Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

sobota 29. února 2020

Beethovenské štace

V letošním roce má hudební svět možnost slavit 250. výročí narození jednoho z největších skladatelů vůbec, a to Ludwiga van Beethovena. Řekl jsem si, že když už pořád něco píši, stálo by za to sepsat si pro sebe jakousi studii o tomto mimořádném člověku, ale jde to pomaleji, než jsem doufal. A tak alespoň něco málo o 12 místech, která jsou s Beethovenem spojena, aby mi při plánování letošních cest neunikla. 

1 Bonn
2 Praha
3 Heiligenstadt
4 Theater an der Wien
5 Mölker Bastei
6 Palais Lobkowitz
7 Hradec nad Moravicí
8 Austrian Academy of Sciences
9 Baden
10 Mödling
11 Helenental
12 Wasserhof

1 Bonn

Město ležící na řece Rýn, kde to všechno začalo. Ludwig van Beethoven se zde narodil v prosinci 1770 otci Johannu van Beethoven a matce Marii Magdaléně Keverich v zadním traktu domu na dnešní Bonngasse. Pokřtěn byl 17. prosince. Otec byl zpěvákem u dvora kurfiřta knížete Maxmiliana Fridricha a v hlavní části domu žil další dvorní muzikant Johann Peter Salomon. Po čtyřech letech se rodina odstěhovala a později se tam vrátila. Dnes je v domě Beethovenovo muzeum, které bylo v loňském roce rekonstruováno a rozšířeno.


2 Praha

I když většinu svého dospělého života strávil Beethoven ve Vídni, pracovní závazky ho občas přivedly i jinam. V Praze pobýval v roce 1796 a ubytován byl v Lázeňské ulici číslo 11 na Malé Straně v hostinci U zlatého jednorožce, dnes Palác Beethoven. Iniciátorem cesty byl zřejmě kníže Karel Lichnovský, stejně jako o 7 let dříve podobné cesty Mozartovy.

palác Beethoven
autorem pamětní desky je Otakar Španiel 
 Bratrovi Johannovi Beethoven z Prahy píše, že se má dobře, jeho umění mu přináší přátele a uznání i peníze a zůstane několik týdnů. Během pobytu složil nejen několik komorních skladeb (mimo jiné koncertní arii Ah! perfido a několik skladeb pro mandolinu) dedikovaných osmnáctileté hraběnce Josephine de Clary, člence jednoho z předních šlechtických rodů nejen v Praze, ale celé habsburské říši. Při té příležitosti také navštívil známého pražského houslaře Edlingera, který sídlil v nedaleké Nerudově ulici v domě U tří housliček.


Do Prahy se Beethoven vrátil v roce 1798 na premiéru svého 1. klavírního koncertu, kde sám hrál klavírní part. A potřetí tudy cestoval v červenci 1812 do lázní Teplice, kde se setkal nejen se spisovatelem a básníkem Johannem Wolfgangem von Goethe.

3 Heiligenstadt

Poprvé Beethoven přijel do Vídně v roce 1787, aby se setkal s Mozartem. Ale vzhledem k onemocnění matky se musel urychleně vrátit. O šest let později přijel znovu a většinu života strávil ve městě a jeho okolí. Jedním z těchto míst je Heiligenstadt, dnes součást Vídně, kam lze dojet metrem. Poprvé zde pobýval v roce 1802, aby léčil svou nastupující hluchotu.

Beethovenovo heiligenstadtské muzeum, Probusgasse 6
Muzeum v Probusgasse je od roku 2017 největší beethovenovskou expozicí ve Vídni.

V roce 1802 zde vznikla 2. symfonie, premiérovaná v Theater an der Wien  Zde také ve stejném roce napsal ve stavu hluboké deprese Závěť, která však byla nalezena až po jeho smrti.

kopie závěti je vystavena v muzeu
Badatelé se nemohou shodnout na tom, zda skladatel pobýval v místě muzea nebo o kus dále, v hostinci a dnešním vinařství na Pfarrplatz 2. Pravda však je, že v hostinci bydlel krátce v roce 1817.


4 Theater an der Wien / Divadlo na Vídeňce

Beethoven ovšem ve Vídni žil na možná až 60 adresách. V roce 1802 ho ředitel nedávno vybudovaného divadla Na Vídeňce Emanuel Schikaneder ubytoval v bytové části objektu, snad proto, aby měl kontrolu nad prací na opeře Leonora a dalších skladbách.  Byl to týž Schikaneder, který napsal libreto pro Mozartovu operu Kouzelná flétna. 8. května 1803 zde měla premiéru 2. symfonie, 3, klavírní koncert a oratorium Kristus na Olivetské hoře. O dva roky později zde měla 7. dubna veřejnou premiéru symfonie č. 3 Eroica a 20. listopadu opera Leonora, proti vůli skladatelově přejmenovaná na Fidelio. A nakonec v roce 1808 zde poprvé zazněly 5. a 6. symfonie a fantazie pro klavír.

boční pohled na Theater an der Wien na počátku 19. století
Divadlo je dodnes v provozu, budova s bytem však již nestojí.

5 Mölker Bastei

Další Beethovenův kdysi byt, dnes muzeum lze najít nedaleko bývalé Skotské brány, dnes stejnojmenné stanice metra, a proti vídeňské univerzitě. Je ve čtvrtém patře nájemního domu postaveného koncem 18. století na zrušeném bastionu městského opevnění (proto adresa Mölker Bastei 8) a z oken je krásný výhled na střechy Vídně a Wienerwaldu.

Ve 4. patře je Beethovenův byt s expozicí.
A pozor, bez výtahu!!!
Beethoven zde žil v letech 1804-1808 a 1810-1814 a těšil se přízni majitele domu Johanna Baptisty Freiherr von Pasqualati. Během této doby zde vznikly 5., 7. a 8. symfonie a také byla dokončena opera Leonora/Fidelio. V muzeu, které je v bytě umístěno, je řada exponátů spojených s Beethovenem, včetně piana, u kterého skládal 5. symfonii.


6 Lobkovický palác ve Vídni

V době svého republikánského nadšení připsal Beethoven 3. symfonii Eroica Napoleonu Bonaparte. Když ten se nechal prohlásit císařem, Bonapart zmizel a skladatel symfonii připsal, možná za 400 dukátů, knížeti Lobkovicovi s právem na výlučné provozování po dobu šesti měsíců. Ve Vídni poprvé zazněla v prosinci 1804 právě v tomto sále (Ale vůbec poprvé v srpnu 1804 na lobkovickém zámku Jezeří v severních Čechách, poté na dalším lobkovickém zámku v Roudnici a teprve pak ve Vídni). Protože však šlo o soukromé akce, za den skutečné premiéry se počítá 7. duben 1805, kdy byla poprvé hrána pro veřejnost - viz Theater an der Wien.


Slovo "eroica" se však objevilo až v roce 1806, kdy symfonie vyšla tiskem. Název zněl "Sinfonia eroica composta per festeggiare il sovveniere di un grand uomo", v překladu „Hrdinská symfonie zkomponovaná na počest velkého člověka“. Odtud se vžil název Eroica a dále sál Eroica. A cestou z centra do Heiligenstadtu můžete na Döblinger Hauptstrasse narazit na Eroica House, kde Beethoven trávil léto 1803 a pracoval ne Eroice.

Eroica Saal

7 Hradec nad Moravicí

Jedním z hlavních Beethovenových mecenášů po definitivním přesídlení do Vídně byl kníže Karel Lichnovský. Beethoven v jeho vídeňském domě několik let bydlel a navíc dlouhodobě pobíral apanáž. Rodině patřil rovněž zámek v Hradci nad Moravicí nedaleko slezské Opavy, kam byl Beethoven v roce 1806 pozván.

zámek v Hradci nad Moravicí
"Beethovenův" pokoj
busta v zámeckém parku
 Pobýval tam od července a někdy v říjnu se vrátil domů. Došlo k tomu po roztržce s pánem domu, který pozval francouzské důstojníky, kterých byl kraj plný, snad v naději, že tím zabrání rabování na svém panství. Při té příležitosti požádal skladatele o to, aby zahrál Appassionatu, a protože ten odmítl, došlo k potyčce, po které Beethoven v noci a za deště odešel. Tím přišel o přítele a mecenáše, který ho 13 let podporoval. Zůstaly mu jen nástroje, které kníže zakoupil pro chlapecký kvartet.

Podruhé přijel Beethoven do Hradce pravděpodobně 24. září 1811, aby se účastnil premiéry své Mše C dur dne 28. září v Opavě. Na zámku se zdržel pouze 5 dnů a odejel do Vídně, aby se zúčastnil oslav svého žáka arcivévody Rudolfa. Podstatné však je, že kníže onen starý konflikt odsunul a byl ochoten Beethovena znovu podporovat. Což pomohlo jen zčásti, neboť za 3 roky zemřel. 

