Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

středa 29. června 2016

Evropské festivalové léto 2016

Léto v Evropě a nejen té kontinentální je plné hudebních festivalů



20. července - 21. srpna

Paolo Carignani conducts the Vienna Symphony Orchestra in both of this year’s opera offerings—Franco Faccio’s late-nineteenth-century adaptation of Hamlet and Puccini’s Turandot. Concert offerings include Philippe Jordan conducting baritone Thomas Hampson in Mahler’s cycle Songs of a Wayfarer, as well as Enrique Mazzola pacing Donizetti’s Messa di Requiem.

Amleto (Faccio). July 20, 25, 28
Turandot. July 22, 23, 24, 26, 29, 30, 31, Aug. 2, 4, 5, 6, 7, 9, 11, 12, 13, 14, 16, 19, 20, 21

Thomas Hampson; Vienna Symphony Orchestra, P. Jordan. July 24
Prague Philharmonic Choir, Vienna Symphony Orchestra, Mazzola. Aug. 8


19. července - 27. srpna

Il Matrimonio Segreto (Cimarosa). Aug. 12, 14, 16
Le Nozze in Sogno (Cesti). Aug. 19, 21, 22
Alceste (Gluck). Aug. 23 (in concert)

Valer Sabadus; Nuovo Aspetto Ensemble. July 19
Julian Prégardien; Hamburger Ratsmusik Ensemble. Aug. 2
Christina Gansch, Emilie Renard, Rupert Charlesworth, Marcell Bakonyi; Academia Montis Regalis Choir and Orchestra, De Marchi. Aug. 18
Lawrence Zazzo; various instrumentalists. Aug. 24


July 16–September 4
Bad Ischl

Die Fledermaus. July 16, 24, 27, 29, 30, Aug. 3, 4, 5, 7, 12, 15, 16, 18, 19, 21, 24, 26, 27, Sept. 2, 4
Die Rose von Stambul (Fall). July 23, 28, 31, Aug. 6, 11, 17, 18, 19, 25, 28, Sept. 3
Die Juxheirat (Lehár). Aug. 13, 14


May 13–16 (Whitsun)
July 22–August 31

Even before the festival proper is fully under way, the four-day Whitsun Festival presents some exciting Romeo and Juliet-themed offerings in May. Franco Fagioli and Ann Hallenberg sing the doomed duo in a concert version of Zingarelli’s Giulietta e Romeo, and the annual gala concert presents Ádám Fischer conducting Angela Gheorghiu, Juan Diego Flórez, Benjamin Bernheim and the Vienna Symphony in selections of star-crossed-lover adaptations by Tchaikovsky, Bellini and Gounod. In May, and again in August, Gustavo Dudamel paces the Simón Bolívar Symphony Orchestra of Venezuela in Bernstein’s West Side Story, with Cecilia Bartoli as Maria opposite Norman Reinhardt as Tony and Karen Olivo as Anita. (Olivo won the Tony Award in 2009 for her portrayal of Anita on Broadway.) As for opera offerings, Thomas Adès’s Exterminating Angel, which has its world premiere in Salzburg on July 28, is already slated for runs in Copenhagen and at Covent Garden and the Met. At Salzburg, Tom Cairns directs; sets and costumes are by Hildegard Bechtler. Adès’s opera, based on Luis Buñuel’s film El Ángel Exterminador, boasts a large cast, including Amanda Echalaz, Audrey Luna, Anne Sofie von Otter, Sally Matthews, Christine Rice, Iestyn Davies and Thomas Allen. Alvis Hermanis’s new staging of Strauss’s Liebe der Danae stars Krassimira Stoyanova, conducted by Franz Welser-Möst. Faust plays in its Salzburg Festival premiere, with Piotr Beczala, Ildar Abdrazakov and Maria Agresta. Sven-Eric Bechtolf’s Mozart–da Ponte cycle is revived; Luca Pisaroni appears in two of the three operas. Anna Netrebko sings Manon Lescaut opposite the des Grieux of Yusif Eyvazov in concerts of Puccini’s opera; after the August 7 performance, a gala honors Netrebko and benefits Salzburg’s youth programs. Joyce DiDonato and Juan Diego Flórez give voice to the rarity Il Templario, composed by Vienna Philharmonic founder Otto Nicolai, in two concerts conducted by Andrés Orozco Estrada. Sonya Yoncheva sings Thaïs, with Plácido Domingo as Athanaël, in a single concert performance. In the concert-music realm, Salzburg has devoted a number of programs to the sacred music of the churches of Eastern Christianity; ensembles from Russia, Armenia, Greece, Lebanon, Egypt and Ethiopia make guest appearances. Peter Eötvös’s oratorio Halleluja, for mezzo, tenor, speaker, choir and orchestra, receives its world premiere.

Giulietta e Romeo (Zingarelli). May 14 (in concert)
The Fairy Queen. July 27, 29m, 31m, Aug. 9m, 15m, 20m, 27m, 28m (children’s opera)
The Exterminating Angel (Adès). July 28, Aug. 1, 5, 8 (world premiere)
Così Fan Tutte. July 29, 31, Aug. 2, 6, 10, 12
Die Liebe der Danae (R. Strauss). July 31, Aug. 5, 8, 12, 15
Manon Lescaut. Aug. 1, 4, 7 (in concert)
Don Giovanni. Aug. 4, 7, 9, 13, 18, 21
Faust. Aug. 10, 14, 17, 20, 23, 26, 29
Le Nozze di Figaro. Aug. 16, 19, 22, 25, 28, 30
Thaïs (Massenet). Aug. 16 (in concert)
Il Templario (Nicolai). Aug. 27m, 30m (in concert)

West Side Story. May 13, 15m, Aug. 20, 21, 23, 25m, 27, 29

Die Schöpfung (Haydn). July 22
Belshazzar (Handel). July 24
Mass in C Minor (Mozart). July 29
Halleluja (Eötvös). July 30 (world premiere)

