Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

čtvrtek 25. listopadu 2004

Takhle píší Haló noviny o Prodané nevěstě

"Odsouzení většiny hlediště však přerostlo v manifestační odpor ke zrůdnému zásahu nejen do dějové linie, ale samotné struktury operní partitury. Mnohé přítomné významné pěvecké osobnosti dokonce na protest ihned po skončení představení z budovy odešly s naprosto kriticky vyhraněnými postoji. Naproti tomu vedení ND prý z projevů všeobecné nespokojenosti publika a manifestačního odsouzení inscenace mělo podle svědků následně obvinit - komunisty! Je přece dobře známo, že antikomunista Dočekal, šéf činohry tohoto státem dotovaného divadla, loni odmítl spolupracovat s recenzentem Haló novin a deník písemně nazval »plátkem«. Při sobotní druhé premiéře se po kontroverzní scéně již ozvalo jen několik nesouhlasných projevů."

neděle 21. listopadu 2004

Evropa jako obvykle - prudí

Collin Powell (67), penzionovaný šéf sboru náčelníků štábů a velitel operace v zálivu 1990 již před delší dobou oznámil, že nebude pokračovat jako ministr zahraničních věcí a nezůčastnil se ani volební kampaně. Ostatně letos absolvoval i operaci rakoviny prostaty (na druhou stranu Cheney je po 4 infarktech, má 4násobný bypass a pacemaker). Je to muž uvážlivý, jehož život je bohatý na významné funkce, ale není to primárně člověk puzený potřebou být v politice. Jeho činnost charakterizoval 15. listopadu prezident Bush následovně:
Statement by the President (15.11.2004)
Colin Powell is one of the great public servants of our time. He is a soldier, a diplomat, a civic leader, a statesman, and a great patriot. I value his friendship. He will be missed. On behalf of all Americans, I thank him for his many years of service, and I wish him and Alma all the best.

In his four years as Secretary of State, Colin forged new alliances that are helping America win the war on terror and reinvigorated old and honored friendships. He has helped to build two great coalitions that have liberated more than 50 million people in Afghanistan and Iraq from brutal dictators, and which are now helping those nations emerge as successful democracies. He was a key architect of the Broader Middle East initiative, which is helping to spread freedom and democracy in that region.

His diplomatic skills also helped to end regional conflicts and lower tensions on the Indian subcontinent. Through his advocacy, he focused the world's attention on the plight of the suffering in Sudan, Liberia, and Haiti. His role in resolving the EP-3 incident early in my Administration showed the calm judgment and steady resolve he has brought to our foreign policy. Thousands of dedicated foreign policy professionals are grateful for his leadership in modernizing and strengthening the Department of State.
Z několika jeho potenciálních nástupců padla volba na Condoleezzu Rice (50), dosavadního poradce pro národní bezpečnost. Zatímco Powell byl první černoch ve funkci ministra zahraničních věcí USA, Rice je první ženou ve funkci republikánského ministra zahraničí a navíc je rovněž černoška. Poté, co prezident oznámil její nominaci, řekla m.j.
.... And it is humbling to imagine succeeding my dear friend and mentor, Colin Powell. He is one of the finest public servants our nation has ever produced. Colin Powell has been a great and inspirational Secretary of State. It was my honor to serve alongside him, and he will be missed.
Ovšem media v duchu tendence bojovat proti USA hledají dramatické rozdíly. Zatímco Powell je v očích některých div ne demokratický trojský kůň v Bushově vládě, na Rice se vytahuje její údajné superjestřábství.

Pan Jegl z deníku Bohemia měl 16. listopadu rovněž jasno:
Mouřenín Powell to vzdal, odstupuje - hlásá v titulku a pokračuje: Colin Powell, šéf nejmocnější diplomacie světa, to zabalil. Podal demisi. Syn přistěhovalců z Jamajky zaslal prezidentu Georgi Bushovi dopis oznamující demisi v pátek. Bílý dům o ní informoval teprve v pondělí.
Sedmašedesátiletý Powell se k důvodu odstoupení nevyjádřil. Je však jasné, proč odchází. Snil o tom, že bude vést nejsilnější diplomacii světa. Ve skutečnosti v ní hrál druhé housle. Jestřábi se vznášeli výš než černoch, který prošel tvrdou školou Harlemu, ale ve vládě patřil k těm umírněným. Směr americké zahraniční politiky určovali viceprezident Dick Cheney a šéf Pentagonu Donald Rumsfeld.

