Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

neděle 27. července 2014

Navštívít Döbling stojí za to

Döbling je 19. vídeňský okres ležící na severním okraji města, na východě lemovaný pravým břehem Dunaje a na severu koncem pohoří Vídeňský les, na jehož úpatí se rozkládá. K původnímu Döblingu byly koncem 19. století připojeny další osady, možná nejznámější jsou Grinzing a Heiligenstadt, a společně se staly součástí hlavního města.

19. obvod Vídně - Döbling - a jeho části
S touto oblastí se pojí několik zajímavosti.

1) Tou první je, že dne 12. září 1683 se z lesů nad městem vyřítilo 18 000 jezdců spojených vojsk jimž velel polský král Jan Sobieski, kteří zahnali na útěk artilerii osmanských vojsk vedených Kary Mustafa Pašou, který Vídeň už 2 měsíce obléhal a byl připraven vtrhnout pobořenými hradbami do města. Tento útok vedl k porážce Turků a osvobození Vídně. Poraženému vojevůdci pak za 3 měsíce v Bělehradě jeho elitní bojovníci ušmikli hlavu hedvábným lanem. Polský král skončil lépe, ale Uhry stejně neosvobodil, zabránila mu v tom dyzenterie.


2) Na stejných svazích jsou rozsáhlé vinice. Ty jsou i jinde ve Vídni, celkem je jich asi 700 ha, ale ty největší a nejznámější jsou v Grinzingu. Tato součást 19. obvodu proto stále vypadá jako vinařská vesnice. A je vyhlášená svými heurigen, což jsou jakési výčepy burčáku a mladého vína, které nejsou provozovány celoročně, ale několik týdnů nebo měsíců po sklizni. Víno musí být vlastní produkce, a v podniku se nevyvařuje, maximálně se podává studené občerstvení. A hraje se tam typická hudba, produkovaná živými muzikanty.

3) Nějakých 100 let po porážce Turka, když už skončila i další a daleko méně slavná válka s ním, se z oblasti Doblingu začalo stávat místo, kam šlechta i bohatí měšťané přesouvali svá letní sídla. A od počátku 19. století se tam v letních měsících za klidem a zdravým podnebím opakovaně přesouval i hudební skladatel Ludwig van Beethoven. Těch míst, která jsou s ním spojena je celá řada.

Místa v Doblingu spojená s Ludwigem van Beethovenem
4) A o dalších 100 let později, poté co vznikl 19. vídeňský obvod, se zde začaly stavět vily k trvalému bydlení, kde zpočátku žila hlavně kulturní elita. Ty jsou soustředěny v oblasti zvané Hohe Warte a jsou spojeny m.j. s jinými 2 významnými jmény - architektem Josefem Hoffmannem a muzikantem Gustavem Mahlerem. Ale o tom, stejně jako o Beethovenovi, někdy jindy.

5) A i o příznivce sportu je postaráno. Na Hohe Warte je také fotbalový stadion, který byl uveden do provozu v roce 1921 a o 2 roky později se tam před 85 000 diváků hrálo fotbalové utkání Rakousko - Itálie. A hned v následujícím roce tam proběhlo představení Verdiho opery Aida, které navštívilo 20 000 diváků.

Takže? Vzhůru do Döblingu, za pár týdnů začíná vinařská sezóna.

pátek 25. července 2014

Ten slon je příliš blízko. Kňučení?

Alexandr Vondra poskytl před 19 lety rozhovor Zbyňkovi Petráčkovi z časopisu Respekt. Před 6 lety byl tentýž Alexandr Vondra iniciátorem dopisu bývalých středoevropských politiků (viz níže), který v době těhotné nadějemi na věčný mír po Obamově resetu vztahů s Ruskem, které vyvrcholily Nobelovou cenou míru, přinesl tvrdě nesouhlasné reakce. Na příklad Jan Čulík v Britských listech napsal článek "Havel, Schwarzenberg a Saša Vondra: Kňučení: Proč už nás nikdo neposlouchá?" Vondra se nyní k tomuto dopisu vrací. a říká m.j.: "Čas ukázal, že jsme měli pravdu.... Co tedy dodat? Snad varování: Západe, probuď se, prosím! Toto je poslední příležitost. Jinak se bude na Jaltu 2014 vzpomínat od Varšavy po Kyjev stejně intenzivně jako na Jaltu 1945."