Gala Concert. May 16
The Tallis Scholars. May 16
Christina Landshamer, Katharina Magiera, Julian Prégardien, Michael Nagy; Salzburg Bachchor, Mozarteum Orchestra Salzburg, Glassner. July 23m, 24m
Chorus of the State Music Ensemble St. Petersburg, Chernushenko. July 23
Marie Keyrouz; Ensemble Vocal de la Paix. July 25
Symphony No. 9 (Beethoven). July 25
Various vocal ensembles and musicians, Savall. July 26
Various soloists; Collegium 1704, Luks. July 27
Marie-Claude Chappuis, Graciela Gibelli, Antonio Abete; Il Suonar Parlante, Ghielmi. July 28
Bayerischen Rundfunks Choir, Arman. July 29
Saint Yaréd Choir, Ghattas. July 30
Geghard Monastery Choir, Papayan. July 31m
Bejun Mehta; Ensemble Diderot. Aug. 3
Tareq Nazmi; Mozarteum Orchestra Salzburg, Carydis. Aug. 6m, 7m
Matthias Goerne; Vienna Philharmonic, Mehta. Aug. 6, 7
Natalia Zagorinskaya; Klangforum Wien, Cambreling. Aug. 6
Christian Gerhaher; Gustav Mahler Orchestra, Jordan. Aug. 24
Anna Prohaska; various instrumentalists. Aug. 26

Christian Gerhaher. July 31
Matthias Goerne. Aug. 9
Thomas Hampson. Aug. 15
Anu Komsi. Aug. 16
Mauro Peter. Aug. 21
Rolando Villazón. Aug. 26


22. dubna - 31. srpna
Hohenems & Schwarzenberg

Brenda Rae; Schumann Quartet. July 13

Matthias Goerne. May 4, Aug. 25
Marcus Ullmann. May 5
Angelika Kirchschlager. May 6
Martin Mitterrutzner. May 7
Juliane Banse. May 8
Christiane Karg. May 9
Julian Prégardien. May 10
Christoph Prégardien. June 18
Anne Sofie von Otter. June 19
Daniel Behle. June 19
Michael Volle. June 20
Marlis Petersen, Werner Güra. June 21
Anna Lucia Richter, Dorottya Láng,
Mauro Peter. June 22
Christian Gerhaher. June 23, 25
Mojca Erdmann. June 24
Thomas Hampson. July 12, 17
Valer Sabadus. July 16
Anja Harteros. Aug. 23
Benjamin Bruns. Aug. 24
Julia Kleiter. Aug. 26
Ian Bostridge. Aug. 26
Christina Landshamer,
Maximilian Schmitt. Aug. 27
Mauro Peter. Aug. 28
Gerald Finley. Aug. 28
Sophie Karthäuser, Christoph Prégardien, Julian Prégardien. Aug. 29
Adrianne Pieczonka. Aug. 30

Thomas Hampson and Wolfram Rieger. July 13, 14, 15, 16


7. července - 20. srpna

Viktoria und ihr Husar (Abraham). červenec 7, 8, 9, 10, 14, 15, 16, 17, 21, 22, 23, 24, 28, 29, 30, srpen 5, 6, 12, 13, 19, 20


24. června – 24. července

Orfeo ed Euridice. July 7, 9

Sarah Wegener; various instrumentalists.  June 28
Giuseppe Talamo, Russell Braun; Styriarte Festspiel-Orchester, Hofstetter. June 30
Miriam Andersén; Knappenkapelle Breitenau. July 1m, 2m
Mathias Hausmann; Vienna Clarinet Connection and others. July 2, 3
Elisabeth Kulman; Die Wiener Theatermusiker. July 5
Kai Wessel; Neue Hofkapelle Graz, Höft. July 8
Regula Mühlemann, Josef Wagner; Haydn Quartett. July 12
Adrian Eröd; Quartetto di Cremona. July 13
Markus Schäfer; various instrumentalists. July 18
Symphony No. 9(Beethoven). July 21, 23

Tanja Vogrin. July 10



8. července - 6. srpna

This year’s festival is all about Italy and Shakespeare. Verdi’s three takes on the playwright’s plays take the stage at Olavinlinna Castle—Otello, with Aleksandrs Antonenko as the title Moor; Falstaff, in Cristina Mazzavillani Muti’s direction from the Ravenna Festival; and Macbeth, also imported from Ravenna. Teatro Regio di Torino similarly provides two productions, La Bohème and Norma, both conducted by Gianandrea Noseda, to this Finnish festival. Also on the docket are operas by Janáček and Mozart and a Schubert Mass.

Otello. červenec 8, 12, 19, 21, 27, 29
Don Giovanni. červenec 9, 18, 20, 22, 25
Falstaff. červenec 13, 15
Macbeth. červenec 14, 16
From the House of the Dead (Janáček). červenec 23, 26, 28, 30
La Bohème. srpen 2, 4, 6
Norma. srpen 3, 5

Mass in A-Flat Major (Schubert). červenec 24

Jorma Hynninen. červenec 30



30. června - 19. července

Among the French festival’s five new productions this summer, Esa-Pekka Salonen paces Katie Mitchell’s new staging of Pelléas et Mélisande (see “Forensic Eye”), with Stéphane Degout and Barbara Hannigan as Debussy’s title characters, and Handel’s oratorio Il Trionfo del Tempo e del Disinganno receives a full staging, by Krzysztof Warlikowski, with Emmanuelle Haïm conducting Le Concert d’Astrée. Louis Langrée conducts most performances of Così Fan Tutte; Lenneke Ruiten, Kate Lindsey and Sandrine Piau are Fiordiligi, Dorabella and Despina, and Joel Prieto, Nahuel di Pierro and Rodney Gilfry are Ferrando, Guglielmo and Don Alfonso. Aix presents a world premiere, with a libretto in Arabic and French—Kalîla wa Dimna, composed by Moneim Adwan. Also onstage are Rameau’s Zoroastre in concert and Stravinsky’s Oedipus Rex paired with the composer’s Symphony of Psalms, for chorus; Salonen conducts the Stravinksy evenings.