8 Rakouská akademie věd

Historická budova Rakouská akademie věd se nachází nedaleko Stephansplatz v budově postavené v letech 1753-1755 pro potřeby vídeňské univerzity, která v této oblasti působila od středověku. Uvnitř této instituce lze najít další důležité beethovenovské místo. Koncertní sál, který v jeho době náležel k nejprestižnějším vídeňským scénám, byl 8. prosince 1813 svědkem premiéry 7. symfonie a skladby Wellingtonovo vítězství oslavující úspěchy spojenců v boji s Napoleonovou armádou. Koncert byl součástí charity ve prospěch vojáků zraněných v říjnové bitvě u Hanau.

slavnostní sál Rakouské akademie věd

9 Baden

Nijak zvlášť pevné Beethovenovo zdraví přivádělo skladatele do různých lázní. Vedle zmíněného Heiligenstadtu nebo lázní v západních Čechách to byl především Baden, který leží asi 30 km jihozápadně od Vídně. V letech 1807-1825 tam strávil mnoho prázdninových měsíců a dodnes zůstala zachována řada domů, kde tehdy žil. Jedním z nejznámějších je dům Rathausgasse 10, kde pracoval na 9. symfonii a kde je dnes malé muzeum. 

Beethovenhaus Baden

10 Mödling

Modling leží pár kilometrů jižně od Vídně, ale je dnes okresním městem s asi 20 000 obyvatel a Beethoven v něm bydlel v letních měsících 1818 a 1819 ("Hafnerhaus") jakož i 1920 ("Christhof"). V té době pracoval na skladbách Missa Solemnis, 9. symfonie, klavírní sonáta č. 29 a Diabelliho variace. V roce 1819 údajně složil 11 tzv. Mödlingských tanců pro šraml, který hrál v hostinci U dvou havranů, kam docházel. Do Hafnerhaus jsou dnes turisté lákáni na pamětní pokoje.

Hafnerhaus Modling

11 Helenental

Seznam Beethovenských poutních míst zakončíme něčím méně radostným. Jak lze očekávat u romanticky orientovaného skladatele, jenž do „pastorální“ symfonie přenesl své city k přírodě, Beethoven měl rád procházky po venkovských oblastech v okolí Vídeň. Jedním z těchto míst bylo Helenentalské údolí poblíž Baden, kde „Beethovenova cesta“ připomíná jeho dobu. Ostatně podobná cesta je i v Heiligenstadtu.


Nesmrtelný mistr tónů pobýval v letech 1826 a 1826
často u této skály
Bohužel tato oblast byla údajně také místem, kde se Beethovenův 20letý synovec Karl pokusil v červenci roku 1826 o demonstrativní sebevraždu. Přestože měl dvě pistole, jednou minul a střela z druhé ho pouze zranila. Nicméně dosáhl svého a zoufalý strýc - poručník souhlasil s tím, aby tento neschopný střelec opustil studia a stal se vojákem.

Helenental s troskami hradu Rauhenstein ve 20. letech 19. století
To romantické místo je snad prokleté. O pár kilometrů dál a 63 roků později zastřelil v Mayerlingu ženatý korunní princ Rudolf svou mladičkou a již těhotnou milenku a posléze i sebe (Říká jedna z verzí tragédie císařské rodiny)


12 Zámek Wasserhof

Schloss Wasserhof v Gneixendorfu leží asi 80 km východně od Vídně a v roce 1819 ho koupil Beethovenův nejmladší bratr Johann.

Wasserhof koupil v roce 2007 vídeňský architekt  Ernst Linsberger
a v letech 2011-2015 ho rozsáhle restauroval.
Ten přišel za Ludwigem do Vídně v roce 1895 a působil zde jako lékárenský asistent do roku 1808, kdy si pořídil vlastní lékárnu v Linci. Snad za finanční podpory od Ludwiga. I když badatelé hledají signály jejich vzájemné nevraživosti, zdá se, že skutečnost nebyla tak dramatická. Bratři byli v kontaktu i přesto, že se Ludwig snažil zabránit Johannovu "nerovnému" sňatku, ten mu pomáhal v problémech se synovcem Karlem. Když po zmíněném pokusu o sebevraždu dal Ludwig souhlas s tím, aby se Karl přihlásil do armády, byli oba od konce září do počátku prosince hosty na Wasserhofu (za 4 zlaté/den). Akorát není vědcům úplně jasné, zda přímo na zámku nebo v přilehlém domě č. 19. Jeho majitelé to však neřeší a zřídili si Beethovenovo muzeum. Ludwig, zde dokončil kvartet op. 135 a upravoval kvartet op. 130.

pamětní deska na zámecké zdi
Karl poté narukoval jako kadet k pěšímu pluku v Jihlavě, zatímco Ludwig se vrátil do Vídně a Wasserhof tak byla jeho poslední štace. Zemřel 26. března 1827.






středa 19. února 2020

Kate 40

Existuje asi tak deset světově známých mezzosopránistek, mezi které patří například Američanky Joyce DiDonato a Isabel Leonard, Lotyška Elina Garanča či Italka Cecilia Bartoli. Podle mne k nim náleží i další Američanka Kate Lindsay.


Ta se narodila v roce 1980 v Richmondu, Virginia. Otec byl presbyteriánský duchovní a rodina jednak neměla příliš zbytečných peněz, jednak nijak zvlášť neholdovala muzice, i když Kate zpívala v místním sboru. A přitahoval ji spíš sport a to až tak, že trénovala a hrála v místním fotbalovém oddíle vedle svého staršího bratra. Naštěstí měla zájem i o hudbu a tou se zabývala víc, když utrpěla sportovní zranění ve 13 a znovu v 15 letech a nedostatek pohybu ji přiblížil k hudbě. V těch patnácti ji spolužačka přivedla ke své učitelce hudby a ta ji začala učit zpívat, i když zpočátku bylo Kate trochu trapné, že na hodiny chodí upocená a páchnoucí z tréninku. Nakonec hudbu zvítězila a Kate ji s vyznamenáním vystudovala na místní Indiana University. V roce 2001 také strávila podzimní semestr studiem ve Vídni, zprostředkovaným IES Abroad, plným jménem The Institute for the International Education of Students. S Vídní spojená vzpomínka na ohromující vlnu rakouské solidarity po teroristických útocích 11. září je u ní dodnes velice silná.

S titulem bakalář hudby z Indiana University byla v roce 2004 přijata do Lindemann Young Artist Development Program v rámci Metropolitní opery, kde strávila tři roky. Během prvních dvou let studia ,,, zpívala malé role v Massenetově Manon, ve Verdiho Don Carlo a v Kouzelné flétně.

V posledním roce studia, tedy 2007, zpívá v Metropolitní opeře role Cherubína ve Figarově svatbě a Stéphana v Roméo et Juliette.

Kate Lindsay a Anna Harthenos - Figarova svatba, MET 2007
Zajímavé je, že v Romeovi a Julii alternovala v malé roli s velkou árií Stephana s téměř stejně starou Isabel Leonard, která dnes patří mezi nejzářivější hvězdy newyorského divadla. A v témže roce rovněž posbírala několik významných ocenění a grantů.

V roce 2008 vystupuje poprvé v Evropě a to jako Cherubín v Opera de Lille

V roce 2009 zpívá v Metropolitní kuchtíka v Rusalce, menší role ve Zlatu Rýna a Soumraku bohů a v Hoffmannových povídkách Můzu a Niclausse. V Santa Fe Opera pak Zerlinu v Don Giovanni.

Kate Lindsey (Můza) a Joseph Calleja (Hoffmann)
Následující rok 2010 zpívá opět v Santa Fé a poprvé také v Seattle Opera (Daron Hagen: Amelia, světová premiéra). V Německu debutuje v Bavorské státní opeře Cherubínem ve Figarově svatbě

V roce 2011 zpívala v Metropolitní opeře Můzu a Niclausse ve Straussově Hoffmanových povídkách a v pařížském Théatre des Champs Elysées Idamanta (Mozart: Idomeneo) a v srpnu se vdala a odstěhovala se do Seatllu. Manžela optika nedotčeného operou potkala kdesi při běháni krajinou. Hned v září se pak vrací do Lille zpívat Cherubína. Na podzim ještě v Metropolitní zpívá v  Hänsel und Gretel a na západním pobřeží Rosinu (Lazebník sevillský) v Seattlu a Zerlinu (Don Giovanni) v Los Angeles.

