Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

středa 4. ledna 2012

Secese jako dobrý byznys

Sotva skončily oslavy dvojvýročí jednoho velkého Vídeňana s českými kořeny - Gustava Mahlera (1860-1911), začíná oslava dalšího. Mahlerova vrstevníka a přítele Gustava Klimta (1862-1918). Když Mahler odjížděl v roce 1907 do Ameriky, k hloučku mlčících přátel na prohlásil: "A je konec". Kromě oněch uměleckých cílů je spojovala i slabost pro ženy. Alma Mahlerová o svém muži původně prohlásila, že o chlapa, který musí mít každou sukni, která se mihne v opeře, rozhodně nestojí, a Klimt, kromě toho, že se ucházel i o Almu, byl svobodným otcem 18 potomků.

Zatímco v hudbě byla Vídeň centrem světového dění od poloviny 18. století, v oboru malířství se jí to podařilo až koncem století 19. A je mimo jakoukoli pochybnost, že hlavní roli zde sehrál Gustav Klimt. Již jako mladík dostal spolu se svým bratrem Ernestem a přítelem Matschem významné veřejné zakázky v Kunsthistorisches Museum a Burgtheateru (a také v Karlových Varech a Liberci). Jeho obrazy měly klasický charakter a řemeslně byly dokonalé, přinesly mu ocenění samotným císařem a portréty krásných dam náležejících k vídeňské elitě i slušné peníze.

V 90. letech se Klimt postupně odkláněl od akademického stylu malby, což nakonec vedlo k odtržení a prohlášení vzniku Sdružení výtvarných umělců Rakouska - Secession (odtržení), které sdružovalo nejen malíře, ale i architekty. Nešlo však o isolovaný jev, pod různými názvy se tento přístup objevoval i v jiných částech Evropy (Art Nouveau, Jugendstil). nedílnou součástí vídeňského hnutí byly četné a finančně úspěšné salony secese. I když Klimt byl vůdčí osobností, byl zde i architekt Otto Wagner a jeho žáci Josef Hoffmann a Joseph Maria Olbrich, nebo malíří jako Koloman Moser a Carl Moll. Poslední díky svým kontaktům zajistil pozemek pro výstavbu spolkového objektu, kterou z větší části financoval průmyslník Wittgenstein.

Rakousko si období konce 19. a počátku 20. století pěstuje jako svou ikonu, a tak není divu, že 150. výročí narození Gustava Klimta bude náležitě vytěženo umělecky i finančně. Jen ve vídeňských muzeích se chystá 9 výstav, z nichž první právě probíhá v dolním Belvederu. Ta ukazuje vývoj secese, spolupráci a vzájemné ovlivňování architekta Josefa Hoffmanna (z moravské Brtnice) a malíře Klimta, rekonstrukci rozsáhlého Klimtova vlysu oslavujícího Ludwiga van Beethovena (Beethovenfries) na výstavě videňské secese, centrální Beethovenovu sochu z téže výstavy od Maxe Klingera (při otevření výstavy před ní dirigoval Mahler 4. větu Beethovenovy 9. symfonie), ukázky detailů z bruselského Stockletova paláce navrženého Hoffmannem, a realizovaného Wiener Werstatte (1905-11), včetně mozaikového obložení navrženého Klimtem. Na konci je i několik mistrovských ženských portrétu namalovaných Klimtem.

Klingerův původní Beethoven. Na výstavě je jen torzo z bílého mramoru.
Mimochodem, cena těchto obrazů je dnes závratná. Nový majitel portrétu Adély Bloch-Bauer z roku 1907, jímž není nikdo jiný než Ronald Lauder, zaplatil v roce 2006 celkem 135 mil. $, aby ho pověsil ve své newyorské Neue Galerie a označil ho za její Monu Lisu.

Klimtova Adéle Bloch-Bauer za 135 mil. $ (138x138 cm)

Tento obraz byl ukázán veřejnosti v roce 1908 na výstavě Kunstschau, což byl další společný projekt Klimta a Hoffmanna poté, co se odtrhli od Secese a dostali příležitost prezentovat Gesamtkunstwerk ve více než 50 výstavních prostorách na téměř 7000 m2 plochy. Oficiálně šlo o součást oslav 60 let panování císaře Františka Josefa.