Così Fan Tutte. červen 30, červenec 2, 5, 8, 11, 13, 15, 17, 19
Kalîla wa Dimna (Adwan). červen 1, 2, 6, 8, 10, 12, 16, 17 (světová premiéra)
Il Trionfo del Tempo e del Disinganno (Handel). červenec 1, 4, 6, 9, 12, 14
Pelléas et Mélisande. červenec 2, 4, 7, 13, 16
Seven Stones (Adamek). červenec 2, 3, 5, 9, 10, 14
Oedipus Rex (Stravinsky)/Symphony of Psalms (Stravinsky). červenec 15, 17
Zoroastre (Rameau). červenec 18 (in concert)

Choeur de l’Ensemble Pygmalion, Pichon. 17. července

Katharina Melnikova, Scott Conner. 7. července
Chloé Briot. 9. července
Stéphane Degout. 19. července


20. července - 5. srpna 2016
This year’s festival program unites international stars of the opera world, including Krassimira Stoyanova, Ekaterina Gubanova, Joseph Calleja and Dmitry Belosselskiy singing Verdi’s Requiem; Diana Damrau, Francesco Meli and Plácido Domingo in Traviata; and Bryan Hymel as Pinkerton.

Madama Butterfly. červenec 9, 12
La Traviata. srpen 3, 6

Armelle Khourdoïan, Catherine Trottmann, Enguerrand de Hys, Anas Seguin; various instrumentalists. 9. července
Julie Fuchs, Benjamin Bernheim; Orchestre Philharmonique de Marseille, Karoui. July 11
Requiem (Verdi). 16. července
Sonya Yoncheva, Saimir Pirgu; Orchestre National Bordeaux-Aquitaine, Daniel. 5. srpna


11. - 16. července

Ba-ta-clan (Offenbach). 2. a 15. července (koncertní provedení)
Zoroastre (Rameau). 15. července (koncertní provedení)
Marco Polo et La Principesse de Chine (Aboulker). 16. července (koncertní provedení)
Iris (Mascagni). 26. července (koncertní provedení)

Karine Deshayes; Orchestre National Montpellier Languedoc-Roussillon, Schønwandt. 11. července
Choeur de la Radio Lettone, Klava. červenec 18, 19, 20, 25
Natalie Dessay; Orchestre de Chambre de Paris, Boyd. 20. července
Malin Hartelius, Christian Immler; Orchestre National de France, Neschling. 23. července
Carmina Burana. 24. července
Magnificat. 25. července

Opéra Junior. červenec 11, 12, 13
Sandra Rumolino. červenec 12, 13, 15, 16, 17
Maéva Depollier. červenec 11, 12, 13
Raquel Andueza. červenec 11, 12, 13, 15
Stéphanie Varnerin. červenec 15, 16
André Minvielle. 17. července
Amel Brahim-Djelloul. 18. července
Marie Pons, Julia Azoulay, Lila Hajosi. červenec 21, 22, 24



7. – 10. července

After an exciting Easter Festival, Baden-Baden returns with some even bigger names for its spring and summer programming. A new production of Mefistofele opens the Whitsun Festival, with Alex Penda as Margherita, Charles Castronovo as Faust and Erwin Schrott as the titular devil; Schrott later sings a concert of tango music. Iván Fischer conducts the Budapest Orchestra in Mozart’s Requiem. A concert version of Wagner’s Walküre showcases Valery Gergiev pacing the Mariinsky Orchestra and Jonas Kaufmann (Siegmund), René Pape (Wotan), Eva-Maria Westbroek (Sieglinde) and Ekaterina Gubanova (Fricka). The two-performance gala features Anja Harteros, Elina Garanča, Kaufmann and Bryn Terfel.

Die Walküre. July 7, 10 (koncertní provedení)

Gala koncert. 22. a 24. července


25. července – 28. srpna

The new production of the year is the festival-opener, Parsifal, directed by Uwe Eric Laufenberg in his Bayreuth debut; after successes leading Lohengrin from 2010–14, Andris Nelsons returns to Bayreuth to conduct Elena Pankratova as Kundry, Klaus Florian Vogt as Parsifal and Ryan McKinny as Amfortas. The revivals are Frank Castorf’s Ring cycle, conducted by Marek Janowski; Katharina Wagner’s production of
Tristan und Isolde; and John Lundgren as the Dutchman.

Parsifal. 25. července, srpen 2, 6, 15, 24, 28
Das Rheingold. 26. července, 7. a  20. srpna
Die Walküre. 27. července, 8. a 21. srpna
Siegfried. 29. července, 10. a 23. srpna
Der Fliegende Holländer. 30. července, srpen 3, 14, 18, 26
Götterdämmerung. 31. července,  srpen12, 16, 25
Tristan und Isolde. srpen 1, 5, 9, 13, 17, 22


12. – 24. července

Sibylla Rubens, Olivia Vermeulen, Daniel Johannsen, Klaus Mertens; Orchester der KlangVerwaltung, Guttenberg. 12. července
The Taverner Choir, Parrott. 13. července
Requiem (Dvořák). 16. července
Requiem (Brahms). 24. července


19. – 31. července

Of the seventeen operas that will be performed over six weeks, two are production premieres. The first, Calixto Bieito’s staging of La Juive, features Kristine Opolais as the title Jewish woman and Roberto Alagna as Eléazar, her supposed father; the second is Rameau’s opera-ballet Les Indes Galantes, directed and choreographed by contemporary dancer Sidi Larbi Cherkaoui, in his Bayerische Staatsoper debut. This summer’s festival also features a number of productions that were introduced in the 2015–16 season, such as South Pole (which had its world premiere in January), with Rolando Villazón, Thomas Hampson and Tara Erraught; The FieryAngel, in Barrie Kosky’s staging, with Vladimir Jurowski on the podium; Mefistofele, featuring René Pape, Joseph Calleja and Opolais; Die Meistersinger von Nürnberg, paced by Kirill Petrenko; and Un Ballo in Maschera, starring Piotr Beczala, Simon Keenlyside and Anja Harteros, who also appears as Puccini’s title diva in Tosca (alongside Jonas Kaufmann’s Cavaradossi and Bryn Terfel’s Scarpia) and as the Marschallin in Der Rosenkavalier. Two other sopranos making multi-show appearances are Sonya Yoncheva, who sings the consumptive Italians in Bohème and Traviata, and Albina Shagimuratova, who sings Mozart’s Konstanze and Donna Anna. Nina Stemme is Turandot, Johan Reuter the Dutchman, and Edita Gruberová is Lucrezia Borgia. Lothar Koenigs paces Richard Jones’s production of Lohengrin.