Tito tvrdí muži hodili OSN přes palubu, poslali vojáky do Iráku a z prezidenta George Bushe udělali symbol neomezené americké moci.

Powell,... Nebyl to však žádný válečník, ale přemítavý vyjednávač. Nikdy do Bushovy party nezapadl. Přesto, nebo právě proto na něj připadla úloha zdůvodnit vpád do Iráku. Bylo to významná role, avšak také práce pro mouřenína.

Colin Powell předkládal v OSN důkazy o tom, že Irák před světem skrývá zbraně hromadného ničení. Ukázalo se, že jsou falešné. Někteří znalci americké politiky tvrdili, že hájil to, čemu sám nevěřil. ...

"Byl to voják, proto byl zvyklý poslouchat a salutovat," pravil o něm černošský senátor Charles Rangel (pozn. autora: ovšemže je to elitní demokrat).
A jaký obraz by podle oněch zmatených mediálních "elit" měla mít Rice, je možno si přečíst níže. Zdá se, že mnoha lidem opravdu vadí. Ani ne tak její barva pleti, ale její schopnosti, hrdost a přímočarost. A také to, že ani náhodou nebude oponentem prezidenta.

Je komické, v co všechno se dají vkládat naděje. Je smutné, na kolik lidí tyto dezinformace platí. A vytváří veřejné mínění Evropy.

pátek 19. listopadu 2004

Trocha české malosti

Před 20 lety a 3 roky po dosažení Ph.D. v Denveru, získala mladá profesorka přední americké Stanford Univerzity Condoleezza Rice jedno z nejvyšších amerických ocenění pro pedagogy, "Walter J. Gores Award for Excellence in Teaching." V témže roce publikovala svou první knihu ''The Soviet Union and the Czechoslovak Army, 1948-1983: Uncertain Allegiance.'' (Princeton University Press, Princeton). Práce pojednává o přímém vlivu Sovětského svazu na vojenské elity v satelitních zemích a Československo po komunistickém puči slouží jako model.

Recenzi napsal Josef Kalvoda, profesor historie v Hartfordu, Čech a republikán a konkurent profesora politologie, liberálního Čecha Josefa Korbela z Denveru, jenž přivedl Rice ke studiu mezinárodních vztahů. V Kalvodových očích si nejspíš dovolila dost a tak hned v první větě recenze konstatuje: "psát o vztahu SSSR k československé armádě bez přístupu k primárním zdrojům informací, je obtížné". Má na mysli skutečnost, že Rice se opírala též o výpovědi emigrantů, vysokých důstojníků a generálů komunistického Československa. Lze pochopit, že pro člověka, který utekl před komunismem, je to zdroj pochybný. A pak následovaly výtky, převážně směřující k nepřesnostem netýkajícím se podstaty věci. Zmiňuje se též o tom, že podle Rice jsou Češi pasivní a při ohrožení nebojovali, protože to považovali za zbytečné a nebezpečné. Kritika zjevně nebyla osobní, autor mluví o mladé a nepříliš známé Rice jako o muži.

Na podzim 2003 byla Kalvodova stať přetištěna v převážně evropské IT revue VulgoNet a počátkem dubna 2004 se objevila i s komentáři v několika vesměs prokerryovských blozích a IT magazínech. Namátkou: Washington Monthly, www.essentialliberties.com, www.counterpunch.org. Ovšemže tyto trapné pokusy o insinuaci akademicky nejkvalifikovanějšího člena prezidentského týmu zapadly bez významné odezvy.

Česko se dočkalo až včera. Oč později, s o to větší básnickou licencí autor pracoval. Luboš Palata z Lidových novin knihu nejspíš nikdy nečetl, o to snáz vložil hned v úvodu do úst Condi burcující slova "Češi jsou zbabělý národ," která v knize nejsou. A pokračoval ze souvislosti vytrženým opakováním Kalvody. K výtce, že v knize jsou ideologická protikomunistická klišé, doplnil, že jich je tam plno. A sám za sebe dodal, že kniha je podprůměrná. Přestože uvádí i to, že Rice byla žačkou českého profesora, vtírá se při čtení otázka: je to jen snaha o poutavost hraničící s bulvárem, která pasivitu změní na zbabělost a autora přivádí na pozice levice?