje.
A hlavně do Písku zasadil Fráňa Šrámek téměř impresionisticky laděný romantický příběh hry Měsíc nad řekou. Podle kterého natočil Václav Krška v 50. letech film, který budil v pubertálních duších fantazii téměř odvážnou.
A také je tam Putimská brána, kde panenky volaly študente... a která se tak krásně zpívá po pár sklenicích vína. A když už jsme u těch sklenic, tak jakousi vzdálenou a mladičkou sestřenku kdysi přivezlo z oslavy v Písku auto do Blatné, což způsobilo rodinný poprask. Chápete to?
A celkem nedávno tam Matěj lámal osobní rekordy:
---------------

No tak tohle mi nakonec vyšlo z toho letního výletu do jižních Čech. Ale který kraj není krásný, když tam máte hluboko zapuštěné kořeny. Ostatně ty další jsou v necelých 30 km na východ vzdálené Blatné a o něco dál a opačným směrem ležícím Táboře.

neděle 8. prosince 2019

Listopadové drobky

Tady jsou moje poznámky k převážně listopadovým událostem:

Karel Schwarzenberg mluvil o krásné atmosféře v Čimelickém kostele
1. prosince
A proto je žádoucí občanská společnost, protože žádná partaj ten pocit sounáležitosti dát neumí. Aspoň já si nedokážu představit, že nějaký Zeman nebo Babiš by zahnali mé chmůry a nakazili mne radostí ze života.

Babiš před časem mluvil o tom, jak ho Paříž inspirovala k myšlence postavit v Praze úřednické městečko
1. prosince
Až se zas Bureš bude chvástat tím, že je velký Babiš budovatel a pro úřednické městečko se inspiroval v Paříži: Muzeum d´Orsay je první z řady staveb nazývaných "Velké projekty Françoise Mitterranda". Patří mezi ně také Parc de la Villette s Cité des sciences et de l'industrie a Cité de la musique, Grande Arche de La Défense (1989), Grand Louvre (1993), Institut du monde arabe (1987), Opéra Bastille (1989), Ministerstva ekonomiky a financí (1988), Francouzská národní knihovna (1996). 

V ruské TV1 se pustili do starosty Řeporyj, který oznámil přání postavit památník Rusům z Vlasovovy ROA bojujím u Praha v květnu 1945 proti Wehrmachtu
2. prosince
Pěkná partička, jen co je pravda, jednomu je z nich na blití. Vrací mi to vzpomínky na dětství, kdy jsem místo výuky ruštiny, která u mě vyvolávala nauzeu, navštěvoval lékaře.

30. listopadu
To je opravdu povedená taškařice. Konečně jasný důkaz toho, že Rusové mají v evropských Řeporyjích nepřítele a musí zbrojit a zbrojit a zbrojit.

Vláda chce rozprodat zásoby kovů
30. listopadu 
Mně to pořád nejde na rozum. Co byste asi řekli, kdybych zdědil něco domácích pokladů, na jejichž pořízení si mí předkové utrhli od huby, a rozhodl se, že je prožeru. Asi že jsem vůl. A Babiš, když našel ve skladišti cenné kovy, tak je hodlá jen tak prošustrovat v zájmu své popularity. A co prodá napřesrok, třeba nás do rosatomského otroctví? Šlechtici tvrdí, že rodinný majetek pouze spravují, aby ho předali svým potomkům.

29. listopadu
Wow, konečně stát dělá něco pro občany. A co takhle prodávat výnosné posty? Ministr za 10 milionů, náměstek 5 atd. S touto inovativní myšlenkou přišel svého času Zeman, ale kauzu bamberský kšeft nedotáhl dokonce. Dnes, kdy už nikdo nelže, protože jen vyslovuje odlišný názor a ústava to výslovně nezakazuje, by se to mohlo povést.

Čínští křesťané
28. listopadu
Tak před muslimama nás soudruzi B+Z zachránili a teď nám sem cpou soudy křesťany. A my všichni čeští vlastenci přitom věříme na Radegast. Nechte nám naši víru 

Schůzka se spolužáky
 28. listopadu
Sešel jsem se s pár přáteli z mládí. Někteří se neuctivě vyjadřovali k prezidentovi a premiérovi, jeden hlasitý příznivec MZ radši nepřišel, další takový utekl, někteří tajemně mlčeli, Alzheimera však popírali. Pár šťastlivců tvrdilo, že podzim života je vlastně jeho jarem, opačný názor se nevyskytl, kdo si to má taky ksakru pamatovat. Pokud jde o VKml, jeho tuplované křiváctví vesměs odpuzuje. Zatímco to myšlenkové snad lze čistě teoreticky vydávat za alternativní pravdu, ono fyzické je coby alternativní krása všeobecně odmítáno, tak hluboko jsme ještě neklesli.