Tosca. 25. a 28. června, 1. července
La Juive (Halévy). 26. a 30. června, 4. a 8. července
Lohengrin. 2. července
La Bohème. 3. a 6. července
South Pole (Srnka). 5. července
Turandot. 7. a 10. července
Lucrezia Borgia. 13. července
Der Rosenkavalier. 14. a 17. července
La Traviata. 15. a 18. července
The Fiery Angel (Prokofiev). 16. července
Der Fliegende Holländer. 19. a 22. července
Mefistofele (Boito). 21. a 24. července
Don Giovanni. 23. a 25. července
Les Indes Galantes (Rameau). červenec 24, 26, 27, 29, 30
Un Ballo in Maschera. 27. a 30. července
Die Meistersinger von Nürnberg. 28. a 31. července
Die Entführung aus dem Serail. 29. července

Opera Studio soloists. 7. července
Pavol Breslik, Bayerisches Staatsorchester, Carydis. 9. července
Jonas Kaufmann, Ludovic Tézier; Bayerisches Staatsorchester, Armiliato. 20. července

Dorothea Röschmann. 11. července
Diana Damrau. 12. července
Christian Gerhaher. 25. července
René Pape. 28. července


14. – 24. července
Bad Wildbad

Demetrio e Polibio (Rossini). červenec 9, 17, 22
Il Conte di Marsico (Balducci). červenec 10, 16, 23
Sigismondo (Rossini). červenec 14, 16, 24
Bianca e Gernando (Bellini). 15. a 23. července
Le Comte Ory. 17. a 22. července

Various soloists; various instrumentalists, Fogliani. 8. července
Academy soloists. červenec 9, 15, 24

Maxim Mironov. 21. července


8. srpna – 29. září

Alceste (Gluck). srpen 12, 14, 20, 21, 25, 27, 28
Die Fremden (Ligetti/Kagel). září 2, 3, 4, 8, 9, 10 (světová premiéra)
Earth Diver (Schütz/Brass). září 21, 22, 23, 24

MusicAeterna Choir, Polonsky. 17. srpna
ChorWerk Ruhr Choir; Bochumer Symphony Orchestra, various conductors. 18. a 19. srpna
Hannah Morrison, Margot Oitzinger, Alex Potter, Thomas Hobbs, Peter Kooij; Collegium Vocale Gent, Herreweghe. 13. září

Velká Británie


8. – 24. července
Buxton, Derbyshire

Leonore (Beethoven). July 8, 12, 15, 19, 22
I Capuleti e i Montecchi. July 9, 13, 16, 20m, 23
Tamerlano (Handel). July 10, 14, 17m, 21

Josep-Ramon Olivé. July 11
Sarah-Jane Brandon, Gareth Brynmor John. July 12
Manchester Chamber Choir, Spicer. July 17
Opera scenes. July 19, 21, 22
James Gilchrist. July 21
Nicky Spence. July 22
Gillian Keith. July 23


August 5–29

Norma. Aug. 5, 7, 9
Das Rheingold. Aug. 15
Roméo et Juliette (Berlioz). Aug. 18
Così Fan Tutte. Aug. 25, 27, 28

Carmen Giannattasio, Marianna Pizzolato, Yijie Shi, Roberto Tagliavini; Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Pappano. 6. srpna
Alice Coote, Stuart Skelton; Australian Chamber Orchestra, Tognetti. 6. srpna
Barry Humphries, Meow Meow; Australian Chamber Orchestra, Fisher. 8. a 9. srpna
Monteverdi Choir; Scottish Chamber Orchestra, Gardiner. 11. srpna
Yeree Suh; BBC Scottish Symphony Orchestra, Pintscher. 12. srpna
English Baroque Soloists; Monteverdi Choir, Gardiner. 13. srpna
Various Soloists; Royal Scottish National Orchestra, Gardner. 14. srpna
Tenebrae Choir; various instrumentalists, Short. 17. srpna
Edinburgh Festival Chorus; São Paulo Symphony Orchestra, Alsop. 22. srpna
Christian Elsner; Scottish Hebrides Ensemble, Conway. 24. srpna
Sarah Connolly; Rotterdam Philharmonic Orchestra, Nézet-Séguin. 25. srpna
Gurrelieder (Schoenberg). 28. srpna

Alan Cumming. srpen 6, 7, 8, 9, 11, 12, 13, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 23, 24, 25, 26, 27
Mark Padmore. 8. srpna
Simon Keenlyside. 11. srpna
Danielle de Niese. 13. srpna
Magdalena Kožená. 15. srpna
Patricia Petibon. 20. srpna
Emma Pollock. 25. srpna
Florian Boesch. 25. srpna
Sam Beam, Jesca Hoop. 28. srpna


3. června – 17. července

Eugene Onegin. červen 3, 5, 11, 16, 18, 25, 29, červenec 1, 5, 7
L’Italiana in Algeri. červen 4, 6, 12, 15, 20, 23, 28, červenec 2, 8, 10
Idomeneo. červen 19, 22, 24, 27, 30, červenec 3, 6, 9, 11

Die Schöpfung (Haydn). červenec 14, 15, 16, 17


21. května – 28. srpna
Lewes, East Sussex

For the necessary nods to Shakespeare, Glyndebourne presents Berlioz’s Béatrice et Bénédict and Britten’s Midsummer Night’s Dream, in Peter Hall’s 1981 production, with Tim Mead and Kathleen Kim as Oberon and Tytania and Elizabeth DeShong, Kate Royal, Benjamin Hulett and Duncan Rock as the topsy-turvy lovers. The Berlioz, adapted from Much Ado About Nothing, makes its Glyndebourne debut, in a production by Laurent Pelly. Stéphanie d’Oustrac and Paul Appleby are the title enemies tricked into professing their love for one another; Robin Ticciati conducts. The festival’s other new production is Rossini’s Barbiere, in which Danielle de Niese sings Rosina to Taylor Stayton’s Almaviva. David McVicar’s production of Meistersinger, from 2011, has Ticciati pacing Gerald Finley, Michael Schade and Amanda Majeski. Two productions date from 2012—Melly Still’s take on The Cunning Little Vixen and Michael Grandage’s Figaro.