V londýnské Royal Opera House debutovala v roce  2012 jako Zerlina a zdá se, že se jí to stalo osudným. Hned v následujícím roce 2013 se do Londýna stěhuje, později se vdává za britského filmaře Olly Lamberta.

Během roku 2012 zpívá též Annia v La clemenza di Tito v Metropolitní opeře a tamtéž Siebela ve Faustovi.

V roce 2013 sice zpívala v rodném městě s Richmondskými symfoniky v koncertu „Večer s Kate Lindsey,“ především však poprvé vystoupila jako Angelina v La Cenerentola a to v Los Angeles Opera a jako Skladatel ve Straussově Ariadně na Naxu na operním festivalu v Glyndebourne.

Rok 2014 se vyznačuje plnou orientací na evropské scény. V Bavorské státní opeře zpívá Niclausse, Rosinu a Cherubina, ve Vídeňské státní opeře Skladatele a Sexta (La Clemenza di Tito) v Théâtre des Champs Elysées. Na skok se vrací do Seattlu k Niclaussovi.

Do Metropolitní opery se vrací ještě v roce 2015, kde tvoří jako Zerlina pár s Masettou debutujícího Adama Plachetky a zpívá tam opět v Hoffmannových povídkách. V srpnu následuje Dido v koncertním provedení Purcellovy opery Dido and Aeneas v rámci Salzburger Festspiele, dále Cherubín v Royal Opera House, Hänsel v Hänsel und Gretel (Dutch National Opera). Ve Spojených státech vystupuje již počtvrté a naposled v Seattlu, tentokrát jako Skladatel v Ariadně na Naxu. Dvakrát zde byla vyhlášena umělcem roku.

Můza, Seattle 2015
2016: Nicklauss/The Muse a Lazuli (Emmanuel Chabrier: L'étoile) v Royal Opera House, Sextus v La clemenza di Tito na scéně Théâtre des Champs-Élysées a především poprvé Festival v Aix-en-Provence. Role Dorabelly ve svérázné inscenaci Mozartovy opery Cosi van tutte, odehrávající se v sídle posádky italských vojáků v Mussolinim okupované Eritrei koncem 30. let minulého století, znamenala veliký úspěch nejen pro nadstandardně erotické ladění inscenace.


Rok 2017 byl zvláště plodný. V několika evropských městech včetně Prahy zpívala výběr z písní Chants d'Auvergne Josepha Cantelouba. V Praze byla již podruhé, ale publikum bylo zřejmě naladěno na něco efektnějšího.

V květnu vyšlo  CD s písněmi Bertolda Brechta a několika dalších emigrantů (Zemlinsky, Alma Mahler, Korngold) nazvané Thousand Miles, kde na klavír hrál francouzský jazzový pianista Baptiste Trotignan.


V září hrála a zpívala v pařížské Opera Comique Mirandu (podle Williama Shakespeara a Henri Purcella) a uprostřed intenzivní práce se jí v listopadu narodil syn.

Po několikaměsíční pauze zpívá v březnu 2018 koncertně provedeného Händelova Ariodanta spolu s  Les Arts Florissants a pod taktovkou Williama Christie. Pokračuje v květnu v Glyndebourne Octaviánem (Růžový kavalír) a v letním Salcburku se vrací do samotných počátků opery Neronem v Claudio Monteverdi: L’incoronazione di Poppea, kde Poppeu zpívala Sonya Yoncheva a dirigoval William Christie.


Na podzim přijela i s ani ne ročním synem do Spojených států, kde v říjnu a listopadu absolvovala menší turné s Thousand Miles a na závěr zpívá ve Washington Concert Opera zpívá Sapho Charlese Gounoda.

V roce 2019 zpívá v koncertním provedení některých rolí jako Berliozova Faustova prokletí v Paříži a Ariadny na Naxu v Clevelandu.

V březnu 2019 Ariadne Auf Naxos jako skladatel v kompletním provedení v Théâtre Des Champs-Elysées, Paris a v dubnu Mirandu v Caen a Bordeaux. V létě 2019 v Glyndebourne v Massenetově Cendrillon jako Princ vedle Danielle de Niese jako Angeliny. A takhle to viděla kamera jejího manžela.

V říjnu 2019 zpívala ve Vídeňské státní opeře Skladatele v Ariadně na Naxu a v prosinci tamtéž hlavní roli ve světové premiéře opery Orlando Olgy Neuwirth podle románu Virginie Woolfové z roku 1928.

Koncem ledna 2020 přichází do prodeje album Arianna. Jsou to tři tváře zklamané lásky v hudbě skladatelů 18. století. Ve spolupráci s Jonathanem Cohenem a jeho vynikajícím souborem Arcangelo natočila tři kantáty o Ariadně, opuštěné na ostrově Naxos poté, co pomohla Theseovi zabít Mínotaura tím, že mu dala vlákno, pomocí kterého našel cestu labyrintem. Ebra d'amor fuggia (1707) Alessandra Scarlattiho pojednává o Ariadnině „láskou opilém“ letu vedle Thesea a svou něhu vyjadřuje v árii „Pur ti stringo“. Ve stejném roce složil mladý Händel svou kantátu Ah crudel, nel pianto mio, tentokrát s anonymním opuštěným milencem. Konečně v roce 1789 se k Ariadně obrátil kantátou Arianna a Naxos také Joseph Haydn.


A konečně 17. února se po pěti letech vrací do Metropolitní opery jako Neron v Händelově Agrippině po boku Joyce DiDonato a Brendy Rae.

A to jsem představil jen možná neúplný výčet operních inscenací, ve kterých Kate Lindsay za 14 let své kariéry zpívala. Následovat by mohly koncerty, recitály, mše, kantáty atd. Na Lindsey je vidět soustředěné úsilí a neokázalost, rysy jakoby příznačné pro člověka vyrůstajícího v protestantském prostředí. Prostý smrtelník si sotva dovede představit na jedné straně míru talentu takových lidí a na druhé straně množství práce a pravděpodobně i odříkání, které musí k onomu talentu připojit, aby dosáhli takového spektakulárního výsledku. Ale k tomu se samozřejmě mohou propracovat i lidé, kteří nejsou zcela stejného zrna. Právě při porovnání zmíněné Isabel Leonard a Kate Lindsay jsou vidět rozdílné podmínky, ze kterých vyšly i cesty, kterými se ubíraly a přesto obě dospěly ve svém oboru na vrchol. Je to obdivuhodné a radostné stejně jako jejich zpěv.







úterý 18. února 2020

Zní to jako sen

Narazil jsem na poznámku ze 17. listopadu 2002, tedy z doby, kdy prezidentem byl Václav Havel a předsedou ODS Václav Klaus:

V Praze dnes slavnostně zasedala sněmovna, kde promlouvali prezident a předsedové partají, včetně komunisty Grebeníčka. Nad jeho zvrácenostmi se pozastavili pouze Havel a ODS, kteří sál opustili, když spustil. Aspoň, že mu ostatní netleskali. A zatímco předseda ten svůj jed balil do kulatých vět, mladá krev bez skrupulí povykovala z balkonu pražské bolševické rezidence: "Kapitalismus - bída a hnus." Nakonec si navlékli na hlavu masky a pod ochranou demokratické policie odtáhli.


No a ten deviant vykládal, že po roce 1989 se nejen propadá ekonomika země, ale naše tradičně mírumilovná země se dala na militaristickou dráhu v NATO. Ovšem je to právě ta jeho partaj, která řve jak protržená a volá po demokracii, když se "ubližuje" zločincům a la Miloševič, Saddám, Kim či Lukašenko. A která miluje Castra. A tyhle všechny nechává klidnými 60 mrtvol zohavených Saddámovými následovníky nebo rozčtvrcená Evropanka, ale kvůli jednomu zastřelenému - údajně civilistovi - podávají žalobu do rukou Kofi Annana osobně. Fuj.

A dnes, 18. února 2020 měl jiný předseda této partaje z titulu funkce místopředsedy sněmovny předávat panu Křečkovi pověření k výkonu funkce ombudsmana. Když mu v tom zabránil jeho vlastní organismus, přešel tento akt na další exotický exemplář Okamuru.

Zní to jako sen, kam se od té doby vypracovali přesto, že ve volbách 2002 získali 18,5 % hlasů, zatímco po 15 letech v roce 2017 pouhých 7,8 % hlasů.

Čas spravedlivě prchá

Toto je dnes


a toto bylo před 14 lety na chalupě




Liberecká Liška

V posledních letech jsem viděl podobu, kterou Janáčkově opeře Liška Bystrouška dali Ondřej Havelka v Národním divadle pražském a Jiří Heřman v brněnském. Obě pojetí byla zajímavá, poetičtější rozhodně ta Havelkova, zatímco Heřmanova byla sofistikovanější a programově "brněnská." Nyní liberecká opera zapojila svou dvorní dramaturgyni a režisérku Lindu Keprtovou, aby přivedla na jeviště svou představu o této opeře.