Imperium si rozvracet nedáme

Projev V. Putina na zasedání Rady bezpečnosti Ruské federace dne 22. července 2014.

neděle 20. července 2014

Guglielmo Plachetka

Jestliže Adam Plachetka udělal krok do Evropy v září 2011, kdy mu byla svěřena role Dona Giovanniho, potom jasný krok do světa udělal letos v červenci 2014, když pod taktovkou Daniela Barenboima zpíval v milánské La Scale roli Guglielma v Mozartově Cosi fan tutte. Není třeba zdůrazňovat ani skvělou společnost dalších zpěváků. Kritika píše na př.: "The biggest cheers were saved for Adam Plachetka and Michele Pertusi who were magnificent in their respective roles. Petrusi oozed gravitas as the sauntering Alfonso, whilst Plachetka's Guglielmo possessed a burnished voice which was balanced from top to bottom. Also impressive was the baritone's recitative, which displayed emotive intensity through razor-sharp Italian."

Počátkem července se na youtube objevilo celé představení, takže je možno posoudit výkony zpěváků přímo.




Je bezpochyby, že Plachetkův pěvecký výkon je ohromující, i když v hereckých kreacích někdy působí lehce neohrabaně. A to si ještě mezi dvěma představeními stačil odskočit na festival do jihofrancouzského Montpellier, kde 16. července skvěle zpíval za doprovodu Orchestru francouzského rozhlasu baladu Liebezauber od Rudi Stephana (zemřel roku 1915 jako 28letý německý voják na území dnešní Ukrajiny) a 3 písně Franze Schuberta. Koncert přenášela arte.tv a po nějakou dobu bude na jejích stránkách k dispozici.

Za těchto okolností je logické, že zpěvákovi se může zdát scéna pražského Národního divadla poněkud těsná. Přesto je však nemilým překvapením, že zrušil svá 2 plánovaná vystoupení, přičemž dosti exaltované zdůvodnění, že divadlo neskýtá záruku provozování skutečného umění, když šéf opery ND Robert Jindra odchází ze své funkce, je více než nevěrohodné. V ND dál zpíval i v době, kdy své pochybné experimenty tam prováděl krátkodobý šéf opery Rocco, Robert Jindra sám bude s divadlem dále spolupracovat a v této sezóně v něm bude zpívat i taková hvězda MET, jako Štefan Kocán a jako režisér se představí i uznávaný (a zdaleka ne jen v Polsku) umělecký ředitel varšavské opery Mariusz Trelinski. Takovéto gesto by neslušelo ani větší hvězdě, než je 29letý, byť mimořádně talentovaný a od úspěchu k úspěchu cválající Adam Plachetka.

říjen - ND - Strauss: Salome

Richard Strauss:
Salome
Hudební nastudování: Heiko Mathias Förster
Dirigent: Heiko Mathias Förster / Jiří Štrunc
Režie: Mariusz Treliński
Scéna: Boris F. Kudlička
Kostýmy: Marek Adamski
Světelný design: Felice Ross
Video: Bartek Macias
Choreografie: Tomasz Wygoda
Dramaturgie: Piotr Gruszczynski, Jitka Slavíková
Orchestr Státní opery
Premiéra 23. října 2014 Státní opera Praha

Herodes – Jacek Laszckowski
Herodias – Veronika Hajnová
Salome – Gun-Brit Barkmin
Jochanaan – Tomasz Konieczny
Páže Herodiady – Štěpánka Pučálková
Narraboth – Pavlo Tolstoy
První žid – Josef Moravec
Druhý žid – Aleš Voráček
Třetí žid – Václav Sibera
Čtvrtý žid – Tomáš Kořínek
Pátý žid – Ivo Hrachovec
První Nazaretský – Miloš Horák
Druhý Nazaretský – Ondřej Koplík
První voják – Miloš Horák

pátek 18. července 2014

Měl Haydn štěstí? Měl Esterházy.