Ještě k Letné
25. listopadu
Přečetl jsem si docela rozsáhlý komentář k "Letné." Tedy celý a ne jen výběr podle nálady a musím konstatovat, že nejen jeho autor, ale i zpravodajové CNN z počátku týdne sice prezentují více méně pravdivý výčet fakt, ale jejich závěry jsou mylné. Navíc je z toho cítit názor, že když se lidi nebáli jít na Letnou, tak máme pohodovou demokracii a Babiš je pevně proevropský a pro NATO, takže se až tak moc neděje, zvlášť, když byl demokraticky zvolen. Zajímavé je, že jedním ze zdrojů autorových názorů byl Petr Brod.

Ruští komunisté 
24. listopadu
To je teda síla: "Před námi jsou nejsvětlejší ideály spravedlnosti a vedou nás geniální myšlenky Marxe a Engelse! Jsme inspirování velikými vítězstvím našeho tisíciletého státu! Půjdeme vpřed pod praporem bolševické strany, Rudým praporem velkého Října, praporem Lenina a Stalina, pod praporem vítězů!" Takhle se před pár týdny vyznal ze své víry předseda ruských komunistů a českomoravští jsou z toho odvázaní. Nic se nenaučili, nijak se nepoučili, stále sní o kroucení krků.

Mizerové s poškozeným charakterem 
22. listopadu
Jeden deník zvaný DeníkN oslavil rok existence a dneska jsem v něm četl o výměně bytů. Tedy jen na chvíli. Vy třeba odjedete na pár dní do Francie, spíte tam v cizím bytě, zatímco jeho majitel přebývá ve vašem. V době postfaktické a v globalizovaném světě plném lží a úskoků najednou taková důvěra? Jo a funguje to. Nejspíš proto, že lidé jsou v zásadě pořád stejní. Někteří si důvěřují a mají se rádi, jiní organizují masakry a pomlouvají. Bylo, jest a bude. Jen mizerové s poškozeným charakterem jako Okamura, Filip či Zeman se snaží profitovat z kalení vody. Ostatně i ve starověkém Římě byly politické vraždy na denním pořádku. Takže nepodléhejte panice a zkuste si v rámci psychohygieny občas vzpomenout aspoň na jedno přikázání. Třeba nepokradeš a nepromluvíš křivého svědectví. (O smilnění zas jindy).

Výročí čečenské války
22. listopadu
11. prosince uplyne 25 let od začátku první čečenské války. O tom, co zůstalo v paměti Čečenců různého věku, povolání a občanství, žijících v Čečně i Evropě, vypráví velký film mimořádné novinářky a osobnosti Anny Nemzer. Bude k vidění onoho 11. prosince na tvrain.ru. Její krátký film o Beslanu z letošního srpna je k vidění na youtube. Sotva si lze představit, jakým rizikům jsou tito lidé vystaveni a jakou skvělou práci odevzdávají (a někdy i životy). Tam nás chce dotáhnou inžinýr Zeman?

Mladí kohouti

Na české politické scéně dnes dosluhují tři nejvyšší ústavní činitelé, kteří v sobě nesou stigma členství v KSČ, dva z nich dokonce již 50 let staré, a ti zanedlouho doslouží tak, jako mnoho dalších, co do politiky vstoupili před 30 lety. Dnes je zhruba třetina obyvatel narozených po roce 1989 a dospělosti dosahuje každoročně zhruba 100 000 mladých lidí a stejný počet starých odchází. A tak není divu, že vznikají seskupení, která se snaží oslovit především mladé lidi. Jako první to byli Piráti, o něco později vznikla platforma Praha sobě vedená Janem Čižinským, v posledních letech pak iniciativa Milion chvilek pro demokracii. A tak lze na té mladší straně politického spektra očekávat jisté napětí.

Zdá se mi proto logické, že 26letý nedostudovaný filosof a teolog Mikuláš Minář a jeho parta Milion Chvilek trochu vzali vítr z plachet Pirátům, kteří se 10 let prezentují jako poněkud elitářští sice, ale autentičtí představitelé těch mladých a progresivních. A najednou přijde parta lidí, kteří staví do popředí hodnoty jako etika a morálka a jdou za ní statisíce, zatímco Piráti ve stejné době řeší osobní problémy místopředsedy Jakuba Michálka a v IT hlasování to zajímá pár stovek lidí. A navíc nová předsedkyně TOP09 se k výzvám z Letné hlasitě hlásí, a už vůbec nemluvím o možnosti, že Chvilky vytvoří vlastní politickou stranu.