Die Meistersinger von Nürnberg. May 21, 25, 29, June 2, 7, 11, 15, 19, 23, 27
Il Barbiere di Siviglia. May 22m, 26, 28, June 1, 4, 8, 10, 17, 21, 24, 26m, July 1, 7, 10m, 14, 17m
The Cunning Little Vixen. June 12, 16, 18, 22, 25, 29, July 2, 9, 13, 16, 22, 28, 31
Le Nozze di Figaro. July 3, 6, 8, 12, 15, 19, 21, 24m, 29, Aug. 2, 4, 7m, 10, 14m, 17, 20, 24
Béatrice et Bénédict (Berlioz). July 23, 27, 30, Aug. 3, 5, 9, 12, 15, 19, 22, 25, 27
A Midsummer Night’s Dream. Aug. 11m, 13m, 16m, 18m, 21m, 23m, 26m, 28m


June 2–July 16
Alresford, Hampshire

La Fanciulla del West. June 4, 9, 17, 26, 29, July 6, 9
Don Carlo. June 18, 22, 25, July 3, 7, 10
Tristan und Isolde. July 13, 16. srpna

Oliver! (Bart). červen 2, 3, 11, 12, 19, 23, 24, 1. a 2. července


June 4–August 3
Iford, Bradford on Avon

Macbeth. June 4, 7, 10, 11, 14, 17, 18
The Magic Flute. July 2, 5, 8, 9, 12, 15, 16
The Fairy Queen. July 23, 27, 29, 30, Aug. 2, 3


June 7–August 13
Stable Yard

Iris (Mascagni). June 7, 10, 14, 16, 18
La Bohème. June 11, 13, 15, 17, 19m, 21, 23, 24, 25
La Cenerentola. July 14, 16, 20, 22, 27, 30
Die Fledermaus. July 19, 21, 23, 28, Aug. 3, 5
Alice’s Adventures in Wonderland (Todd). July 28, 30, Aug. 2, 4, 5, 6, 9, 10, 11, 12, 13
The Queen of Spades. Aug. 2, 4, 6, 9, 11, 13


April 23–July 10
On tour

Das Rheingold. Apr. 23, May 24 (Leeds); June 6 (Nottingham); 13 (Salford Quays); 28 (London); July 5 (Gateshead)
Die Walküre. Apr. 30, May 25 (Leeds); June 7 (Nottingham); 14 (Salford Quays); 29 (London); July 6 (Gateshead)
Siegfried. May 14, 27 (Leeds); June 9 (Nottingham); 16 (Salford Quays); July 1 (London); 8 (Gateshead)
Götterdämmerung. May 21, 29 (Leeds); June 11 (Nottingham); 18 (Salford Quays); July 3 (London); 10 (Gateshead)



June 22–July 10
Tel Aviv

Rigoletto. June 22, 23
Les Pêcheurs de Perles. June 28, 30, July 1m, 2, 4, 6, 7, 8m, 9, 11, 12, 15m, 16



June 24–August 28

Three of the five revivals this summer in Verona are stagings created by Franco Zeffirelli. Also appearing are Hugo de Ana’s Traviata and Gianfranco de Bosio’s Aida.

Carmen. June 24, July 1, 6, 9, 13, 16, 29, Aug. 5, 11, 17, 20, 23, 27
Aida. June 25, 30, July 3, 7, 14, 17, 24, 28, 31, Aug. 7, 9, 14, 18, 21, 24, 28
La Traviata. July 2, 5, 8, 12, 15, 22, 26, 30
Turandot. July 23, 27, Aug. 12, 19, 25
Il Trovatore. Aug. 6, 10, 13, 26


July 14–August 5
Martina Franca

La Grotta di Trofonio (Paisiello). July 14, 31
Baccanali (Steffani). July 15, 20, 22, 29
Così Fan Tutte. July 21, Aug. 1 (semistaged)
Don Chisciotte della Mancia (Paisiello). July 23, 28, Aug. 3
Francesca da Rimini (Mercadante). July 30, Aug. 2, 4


July 15–August 13
Torre del Lago Puccini

Tosca. July 16, Aug. 6, 11
La Bohème. July 16, 22, Aug. 5
Turandot. July 23, 30, Aug. 12
Madama Butterfly. July 29, Aug. 10


May 13–October 23

Mandela Trilogy (van Dijk/Campbell). June 9, 10, 11, 12
Gräfin Mariza (Kálmán). Oct. 14, 18
Die Fledermaus. Oct. 15, 19
Die Lustige Witwe. Oct. 16, 20

Ladysmith Black Mambazo. May 28
The Tallis Scholars. June 27
Stabat Mater (Vivaldi). June 29
Choirs of the Teatro Petruzzelli di Bari and Friuli Venezia Giulia; Tokyo Harusai Festival Orchestra, Muti. July 3
Westminster Cathedral Boys Choir. July 4


8. - 20. srpna 2016

La Donna del Lago. Aug. 8, 11, 14, 17
Il Turco in Italia. Aug. 9, 12, 15, 18
Ciro in Babilonia. Aug. 10, 13, 16, 19
Il Viaggio a Reims. Aug. 12, 15

Juan Diego Flórez, Olga Peretyatko and others; Orchestra and Chorus of Teatro Comunale di Bologna, Franklin. Aug. 19
Pretty Yende, Aya Wakizono; Orchestra Sinfonica G. Rossini, Alibrando. Aug. 14
Michael Spyres; Orchestra Sinfonica G. Rossini, Parry. Aug. 18

Ruth Iniesta, Cecilia Molinari, Matteo Macchioni, Marko Mimica. Aug. 16m



Mirandolina (Martinů). July 1, 3, 9, 12, 14
L’Elisir d’Amore. Aug. 26, 28, 30, Sept. 7, 16, 24, 28, Oct. 1, 6, 9
Norma. Aug. 27, Sept. 4, 14, 18