No nejspíš ano, protože byl nejlepší. A také že byl pracovitý. A byl asi i ta správná nátura. A tak se dostal k Esterházyům, což bylo opravdu štěstí.

Ale nebyla to úplná náhoda. Když v 17 letech musel opustit sbor svatoštěpánské katedrály ve Vídni, protože místo sopránového zpěvu skřehotal, najal si mizernou podkrovní místnost v Michaelshaus, což je dům hned vedle kostela sv. Michala na náměstí téhož jména přímo proti Hofburgu. Tedy špatný byt na dobré adrese, kde bydlela i kněžna Marie Octavia Esterházy, matka knížete Pavla Antona Esterházy II., který v roce 1761 Haydna zaměstnal jako zástupce kapelníka knížecí hudby. Být zaměstnancem Esterházyů, to bylo velké terno, protože byli nejbohatším rodem říše. Haydn se tak v létě 1761 přestěhoval do tehdy uherského Eisenstadtu, kde se nacházelo sídlo Esterházyů. Plat za první měsíc činil 33 zlatých 17 krejcarů.

úterý 15. července 2014

I ty, Číno?

Nedosti na tom, že ruský ministr financí děsí obyvatelstvo novými daněmi a v moskevském metru jsou desítky mrtvých a stovky raněných. V den zahájení konference BRICS zveřejnil list Žen-min ž'-pao (People´s Daily/Lidový deník), což není žádný plátek, ale oficiální deník KS Číny, studii "Modrá kniha rozvojových ekonomik: Zpráva o rozvoji zemí BRICS (2014)".

Důležitými faktory zpomalení ekonomického růstu Ruska bylo vliv světových cen ropy, změny mezinárodních toků kapitálu, pokračující evropská dluhová krize roku 2010 a záporný růst ruských investic v roce 2013. Zpráva podtrhuje, že nehledě na prognózu růstu světové ekonomiky v letech 2014-15, který by se měl příznivě promítnout do rozvoje Ruska, nemusí být jeho ekonomický rozvoj příliš optimistický. Dokonce i kdyby se v roce 2014 obnovil ekonomický růst EU, země bude v nejbližších dvou letech zatížena sankcemi. V důsledku toho nelze očekávat výrazný skok v poptávce po ruských energetických zdrojích. Kromě toho je nevyhnutelné se zabývat podstatnými riziky spojenými s vývojem finančních trhů.

Autoři studie doporučují Rusku zabývat se také prognózami ekonomického poklesu v Číně, protože Čína už se stala základním obchodním partnerem Ruska.

Ve studii je zdůrazněno, že řešení otázky poklesu temp růstu ekonomického rozvoje v Rusku a zabezpečení trvalého a rychlého rozvoje v budoucnosti závisí na změně ekonomického modelu v Rusku. Tento model do značné míry závisí na hospodářské politice vlády.

Když si to tak člověk čte, vypadá to skoro na vzkaz: "Putin, neblbni na Ukrajině a koukej se starat o hospodaření země." Přes veškeré objímání a sliby, že společně obsadí Severní pól.

A domácí následky jsou tady

Sotva prezident Putin vyrazil do Jižní Ameriky, kde m.j. daroval 30 mld. $ komunistické Kubě, objevil se v ruském vládním mediu Vedomosti rozsáhlý a mimořádně zajímavý rozhovor s ministrem financí RF.

Ten sdělil veřejnosti zhruba toto:

1. V posledních letech  se rychle zvyšovaly náklady na obranu země a na penze.

2. Mzdy jsou na takové úrovni, že to ohrožuje konkurenceschopnost v porovnání se sousedními zeměmi. Produktivita práce roste podstatně pomaleji než mzdy.

