Operní finiš

Závěr druhého prosincového týdne přinesl náruč operních zážitků, z nichž některé bylo možné vidět živě, některé v přímém přenosu, a jiné jen přes YouTube. Šlo však o tři představení dvou oper, které si kladou otázku kdo je člověk, co může, jaké jsou jeho meze?

Začněme tím posledním: ve středu 7. prosince, na den sv. Ambrože, patrona Milána, otevírala La Scala operní sezónu. Hned byly zřejmé 2 změny. Daniel Barenboim dirigoval poprvé v pozici hudebního ředitele, kterým je od 1. prosince (a kromě toho i Berlínské státní opery), a v královské lóži usedl i ministerský předseda, zatímco jeho předchůdce Berlusconi operu nesnášel a vysílal za sebe dceru. Don Giovanniho inscenaci označil režisér Curson jako postmoderní. Efektní je začátek, kdy jak začne hrát předehra, vběhne na jeviště Don Giovanni a strhne oponu, za kterou se objeví vlnití plocha zrcadlící celé hlediště. A na samotném závěru finálního sextetu se objeví znovu, a na pokyn jeho ruky se otevře propadlo a pohltí stěžovatele. A otázka zní - kdo je to vlastně ten Don Giovanni?

Deh, vieni alla finestra

La ci darem la mano

Obsazení hlavních rolí bylo skutečně excelentní:

Dirigent: Daniel Barenboim
Don Giovanni: Peter Mattei
Il Commendatore: Kwangchul Youn
Donna Anna: Anna Netrebko
Don Ottavio: Giuseppe Filianoti
Donna Elvira Barbara Frittoli
Leporello: Bryn Terfel
Zerlina: Anna Prohaska
Masetto: Štefan Kocán

Jedna hvězda větší než druhá. Snad ne tak úplně známá je Anna Prohaska, 28letá Rakušanka, kterou si šéf opery přivedl z Berlína a možná slovenský basista Štefan Kocán se skalpy všech velkých operních domů, který v březnu zpíval v Praze vodníka ke 110. výročí premiéry Dvořákovy Rusalky.

Představení bylo přenášeno do mnoha sálů po celém světě, v Praze a okolí se však žádný neobjevil. Naštěstí na YouTube jsou k nalezení nejen jednotlivé arie, ale i celé představení. 1. část zde, druhá zde.

Druhé představení se odehrálo v sobotu 10. prosince v Metropolitní opeře, byl to Gounodův Faust a byl přenášeno do ještě více sálů a zemí. Velmi volně podle J.W. Goetha zde místo čarodějnic vybuchne atomová bomba, Markétčin bratr se vrací nejspíš z první světové a Faust je atomový vědec. Naštěstí to je úplně jedno, protože jde jen o obal k nádherné hudbě, zvlášť když ji interpretují Jonas Kaufmann, Marina Poplavskaya a Rene Pape. A orchestr vede Janick Nezet-Seguine.

Ještě pár ukázek:

1. jednání - Kaufmann, Pape

Poplavskaya - Dieu, quel bijoux...Ah, je ris

3. jednání Poplavskaya, Kaufmann

Valpuržina noc

Salut, demeure chaste et pure

Church Scene - Pape & Poplavskaya

5. jednání závěrečná scéna

A konečně třetí byl Don Giovanni v pražském Stavovském divadle, který nebyl přenášen nikam. Divadlo je s předchozími nesrovnatelném velikostí i možnostmi. Jenže, jak říkají průvodci přenosů z Metropolitní: jděte do svých lokálních divadel. A já dodávám: nikde v biografu, televizi, ani na monitoru se vám nestane, že by tam byla před 224 roky premiéra této opery, a v hledišti seděl Giacomo Casanova. Ani to, že stařičká paní uvaděčka vám řekne: "Tady máte obsazení, a dneska zpívá náš pan Plachetka." A navíc, Adam Plachetka se s touto rolí ve Stavovském loučil. Inscenace už má před sebou jen 3 představení a nové nastudování s hvězdou Vídeňské opery počítat nemůže. Jak už jsem psal v souvislosti s Figarovo svatbou, přítomnost tohoto mimořádného zpěváka nějak povzbuzuje ostatní k nadprůměrným výkonům. Pan Mikoláš jako Leporello zpíval skoro od samého začátku, Kateřina Kněžínková jako Zerlina byla nejen ke koukání, ale i dobře zpívala, Pavla Vykopalová byla zcela spolehlivá dona Elvíra. A to, že silný hlas Maidy Hundeling jako Dony Anny je poněkud nezkrotný a Don Ottavio Jaroslava Březiny poněkud komický? To jsou detaily, které ta skvělá muzika skryje. Ale když si člověk vybaví ta 2 předcházející představení, říká si, jaké by to asi bylo, kdyby ve Stavovském byla ona diskutovaná stagiona, a oni tam vystupovali. A současně - kdo by to zaplatil? A bylo by to divadlo vůbec Národní, ve smyslu pro lidi, kteří nemají zbytečných 200 euro na lístek? A nebo také: mají národy, které prožraly svou budoucnost, nárok na Národní divadlo?