Takže co teď, to přece musí být frustrující? A tak 30letý místopředseda, absolvent elitního Keplerova gymnázia, studijních pobytů v Anglii a USA, práv a teoretické fyziky na UK zřejmě ve stavu jakési osobní krize nevidí nic lepšího, než vcelku nejapně zaútočit na TOP09 a jejího zakladatele. Říká o sobě, že je otevřený a tvrdý. Jaká ale může být budoucnost takového člověka s kulhající sociální inteligencí v politice? „Winston Churchill řekl: Když otevřeme hádky mezi minulostí a současností, ztratíme budoucnost.“

Zdá se mi, že tato událost má pro budoucnost české politiky větší význam, než tragikomické Babišovy kauzy.

úterý 3. prosince 2019

Vůdcové nebo krysaři?

Tohle není žádná hlubokomyslná úvaha, nýbrž pár poznámek které jsem si napsal k událostem proběhnuvším v listopadu. Tady jsou, o jaké události šlo, zkuste doplnit sami:

Pokud chceme chránit principy svobody a demokracie, pak musíme chránit svobodu slova ve svobodných médiích. Základní svobodou je svoboda volby, pokud ji ztratíme, pak se ocitáme v modelu, který si naše země prožila ve druhé polovině 20. století se všemi důsledky z toho plynoucími, což je nyní zcela zjevné. Moc prostě chutná, a absolutní moc chutná absolutně. Mlčící (absentující) elity posilují nejen kuráž šedé zóny, ale zároveň zvyšují falešný bačův pocit o jeho výlučnosti, nedotknutelnosti a neporazitelnosti. Vidíme to každý den v produkci jeho plošné propagandy. Orwell a Ortega y Gasset ožívají po 70, respektive po 90 letech.
-------------------
Unavuje mne neustálé mudrování sociologů, politologů a jiných -ologů o tom, co hýbe masami, které odvádí od reálného řešení problémů. Ostatně expert Marx na tom vybudoval své zavádějící teorie. Jako kdyby se za posledních pár tisíc let podstata člověka nějak extra změnila a osoba krysaře byla bezvýznamná. Jsou Burešové jen davem vláčení zoufalci nebo je dav, horou lží vyděšený a drogou falešných slibů zpitomělý, smýkán jimi? Stačí se rozhlédnout po tu- i cizozemsku. I kdyby se vysázelo 10 milionů stromků, nepohne to s nimi ani o milimetr. Včera, dnes a zítra.
-------------------
Zavelel vůdce a oni si vzpomněli, koho že to vlastně milují nejvíc. Jemu je všechno hned jasné, zatímco ti demokrati pořád diskutují. Asi neví. Navíc my se chvástáme, ale zrušení poddanství u nás vstoupilo v platnost jen o 12 let dříve než v Rusku.
-------------------
Státní pohřeb AB nevyšel. K uctění všech, kdo loajálně drží hubu a krok a případně se ohnou, se mu nedostavilo kýžených 300 000, tedy víc než nepokořených na Letnou, ale pouhých 40 000 stejně loajálních. I ty však musel blbeček Kremlík ponížit. A dnes si vláda užívala svatovítskou katedrálu. Koho zneužijí příště?
-------------------
Bezpečná budoucnost v IF - skvělí Petr Kolář, gen. Petr Pavel, Eva Romancovová. "V liberální demokracii se musí věřit, když by to bylo nezbytné, budu kandidovat, dezinformační centrum bylo ochromeno." Připadá mi ale málo apelovat na "drobnou práci" tváří v tvář bezskrupulózní chobotnici. Hergot, partaje opatrně našlapujou, cítím skepsi i u těch dosud nejpřesvědčenějších. Chybí lidi jako Navalnyj nebo Ljubov Sobol.
-------------------
Česká justice konečně narovnala páteř. Poté, co zjistila, že Babiš je sice lump, ale nejsou pro to dukazy a take ze neni zcela jasne, zda mluvi s vlastni zenou, ktere sveril veskery svuj majetek, došla k závěru, že prezident se nijak nezpronevěřuje svému posláni, když lze jako když tiskne. Oporu má v lidu a v Babišově fanklubu. Jsem rád, že pravda zvítězila. Krást se může i sprosťačit.
-------------------
"Naprosto nechutná a odporná je hysterická kampaň, kterou de facto ke svému zviditelnění spustila ta soldateska, která tu teď zaujímá vedoucí pozice, počínaje vládou a konče tím trapným představitelem katolické církve, kterému jsou proti srsti papežovy požadavky na skromnost," říká Honzák.
-------------------
AB prokázal svou péči o českého občana tím, že mu zajistil EET. Kdo to má? V další etapě mu postaví úřednické městečko Hřib neHřib. Je připraven ho třeba zarýt do země, v krajním případě koupí opuštěný ostrov a ministerstva budou stát tam. Později se k nim přestěhuje zbytek republiky. Na Andreje nikdo nemá, on dokáže vylít i prázdný hrnek.
-------------------
Soudní rozhodnutí v kauze Peroutka čtěte pozorně. Není to rozsudek o tom, že prezident nelhal. Rozsudkem je toliko konstatováno, že prezident beztrestně lhát může.

