Vídeňský Theater an der Wien nabídl v první polovině července milovníkům opery 5 představení Verdiho La Traviaty, které, kromě samotného titulu, slibovalo zajímavý zážitek díky představitelce hlavní role Marlis Petersen (nar. 1968) a režisérovi Peteru Konwitschnému. Marlis Petersen se dostala do širšího povědomí operního obecenstva v roce 2010 díky přenosu Thomasova Hamleta v rámci projektu MET in HD. Zpěvačka tehdy nahradila za dramatických okolností Natalie Dessay a podala vynikající výkon. Peter Konwitschny je německý režisér, odchovanec Brechtovy školy, který patří mezi přední představitele režisérského pojetí opery, jedněmi oslavován, jinými odsuzován. Inscenace, kterou vídeňské divadlo uvedlo, vznikla v roce 2011 v koprodukci opery ve Štýrském Hradci a londýnské English National Opera a hlavní roli tehdy zpívala také Marlis Petersen. V Londýně pak byla inscenace na programu v jiném obsazení v roce 2013 a ohlasy byly nejednoznačné.
Protože jsem viděl jak zmíněného Hamleta, tak i Mozartova Idomenea v TadW v loňském listopadu, kde Petersen famózním způsobem předvedla Elettru, neváhal jsem, a zajel do Vídně i na Traviatu. A výsledek? Skvělé, ale rozporuplné. Jak sám Peter Konwitschny tvrdí, v jeho pojetí nejde o milostný příběh, ale o boj Violetty se smrtí a pokryteckou bezohlednou společností. Příběh, který tak vytvořil, je jiný než Verdiho. A to i díky škrtům, které z opery učinily představení hrané bez přestávky méně než 2 hodiny, přičemž jedinými rekvizitami jsou židle, hromada knih a opony v pozadí. Petersen hraje v režisérových intencích skvěle, nádherně zpívá, i když její projev je poněkud dramatičtější než je obvyklé, ale v tom není problém. Měl jsem však pocit, jako kdyby mezi mnou a jevištěm zůstávala jakási neviditelná opona, která mi brání se do hudby i děje plně ponořit. Chvíli mi to trvalo, ale myslím, že jsem přišel na to, proč. Verdi totiž nepsal hudbu ke Konwitschného příběhu, takže nádherná hudba ladí se skvělým zpěvem Marlis Petersen, ale s příběhem vlastně ne, tomu odpovídá vynikající herecká kreace interpretky.
V tom je zřejmě úskalí režísérského přístupu k opeře. A je to velmi individuální. Třeba silně psychologizující pojetí Idomenea, přenášející děj také někam do 20. století (režie Damiano Michieletto), mi naopak přišlo jako životaschopné.
Theater an der Wien
9. července 1914
Giuseppe Verdi
La traviata
Melodrama o třech jednáních (1853)
Libreto: Francesco Maria Piave
Hudební nastudování: Sian Edwards
Režie: Peter Konwitschny
Scéna: Johannes Leiacker
Světla: Joachim Klein
Dramaturgie: Bernd Krispin
Redakce titulkůl: Bernd Krispin, Peter Konwitschny
Violetta Valéry: Marlis Petersen
Alfredo Germont: Arturo Chacón-Cruz
Giorgio Germont: Roberto Frontali
Flora: Iwona Sakowicz
Annina: Gaia Petrone
Gastone: Andrew Owens
Barone Douphol: Ben Connor
Dottore Grenvil: Igor Bakan
Marchese d´Obigny: Giulio Mastrototaro
Giuseppe: Dejan Toshev
Commissionario: Daniel Simandl
Orchester: ORF Radio-Symphonieorchester Wien
Chor: Arnold Schoenberg Chor (Ltg. Erwin Ortner)
Žádné komentáře:
Okomentovat