3. Příjmy rozpočtu vycházely z optimistických prognoz a ve skutečnosti byly nižší než se očekávalo. Jsou závislé z 52 % na těžbě plynu a ropy a tudíž citlivé na kurz rublu a neovlivnitelné světové ceny těchto surovin.

4. Jsou ohroženy především regionální rozpočty, kde podíl mezd a penzí za 3 roky vzrostl ze 28 na 38 % na úkor investic.

5. Bude třeba snížit náklady státu, návrh je na plošné snížení o 2 % ročně.

6. Bude třeba zvýšit příjmy a v úvahu připadá několik cest: účinnější výběr daní, zavedení daně z obratu, zvýšení daně z příjmu, zvýšení DPH, převedení kapitálu ruských společností ze zahraničí do Ruska nebo zdanění offshore společností v Rusku, sjednocení daňového zatížení různých typů příjmů, zvýšení odvodů do zdravotního fondu.

Vypadá to, že v dohledně době dojde v Rusku ke střetu dvou pohledů na stát. Jeden chápe stát jako primárně ekonomickou jednotku, zatímco druhý jako mocenskou strukturu. Kroky vedení země už dlouho vedou k upevnění moci. Pokud cílem posílení moci není usnadnění reforem v ekonomické oblasti, bude tento střed mimořádně tvrdý.

Putin podle Forbes

Pokud jde o ruského prezidenta Vladimíra Putina, jeho hlavním omylem je víra v to, že západ zapomene na Krym, minimálně pokud ruské vojsko nevstoupí na východní Ukrajinu. Že stačí čas od času udělat uklidňující gesto a vztahy Ruska se západními zeměmi se vrátí do stavu "normální podrážděnosti", ve kterém byly ještě před rokem.

Ale to je nesprávné chápání situace. Světoví politici mohou prominout mnohé - někdy dokonce zištnou agresi, ale nemohou se smířit s iracionálním chováním. Z vnějšku je vidět, že anexe Krymu přináší Rusku více ztrát než zisku a samotného Putina posouvá do kategorie zoufalých hráčů - státních činitelů, jejichž jednání je nepředvídatelné.

Paradigma se změnilo nevratně. Francie může prodat Rusku Mistraly; němečtí podnikatelé se nezastaví v honbě za obchody. Ale dokonce i když vazby budou zdánlivě obnoveny, zahraniční vůdci nebudou ve vztazích s Ruskem důvěřovat ničemu. S Putinem budou nadále jednat jako s bombou, která může kdykoli vybouchnout.

Zvláště udivuje, že někteří lidé v Kremlu věří tomu, že Rusko dosáhlo vítězství a ne utrpělo strašlivou porážku. Za pouhých několik měsíců přivedly kroky země k urychlenému úniku kapitálu, odradily většinu zahraničních investorů (možná na léta), vyprovokovaly NATO ke zvýšení obranyschopnosti států sousedících s Ruskem. Moskvě se podařilo ne odvrátit, ale naopak urychlit podpis smlouvy o partnerství mezi Evropskou unií Ukrajinou, Moldavií a Gruzií. A konečně, obraz Ruska v celém světě se zhoršil. (Podle Pew Research Center se počet států nepříznivě hodnotících Rusko zvýšil na 27 ze 37 sledovaných).

Euroazijský svaz, který se ani dříve nejevil jako perspektivní projekt, se nyní setkává s velkými problémy při snaze rozšířit ho do Běloruska a Kazachstánu. I když u obou zemí je dovoz z Ruska veliký, export do EU je pro ně přesto důležitý. Někdo se domnívá, že Rusko může dát Evropě za vyučenou přeorientací na Čínu. Ale náklady takového obratu z něj činí něco jako kapitulaci. Po 10 letech trpělivých rozhovorů se Kreml rozhodl podepsat plynovou smlouvu s Pekinem v ten nejnevhodnější okamžik. Dokonce i kdyby navýšení nákladů a míra korupce byly nižší než obvykle, Rusko bude po desetiletí dodávat do Číny palivo za taktak výhodných podmínek.