pondělí 2. prosince 2019

Kdo za to může?

Stále znovu se vracejí spory o to, kdo může za jistý morální marasmus, který zažívá česká politická scéna. Politologové a sociologové preferují lid a vysvětlují skutečnost složitými zobecňujícími úvahami o jeho roli, což není žádná novinka, viz revoluční Francie a s touto vizí pracoval kdysi i Marx, který na ní dokázal postavit zhoubnou a vražednou teorii třídního boje.

Vidím to trochu jinak, ale zkusím být stručný. Prosazování určitých ideí nediferencovaným lidem je nesmysl. Národní společenství jistě není nepopsaný list, nese pozitivní i negativní otisky minulosti. Ale má-li se dát masa lidí do pohybu, vždycky musí přijít někdo, kdo s podporou nikoli lidu, ale lidí myšlenky formuluje a prosazuje. A tito zástupci mohou být povahy různé a formulovat rozdílné programy. Od velmi liberálních, chceme-li demokratických, až po velmi konzervativní s rozhodující rolí jedinečného vůdce. Příkladů je bezpočet. Mají-li však vůdcové dosáhnout cíle hnutí, samozřejmě musí mít podporu dostatečně velikou.

Lidé sice mají na jedné straně stejná práva, ale současně ne všichni stejné možnosti. Gaussova křivka rozložení inteligence tady platí jako zákon. Jistá část populace není prostě disponována, ať již geneticky nebo osobní zkušeností k tomu, aby prohlédla triky těch jedinců, pro něž je hlavní motorem moc, nezřídka podepřená vědomím, že oni jsou ti vyvolení. Tedy těch, kteří jsou k dosažení svých cílů schopni a ochotni použít bez zábran všech dostupných prostředků, mezi něž patři na prvním místě lži o situaci, ve které se společenství nachází, o svých cílech a s tím související pomluvy konkurentů. Tyto prostředky pak nezřídka používají ještě dřív než vstoupí do politiky, aby získali pozornost a důvěru lidí. Teprve poté se "nabídnou," že nešvary vyřeší. Někdy se ovšem takovou složitou cestou nezdržují a k moci se dostanou silou. Ti kdo to neprohlédnou, se stávají jejich nástroji a obětmi a někteří tomu říkají vůle lidu. Známý psychiatr dr. Honzák tvrdí, že 2/3 občanů se bez vůdce neobejdou.

Jedinci, kteří onu primitivnost prohlédnou, nemají jako jednotlivci sílu se jim postavit, od toho jsou tady v prvé řadě demokratické politické strany, pokud ovšem neselžou, což se stává, když se z pohodlnosti nebo neschopnosti chovají, jako kdyby nešlo o uzurpování moci, ale o demokratickou diskusi. Tím ovšem otevírají pohodlnou cestu lidem, jimž demokracie slouží jen jako prostředek k totalitnímu vládnutí. Mám-li být konkrétní, byly to například demokratické strany lidová a sociálnědemokratická, kdo pustil Andreje Babiše do vlády. A byly to i ostatní strany, které nebily na poplach, nešly včas do ostrého střetu a nedokázaly proud demagogie, lží a polopravd zastavit.

Ani dnes ne, když na Babišovy invektivy reaguje předseda ODS slovy o tom, že by měl vážit, proč ho lidé nemají rádi. Co tím chtěl říct, chtěl mu pomoct?

Ano, nakonec rozhoduje volič, ale na toho musí působit politické strany. A ty demokratické selhávají.  Dalo by se říct, že v nich selhaly elity. Nejspíš na to nemají a vyklízí pozice.