June 22–August 10

Nabucco (Verdi). July 9, 11, 23, 30, Aug. 2, 5, 9
Il Barbiere di Siviglia. July 18, 28, Aug. 1, 4, 10
Madama Butterfly. July 29, Aug. 3, 6, 8



June 4–26

Wozzeck (Berg). June 4
The Corridor (Birtwistle)/The Cure (Birtwistle). June 9, 10
The Queen of Spades (Tchaikovsky). June 9, 12m, 15, 18, 21, 24, 27, 30, July 3m
Theatre of the World (Andriessen). June 11, 13, 14, 16, 17, 19m
Melancholia (pastiche). June 14, 15
The Transmigration of Morton F. (Spiegel). June 20 (world premiere)

Die Schöpfung. June 13, 14
Le Encantadas (Neuwirth). June 18

Claron McFadden. June 16, 17



June 7–August 27

The Rococo Machine (Sandström). June 7, 9, 11, 12m, 14, 16, 18m, 19m
Don Giovanni. Aug. 13, 15, 17, 19, 21m, 23, 25, 27m



August 12–September 11

This summer’s festival theme, “Prima Donna,” will explore the work of women in music, featuring no fewer than eleven female conductors leading the festival orchestra in symphonic masterpieces and women singers dominating the concert stage. Ekaterina Semenchuk sings Berlioz’s Mort de Cléopâtre and Rossini’s cantata Giovanna d’Arco, for soprano and orchestra. Barbara Hannigan takes charge as both conductor and soprano, pacing and singing works by Debussy, Sibelius, Haydn, Berg and Gershwin. Sarah Connolly performs songs by Alma Mahler; in the same concert, Yannick Nézet-Séguin conducts Mahler’s Symphony No. 10. Cecilia Bartoli sings a Baroque program; Diana Damrau sings Vier Letzte Lieder. The highlight of this festival is the “Symphony of a Thousand,” headlined by Christine Goerke and Peter Mattei.

Symphony No. 8 (Mahler). Aug. 12, 13
Various soloists, Vision String Quartet. Aug. 20
Ekaterina Semenchuk; Lucerne Symphony Orchestra, Gaffigan. Aug. 22
Barbara Hannigan; Mahler Chamber Orchestra, Hannigan. Aug. 23
Sarah Connolly; Rotterdam Philharmonic Orchestra, Nézet-Séguin. Sept. 1
Cecilia Bartoli; I Barocchisti, Fasolis. Sept. 3
Diana Damrau; Bavarian State Orchestra, Petrenko. Sept. 7
Sandrine Piau; Vienna Philharmonic, Haïm. Sept. 8

Hagar Sharvit. Aug. 25

The Artificial Mother (M. Roth). Sept. 2, 3 (world premiere)
Cinderella! (Boumans). Sept. 3m, 3 (for children)


July 22–August 7

Carmen. July 25
Falstaff. July 29
Emöke Baráth, Ann Hallenberg, Bernard Richter, Stephan Ganz; Verbier Festival Chamber Orchestra, Takács-Nagy. July 23
Stephan Genz; Verbier Festival Junior Orchestra, Harding. July 23
Ying Fang; various instrumentalists. Aug. 1
Anja Kampe; Verbier Festival Orchestra, Fischer. Aug. 4
Nathalie Stutzmann; various vocal ensembles, Verbier Festival Orchestra, Tilson Thomas. Aug. 7

Matthias Goerne. July 25
Christian Gerhaher. July 28
Stephan Genz. Aug. 4


June 3–26

Così Fan Tutte. June 3, 5, 10
Roueà Rebours (Mouthon/Ulrich). June 6, 7,
8, 9 (world premiere)
The Queen of Spades. June 12, 14, 18, 23
I Puritani. June 19, 22, 25
Tosca. June 24
Superar Suisse-Choir, Castellini. June 4
Anna Florina Herbst; various instrumentalists, Wegman Taylor. June 10
Lisa Larsson; various instrumentalists, Karsko. June 11
Annette Labusch; various instrumentalists. June 12m
Deanna Breiwick; various instrumentalists. June 19m
Christian Gerhaher. June 15
Juan Diego Flórez. June 21 spacer

úterý 28. června 2016

Braniboři a la Nekvasil

Pokud jde o inscenace oper českých autorů, není to v Česku žádná velká sláva. Tu a tam se objeví Dvořákova Rusalka, Janáček, Forster nebo Fibich a v poslední době hlavně Martinů s puncem skladatele - světáka. Ze Smetanova operního díla se inscenuje všenárodní taškařice Prodaná nevěsta a při oslavách státu oprašuje Zlatá kaplička vlasteneckou Libuši. Divadla se zřejmě poněkud bojí zařadit víc Smetanů na repertoár, protože oloupat patinu falešného vlasteneckého sentimentu a smýt stopy ideologického zneužívání prosazeného komunistickým fanatikem Zdeňkem Nejedlým vyžaduje invenci, odvahu postavit se polovzdělaným kritikům a na rozhodnosti nepřidají ani obavy z malé návštěvnosti.

Pražské Národní divadlo se jaksi mimoděk stalo přípravkou kádrů pro velké moravské scény. Zatímco před časem úspěšný šéf opery Jiří Heřman dnes šéfuje opeře Národního divadla Brno, jeho pražský předchůdce je už sedmý rok ředitelem ND moravskoslezského. Zjevně ku prospěchu opery v Česku. A nejen opery vůbec, ale i operní tvorby Smetanovy. To dokládá případ posledně jmenovaného divadla v Ostravě vedeného Jiřím Nekvasilem, které si vytklo jako cíl nastudovat do roku 2024, kdy uplyne 200 let od narození Bedřicha Smetany, všechny jeho opery. V minulých letech si již odškrtli Prodanou nevěstu (2006) a Čertovu stěnu (Rok české hudby 2014), letos to byli Braniboři v Čechách, pro příští rok chystají Tajemství, které zazní 24. června také v Litomyšli, a pak další, až v roce 2024 slavnostní Libuši.