(forbes.ru; autor Daniel Treisman je  profesorem politických věd na UCLA a autorem knihy "The Return: Russia’s Journey from Gorbachev to Medvedev" (The Free Press, 2011), která bylo podle Financial Times nejlepší politickou knihou roku 2011.)

neděle 13. července 2014

Tygřice Novodvorská už není.

Včera zemřela v jedné z moskevských nemocnic 64letá Valerije Novodvorská, která tam byla v pátek hospitalizována. Za příčinu smrti byl označen toxický šok. I to je možné.

Kdysi jsem viděl v ruské televizi jakýsi diskuzní pořad uznávaného a rozporuplného novináře Vladimíra Poznera a Novodvorská byla jedním z asi 8 diskutujících. Její názory byly tak odlišné od ostatních, že o nich ani nediskutovali. Na rozdíl od slavného Poznera, který od mládí pracoval pro KGB, se totiž od mládí bouřila. Už v roce 1969 ji jako 19letou studentku sebrali v kremelském sjezdovém paláci, kde z balkónu rozhazovala letáky s vlastní protisovětskou básní "Díky tobě, strano!" Z kriminálu jí šoupli na 2 roky do speciální psychiatrické léčebny. Když ji v roce 1972 propustili, nelenila, a začala vytvářet podzemní politickou stranu pro boj s KSSS. Spoluzaložila Svobodný svaz pracujících. Byla systematicky vyslýchána, nuceně hospitalizována na psychiatrii a 3x souzena za disidentskou činnost. Od roku 1987 do 1991 organizovala antisovětské mítinky a demonstrace, za což byla 17x zadržena a odsouzena k administrativním trestům. V roce 1988 spoluzaložila politickou stranu Demokratický svaz, v roce 1995 kandidovala do dumy za stranu ekonomické svobody.

Putin není následník Jelcina, ale Andropova
Novodvorská důsledně odsuzovala imperiální politiku Ruska a v poslední době jednoznačně podporovala Ukrajinu a její boj s ruskou agresí. Ve svém posledním článku na serveru grani.ru napsala:  "Bojím se, že Putin dovede situaci k dobrému míru, kdy oslabené, hladové, nahé Rusko bude na kolenou prosit Ukrajinu o kousek chleba se sádlem. Ale co, jestli je to jediná cena za mír a návrat Krymu Ukrajině, ať se to stane".

Diskuse na grani.ru: "Umřelo svědomí Ruska."

Etalon cti. (Viktor Šenderovič)

Wprost (Polsko): "Obvinila Putina z organizace teroristického atentátu ve Smolensku. Valerije Novodvorská nežije."

sobota 12. července 2014

Bojovnice Violetta Valery

Vídeňský Theater an der Wien nabídl v první polovině července milovníkům opery 5 představení Verdiho La Traviaty, které, kromě samotného titulu, slibovalo zajímavý zážitek díky představitelce hlavní role Marlis Petersen (nar. 1968) a režisérovi Peteru Konwitschnému. Marlis Petersen se dostala do širšího povědomí operního obecenstva v roce 2010 díky přenosu Thomasova Hamleta v rámci projektu MET in HD. Zpěvačka tehdy nahradila za dramatických okolností Natalie Dessay a podala vynikající výkon. Peter Konwitschny je německý režisér, odchovanec Brechtovy školy, který patří mezi přední představitele režisérského pojetí opery, jedněmi oslavován, jinými odsuzován. Inscenace, kterou vídeňské divadlo uvedlo, vznikla v roce 2011 v koprodukci opery ve Štýrském Hradci a londýnské English National Opera a hlavní roli tehdy zpívala také Marlis Petersen. V Londýně pak byla inscenace na programu v jiném obsazení v roce 2013 a ohlasy byly nejednoznačné.