Proto se tady objevili ti mladíci a slečny, kteří dostali již podruhé téměř 300 000 lidí na Letenskou pláň. 3 % populace, ze kterých si prezident hloupě utahuje, že jsou to pouhá 3 % populace. Buď se demokratické strany probudí nebo je tihle lidé dříve nebo později právem smetou.

neděle 1. prosince 2019

Velkorysost Titova

V lepších rodinách jsou svatby, křtiny a korunovace příležitostí ukázat se. V době, kdy strašlivá třicetiletá válka přešla ve zdobné baroko, v tom obzvlášť vynikl francouzský král Ludvík XIV., ale zahanbit se nedal ani jeho bratranec a císař Leopold I. Rakouský, pro jehož svatbu napsal italský skladatel Marc Antonio Cesti operu Il pomo d´oro, která se v roce 1668 hrála dva dny. Leopoldův syn, císař Karel VI. byl v roce 1723 korunován českým králem a k této mimořádné slávě napsal císařský dvorní skladatel Johann Joseph Fux šestihodinovou operu Costanza e fortezza. Takže když byl v roce 1791 v Praze korunován Leopold II., vnuk předcházejícího Leopolda a syn Marie Terezie, bylo odkud čerpat inspiraci.

České stavy tehdy korunovaci uvítaly, neboť se chystaly s novým králem dohodnout na odstranění údajných křivd na nich "spáchaných" Leopoldovým předchůdcem, bratrem a reformátorem Josefem II. A tak se rozhodly přispět k oslavám korunovační operou. Najaly si k tomu impresaria Stavovského divadla, který, když mu nevyšel dvorní skladatel Salieri, se obrátil na Mozarta. Ten sice připravoval pro Emanuela Schikanedera a jeho předměstské divadlo ve Vídni Kouzelnou flétnu, ale neodolal, možná proto, že nabídka honoráře byla dvojnásobná proti běžným cenám a Stavovské divadlo také bylo jiný level. Zadarmo to nebylo také proto, že času bylo zatraceně málo a Mozart tak vstoupil do pomyslné soutěže v rychlopsaní oper, když zakázku dokončil za 18 dní. O 25 let později trvalo neméně slavnému Gioacchino Rossini napsání Lazebníka sevillského o jeden, možná 6 dní déle. V zájmu spravedlnosti je třeba dodat, že Mozart si pomohl externí subdodávkou secco recitativů, jichž se ujal skladatelův žák Franz Xaver Süssmayr. Někteří znalci ovšem tvrdí, že měl (možná) operu v šuplíku již delší dobu.

Libreto nesměla být žádná taškařice, ale poctivá opera seria, pro niž byla vybrána příhoda zasazená do 1. století a jejíž zápletka byla ověřena praxí. Původní libreto napsal v roce 1734 vídeňský dvorní básník Pietro Metastasio a za necelých 60 let do pražské objednávky bylo podkladem pro 40 oper, mnohé z nich skladatelů zvučných jmen. Titus byl historická osoba, která vládla koncem prvního století př. n.l. a nebyl to žádný beránek, neboť ještě jako vojenský velitel se zasloužil o dobytí Jeruzaléma a zničení druhého chrámu.

Nicméně děj opery začíná až po jeho nástupu na římský trůn a jde o zamotanou historii plnou lásky, touhy po moci, nenávisti, zločinu a omylů. Sesto, který byl přemluven krutou Vitellií k zapálení Říma a nepovedené vraždě Tita, je odsouzen k smrti, stejně tak i iniciátorka pomsty. Nakonec však císař usoudí, že bude lepší, když bude vzpomínán ne jako příliš pomstychtivý, ale naopak nepřiměřeně soucitný a odsouzence těsně před jejich předhozením divokým šelmám omilostní. (V historickém příběhu se však nakonec vykašle na všechny proradné Římanky a ožení se s židovskou dívkou Berenice.)

Mozartova verze trvá s přestávkou téměř 3 hodiny a při provedení ve Stavovském divadle dne 6. září  1791 se údajně nelíbila císařově ženě (žádný důkaz však neexistuje) a když se slovy "německé svinstvo" odešla, opustil divadlo i císař. 

Opera se přesto těší relativně vysoké popularitě, a když se pražské Národní divadlo rozhodlo uvést ve Stavovském divadle všechny tři Mozartovy opery související s Prahou, tak u příležitosti 230. výročí  premiéry dirigoval Placido Domingo v říjnu 2017 Dona Giovanniho, v únoru 2018 proběhla premiéra Figarovy svatby a posléze v květnu 2018 uvedl Marc Minkowski Titovu velkorysost, bohužel jen v koncertním provedení. Čímž jsem doklopýtal k představení v Divadle na Vídeňce.

Operní divadlo postavené v roce 1801 je vlastně nejstarší ve Vídni a může se pochlubit premiérami řady Bethovenových skladeb včetně opery Fidelio. Později bylo řadu desetiletí nejprve průkopníkem a poté udržovatelem slávy operety. A posléze od 250. výročí Mozartova narození dostalo do vínku  prezentovat jako stagionová scéna současné špičkové režiséry a zajímavé inscenace především oper barokních, Mozartových a současných, což v zásadě dodržuje a uvedení La clemenza di Tito to potvrzuje.