A lze říci, že překypuje nápady, což by bylo a vlastně je skvělé, kdyby občas ony nápady nešly na úkor srozumitelnosti. Bezpochyby po kratším či delším přemýšlení, třeba až doma, tam ony spojnice lze nalézt, je však otázka, zda by neměly být zřejmé automaticky, hned a spíš návštěvníkovi pomoci než ho znejisťovat. Uniká mi třeba, proč do sebe pánové lili neustále pivo a Rechtor musel být dokonce notorický alkoholik. A také se na scéně neustále hulilo. Je zřejmé, že režie akcentuje lidskou paralelu zvířecího chování a dokonce přímo Janáčkovu (busty), republiky (prapory) i světa (když liška čte Orwellovu Farmu zvířat).



Pro intelektuály byla bonbónkem elegantní výměna bust Janáčka za Nejedlého. Ty vlastnili Jezevec, resp. Bystrouška a ta si tu svou nastěhovala do nory, ze které jezevce vystrnadila. Reaguje tak zřejmě na pohled Nejedlého na skladatele koncentrovaný ve slovech "primitiv může vytvořit manýru, ale ne styl."

Na druhou stranu většina druhé části byla naprosto skvělá díky výkonu představitelek Bystroušky a Zlatohřívka. Vénosová kromě zpěvu i svou nezkrotnou liščí vitalitou a Vomáčková opět kromě zpěvu chlapáckými gesty, aniž by jedno či druhé působilo trapně. Ale výborná byla i celá režijní koncepce těchto silně působivých lidsko-zvířecích scén.

Pro libereckou operu je štěstím existence dětského souboru, který dodává nejen mladé zpěváčky, ale  vyšli z něj i někteří sólisté. A zakladatel souboru Milan Uherek působil jako sbormistr a dirigent divadla. 

Pokud jde o orchestr, hudba byla dobrá, i když lze slyšet bezpochyby lepšího Janáčka. Fakt, že muzikanti cítili potřebu cvičit v orchestřišti naplno minimálně čtvrt hodiny před začátkem a zaplňovali tak divadlo nesourodými zvuky, také o něčem svědčí.

zleva: Harašta, Rechtor, Bystrouška, Revírník, Lišák,   
Přes jisté výhrady doporučuji do Liberce zajet, inscenace v oblastních divadlech mají svůj půvab, mimo jiné proto, že nepůsobí faktor povinné úcty ke "zlaté kapličce" a jsou tam skvělí zpěváci a spousta dalších lidí, kteří divadlo dělají. A i když liberecká Bystrouška v mnohém třeba není dotažená, nabízí další stranu onoho hudebního i narativního drahokamu, jakým tato opera je.


Divadlo F.X. Šaldy Liberec
neděle, 16. února 2020

Leoš Janáček
Příhody lišky Bystroušky
Libreto: Leoš Janáček podle předlohy Rudolfa Těsnohlídka
.
INSCENAČNÍ TÝM
Hudební nastudování, dirigent: Martin Doubravský
Režie: Linda Keprtová
Scéna: Michal Syrový
Kostýmy: Tomáš Kypta
Choreografie: Ladislava Košíková
Dramaturgie: Vojtěch Babka
Sbormistr: Anna Novotná-Pešková

OSOBY A OBSAZENÍ
Liška Bystrouška: LÍVIA OBRUČNÍK VÉNOSOVÁ
Lišák Zlatohřbítek: ALŽBĚTA VOMÁČKOVÁ
Revírník: PAVEL VANČURA
Rechtor/Komár: DUŠAN RŮŽIČKA
Farář/Jezevec: JOSEF KOVAČIČ
Revírníková: BARBORA RAJNIŠOVÁ KMENTOVÁ
Pásek: SERGEY KOSTOV
Pásková/Datel: BLANKA ČERNÁ
Lapák: PETRA VONDROVÁ
Harašta: CSABA KOTLÁR
Kohout/Sova: VĚRA POLÁCHOVÁ
Chocholka: RADKA ČERNÍKOVÁ
Sojka: RADKA ČERNÍKOVÁ
Snacha: ANNA NOVOTNÁ - PEŠKOVÁ
Syn: MARIAN MIČJAR








pátek 14. února 2020

Opery měsíce března

Měsíčník Opera představuje výběr nejzajímavějších operních premiér ve světě v březnu 2020. Ze 14 inscenací jsou to dvakrát Salome a Fidelio a čtyřikrát opery českých skladatelů, z nichž Řecké pašije v Hanoveru režíruje Barbora Horáková, nositelka prestižního britského ocenění International Opera Award 2018 v kategorii Objev roku. (Letos je v kategorii "Mladá zpěvačka" nominována Zuzana Marková.) Do Metropolitní se po několikaleté přestávce vrací Valery Gergiev. Kdybych však mohl  vybrat  pouze jedno představení, volil bych Jenůfu v Lodýně.

1. března      Frankfurt, Opernhaus
Barrie Kosky je režisérem nové inscenace Salome s Ambur Braid a Christopherem Maltmanem, diriguje Joana Mallwitz

1. března      Londýn, Royal Opera House    
Lise Davidsen a Jonas Kaufmann zpívají hlavní postavy a Antonio Pappano diriguje v nové inscenaci Fidelia ražiséra Tobiase Kratzera. Norská sopránistka Lise Davidsen, která se představila v galavečeru Státní opery 5. ledna mimo jiné ve finále Fidelia, byla nominována jako zpěvačka roku na cenu Opera 2020.

1. března      Curych, Opernhaus
Robert Carsen režíruje a Fabio Luisi diriguje novou Arabellu s Julií Kleiter a Josefem Wagnerem

2. března      New York, Metropolitan Opera
François Girard diriguje novo inscenaci Létající Holanďan s Evgeny Nikitinem, Anjou Kampe a Franz-JosefemSeligem, diriguje Valery Gergiev. Původně ohlášený Bryn Terfel svou účast pro zranění zrušil. Dne 14. března se uskuteční přímý přenos v rámci Live in HD.

8. března      Milan, La Scala
Riccardo Chailly diriguje novou inscenaci Salome, jejímž režisérem je Damiano Michieletto a v hlavních rolích vystoupí Malin Byström a Michael Volle

8. března      Mnichov, Staatsoper
Diana Damrau, Charles Castronovo, Igor Golovatenko a Mika Kares budou zpívat v nové inscenaci Verdiho I masnadieri (Bandité); diriguje Michele Mariotti, režie Johannes Erath

13. března    Liège, Opéra
Nino Machaidze a René Barbera se představí v nové inscenaci La sonnambula, diriguje Speranza Scappucci a režie Jaco van Dormael

14. března    Lyon, Opéra
Nové nastudování Schrekerovy opery Irrelohe se Stephanem Rügamerem, Deirdre Angenent a Julian Orlishausenem v režii Davida Bösche diriguje Bernhard Kontarsky
režii
16. března    Vídeň, Theater an der Wien
Manfred Honeck diriguje novou inscenaci Fidelia v režii Christopha Waltze s Nicole Chevalier a Erikem Cutlerem

21. března   Hanover, Staatstheater
Barbora Horáková režíruje  Řecké pašije s Magnus Vigilius a Barno Ismatullaeva, diriguje Valtteri Rauhalammi

24. března    London, Royal Opera House
Nová inscenace Clause Gutha představí Jenůfu s Asmik Grigorian, Karitou Mattila, Pavlem Černochem a Allanem Claytoemn, diriguje Vladimir Jurowski

25. března    Rome, Teatro Costanzi
Ai Weiwei režíruje nové nastudování Turandot s Annou Pirozzi, Gregory Kunde a Franceskou Dotto, diriguje Alejo Pérez

28. března    London, Coliseum
Tatjana Gürbaca ve svém britském debutu režíruje Rusalku s Corinne Winters a Davidem Butt Philipem, diriguje Antony Hermus

29. března    Berlin, Komische Oper
Divadlo představí novou inscenaci Weinbergerova Švandy dudáka s Danielem Schmutzhardem a Sarou Jakubiak; dirigent Ainārs Rubiķis, režie Andreas Homoki.


neděle 9. února 2020

Mezi Metropolitní a Rudolfinem

Program abonentních řad České filharmonie pokračoval ve čtvrtek 7. února 2020 koncertem, který dirigoval americký dirigent David Robertson. Tento zkušený a respektovaný muzikant (nar. 1958) se narodil v Kalifornii, v Londýně studoval na Royal Academy of Music, krátce dirigoval Jerusalem Symphony Orchestra, později působil ve Francii jako hudební ředitel Ensemble Intercontemporain a Orchestre National de Lyon. V letech 2015-2018 vedl St. Louis Symphony Orchestra. Navíc byl hlavním hostujícím dirigentem BBC Symphony Orchestra (2005-2012) a hlavním hostujícím dirigentem (2003-2014) a posléze šéfdirigentem Sydney Symphony Orchestra (2014-2019). Od roku 2018 vyučuje také pokročilé dirigování na Julliard School. K tomu se druží ještě práce v Metropolitan Opera. Nastudoval zde mimo jiné Věc Makropulos (1996), Two Boys (2013), Death of Klinghoffer (2014) a vloni Porgy a Bess, kterou bylo možno vidět i s ním v sobotu 1. února v přímém přenosu. A ve čtvrtek dirigoval podruhé v Rudolfinu, debutoval zde před třemi roky symfonií Turangalîla od Oliviera Messiaena. Další dva koncerty se konaly v pátek a v sobotu, příští středu se vrací k dirigentskému pultu v Metropolitní.