Protože jsem viděl jak zmíněného Hamleta, tak i Mozartova Idomenea v TadW v loňském listopadu, kde Petersen famózním způsobem předvedla Elettru, neváhal jsem, a zajel do Vídně i na Traviatu. A výsledek? Skvělé, ale rozporuplné. Jak sám Peter Konwitschny tvrdí, v jeho pojetí nejde o milostný příběh, ale o boj Violetty se smrtí a pokryteckou bezohlednou společností. Příběh, který tak vytvořil, je jiný než Verdiho. A to i díky škrtům, které z opery učinily představení hrané bez přestávky méně než 2 hodiny, přičemž jedinými rekvizitami jsou židle, hromada knih a opony v pozadí. Petersen hraje v režisérových intencích skvěle, nádherně zpívá, i když její projev je poněkud dramatičtější než je obvyklé, ale v tom není problém. Měl jsem však pocit, jako kdyby mezi mnou a jevištěm zůstávala jakási neviditelná opona, která mi brání se do hudby i děje plně ponořit. Chvíli mi to trvalo, ale myslím, že jsem přišel na to, proč. Verdi totiž nepsal hudbu ke Konwitschného příběhu, takže nádherná hudba ladí se skvělým zpěvem Marlis Petersen, ale s příběhem vlastně ne, tomu odpovídá vynikající herecká kreace interpretky.


V tom je zřejmě úskalí režísérského přístupu k opeře. A je to velmi individuální. Třeba silně psychologizující pojetí Idomenea, přenášející děj také někam do 20. století (režie Damiano Michieletto), mi naopak přišlo jako životaschopné.


Theater an der Wien
9. července 1914

Giuseppe Verdi
La traviata
Melodrama o třech jednáních (1853)

Libreto: Francesco Maria Piave

Hudební nastudování: Sian Edwards
Režie: Peter Konwitschny
Scéna: Johannes Leiacker
Světla: Joachim Klein
Dramaturgie: Bernd Krispin
Redakce titulkůl: Bernd Krispin, Peter Konwitschny

Violetta Valéry: Marlis Petersen
Alfredo Germont: Arturo Chacón-Cruz
Giorgio Germont: Roberto Frontali
Flora: Iwona Sakowicz
Annina: Gaia Petrone
Gastone: Andrew Owens
Barone Douphol: Ben Connor
Dottore Grenvil: Igor Bakan
Marchese d´Obigny: Giulio Mastrototaro
Giuseppe: Dejan Toshev
Commissionario: Daniel Simandl

Orchester: ORF Radio-Symphonieorchester Wien
Chor: Arnold Schoenberg Chor (Ltg. Erwin Ortner)


Bay Bridge

Byl otevřen v listopadu 1936, půl roku před slavným Golden Gate Bridge a spojuje San Francisco s Oklandem na východní straně Sanfranciského zálivu. Je tvořen 2 mosty, které se propojí na ostrově Yerba Buena a celková délka včetně nájezdů na východní i západní straně je téměř 13,5 km. Denně přes most přejede 280 000 vozidel.



Při zemětřesení v roce 1989 se propadla část horní mostovky na východní větvi a i když provoz byl přerušen jen na měsíc, vyvstávala trvale otázka, co se stane při příštím zemětřesení.


Po řadě odkladů a zvyšování nákladů, které nakonec dosáhly výše 6,4 mld. $ byla vybudována paralelně se starým mostem nová východní část otevřena 2. září 2013.

