Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

pátek 7. července 2006

Skončí to někdy?

Vítězství Hamásu ve volbách bylo sice nejspíš nutné, nikoli však šťastné. Zkorumpovanost lidí kolem Jásira Arafáta byla do nebe volající, o porážku si řekli. Hamás ovšem nelze mezinárodně uznat, protože jeho ústředním heslem je likvidace Izraele a jeho ozbrojené křídlo se o to snaží seč může. Celý spolek je tedy teroristickou organizací. Příjmy z mezinárodních zdrojů se tak ztenčily, není na výplatu úředníků a policie. Lidé z Hamásu a Fatáhu se vzájemně napadají a nikoli jen slovně. Izrael dál likviduje teroristy i na palestinském území, iránský prezident zpochybňuje holocaut a požaduje odstranění státu Izrael, Hamás obnovuje teroristické sebevražedné útoky, na území Izraele dopadají rakety z pásma Gazy. Jistá naděje se objevuje, když věznění Hamásovci navrhnou podmíněné uznání Izraele s obezličkou v podobě požadavku návratu Palestinců na území židovského státu. Když už to vypadá, že vládní větev Hamásu toto schválí, přichází dramatická zkratka. Vše vrcholí únosem mladého izraelského vojáka ze základny, kam se útočníci dostali tunelem pod hranicemi, a zabitím dalších dvou. Následuje invaze IDF do Gazy, odkud armáda před půldruha rokem odešla. Jsou zatýkáni poslanci a ministři blízcí k ozbrojenému křídlu Hamásu. Ten naopak požaduje propuštění všech palestinských žen a 1000 dalších vězňů z izraelských věznic. Předseda vlády tvrdí, že s tím nemá nic společného, stejně tak političtí vůdci Hamásu v Syrii. Egypt, placený USA coby smiřovatel, vysílá šéfa rozvědky k jednání. S kým ale jedná? Po týdnu se nic nezměnilo. Změní se něco vůbec?

Podle optimistického scénáře ano. Izrael odejde z Gazy a propustí i část vězňů, a vláda Hamásu nejen propustí izraelského vojáka, ale uzná i existenci Izraele. Bude to ale dlouhé a v každém okamžiku se může vše zvrtnout. Pesimistických scénářů je nepřeberně.

Jen tak na okraj si člověk říká. Proč vlastně Arabové nedokázali za téměř 60 let vybudovat víc než zkorumpovaný systém a tábory, zatímco Židé vytvořili hospodářsky úspěšný demokratický stát. Proč jim nepomohly bohaté ropné státy? Proč peníze přichází ze západu a arabské země sponzorují pouze teroristické akce. Proč se musí celý svět starat, když jejich vůdci pomoc z poloviny rozkradou, další část věnují na nákup zbraní a zbytek projí?