Zdánlivě nesrozumitelná stavba programu měla svou logiku. Pan Robertson je známý jako dirigent současné hudby a v roce 2019 byla na ARIA Award nominována jeho nahrávka "The Desert Music" Steve Reicha (nar. 1936). Odtud "Music for Ensamble and Orchestra" od téhož skladatele jako starter. Mezi Robertsonovy oblíbené skladatele patří Béla Bartók, což vysvětluje zařazení jeho Koncertu pro violu a orchestr. A konečně máme Beethovenův rok, takže jeho 1. symfonie.

Orchestr nehrál v úplně nejsilnější sestavě, u prvního pultu primů seděla Olga Šroubková a violoncella vedl Ivan Vokáč, čímž nechci říct, že nehráli dobře. Spíš šlo o to, že minimalistická hudba Steva Reicha je nezvyklá a sotva nadchne, i když není zcela atonální a bez půvabu. V programu se píše, že "tato kompoziční technika ve své vzorové podobě z hlediska melodického, rytmického i harmonického využívá minima výrazových prostředků, má takřka neměnný pulzující rytmus a dlouho opakuje jeden jediný motiv." Je to přesná charakteristika, ale čtvrthodina se dá vydržet. Navíc má skladba zajímavou formu concerta grosso s mnoha sólovými nástroji včetně dvojice klavírů a vibrafonu.

Bartókův koncert je jedna z jeho posledních skladeb, na které pracoval ještě krátce před smrtí ve Spojených státech. Do konce dotáhl jen torzo, z několika pokusů o dokončení je nejhranější verze, kterou vytvořil jeho syn Pétera Bartók. Mohu říct, že třetí klavírní koncert, který pocházel z téhož období, ale skladatel na něm pracoval ještě těsně před smrtí a dokončil ho téměř celý, a zazněl v provedení České filharmonie (Hrůša, Anderszewski) o týden dříve, byla šťastnější volba. Uznávaný francouzský violista Antoine Tamestit však hrál nadšeně a částečné standing ovation bezpochyby patřily jemu, protože podání třetí věty, které bylo spíš animato než allegretto a možná ještě rychlejší, bylo mistrné.

Antoine Temestit a David Robertson
Poslední skladba večera byla, alespoň pro mne, vrcholným čísle programu. První symfonie třicetiletého Beethovena byla silně ovlivněna Mozartovým klasicismem, avšak ve třetí větě již zazněl budoucí velmistr symfonií a jeho naléhavá hudba. Takže ten, kdo čekal velkolepého, burcujícího nebo i rozezpívaného Beethovena si na své nepřišel, ale přesto slyšel nádhernou a na úrovni podanou muziku.

Dirigent Robertson je zběhlý a sympatický, s orchestrem dokáže naladit vztah a dostat z něj to nejlepší, ale trochu mi chyběla charismatická aureola. Když byl po Beethovenovi potleskem vyvolán potřetí, naznačil, že už toho má po krk a jde se pít a koncert skončil.

sobota 8. února 2020

Mnoho psů, zajícova smrt

Stává se, že politický zánik státní moci je způsoben příliš velkým počtem nepřátel.

Když Japonsko zaútočilo na Pearl Harbor, byl Hitler rozradostněn. Zdůvodnil si to nadějí, že Japonsko jako jeho spojenec zaútočí na Sovětský svaz z východu, čímž Sověti přijdou o divize nezbytné k obraně Moskvy před Wehrmachtem. Šeredně se mýlil. Vtažením USA do 2. světové války Japonci nastoupili cestu, která vedla k Hitlerovu zániku. Jednalo se o příliš mnoho nepřátel.

Když Islámský stát (ISIS) vyhrožoval, že poté co obsadí Mosul, dobude Bagdád, odborníci se zabývali úvahami o tom, zda by mohlo dojít k opakování vzestupu arabské říše v sedmém století. Možná by k tomu došlo, kdyby ISIS nezačal zabíjet Američany a státní příslušníky dalších spojenců v Iráku a přitahovat čečenské islámské bojovníky. Američané a jejich spojenci začali útočit na základny ISIS a jeho bojovníky a později je následovalo Putinovo ​​letectvo. Chalifát nežil ani tak dlouho, aby stačil litovat své pošetilosti.

Prezident Izraele David Ben-Gurion naopak nebezpečí mnoha nepřátel pochopil. V roce 1949, ke konci války za nezávislost, přemohly Izraelské obranné síly (IDF) v operaci Chorev egyptské síly na Sinaji. Ale Egypt měl obranný pakt s Británií, která by byla pro IDF příliš velkým soustem. Ben-Gurion proto ke zděšení a vzteku velitele Yigala Allona nařídil stažení izraelských sil.

Umění výběru nepřátel, a co je ještě důležitější, minimalizace jejich počtu pomohly v historii rozhodnout o tom, kteří vůdci byli úspěšní a kteří nikoli.


Fotografie Amira Ali Hajizadeh, velitele letectva Revolučních gard, obklopeného ze všech stran vlajkami Íránu a íránských proxy milicí ukazuje na to, že Iránská islámská republika sleduje spíše cestu Hitlera a Islámského státu než tu Ben-Gurionovu.

Poselství které chce fotografie sdělit, je dostatečně jasné. Stejně jako je americký generál mluvící v sídle NATO obklopen nejen americkou vlajkou, ale i vlajkami všech členských států aliance, má Irán také spojence: své zástupce. Hajizadeh byl obklopen vlajkami Hizballáhu, proíránských milic v Iráku, Hútiů v Jemenu, palestinských teroristických skupin Hamas a islámský džihád. Ale pohled Íránu je špatný. Místo aby fotografie vyvolala dojem podobnosti se Spojenými státy a jejich spojenci, ukázala na zásadní rozdíl mezi nimi.

USA jsou podporovány spojeneckými státy, které odstrašují nepřátele k vzájemnému prospěchu všech členů NATO. Írán má naopak proxy, kteří prohlubují nepřátelství mezi Íránem a státy, v nichž tyto působí. Fotografie íránského generála nevysílá zprávu o solidaritě islámské republiky se suverénními státy, ale o jeho postavení klíčového aktéra, který tyto státy poškozuje. Zatímco americký generál obklopený vlajkami NATO evokuje přátelství, íránský generál obklopený proxy vlajkami posiluje nepřátelství.

Naštěstí pro režim se nabízí možnost uzavřít dohodu, která by Íránu umožnila přeměnit se ve stát, který si vybere své přátele a nepřátele místo toho, aby vytvořil koalici proti všem. Zda se k tom odhodlá, je však ve hvězdách.


Za pomoci besacenter.org

pátek 7. února 2020

Nadaný dobrodruh a Salome

Před dvěma lety byla na festivalu ve velkém festivalovém sále v Salzburgu uvedena mimořádně úspěšná Salome Richarda Strausse. Jako jakýsi protipól bylo na druhém břehu Salzachu, v Mozarteu, představeno oratorium Antonia Stradelly nazvané San Giovanni Battista, což je opět příběh Salome a Heroda, pouze napsaný o 230 let dříve, tedy v roce 1675, kdy opeře bylo teprve necelých sto let. V Římě byla vůbec oratoria velmi oblíbená a opera byla navíc kvůli jakýmsi kraválům o masopustním karnevalu v roce 1667 zakázána. Příběh Salome, Heroda a Jana Křtitele je celkem znám, mnohem méně se toho ví o skladateli.