Další vídeňské výstavy ke 150. výročí narození Gustava Klimta:

Uměleckohistorické muzeum
Výstava: Gustav Klimt v Uměleckohistorickém muzeu
14. února až 6. května 2012
Tato výstava představuje kromě jiného 13 Klimtových obrazů určených na velké schodiště Uměleckohistorického muzea ve Vídni a jejich návrhy. Expozice přibližuje návštěvníkům vznik těchto děl pocházejících ze střední fáze umělcovy tvorby.
www.khm.at

Albertina
Výstava: Klimt - kresby
13. března do 17. června 2012
Výstava prezentuje vedle zápůjček velkou část z přibližně 170 děl z vlastní sbírky v Albertině a zprostředkovává návštěvníkům komplexní pohled na kreslířské dílo Gustava Klimta.
www.albertina.at

Vídeňské muzeum
Výstava: KLIMT. Sbírka Vídeňského muzea
16. května až 16. září 2012
Expozice představuje výběr z bohatých fondů muzea týkajících se Gustava Klimta: obrazy, mezi nimiž nechybí Portrét Emilie Flögeové, plakáty, tisky, umělcův pracovní plášť, jeho posmrtná maska a také kresba Egona Schieleho zachycující mrtvého Gustava Klimta. Těžiště výstavy však tvoří největší kolekce Klimtových kreseb v počtu 400 kusů, která je vůbec poprvé představena veřejnosti jako celek.
www.wienmuseum.at

Leopoldovo muzeum
Výstava: Gustav Klimt. Cesta (časem)
24. února až 11. června 2012
Tato výstava představuje mimo jiné exponáty z pozůstalosti Emilie Flögeové, zejména její korespondenci s Gustavem Klimtem. Ke stálým fondům Leopoldova muzea patří vedle významných Klimtových obrazů také četná díla umělců z období secese, například jedna z nejvýznamnějších kolekcí děl Egona Schieleho.
ww.leopoldmuseum.org

Rakouské divadelní muzeum
Výstava: Proti Klimtovi. Nuda Veritas a její zastánce Hermann Bahr
10. května až 29. října 2012
Obraz Nuda Veritas (Nahá pravda), vytvořený Gustavem Klimtem v roce 1898, se nacházel v majetku spisovatele Hermanna Bahra, který se ve svém spise Proti Klimtovi postavil ve sporech o jeho dílo na umělcovu stranu. Kromě inkriminovaného Klimtova obrazu se výstava podrobněji zabývá také dílem samotného Hermanna Bahra.
www.theatermuseum.at

Galerie Künstlerhaus
Výstava: Klimt a Künstlerhaus
6. července až 2. září 2012
Tato expozice dokumentuje působení Gustava Klimta ve skupině Künstlerhaus, k níž patřil v letech 1891 až 1897.
www.k-haus.at

Rakouské etnografické muzeum
Výstava: Objekty v záběru: sbírka textilních vzorků Emilie Flögeové
24. května až 14. října 2012
Na této výstavě se poprvé předvádějí dochované textilní vzorky Emilie Flögeové, která byla partnerkou Gustava Klimta. Na přelomu století vedla ve Vídni módní salon, pro který navrhovala modelové šaty.
www.volkskundemuseum.at

Klimtova vila
Poslední a jediný zachovaný ateliér Gustava Klimta ve Vídni-Hietzingu dává zájemcům nahlédnout do atmosféry života a umělecké tvorby Gustava Klimta.
Klimtova vila bude otevřena po rozsáhlé rekonstrukci koncem léta 2012.
www.klimt.at

Rakouské muzeum užitého umění/současného umění - MAK
V muzeu je vystaveno celkem 9 pracovních kreseb Gustava Klimta k výzdobě bruselského paláce Stoclet. Muzeum MAK vlastní také pozůstalost uměleckořemeslných dílen Wiener Werkstätte, mimo jiné práce Josefa Hoffmanna, Kola Mosera a dalších umělců.
www.mak.at

pondělí 2. ledna 2012

Operní finiš

Závěr druhého prosincového týdne přinesl náruč operních zážitků, z nichž některé bylo možné vidět živě, některé v přímém přenosu, a jiné jen přes YouTube. Šlo však o tři představení dvou oper, které si kladou otázku kdo je člověk, co může, jaké jsou jeho meze?