úterý 1. července 2014

Léto samá opera

Glyndebourne

Glyndebourne oslavuje 80 let od prvních produkcí v roce 1934

zakladatelé John Christie a jeho žena Audrey Mildmay, zpěvačka
Letos bohužel zemřel syn zakladatelů a budovatel nového divadla, jehož organizátorská práce byla vloni oceněna při 1. ročníku Opera Awards. V jeho práci pokračuje syn Gus Christie, jehož ženou je zpěvačka Danielle de Niese.

vnuk Gus Christie a jeho žena Danielle de Niese, zpěvačka
Na programu letošního ročníku jsou tyto opery
  • Richard Strauss: Růžový kavalír s Kate Royal v roli maršálky (17. května - 3. července) - nová produkce
  • Petr Iljič Čajkovskij: Evžen Oněgin (18. května - 11. července). Revival inscenace z roku 1994
  • W.A. Mozart: Don Giovanni (4. července - 1. srpna). Revival inscenace z roku 2010. Záznam z tohoto roku bude od 6. července promítám v britských kinech a bude k dispozici i na severu The Telegraph
  • W.A. Mozart: La finta giardiniera (2. července - 18. srpna) - nová produkce 
  • Giuseppe Verdi: La traviata (17. července - 23. srpna) - nová produkce, 10. srpna bude přenášena do kin a na server The Telegraph
  • G.F. Handel: Rinaldo (9. srpna - 24. srpna). Revival inscenace z roku 2011

Aix-en-Provence (http://www.festival-aix.com/en/)

v Rámci International Opera Awards byl festival oceněn jako nejlepší operní festival v roce 2013.
V letošním roce je na programu:
  • W.A. Mozart. Kouzelná flétna (2. - 23. srpna 2014). Nová produkce ve spolupráci s De Nederlandse Opera a English National Opera
  • G.F. Handel: Ariodante (3. - 18. července). Nová produkce ve spolupráci Dutch National Opera, Canadian Opera Company a Lyric Opera of Chicago. Zpívají m.j. Sarah Connolly a Patricia Petibon.
  • Gioacchino Rossini: Il Turco in Italia (4. - 22. července). Nová produkce ve spolupráci Opéra de Dijon a Teatr Wielki - Polish National Opera. Hudební nastudování Marc Minkowski, hraje Les Musiciens du Louvre Grenoble. V obsazení m.j. Olga Peretyatko, Alessandro Corbelli, Lawrence Brownlee a Pietro Spagnoli.

Salzburg

Letos potřetí a naposledy představí vynikající repertoár generální intendant Alexander Pereira
  • W.A. Mozart: Don Giovanni (27. července - 18. srpna)
Christoph Eschenbach - dirigent, Sven-Eric Bechtolf - režie
zpívají: Lenneke Ruiten, Anett Fritsch, Valentina Nafornita, Ildebrando D’Arcangelo, Luca Pisaroni, Tomasz Konieczny, Andrew Staples, Alessio Arduini
Philharmonia Chor Wien, Vienna Philharmonic
  • Marc-André Dalbavie: Charlotte Salomon
Marc-André Dalbavie - hudební nastudování, Luc Bondy - režie
Johanna Wokalek, Marianne Crebassa, Jean-Sébastien Bou, Géraldine Chauvet, Anaïk Morel,  Frédéric Antoun
  • Richard Strauss: Růžový kavalír
Franz Welser-Möst - dirigent, Harry Kupfer - režie
zpívají: Krassimira Stoyanova, Sophie Koch, Mojca Erdmann, Silvana Dussmann, Wiebke Lehmkuhl, Günther Groissböck
Konzertvereinigung Wiener Staatsopernchor
Salzburger Festspiele und Theater Kinderchor
Wiener Philharmoniker
  • Gaetano Donizetti: La Favorite
Roberto Abbado - hudební nastudování
Performers: Elīna Garanča, Juan Diego Flórez, Ludovic Tézier, Carlo Colombara, Eva Liebau, David Portillo
Philharmonia Chor Wien, Münchner Rundfunkorchester
  • Giuseppe Verdi: Trubadůr
Daniele Gatti - dirigent, Alvis Hermanis - režie
zpívají: Anna Netrebko, Marie-Nicole Lemieux, Diana Haller, Francesco Meli, Plácido Domingo, Riccardo Zanellato
Wiener Philharmoniker
  • Franz Schubert: Fierrabras
Heroisch-romantische Oper in drei Akten
Ingo Metzmacher - hudební nastudování, Peter Stein - režie
zpívají: Julia Kleiter, Dorothea Röschmann, Marie-Claude Chappuis, Michael Schade, Georg Zeppenfeld, Markus Werba, Benjamin Bernheim, Peter Kálmán
Konzertvereinigung Wiener Staatsopernchor
Wiener Philharmoniker