Antonio Stradella byl nejspíš stejně pozoruhodný pro svůj životní styl jako pro svou hudbu. Jeho život sice nebyl příliš dlouhý, ale byl protkán aférami, zvláště milostnými, jejichž důsledkem bylo jeho putování po Itálii. Řím, kam přišel v roce 1667, musel opustit, neboť byl obviněn ze zpronevěry. Později se vrátil, ovšem jeho nezkrotné sukničkářství způsobilo, že ne na dlouho. V roce 1677 se usadil v Benátkách, kde se stal učitelem hudby. Milenka benátského patricije, jíž měl též vyučovat, se stala jeho další obětí a utekli do Turína, což vedlo k pokusu o jeho zavraždění. Uchýlil se do Janova, kde svedl  šlechtickou dcerku a 25. února 1882 byl ubodán k smrti, údajně jejími bratry. Tyto příběhy byly tak poutavé, že mu v 19. století zajistily místo v několika operách a také románu. Někdy není zcela jisté, zda zdrojem informací o něm byl jeho život nebo tato díla. Ostatně ani rok jeho narození není úplně jistý, lze si vybrat mezi 1638, 1643 a 1644.

Nehledě na tyto časově jistě náročné aktivity byl Stradella neobyčejně plodným skladatelem. Navíc byl první, kdo použil formát concerto grosso, i když pod tímto označením ho proslavil až jeho o něco mladší přítel, italský skladatel a houslista Arcangelo Corelli (1653-1713).

Stradella napsal nejméně šest barokních oper. Napsal i více než 170 kantát a šest oratorií. Složil také 27 samostatných instrumentálních skladeb, nejvíce pro smyčce a basso continuo. Napsal rovněž dvě kantáty - Se del pianeta ardente a Sciogliete i dolci nodi - pro Marii Johannu, regentku Savojskou. Jedním z oratorií, bezpochyby nejvýznamnějším, bylo právě San Giovanni Battista.

Vedle již zmíněného vlivu na Corelliho, působil i na další skladatele, za jiné třeba Georga Fridricha Händela, v jehož knihovně byly rukopisy několika Stradellových skladeb včetně kopie "našeho" oratoria San Giovanni Battista. To vzniklo na objednávku duchovního bratrstva Florenťanů v Římě jako jedno ze 14 oratorií, která mezi Třemi králi a Velikonocemi zazněla na oslavu Svatého roku 1675. Svatý Jan Křtitel přišel na řadu na Květnou neděli 31. března a v podání předních souborů specializujících se na barokní hudbu zní občas dodnes. 

Podle očitých svědků bylo salcburské provedení Collegia 1704 velkým úspěchem a tak spolupráce Josefa Lukse a Collegia 1704 s festivalem pokračovala i v loňském roce.

Oratorium bylo po necelých dvou letech oprášeno a v úterý 4. února provedeno v pražském Rudolfinu. Hudba byla svižná, někdy taneční až radostná. Kdo zná způsob vedení praktikovaný Václavem Luksem, asi ví o čem mluvím. Ze zpěváků byli samozřejmě nejlepší představitelé hlavních postav - Salome a Heroda. Krešimir Stražanac díky svému až sametovému basu a Arianna Venditelli pro pohyblivý soprán a zřetelnou potřebu doplnit zpěv dramatickým gestem. Výborný byl i francouzský kontratenor Christophe Dumaux, který podobně jako Stražanac zpíval i v Salzburgu (a  po loňském úspěchu se zanedlouho bude vracet do La Scaly)

zleva: Gaia Petrone, Arianna Vendittelli, Václav Luks, Christophe Dumaux,
Krešimir Stražanac a Luca Cervoni
Po Praze budou ve čtvrtek následovat Drážďany a v sobotu Amsterdam (Concertgebouwe)

Sluší se dodat, že Collegium 1704 není jediný soubor, který toto oratorium nastudoval. Z těch, které jsou dostupné na youtube, mi nejlépe vyhovuje podání orchestrem Les Musiciens du Louvre Grenoble s dirigentem Markem Minkowskim.



Rudolfinum, Praha, Česká republika
04. 02. 2020 – 19.30 h

A. Stradella — San Giovanni Battista

Christophe Dumaux | San Giovanni Battista
Arianna Vendittelli | Salome
Krešimir Stražanac | Herode
Luca Cervoni | Consigliere
Gaia Petrone | Madre Herodiade

Collegium 1704
Václav Luks | dirigent

úterý 4. února 2020

Lednové drobení

LEDNOVÉ MIKROGLOSY

1. ledna
Všude jsou lidé různé. Třeba v Rusku je na jedné straně Putin a na druhé jistý Andrej Zubov, který v pondělí napsal: "... Jako ruský občan a historik děkuji polskému premiérovi za jeho krásná slova historické pravdy a odsuzuji pana premiéra Putina za slova zřejmých historických lží, které vyslovuje z pozice hlavy státu jako by jménem ruského lidu a touto lží špiní nás všechny." Záleží jen na jednom každém, kterým slovům přisuzuje větší váhu. Motýle, čau lidi, budelíp?

Tak si říkám, že lidský věk by se měl od určitého okamžiku ne každoročně přidávat, ale naopak odečítat. Jen nevím, kdo rozhodne o bodu zvratu. Ale Franta, co od dětství chlastá první ligu, by ho měl kolem třicítky. Sebe šacuju tak na osmdesát, už mi nechutná.

Glosa o Broumově
Ale vem čert politiky. Co by byli bez lidí, kteří mají reálné vize, "makají" a dokáží třeba to, co se v posledních 15 letech, mnohdy navzdory politikům, podařilo v Broumově. Možná dokonce v posledních 700 letech.


3. ledna
Letos máme díky Babišovi rok 2020, to nedokázal ani Kalousek
Další nezvratný důkaz toho, že za všechno může Kalousek, který se jen vezl za vozem a brzdil, když Andy táhl v prosinci tu naši českou káru do Švýcar. Že jsme na správné cestě ale bylo jasné už v březnu, kdy Móňa měla dražší kabát než Trumpovka.


4. ledna
Jsem zvědav, kdy šiřitelé víry Andrejovy rozepíší jeho know-how do Babišových pětiletek a jeho mladé úderky vedené Frederikem a Vivien vyhlásí stavby budování rozvinutého babišismu pod heslem "My jsme mládež nová, mládež Babišova."


6. ledna
socha gorily v Pařížské ulici
Byl tady dotaz, co to je za obludu na náměstí Miloše Formana. Stačí se pozorně podívat. Ta hlava myslitelsky nakloněná na stranu, brada s hrudí splývající a noha přes nohu ležérně přehozená... nic? No přece náš Mилош, otec vlasti II.

Slavnostní oběd v Lánech
Pomlouvači tvrdí, že česko slovenská *elita má do srdcí a mozků obtisknutou zástavu budovatelů socialismu, je zahleděna do sebe a do minulosti a o mládí a budoucnost nedbá. '' Zde jasný důkaz, že to je kampaň, zbylo i na mládež. Musíme jen doufat, že si starci nepořídí třetí rodiny.

Vladaři měli vždycky svoje libůstky. Tohle je třeba Vladislav II. v podání české operní hvězdy světového formátu. Maně se mi vybavují verše dekadentního pisatele Jiřího Karáska (ze Lvovic): "Kdybych se ještě jednou měl narodit, chtěl bych se narodit jako hermafrodit. Mohl bych sám sobě prsů ovál hladit, mohl bych sám sobě děti rodit."

Agrese proaktivní je útočná, reaktivní je obranná. Podle některých vědců se během evoluce člověka snížila ta druhá ve prospěch sociálního chování, jinak by se lidé vytloukli navzájem. Fajn, ale existuje hranice, za kterou útočníka nelze pustit. Je likvidace státního teroristy Solejmáního před ní nebo za ní? Jaký použít metr? Proti zásahu v Bagdádu se kategoricky staví Filipové a Okamurové, většina českých politiků prázdně plká, Evropa kolísá. Fakt je, že kdyby Francouzi nenechali Hitlera obsadit v roce 1936 Porýní, nemuselo dojít k Mnichovu a 2. světové válce. Kdyby se Evropa dokázala kategoricky postavit proti ruské agresi vůči Gruzii, nemuselo dojít k válce na východě Ukrajiny. Dokud byli komunisté u moci, oslavovali i oni větu: "Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem."


7. ledna
Lávka z Prahy do Troje utěšeně roste. Zbývá jen pár metrů, aby se obě předmostí spojila a přehradila Vltavu, díky čemuž může v dubnu proběhnout slavnostní akt "Setkání na Vltavě" podle vzoru "Setkání na Labi" dne 25. dubna 1945. Bratrské obejmutí provedou delegace KSČM a SPD vedené poslanci Vojtěchem Falmerem a Tomio Okamurou, oba za Ruskou federaci, Američané nebyli pozváni, demarkační linie je u Rokycan.