Tato opera ovšem nenabízí moc prostoru k efektnímu inscenování a ani její "aktualizace" by nedávala velký smysl, protože je nadčasová. Značná část děje je statická a je to vlastně složitý příběh, kde se někdy divák obtížně orientuje v ději. O to větší důraz je pak třeba klást na hudební složku inscenace. Mozartova hudba to ovšem zpěvákům i dirigentovi usnadňuje. Režisér Sam Brown se sice vzdal římských reálií a současně nesáhl ani po zjednodušující aktualizaci, takže řešení této rovnice nutně vedlo k pojetí děje jako řady vzájemně se proplétajících psychologických studií.

Zatímco režijní fígle mnohdy odsouvají do pozadí hudební podstatu inscenovaných oper, v Brownově pojetí zhmotněném ve scéně Alexe Lowde tvůrci tomuto lákadlu nepodlehli. Divadelně zkušenější designér vytvořil z prosklených kovových rámů klec připomínající proměnný prostor tak jednoduchý, že bez dalšího by měl nakročeno ke polokoncertnímu provedení. Onu vyváženou divadelní dimenzi pak inscenaci dodává videoprojekce, která vytváří atmosféru a dokresluje detaily nejen děje, ale i nitra duší jednotlivých postav.

Našeptávačka Vittelia a palič Sixtus
Publius, Sesto jako vězeň a Titus
Nakonec všechno dobře dopadlo a radují se zpěváci i publikum
Mohu-li posuzovat výkony účinkujících, potom neustálý pohyb všeobecně kladl slušné nároky na jejich fyzickou kondici. Všechny role byly obsazeny kvalitními zpěváky minimálně "evropského" formátu, někteří se do divadla na Vídeňce vrací. Mne osobně zaujala především Nicole Chevalier jako Vitellia, jinak univerzální diva berlínské Komické opery a Jeremy Ovenden v roli Tita, která je jeho specializací. Z obou kontratenorů (Sesto a Annio) mne více zaujal ten prvý, i když korejskoamerický představitel Annia je znám jako vynikající zpěvák mimo jiné z Luksovy a Radokovy Arsildy. Nad rámec libreta byla přidána postava Berenice, která nezpívala, pouze tančila. Logika tohoto kroku spočívá v tom, že s touto židovskou královnou měl skutečný Titus poměr a stála svým způsobem mimo římské intriky, což ji do jisté míry osvobozovala, ale zas ne tak moc, protože při nástupu na trůn se jí musel Titus vzdát.

Orchestr Concentus musicus Wien, který v roce 1953 založil a pak 62 let vedl Nicolaus Harnoncourt (1929-2016), specializující se na barokní muziku hrál přiměřeně komorně, což zrovna této opeře zřetelně prospívá a bezpochyby by neškodilo ani jiným mozartovským produkcím. Stejně jako by velkorysost slušela i jiným vládcům.

Takže shrnuto a podtrženo stálo za to do Vídně zajet. A nebylo by od věci, kdyby se Národní divadlo k této opeře vrátilo dřív než po 40leté pauze jako v případě posledního nastudování, které se hrálo v letech 2006 až 2010.


Theater an der Wien
19. října 2019

Wolfgang Amadeus Mozart
La Clemenza di Tito
Libreto:  Pietro Metastasio

Hudební nastudování               Stefan Gottfried
Režie                                               Sam Brown
Scéna                                              Alex Lowde
Choreografie                                   Stina Quagebeur
Světla                                              Jean Kalman
Video                                              Tabea Rothfuchs

Osoby a obsazení
TITUS                                            Jeremy Ovenden
VITELLIA                                     Nicole Chevalier
SERVILIA                                     Mari Eriksmoen
SESTO                                           David Hansen
ANNIO                                          Kangmin Justin Kim
PUBLIO                                        Jonathan Lemalu
BERENICE                                   Stina Quagebeur

Orchestr                                        Concentus Musicus Wien
Sbor                                              Arnold Schoenberg Chor (sbormistr. Erwin Ortner)               

pátek 29. listopadu 2019

Listopadové majstrštyky

BAROKNÍ OPERA

Po 300 letech, která Vivaldiho opera Arsilda strávila v archivu, ji oživili Václav Luks a režisér David Radok spolu se sólisty a sborem Collegium Vocale 1704. Premiéra se konala 7. března 2017 v Národním divadle Bratislava a na youtube je k dispozici nahrávka.