Jiří Nekvasil je ovšem nejen ředitel divadla a zkušený režisér, ale ostravskou operu zná od dětství, protože byla po desítky let působištěm jeho otce Miloslava, který tam sám režíroval několik Smetanových oper, a dokonce i jeho druhý syn, scénograf Ondřej, tam vytvořil v roce 2000 scénu ke Smetanově Hubičce. Nekvasil otec kdesi prohlásil, že "režisér musí znát, musí vědět. Pak teprve může tvořit podle své fantazie a směřovat k tomu nejdůležitějšímu – oslovit diváka, připravit mu zážitek." A Jiří Nekvasil bezpochyby ví hodně. Protože vedle divadelní režie se mimo jiné jako režisér a spoluautor scénáře podílel na výrobě velké řady televizních inscenací a dokumentů, včetně skvělého sedmidílného Gustava Mahlera vyprávěného Zdeňkem Mahlerem.

To snad stačí úvodem ke Smetanově vůbec první opeře Braniboři v Čechách, kterou 9 dní po premiéře nové inscenace v Ostravě vidělo i publikum v téměř letní sobotní večer na zámku v Litomyšli. Braniboři, jak všeobecně známo, vznikli v soutěži o cenu hraběte Harracha, vypsanou v roce 1861 s cílem dodat repertoár ryze českému Prozatímnímu divadlu, které bylo otevřeno v listopadu 1862. Smetana operu dokončil zjara 1863, leč ne všichni z ní měli radost, někteří z důvodů politických,  jiní proto, že představovala příliš velkou konkurenci, a tak se premiéra odehrála až v lednu 1866 a Harrachovu cenu nakonec opera získala až po ní. Uvážíme-li, že Smetana do té doby žádnou operu nevytvořil, jde o dílo podivuhodně zralé a na svou dobu moderní. Osou libreta je zlo páchané koncem 13. století vojsky Oty Braniborského, který v Čechách zaskakoval za svého nezletilého bratrance krále Václava II. To vyvolalo v Praze lidovou vzpouru (nejsme lůza, jsme jen lid... zahrajem si na pány), po níž stateční čeští páni cizáky vyhnali, a na tomto pozadí se odhaluje ne vždy skvělý charakter českých předáků a odehrává mírně milostný příběh, ovšem konec je jako obvykle dobrý.

Dlužno dodat, že opera se setkala s velikým úspěchem, hrála se celkem 12x než slavná rakouská vojska půl roku po premiéře prohrála bitvu u Sadové, načež do Prahy přišli Prusové a opera o řádících Braniborech se tak stala jaksi nežádoucí. Nebylo to poprvé, za protektorátu se to opakovalo a po sovětském "osvobození od kontrarevoluce" v roce 1968 znovu. Dnes, když zmizela Rakouská říše, vznikla nezávislá republika, Němci byli vyhnáni a také sovětské vojska odešla, je aktuálnost, kterou měl příběh v době svého vzniku, ta tam. Snad navždy. A tak každý přemýšlivý inscenátor si musí položit otázku jak na to.

Tady si dovolím trochu odbočit. Před nedávnem jsem viděl představení Verdiho Trubadúra, kde slavný režisér Neuenfels zřejmě stál před podobným problémem, když příběh vnímal z dnešního nebo spíše svého hlediska jako neúnosně romantický. Věc řešil ironickou nadsázkou do jednoznačně nepřívětivé až odpudivé karikatury, která nedávala možnost jiného výkladu. Co je moc je příliš.

Troufám si tvrdit, že režisér Nekvasil vyřešil problém mnohem delikátněji. Kritická místa scénáře znal dokonale a upozornil na ně mimo jiné při besedě před představením, jemně je nazývaje paradoxy. A inscenaci postavil tak, že kdo chtěl, mohl se naplňovat vlastenectvím či plytkým milostným příběhem, kdo ne, mohl se spíš bavit. Mně se podařilo to druhé. Necítím potřebu detailně rozebírat výkony jednotlivých aktérů a orchestru, nebyli oslniví, ale celkem dobří, i když ne všichni stejně, což se ostatně předpokládá. Já jsem si uložil do paměti Gianluca Zampieriho jako podivnou postavu Jíry, vůdce vzbouřeného lidu, když třeba lůze radí: "Veselte se, zpívejte, na zítřek nic nedbejte! Budeť jich než přijde ráno, mnoho z nás už pochováno." Velmi žertovné bylo braniborské vojsko, tedy postavy oblečené v černém jako policejní komando s červenou čelovkou a zelenými světýlky v rukou, zvláště když se plížily v hledišti. A vyzdvihnout bych chtěl sborové scény, které byly dokonale vystavěny nejen pěvecky, ale i pohybově. Vzpomněl jsem si přitom na nedávné Bídníky v Queen´s Theatre, kde se mi podobné scény zdály nepřekonatelné. Toto dosti silně kontrastovalo se scénou, která byla koncipována bezpochyby s ohledem na finanční možnosti divadla, což je bolest většiny českých a moravských operních scén, snad kromě Národního divadla v Praze, které když si pozve třeba Borise Kudličku, tak mu musí dát také prostor k realizaci jeho představ. A předpokládám, že to je hlavní položka, kde lze na inscenaci hledat úspory, což zpětně vytváří limit i pro režii.

Účinkující se děkují, šest postav nahoře jsou barniborské vojsko
I když po desáté se začalo citelně ochlazovat, potlesk byl v každém případě vřelý, stejně jako radost účinkujících. Prostě povedený večer. Jen jsem z publika zaslechl hlas, že se tam vlastně propagoval komunismus.

Mimochodem to, že cesty Braniborů byly od začátku spletité, naznačuje i epigram Jana Nerudy:
"Ta hudba nemůže a nesmí za nic stát,
za prvé: není tam nic do skoku,
za druhé: je to hudba pokroku,
za třetí: Smetana je demokrat
a skoro z každé jeho árie se šklebí demokracie!"

Ale mám-li být upřímný, tak v tom cítím to laciné ublíženectví a prázdné furiantství, jehož tradice trčí i z dnešní české politiky a vytlačuje nás na okraj evropského dění.