Foto demonstrace na Letné
A těm čtyřem ignorantům, co pocítili koncem roku přetlak myšlenek, který je donutil ke kázání k lidu, nestála tahle masa lidí za víc, než ušklíbnutí. Jsem občan bez ústavních činitelů..

reakce na článek v Přítomnosti
Drsné, dlouhé, pravdivé. Jedno je však přesto jisté – kompromisy se zlem se nevyplácí.

Blbost jako přednost?
Je nemálo osob, u nichž moc je spojena s výstupem na horu Blbec.


9. ledna
MZ se cynicky vysmívá dolním 10 milionům, když navrhl na post veřejné ochránkyně práv bývalou ministryni spravedlnosti JUDr. Válkovou. Náhodou jsem dnes četl text pojednávající o první polistopadové ministryni spravedlnosti JUDr. Dagmar Burešové. Zatímco Válková publikovala společně s komunistickým prokurátorem Urválkem zodpovědným za desítky justičních vražd, druhá obhajovala matku Jana Palacha a řadu disidentů. Jak může někdo jako Válková, která absolutně postrádá schopnost sebereflexe a elementární lidskou slušnost, chránit lidská práva? Místo aby takovou funkci sama odmítla, tak tvrdí, že netušila, kdo ten Urválek je, ale tím hůř, protože buď je úplně blbá nebo lže jako když tiskne!!!


10. ledna
Ovšem poodstoupíme-li, potom se zdá, že medaile od prezidenta je něco jako smrtící polibek. JUDr. Smutný, prof. Höschl, teď JUDr. Válková... Ti adepti by snad měli něco okamžitě ukrást v Bille a oznámit to na policii, případně to dát do novin, aby dožili jako slušní lidé. Dojde i na Babiše?

Miloši, máš to marný. A bacha, ať neskončíš jako Gottwald.


12. ledna
 Teherán se musí „poučit“ z katastrofy na Ukrajině, říká předseda výboru pro zahraniční věci ruského parlamentu
- Premiér Babiš se domnívá, že vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková by se neměla ucházet o post ombudsmanky
- jen Babiš by měl zůstat premiérem, protože do partaje ho přihlásila maminka a spolupráci StB nepodepsal, a pokud jo, tak jen proto, aby jako hodný estébák zabránil rozkradení socialistické vlasti.

Co se to děje? Válkovou Zeman na ombudsmana nenavrhne nikdy, ani na zmocněnce pro lidská práva nemá nárok, on do Číny nepojede, protože ta neplní sliby a do Ruska ano, ale bude na ně zlej. Nechce on kandidovat na prezidenta? Nebo soutěží s Babišem v míře rozporu mezi tím co říká a co si myslí?

Včera jsem zhlédl Bergovu fantastickou operní fresku šílenství války přetlumočenou Williamem Kentridgem a ztvárněnou Metropolitní operou. Vlastním jménem Wozzeck, česky Vojcek. Jakpak asi bude vypadat umělecký obraz našeho dnešního světa s balistickými střelami, špionážními satelity a státními hackery za 100 let? A kdo budou jeho symboly - Gréta, Elon Musk, Boris Johnson, Džegr, dvorní šašek Putin nebo přicrmndálek Babiš?

Sjezd většiny členů strany Piráti (cca 750 z 1000) odsouhlasil účast partaje v příští vládě. Zřejmě se rozhodli nahradit v roli Babišova fackovacího panáka sociální demokraty. Stejně si nedovedu představit, jak budou na internetu hlasovat o tajných mezistátních smlouvách. V každém případě je třeba se o trafiku přihlásit co nejdříve.

Co se hudby týče, byl výživný nejen prosinec, ale i celý rok.


13. ledna
Přesouvám se městem a co nevidím: obrovské psí lejno na podstavci mobilní značky, zapomenutou pravou botu na zastávce tramvaje, ze které vystupuje sjetý chlápek v domácích sandálech a na její podlaze 2 ks volně ležících zánovních Always s křidélky. Dál jdu kolem desky oslavující sjezd KSČ v roce 1929, za rohem se stěhuje starosta do "svého," ke kterému musel pronajmout "cizí" pro úředníky inkasující pokuty ze systému, který se bude rušit a v okolních ulicích se válí hutný smrad jako z hořící popelnice. A pak čtu, že primátor "ušetřil" 2/3 investičních výdajů a že "dar" vlády penzistům spolkne inflace. A také že nebožtík Jiří Stránský, když ho před 60 lety pustili z kriminálu, tak nechápal, proč si lidi říkají vole. Kdo říká, že na světě je nuda, volové?

Sakra, a zas rok v háji. VZP by měla rozdávat k postupujícímu věku prášky na zintenzivnění vnímavosti, aby ten čas tak nestydatě neutíkal. Ještě že máme politiky, i když jsou to asi nejdražší baviči na světě.


14. ledna
Tak ekonomovi socialistické armády Luftjardovi, českému Rockefellerovi, se hroutí byznys. Nebo spíš těm, kdo naletěli na jeho socialistické pohádky o zbohatnutí pod kryšou čínské komunistické strany a Zemanovým parapletem. Jak všichni mohli uvěřit snu o nevysychajícím zdroji příjmů na věčné časy a Jardově nekonečné mazanosti vzešlé ze studia marxleninismu? Zemička jako Česko Maocetungy zajímá pouze tehdy, pokud tancuje, jak oni pískají, a standard nastavil Zeman ponižujícím tajtrdlíkováním s krtečkem v čínské TV. Hlavně aby náš stařec, který se z ješitnosti vzepřel plnění úkolů, nezačal zase hubnout.


16. ledna
Některé shluky zvuků, podle autorů hudba, připomínají divokou jízdu vymletou lesní cestou s kameny a polomy přes cestu. Taková Beethovenova 7. symfonie v podání ČF a Semjona Byčkova je proti tomu jízda krajinou zalitou sluncem. Nic pro masochisty.

2/3 pražské radnice mají hezký cíl, na kterém se shodnou. Vypudit z města auta. A tak v tichosti zvedli parkovné na ulicích a pustili ceny taxi skoro o polovinu výš v naději, že lidi nebudou ani draze parkovat, ani jezdit drahými taxíky. A primátor už se těší, až uzavře Prahu vůbec. Prý budou mít lidi radost. No, jak kteří, když v zemi je na každé dva lidi jedno auto.


17. ledna
Po nudném Novákovi V Tatrách následoval Chopinův 2. koncert s Lukášem Vondráčkem u klavíru. Některé kritičky znovu neodolaly a mezi slova chvály sypaly jed (jako třeba, že šlape svévolně na pedál), aby si nemyslel, že na ně má. On na to řekl, že dle Ludvíka Beethovena "chybovat je nepodstatné, ale hrát bez vášně je neodpustitelné." A jak moc bude hrát v budoucnosti v Česku si ještě rozmyslí.


18. ledna
Dobrá zpráva je, že po bruselském starousedlíkovi Zahradilovi, jenž vypadl z vedení ODS minule, konečně došlo i na Udženiju, která občas hloupne v přímém přenosu. Jinak to znělo zajímavě, teď ještě nějaké ty činy.

Pan Hamáček se probral z dvouletého kómatu. Za jeho bezvědomí předseda vlády, jejímž je místopředsedou, rozhazuje peníze plnými hrstmi a on neví!!! A vrací se ke starému vyčpělému hitu poplatky u lékaře. Tu partaj snad drží pohromadě jen ty dluhy.


20. ledna
Teplota lidského těla prý už 160 let trvale klesá
A je to tady. Člověk díky očkování vymře v důsledků podchlazení. Lze však očekávat, že než se tak stane zcela, prodlouží se kvůli zpomalení biologických procesů život včetně těhotenství. Výjimkou nebudou ani desetiletí kojenci. Záchranu může přinést jen globální oteplování. V příštím volebním období však nic takového nejspíš nehrozí. 😁

Zemřel předseda senátu Kubera. Pro nejbližší absolutní ztráta. RIP. Jeho postoje jako předsedy senátu v otázkách zahraničních vztahů byly hodné respektu. Při příští volbě takto vysokého funkcionáře státu by však přesto neměl být hledán notorický a bezohledný tabakista, chvástající se v 72 letech tím, že lékařům se vyhýbá a když mu předepíší lék, užívá ho podle svého uvážení. Pokud by podobné výroky pronášel rozjívený puberťák, reakce vychovatelova by mohlo dosáhnout až úrovně fyzického usměrnění. Ostatně další podobný expert na moudrý život nám dočasně zůstává trčet v osobě prezidenta.