Začněme tím posledním: ve středu 7. prosince, na den sv. Ambrože, patrona Milána, otevírala La Scala operní sezónu. Hned byly zřejmé 2 změny. Daniel Barenboim dirigoval poprvé v pozici hudebního ředitele, kterým je od 1. prosince (a kromě toho i Berlínské státní opery), a v královské lóži usedl i ministerský předseda, zatímco jeho předchůdce Berlusconi operu nesnášel a vysílal za sebe dceru. Don Giovanniho inscenaci označil režisér Curson jako postmoderní. Efektní je začátek, kdy jak začne hrát předehra, vběhne na jeviště Don Giovanni a strhne oponu, za kterou se objeví vlnití plocha zrcadlící celé hlediště. A na samotném závěru finálního sextetu se objeví znovu, a na pokyn jeho ruky se otevře propadlo a pohltí stěžovatele. A otázka zní - kdo je to vlastně ten Don Giovanni?

Deh, vieni alla finestra

La ci darem la mano

Obsazení hlavních rolí bylo skutečně excelentní:
Dirigent: Daniel Barenboim
Don Giovanni: Peter Mattei
Il Commendatore: Kwangchul Youn
Donna Anna: Anna Netrebko
Don Ottavio: Giuseppe Filianoti
Donna Elvira Barbara Frittoli
Leporello: Bryn Terfel
Zerlina: Anna Prohaska
Masetto: Štefan Kocán

Jedna hvězda větší než druhá. Snad ne tak úplně známá je Anna Prohaska, 28letá Rakušanka, kterou si šéf opery přivedl z Berlína a možná slovenský basista Štefan Kocán se skalpy všech velkých operních domů, který v březnu zpíval v Praze vodníka ke 110. výročí premiéry Dvořákovy Rusalky.

Představení bylo přenášeno do mnoha sálů po celém světě, v Praze a okolí se však žádný neobjevil. Naštěstí na YouTube jsou k nalezení nejen jednotlivé arie, ale i celé představení. 1. část zde, druhá zde.

Druhé představení se odehrálo v sobotu 10. prosince v Metropolitní opeře, byl to Gounodův Faust a byl přenášeno do ještě více sálů a zemí. Velmi volně podle J.W. Goetha zde místo čarodějnic vybuchne atomová bomba, Markétčin bratr se vrací nejspíš z první světové a Faust je atomový vědec. Naštěstí to je úplně jedno, protože jde jen o obal k nádherné hudbě, zvlášť když ji interpretují Jonas Kaufmann, Marina Poplavskaya a Rene Pape. A orchestr vede Janick Nezet-Seguine.

Ještě pár ukázek:

1. jednání - Kaufmann, Pape

Poplavskaya - Dieu, quel bijoux...Ah, je ris

3. jednání Poplavskaya, Kaufmann

Valpuržina noc

Salut, demeure chaste et pure

Church Scene - Pape & Poplavskaya

5. jednání závěrečná scéna


A konečně třetí byl Don Giovanni v pražském Stavovském divadle, který nebyl přenášen nikam. Divadlo je s předchozími nesrovnatelném velikostí i možnostmi. Jenže, jak říkají průvodci přenosů z Metropolitní: jděte do svých lokálních divadel. A já dodávám: nikde v biografu, televizi, ani na monitoru se vám nestane, že by tam byla před 224 roky premiéra této opery, a v hledišti seděl Giacomo Casanova. Ani to, že stařičká paní uvaděčka vám řekne: "Tady máte obsazení, a dneska zpívá náš pan Plachetka." A navíc, Adam Plachetka se s touto rolí ve Stavovském loučil. Inscenace už má před sebou jen 3 představení a nové nastudování s hvězdou Vídeňské opery počítat nemůže. Jak už jsem psal v souvislosti s Figarovo svatbou, přítomnost tohoto mimořádného zpěváka nějak povzbuzuje ostatní k nadprůměrným výkonům. Pan Mikoláš jako Leporello zpíval skoro od samého začátku, Kateřina Kněžínková jako Zerlina byla nejen ke koukání, ale i dobře zpívala, Pavla Vykopalová byla zcela spolehlivá dona Elvíra. A to, že silný hlas Maidy Hundeling jako Dony Anny je poněkud nezkrotný a Don Ottavio Jaroslava Březiny poněkud komický? To jsou detaily, které ta skvělá muzika skryje. Ale když si člověk vybaví ta 2 předcházející představení, říká si, jaké by to asi bylo, kdyby ve Stavovském byla ona diskutovaná stagiona, a oni tam vystupovali. A současně - kdo by to zaplatil? A bylo by to divadlo vůbec Národní, ve smyslu pro lidi, kteří nemají zbytečných 200 euro na lístek? A nebo také: mají národy, které prožraly svou budoucnost, nárok na Národní divadlo?