Pražské podiové provedení o 2 1/2 roku později bylo malou náplastí na to, že scénická verze díky neochotě Národního divadla Prahu minula. Dirigent Luks ji tentokrát alespoň doprovodil zasvěceným slovním výkladem.


Podiová verze byla ochuzena nejen a kongeniální herecký režijní rozměr, ale i o sbory. Přes určité změny v obsazení sólových rolí byl pražský výsledek přijat s nadšením. Hlavní změna spočívala v obsazení role Lisei Anetou Petrasovou. Vzhledem k tomu, že ke změně došlo na poslední chvíli a zpěvačka měla s operou zkušenost pouze jako členka sboru,  bylo převzetí role samo o sobě hrdinský čin. Po troše počáteční nervozity, kdy spíš deklamovala než zpívala, se jí však zhostila se ctí. Hlavní postavou se však stal kontratenor Kangmin Justin Kim, jehož plný a dramatický hlas převyšoval zbytek sólistů. Kdybych neměl v paměti uloženo bratislavské představení, byl bych asi nadšen a nic by mi nechybělo.

Rudolfinum, Praha, Česká republika
12. 11. 2019 – 19.30 hod

A. Vivaldi — Arsilda, regina di Ponto RV 700
Giovanni Andrea Sechi | edice partitury

Mireille Lebel | Arsilda
Aneta Petrasová | Lisea
Lisandro Abadie | Cisardo
Fernando Guimarães | Tamese
Kangmin Justin Kim | Barzane
Lenka Máčiková | Mirinda
Helena Hozová | Nicandro

Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704
Václav Luks | dirigent


ZPĚV

Ve středu 20. listopadu se v pražské Smetanově síni potřetí představila 34letá Jihoafričanka Pretty Yende pocházející z nevelkého města 350 km od Johannesburgu. Tam zpívala v kostelním sboru, v letech 2009-11 absolvovala akademii La Scala a svou mezinárodní kariéru spustila vítězstvím v Operalii před 8 lety. V Metropolitní opeře debutovala v lednu 2013, o rok později zpívala poprvé v Praze (resp. na youtube.) Letos tedy přijela už potřetí, a to po čerstvém říjnovém úspěchu v Paříži, kde se představila jako skvělá Violetta (A alternovala ji tam neméně skvělá 31letá Češka Zuzana Marková.)


Přestože již před oněmi pěti roky byla vynikající, dnes je zřejmě na vrcholu po všech stránkách uměleckého projevu a pro mne osobně to byl jeden z nejlepších recitálů, ne-li vůbec nejlepší z těch, které jsem měl možnost vidět.

Dramaturgie pražského koncertu byla poněkud překvapivá, protože zpěvačka představila široký repertoár od písní přes operetu až po operní arie. Zatímco populární árie je zárukou úspěchu i při průměrném podání, skutečný zážitek z písně dokáže zprostředkovat pouze skutečný mistr. Z celé řady špičkových zpěváků mne skutečně zaujali jen Kathleen Battle (Frühlingsstimmen, Karajan a Wiener  Philharmoniker 1987 - viz youtube), Matthias Goerne (Rudolfinum 2014, Chlapcův kouzelný roh s ČF a Manfredem Honeckem) a nyní tedy Pretty Yende. Což neznamená, že to ostatní bylo z čistě pěveckého hlediska slabší. Co Pretty Yende dokáže v operním oboru je vidět na ukázce shora. A v přídavku předvedla svou exhibiční interpretaci "Una voce poco fa." Chtělo by to slyšet ji v živém představení. Šance je v březnu jako Manon v Paříži nebo v květnu v Mnichově coby Adinu.


Nespravedlivé by bylo nezmínit klavíristu Michela D´Elia, který byl ne doprovazečem, ale hudebním partnerem zpěvačky, aniž by ji zastiňoval.

Smetanova síň Praha
20. 11. 2019

Pretty Yende - zpěv
Michele D´Elia - klavír

Program

ROBERT SCHUMANN (1810–1856)
Der Nussbaum, op. 25/3
Mein Schöner Stern, op. 101/4
Widmung, op. 25/1
Schmetterling, op. 79/1
Loreley, op. 53/2
Aufträge, op. 77/5
Waldesgespräch, op. 39/3

GAETANO DONIZETTI (1797–1848)
Barcarolle
La conocchia
Le crépuscule
z cyklu Nuits d'été à Pausilippe