21. ledna
Tak další ministr dopravy pohořel. A nemohl jinak. Tam, kde jde o zakázky, se stát tváří, že s betlovými kartami uhraje durcha, což je blbost. Firmy snadno přeplatí odborníky, kteří pak úředníky utáhnou na vařené nudli. Zvlášť, když šéfúřada hraje sám falešnými kartami, takže morálka se stává komickou zátěží úspěšného života. To pak může policie dostat třeba 100 poršáků a stejně budou příbývat na silnicích mrtvoly. Jsem zvědav, co bude dělat o Vánocích superministr Havlíček.


22. ledna
Tak jsem dočetl Stránského posmrtně vydané Štěstí napodruhé. Mistrné psaní na odchodnou, ale ani ty až nepravděpodobné příběhy věrnosti a odvahy nedokáží smazat stíny z toho, že i lidský ksindl je nesmrtelný. Třeba je to jen počasím.

Šéf sněmovny zase předvedl svůj vytříbený smysl pro humor. Škoda že předseda senátu odešel. Kdyby se toho ujal schopný producent, mohla čtveřice exotů na postech nejvyšších ústavních činitelů Česka překonat slávu Monty Python či Big Bang Theory, případně se stát kolektivním Járou Cimrmanem.

Petra Procházková straší ruskou vojenskou expanzí západním směrem, což je krajně nepravděpodobné. Putin za 4 roky skončí jako prezident a potřebuje si vybudovat sokl pro obří pomník mírotvorce a roli duchovního vůdce, pokud možno do konce svých dnů. Proto to aktuální cvrlikání mezi ním a Macronem, Merkelovou a brzy se přidá i Trump. Putin je potřebuje dostat v květnu do Moskvy na parádu jako symbol pokračování spojenectví, a co nejrychleji domluvit uvolnění a minimalizovat sankce. V této souvislosti je Zemanova šance na roli prostředníka nulová, ostatně k ruce bude Putinovi nezaměstnaný Medveděv. Další výbuch světového prognostika, proto si tak dovoluje.


24. ledna
Tak pan Havlíček v úterý prohlásil, že dopravu zvládne, stačí si jen vybrat loajálního náměstka, na kterého se může spolehnout. Už ho má, je to odvolaný ministr Kremlík. Bože, to jsou klauni.

Skladba, která vyvolává dojem hluků vydávaných jedoucí noční tramvají, kde ušlechtilé nástroje jsou využívány k rytmickému mlácení do nich, orchestr synchronizovaně dupe na podlahu a perkusista o sebe tříská šutry, může sotva nadchnout ty, kteří přicházejí za krásou hudby. Znásilnit estetiku utvářející se tisíciletí mi připadá stejně absurdní, jako poroučet větru dešti nebo budovat socialismus. (Takhle zaostalý jsem byl už před 10 lety a nelepší se to.) 😁


25. ledna
Prezident označil prostřednictvím svého Ovčáčka poflakování se po Lánech v pracovní době a v pyžamu za novou etiku výkonu funkce. Předseda vlády odvolal, dosadil a znovu odvolal ministra a spojoval-nespojoval ministerstva, předseda parlamentu vystrkoval v jednací síni prostředník směrem k poslancům, ale prý se ještě neschůzovalo, předseda komunistů s titulem JUDr. se domnívá, že lhát a pomlouvat cizí mezi svými je OK. Docela krásnej tejden.až na to, že předseda senátu z toho poodešel. Zdá se, že zubatá to vzala za nesprávný konec.


26. ledna
Navštívil jsem rekonstruovanou Státní operu Praha. Dost se to povedlo, jen ze stropních alegorií byla špína odstraněna pouze částečně, asi je do malby moc zažraná. Na zpívání se moc nezměnilo, někomu to docela šlo. Jen pokašlávající paní vedle dojal osud tuberkulózní Violetty tak, že nevydržela do konce. (Na zahajovací koncert jsem pozván nebyl, tak aspoň foto zasloužilých celebrit pro přiblížení atmosféry.)

Uf, to jsem si oddechl. Premiér Babiš mne zuby nehty brání před čínským coronavirem.

Prezident Putin v Izraeli tvrdil, že 40 % židů zavražděných za WW2 pocházelo ze SSSR. Poradci asi částečně zahrnuli do SSSR jeho sny o říši od Lamanšského průlivu po Aljašku. Princ Charles naopak diplomaticky navštívil v Jeruzalémě hrob své babičky v pravoslavném chrámu, památník holokaustu a v Betlémě potřásl rukou Mahmoudovi Abbasovi, vůdci části tzv. Palestinců vycvičenému KGB. Zástupce českého prezidenta Babiš si v zájmu všech občanů Česka potřásal rukama s kde kým.


27. ledna
Prezident Putin v Izraeli tvrdil, že 40 % židů zavražděných za WW2 pocházelo ze SSSR. Poradci asi částečně zahrnuli do SSSR jeho sny o říši od Lamanšského průlivu po Aljašku. Princ Charles naopak diplomaticky navštívil v Jeruzalémě hrob své babičky v pravoslavném chrámu, památník holokaustu a v Betlémě potřásl rukou Mahmoudovi Abbasovi, vůdci části tzv. Palestinců vycvičenému KGB. Zástupce českého prezidenta Babiš si v zájmu všech občanů Česka potřásal rukama s kde kým.


28. ledna
Marie Bastlová má platit za to, že si dovolila podat trestní oznámení na prezidenta
On ten výrok je vlastně jen malou rozbuškou proti kupě hnoje, do které se pánové z Hradu po jejím odpálení zahrabali, a ted stoji ve své ohavné nahotě na morálním pranýři a ten odporný puch se stane jejich věčným dědictvím. Místo vytouženého svatořečení si zaslouží jen hluboké pohrdání.



30. ledna
V USA bylo vloni zaregistrováno 45 nových elektrických modelů osobních automobilů. Přesto tam jejich odbyt meziročně klesl o 6,8 procenta z 349 na 325 tisíc aut. Což představuje 1,9 % z celkově prodaných 17 047 725 vozů. Obávám se, že evropský důraz na ekologii je poháněn německou potřebou investovat zisky a přebytky do nových oborů, aby se neprožraly a udržel se růst ekonomiky.

Zemřel Luboš Dobrovský (1932–2020), novinář, disident a politik, překladatel z ruštiny a polštiny, v letech 1990–1992 československý ministr obrany, později kancléř prezidenta Václava Havla.
Hm, vloni Stránský... poslední mohykán. Bojím se těch planých slov politických oportunistů a korupčníků.

Někdo se dožaduje cyklostezek po celé Praze
Kompetenci pana Scheinherra neznám, ale že po výhradách garáží pod Palachovo náměstím, že nemají klienty, protože na nábřeží je parkování levnější, úslužně zvedli ceny na nábřeží na úroveň garáží a výsledek je, že volno je jak v garážích, tak i na nábřeží. Ledaže by to bylo tím, že o kousek dál, na Náměstí Republiky, jsou hned čtvery podzemní garáže, kde parkovné je až poloviční proti Palachovu náměstí a místo je tam vždy. Teď chystá další regulační zákazy s tím, že se na ně občané těší. Možná že je radní dobrý fyzik a jen ho ty atomy nebaví, ale doprava ve městě mu nějak nejde a o Libeňském mostě, který ho vynesl na pražskou radnici, je ticho po pěšině.

Fotografie Klause seniora v kostkovaných kalhotách
Kdyby jen Prague Pride, tohle už se nebezpečně blíží k Weinsteinovi a Edwardovi.😀

V ruských politologických kruzích se šíří dvě krajní představy o roce 2020. Jedna mluví o snaze Putina usmířit se se Západem (např Stanislav Belkovskij), druhá o snaze o obnovu imperia připojením Běloruska, Ukrajiny a Pobaltí, k čemuž musí dojít před letními volbami běloruského prezidenta. Dá se také říct, že oba názory se nemusí vylučovat. Známý prof. Valerij Solovej, hlavní šiřitel druhé verze, tvrdí, že na pozdější termín nemá Putin čas, protože je těžce nemocný. V každém případě však podle něj v zemi do dvou let dojde k radikálním změnám, které budou znamenat konec Putina a jeho lidí. A občanům doporučuje, aby se na kritické období zásobili dolary.


31. ledna
Reakce na básničku dámy z SPD
To je ale roztomilé. A já si dodnes myslel, že lidi pracují proto, aby se uživili, případně žili v blahobytu. Tahle osoba pracuje-li, potom proto, abych se měl dobře já. V tom případě maká málo a měla by se víc snažit.

Geneticky upravení sameči škodlivých motýlů prý umí zničit svůj druh
Někdy se mi zdá, že pár samečků Homo sapiens to dokáže bez genového inženýrství. Prostě člověk je nejvíc.