Kromě těchto představení budou uvedeny i zkrácená Rossiniho opera Cenerentola upravená pro dětské diváky od 4 let. Dále písňové recitály Anny Prohaska, Thomase Hampsona, Christiana Gerhahera, Anji Harteros, Piotra Beczaly, Diany Damrau a Eliny Garanča a 11 velkých vokálně-instrumentálních skladeb v serii koncertů "Overture spirituelle".

Od 26. července do 31. srpna bude na Kapitelplatz přenášen některý z festivalových koncertů a představení. Ve čtvrtek 16. srpna to bude živě Straussův Růžový kavalír.

Pesaro - Rossini festival 

Armida (Aréna 10., 13., 16. a 19. srpna)
Carlo Rizzi - dirigent, Luca Ronconi - režie

V Teatro Rossini pak mezi 11. a 22. srpnem Il Barbiero di Siviglia, Aureliano in Palmira, Il viaggio a Reims a Petite Messe solennelle.

Verona

  • Giuseppe Verdi: Aida (28. června - 7. září)
Julian Kovatchev - dirigent, Carlus Padrissa a Alex Ollé - reie
zpívají: Sergej Artamonov, Violeta Urmana, Hui He, Fabio Sartori, Raymond Aceto, Gennadii Vashchenko, Maria Letizia Grosselli, Antonello Ceron

  • Dále Maškarní bál, Carmen, Turandot, Madame Butterfly, Medea, Carmina Burana, kde zpívají m.j. Ekaterina Senenchuk, Anita Rachvelishvili, Dalibor Jenis, Oksana Dyka, Vittorio Grigolo a s recitálem Verdiho arií vystoupí Placido Domingo.

Pisa - Puccini festival

25. července - 30. srpna
Bohéma, Trittico, Turandot, Madame Butterfly

Bayreuth - Wagner Festival

červenec/srpen
Tannhauser, Létající Holanďan, Zlato Rýna, Valkýra, Siegfried, Lohengrin (vše nové produkce)

Chorégies d'Orange

nejstarší francouzský festival (1860) v antické aréně
Verdi: Nabucco
Pinchas Steinberg - dirigent
zpívají: Dmitry Belosselsky, George Gagnidze, Karine Deshayes, Martina Serafin

Orff: Carmina Burana

Verdi: Otello 
 Myung-Whun Chung - dirigent, zpívají: Inva Mula, Roberto Alagna

Kromě toho se v Bregenz na břehu Bodamského jezera se uskuteční 28 představení Mozartovy Kouzelné flétny (režie David Poutney)



V Praze se sice nekoná festival, ale od 16. července do 17. srpna lze vidět ve Stavovském divadle Mozartovu operu Don Giovanni a 15. a 16. srpna Verdiho Nabucco na Pražském hradu.

Live vysílání festivalových představení a vystoupení:

6. července -Mozart: Don Giovanni - Glyndebourne (http://www.telegraph.co.uk/)
15. července - Schubert: Winterreise - Aix-en-Provence (medici.tv)
28. července - Pretty Yende a James Vaughan: melodie 19. a 20. století - Festival Verbier (medici.tv)
3. srpna - Mozart: Don Giovanni - Salzburger Festspiele(www.servustv.com)
10. srpna - Giuseppe Verdi: La traviata - Glyndebourne (http://www.telegraph.co.uk/)
31. srpna - finále Operalia 2014 z Los Angeles Opera (medici.tv)

Rozhlasová stanice Ö1 bude vysílat rozsáhlý výběr koncertů a představení ze Salzburger Festspiele až do konce srpna.