Que n'avons nous des ailes (Lucia)
Lucia di Lammermoor, 1. dějství

PAOLO TOSTI (1846–1916)
Aprile
Ideale
Malià

RICHARD STRAUSS (1864–1949)
Zueignung, op. 10/1
Kling!, op. 48/3
Allerseelen, op. 10/8
Ständchen, op. 17/2
Ich schwebe, op. 48/2
Cäcilie, op. 27/2

JOHANN STRAUSS II (1825–1899)
Klänge der Heimat (Rosalinde)
Netopýr, 2. dějství


KLAVÍR

Užívám si jízdy, dokud mi v tom auto, doktoři či rudozelená frakce radnice nezabrání. A tak jsem dojel do Rudolfina, kde ruskobritskoizraelský žid spolu s Beethovenem a Steinwayem & Sons předvedl tu lepší část lidství. Stále žasnu, kde tihle lidé berou sílu 100x do roka ze sebe vyrvat spolu s tóny i duši. Přitom nad tím vším jakoby stojí politici, z nichž mnozí vyluzují jen bezduché falešné popěvky.

Tři přídavky z Beethovenovy dílny (dvě bagately a variace) klavírista uváděl srozumitelnou češtinou. Což nebyla zvláštní pocta publiku, protože jeho žena, se kterou se 10. března přede dvěma lety oženil na Staroměstské radnici, je sice Arménka, ale s českým občanstvím a od roku 2002 žije v Praze, v době svatby se svými čtyřmi potomky, a když budete mít štěstí, můžete ho někde na Starém Městě nebo na Malé Straně potkat. Jeho jméno je Jevgenij Kissin, žije v Praze a je to člověk skutečně mimořádný nejen jako klavírista, ale také skladatel, spisovatel, žid a světoobčan.

Pokud jde o koncert, trvalo nějakou dobu, než hra přeskočilo na level, kdy už dávno nejde o tóny, byť by byly sebekrásnější, ale inspiraci k myšlenkám, které do skladeb vkládat Beethovenův genius, pomalu vstupující do romantického světa. Stačí zamyslet se nad názvy sonát.



Rudolfinum, Praha, Česká republika
23. 11. 2019 – 19.30 hod

Jevgenij Kissin – Klavírní recitál
Ludwig van Beethoven

Sonáta č. 8 c moll op. 13 „Patetická“
15 variací a fuga na vlastní téma Es dur op. 35 „Eroica“
Sonáta č. 17 d moll op. 31 č. 2 „Bouře“
Sonáta č. 21 C dur op. 53 „Valdštejnská“

Jevgenij KISSIN | klavír

pátek 22. listopadu 2019

Hlavní je nekrást

Jeden deník zvaný DeníkN oslavil rok existence a dneska jsem v něm četl o výměně bytů. Tedy jen na chvíli. Vy třeba odjedete na pár dní do Francie, spíte tam v cizím bytě, zatímco jeho majitel přebývá ve vašem. V době postfaktické a v globalizovaném světě plném lží a úskoků najednou taková důvěra? Jo a funguje to. Nejspíš proto, že lidé jsou v zásadě pořád stejní. Někteří si důvěřují a mají se rádi, jiní organizují masakry a pomlouvají. Bylo, jest a bude. Jen mizerové s poškozeným charakterem jako Okamura, Filip či Zeman se snaží profitovat z kalení vody. Ostatně i ve starověkém Římě byly politické vraždy na denním pořádku. Takže zapomeňte na politology a sociology, kteří sofistikovaně zatracují člověka, nepodléhejte panice a zkuste si v rámci psychohygieny občas vzpomenout aspoň na jedno přikázání. Třeba nepokradeš a nepromluvíš křivého svědectví. 

Pokud jde o smilnění, je to poněkud složitější, vzpomeňme na vzdálené a přesto blízké příbuzné člověka, šimpanze bonobo. Wikipedie vědecky nezaujatě tvrdí, že: "Pohlavní styk hraje ve společnosti bonobů hlavní roli. Užívají ho jako pozdrav, při řešení sporů, k usmiřování a jako výměnné zboží za potravu. Vedle lidí jsou jedinými primáty, kteří praktikují všechny z následujících sexuálních aktivit: genitální sex (nejčastěji ve vztahu samice–samice, dále samec–samice a samec–samec), francouzský polibek, vzájemnou masturbaci a orální sex. Veškeré sexuální aktivity provádějí jak uvnitř nejbližší rodiny, tak mimo ni."

Tahle genetická zátěž trochu komplikuje ušlechtilé snahy církve i hnutí MeeToo. Ale evidentně nemá nic společného s globalizací a sociálními sítěmi. Takže nepodléhejme panice, pokud vás někdo neotráví novičokem,  život jde dál. A pamatujte si, že hlavní je nekrást.