VENI CREATOR SPIRITUS
PŘIJĎ, TVŮRCE, DUCHU SVATÝ
Duchu Tvůrce, přijď, navštiv nás,
přijď do srdce všech věrných svých
a naplň je svou milostí,
vždyť ty sám jsi nás utvořil.
Ty se nazýváš Těšitel,
Bůh nejvyšší nám tebe dal,
tys pramen živý, lásky žár,
pomazání jsi duchovní.
Dárce darů jsi sedmera,
prst pravice jsi Otcovy,
ty jsi ten Otcem slíbený,
správně dáváš nám promlouvat.
V duši světlo nám rozžehni
a do srdce nám lásku vlej
a naše tělo ubohé
stále silou svou posiluj.
Nepřítele pryč odežeň
a ve světě svůj nastol mír,
nás cestou správnou vždycky veď,
ať nás mine vše škodlivé.
Boha Otce nás nauč znát,
dej vyznávat nám Ježíše
a tobě, Otci i Synu
vírou se vždy víc otvírat.
(český liturgický překlad)
--------------------
Přijď, Tvůrce, Duchu svatý, k nám,
a navštiv myslí našich chrám,
z výsosti nebes zavítej,
do duší nám svou milost vlej.
Tys Utěšitel právem zván,
tys dar, jenž Bohem věčným dán,
zdroj živý, láskyplný dech,
tys posvěcení myslí všech.
Tys sedmi darů studnice,
prst Otcovy jsi pravice,
tys Bohem přislíbený host,
ty dáváš ústům výmluvnost.
Rač světlo v mysli rozžehnout,
vlij do srdcí nám lásky proud,
našeho těla slabosti
zhoj silou svojí milosti.
Dál nepřítele zapuzuj
a duši pokoj uděluj,
ať vždycky pod vedením tvým
vyhnem se vlivům škodlivým.
Nauč nás Boha Otce znát
a Syna jeho milovat
a v tebe, Duchu svatý, zas
důvěřovati v každý čas. Amen.
(dle Vojtěcha Kodeta)
Johann Wolfgang Goethe Faust, 2. díl (závěr)
HORSKÉ ROKLE Hvozd, skála, poušť
Svatí poustevníci, rozděleni oddola vzhůru po stupních hor a rozloženi
v úkrytech mezi srázy
SBOR A OZVĚNA Stromoví chví se blíž,
balvan lpí tíž a tíž
v kořenů spleti, z níž
bor se pne výš a výš.
Proud a proud rozvodněn,
úkryt je v slujích jen.
Němí a laskaví
choulí se u nás lvi,
vzdávají místu čest,
láskou jež svato jest.
PATER ECSTATICUS, vznášeje se a snášeje se
Milostný žár těch pout!
Láska, jíž věčně žhnout!
V prsou strast syčící!
Božská slast mučící!
Šípy, vy zbodejte,
dřevce, mě zdolejte,
kyje, vy usmrťte,
blesky, mě rozdrťte!
Marnosti šálící
smyslů se zbýti chci,
na věky trvalá
lásky nechť záře plá!
PATER PROFUNDUS v spodní oblasti
Jak nad balvanů bezdnem zeje
zde u mých nohou bezdno skal,
jak strží sto se v třpytu leje,
by proud je, zpěněn, s sebou rval,
jak pne se kmen a neslábnoucí
je pud, jenž k výšinám jej zved
–
tak láskou, láskou všemohoucí
je tvořen a je držán svět. Kol mne je líté burácení,
jak tes by v základech se třás,
a přec jen, láskypln v svém hřmění,
ten příval vln se řítí v sráz;
i zúrodňující ty vody
i blesk, jenž dopad v běsnění,
by očistně tlouk do přírody
a jed i dusno vyssál z ní,
jsou posly lásky: hlásat letí,
co, věčně tvoříc, kol nás vlá.
I mou kéž hruď to světlo světí!
Můj duch v ní zmaten zamrzá,
jsa na bolestné smyslů lože
tam přikován jak řetězem.
Ó, myšlenky mi schláchol, Bože,
zář rozsvěť v toužném srdci mém!
PATER SERAPHICUS ve střední oblasti
Jitřní mráček, hle, tam pluje
chvějnou třásní jedlovou!
Tuším, co v tom obláčku je?
Mladí duchové to jsou.
SBOR BLAŽENÝCH PACHOLÁTEK Kamže, otče, je nám jíti?
Dobrý otče, kdože jsme?
My jsme blaženi, a žití
všem nám, všem tak libé je.
PATER SERAPHICUS Půlnočně vy narození,
poodhalen pud a um,
rodičům hned uloupeni,
zato zisk jste andělům.
Nablízku že milující,
cítíte, nuž pojďte jen!
Nikdo z vás, vy pacholíci,
418
pozemsky nebyl zatížen.
Z očí mých, jež oči země,
vaše nechť se dívají!
Vstupte do mne! Buďte ve mně!
Dívejte se po kraji!
Pojme je do sebe
Hle, zde stromy, hle, tu skály,
proud zde vodopádu je;
hřmí a překotně se valí,
strmý svah si zkracuje.
BLAŽENÁ PACHOLÁTKA z jeho nitra Ach, té mocné podívané!
chmurný je však pobyt ten.
Děs a hrůza tady vane.
Dobrý, vzácný, pusť nás ven!
PATER SERAPHICUS Každý z vás nechť vzhůru pluje,
aby v čistší okruh vrost;
věky věků oživuje
vše jen boží přítomnost.
Neb toť duchů posílení,
etherná kde volnost čirá:
Ve věčnou lásku zahledění
duchy k blahu rozevírá.
SBOR BLAŽENÝCH PACHOLÁTEK, krouže kolem nejvyšších
vrcholků Ruce si dejme,
radostný počněm rej,
veďme jej, pějme
posvátné city v něj.
Ponaučeni,
důvěru máme,
jej, nad nějž není,
že uhlídáme.
ANDĚLÉ, vznášejíce se ve vyšších oblastech a nesouce, co je na Faustovi
nesmrtelného Duchových světů vzácný člen
je vyrván z moci zlého:
Kdo spěje dál, vždy dále jen,
nám vykoupiti lze ho.
A blažila-li nadto jej
účastná láska shůry,
pak přijmou ho tím srdečněj
andělské svaté kůry.
MLADŠÍ ANDĚLÉ Silou růží z rukou světic,
kajícnic těch milujících,
naše vojsko, vzhůru letíc,
vojskem bylo vítězících:
Zde tu duši vyhráli jsme.
Prchli zlí, jak sypali jsme,
prchli ďábli, zasaženi;
místo pekel zatracení
lásky hrot jim vnikal v tělo,
ba to ostří také vjelo
do starého satanáše.
Triumf! Vítězství je naše.
ZRALEJŠÍ ANDĚLÉ Pozemský zbývá nést
nám ostatek žalný;
i z asbestu-li jest,
zůstal přec kalný.
Když duch tak dravých sil
se s živly spojí,
anděl by nestačil
ten život dvojí,
jenž srostl na jeden,
zas rozpoutati:
zná věčná láska jen
je od sebe rváti.
MLADŠÍ ANDĚLÉ Ve výškách v skalisku
mlžně to svítí,
hýbe se poblízku
duchové žití.
Mráčky se zjasňují:
čilý sbor spatřuji
blažených dětí;
bez pout a mimo hřích
ti v kruhu tam
výš smějí spěti
k oblastí strmějších
jaru a hrám.
Sdruž se v svých počátcích
s hochy, by cíle stih,
také on sám!
BLAŽENÁ PACHOLÁTKA V motýlí kukle jej
radostně vítáme;
svou jen tím bezpečněj
andělskost čekáme.
Spějte, ať, vláken prost,
volný se cítí!
Zkrásněl a povyrost
již svatostí žití.
DOCTOR MARIANUS v nejvyšší, nejčistotnější cele
Zde duch je povznesen,
zde volný mám rozhled,
jak vzlétá zástup žen,
by k nebesům povzlét.
Ta vprostřed, s věncem hvězd,
nádherně krásná,
královna nebe jest;
dí zář to jasná. Vznícen
Nejvyšší ty vládkyně!
V stanu nech mě zříti
azurné své svatyně
zázrak svého bytí!
Schval, co, přísně šeptajíc,
v mužné hrudi dme se,
co ji tvému taji vstříc,
svatě vzňatou, nese.
Nezdolně nám srdce žhnou,
žhnout
-li rozkazuješ;
žár se zmírní pojednou,
mír
-li podaruješ,
panno, vzore čistoty,
matko velebená,
vyvolená kněžno ty,
bohům rovnocenná.
Kol ní se splétá
rej obláčků lehkých,
to nárůdek vzlétá
kajícnic křehkých:
jí u nohou pijí
dech etherné rosy
a o milost prosí.
K tobě, které dáno jest
bez poskvrny býti,
smějí ty, jež snadno svést,
důvěřivě jíti.
Těla chtíč je zachvátil,
ochrany jim není;
sláby jsou: kdo dost má sil,
zlomit pouto chtění? Šikmá, hladká půda-li,
noha sklouzne v spěchu.
Vzkaz i pohled ošálí,
zmámí vůně dechu.
Mater Gloriosa krouží výšinami
SBOR KAJÍCNIC Ty ve výškách, paní,
se vznášející,
slyš naše lkání,
ty v slávě dlící,
ty orodující!
MAGNA PECCATRIX Při lásce, jež pokropila
tvému synu božské nohy,
jež naň pláč jak balzám lila,
přes škleb Farizeův mnohý;
při misce, z níž hojivě tak
oleje se vylévaly,
při vlasech, jež horlivě tak
svaté údy omývaly
MULIER SAMARITANA Při studnici, z níž kdys pilo
Abramovo stádo celé,
při vědru, jež občerstvilo
žíznícího Spasitele;
při tom čistém zdroji čirém,
jenž teď odtamtud se řine
a jenž tryskavě vším mírem
průzračný a věčný plyne
MARIA AEGYPTIACA Při posvátné hrobce temné,
v níž byl uložen náš Pán,
při paži, jež varovně mne
odstrčila od těch bran;
při poušti, kde já se z hříchů
přes čtyřicet kála let, při tom, co jsem v svatém tichu
v písek psala naposled
VŠECHNY TŘI Ty, jež k velkým hříšnicím se
v milostivé přízni skláníš,
ty, jež duším kajícím se
právo věčné spásy chráníš,
přej i této dobré ženě,
která, nevědouc, co dělá,
jednou jen se zapomněla,
odpuštění přiměřeně!
UNA POENITENTIUM, dříve zvaná Markétkou, tulíc se k nim
Svou líc, ach, líci,
ty orodující,
ty věčnem se skvící,
milostiplná, k mé slasti skloň!
Milován kdysi,
teď s čistšími rysy
vrací se on.
BLAŽENÁ, PACHOLÁTKA, blížíce se v kruhovém pohybu
Už mocně vyrůstá!
Oč je nás větší!
On štědře nám zas dá
vše, zač nám vděčí.
Nám záhy skončen den;
o to jsme chudší.
Však on je poučen,
nuž, ať nás učí!
JEDNA Z KAJÍCNIC, dříve zvaná Markétkou
Teď, ve sboru jsa vzácných duchů,
sám, obnoven, se sotva zná;
jak o žití má čerstvém tuchu,
těm svatým hned se podobá. Hle, pozemské se láme pouto,
již ze staré je schrány rván,
a etherické tvary jsou to,
jimiž, zas mlád, je odíván!
Svol, aby směl mým učněm býti,
neb oslepil ho nový den.
MATER GLORIOSA Do vyšších sfér spěj zakroužiti!
Za tebou vzlétne přiváben.
DOCTOR MARIANUS, leze na tváři ve zbožném vzývání
K zrakům spásy vzhlédněte,
kdož se v něze káte;
vděčnou mysl prodchnete
blahem sudby svaté.
Kéž, kdo dobrý, ctít ji zná,
sluhy, nás, kéž daří
panna, matka, královna,
bohyně svou září!
CHORUS MYSTICUS Příměrem pouhým je
pozemské dění;
co pomíjivé – zde
v skutek se mění;
co popsat není lze,
jsoucnem tu již;
za věčným ženstvím jsme neseni výš...
Žádné komentáře:
Okomentovat