Smetanova Litomyšl 2016
Bedřich Smetana: Braniboři v Čechách
Hudební nastudování a dirigent: Jakub Klecker
Režie: Jiří Nekvasil
Scéna: Petr Matásek
Kostýmy: Zuzana Bambušek Krejzková
Sbormistr: Jurij Galatenko
Dramaturgie: Eva Mikulášková
Orchestr a sbor NDM Ostrava
Premiéra 9. června 2016 Divadlo Antonína Dvořáka

18. června 2016 Zámecké nádvoří Litomyšl
Volfram Olbramovič – František Zahradníček
Oldřich Rokycanský – Jiří Miroslav Procházka
Junoš – Luciano Mastro
Jan Tausendmark – Jakub Tolaš
Varneman – Václav Sibera
Jíra – Gianluca Zampieri
Ludiše – Agnieszka Bochenek-Osiecka
Vlčenka – Marianna Pillárová
Děčana – Lenka Čermáková
Kmet – Martin Gurbal‘
Biřic – Petr Urbánek
Jeden z pražské chudiny – Waldemar Wieczorek

Braniboři v Čechách - libreto

Čí exitus bude brexit?

Referendum o setrvání Velké Británie v Evropské unii má mnoho tváří a nikdo dnes nemůže zodpovědně říct, co bylo pro výsledek rozhodující a jak to dopadne. Ostatně Británie s minulostí obrovského světového impéria měla vždy své zvláštnosti, které bylo obtížné pochopit. Ať už to byli příznivci nacionálního socialismu před 2. světovou válkou včetně bývalého krále Eduarda VIII., sebeklam záchrany míru Mnichovskou smlouvou, volební prohra strůjce britského vítězství Churchilla těsně po válce nebo Cambridžská pětka sovětských agentů nebo Beatles.

Před nějakými dvaceti lety jsem pracovně zajížděl do Běloruska a celkem dobře se obeznámil se situací, která následovala po zvolení Lukašenka jeho prezidentem, kdy byl rozpuštěn ústavní soud a beze stop mizeli političtí konkurenti. Proto jsem nevěřícně četl zprávy jakési British Helsinki Human Rights Group (BHHRG), která neměla nic společného s Helsinskou federací pro lidská práva, zato vyzdvihovala demokratičnost voleb v Bělorusku a později například obhajovala ruský útok na Gruzii.

Jedním z lidí, kteří stáli u zrodu BHHRG byl jistý John Laughland. Konzervativní, ostře euroskeptický intelektuál s oxfordským doktorátem, autor knihy "Znečištěný pramen. Nedemokratické počátky evropské ideje", od roku 2008 ředitel Institut de la Démocratie et de la Cooperation. Což ovšem není nic jiného než ruská vlivová agentura v Paříži, takže Laughland je minimálně od tohoto roku placen z Ruska. Nejvyšším šéfem je ruská politička a historička Naročnickaja s ostře protizápadní orientací. Tvrzení, že financování institutu je dílem nezávislého fondu je komické.

Současně s pařížskou pobočkou vznikla i newyorská expozitura zmíněné organizace. Ta však ukončila svou činnost před rokem s odůvodněním, že už není potřeba, neboť situace v oblasti lidských práv se ve Spojených státech zlepšila.

John Laughland je současně teoretikem krajně konzervativního politického křídla britských konzervativců. Jeho názory jsou dnes velmi vyhrocené, je ostře protiamerický, Evropskou unii považuje za americký projekt a podvod, který měl umožnit bezproblémový vznik NATO a ovládnutí Evropy. Rusko naopak chápe jako stát, který je garantem svobod a představuje existenciální hrozbu pro postmoderní zideologizovanou Evropu. Možnost, že u počátku sjednocování stála především snaha učinit z Evropy kontinent míru, jaksi není brána v úvahu. A americké motivy jsou vnímaní jako výhradně nepřátelské.

Praktikem, kterému radikální křídlo konzervativců nebylo dost radikální, je krajně pravicový populista Nigel Farage, který svůj image dotváří pitím piva a kouřením. Stranu opustil a dnes je předsedou Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP). I on je kategorickým odpůrcem Evropské unie, leč přesto se dostal do evropského parlamentu, kde předsedá protievropské frakci a vloni spolu s francouzskou Národní frontou Marine Le Penové podpořil Rusko při hlasování v EP. V loňských volbách do britského parlamentu sice UKIP výrazně posílil na téměř 13 % hlasů, poslance však má pouze jednoho.

Jsem dalek toho tvrdit, že ruská stopa, i když je evidentní, je příčinou brexitu. Nicméně nebýt 1/3 ze 330 konzervativních poslanců, kteří vystupovali ostře proti britskému členství v Evropské unii, a kvůli kterým vlastně Cameron referendum slíbil a vypsal, sotva by k hlasování došlo. Díky tomu však po loňském historickém volebním vítězství Cameron o rok později čestně prohrál všechno. (Jak říká Falstaff, čest je pouhým nápisem na náhrobku s erbem). A že tohle všechno je voda na kremelský mlýn snad není třeba zdůrazňovat.

Že je to však složitější, je vidět z toho, že Farage přiznal, že dojde k ekonomickému poklesu (libra spíš padá než klesá), hlavní konzervativní motor brexitu Boris Johnson najednou tvrdí, že vlastně jde o prohloubení spolupráce s EU, a dokládá to i text zveřejněný v diskusi Guardianu. Český překlad se nachází níže. A protože, jak praví lidová moudrost, průšvihy se šíří v triádách, prohrála Anglie ve čtvrtfinále fotbalového mistrovství Evropy s Islandem a třetí malér na sebe jistě nenechá dlouho čekat.

A na okraj se sluší dodat, že není náhodou, že John Laughland je již řadu let uctívaným guru Václava Klause a jeho okruhu, že ještě jako prezident Václav Klaus pokřtil jednu ze svých knih právě v onom Laughlandově pařížském institutu, a že Farage přijal se všemi poctami na Pražském hradě a navzájem si mazali med kolem úst.

středa 22. června 2016

Pseudoelita a dobroser?

Jak dojemné. Hradní mluvčí Jiřík Ovčáček, maje na paměti prezidentův zářný příklad, se stal bojovníkem za svobodu, a když už, tak přímo v Lidicích. Jeho šéf, který spolubojuje již celé 3 roky, byl v úterý 21. června vyznamenán Českým svazem bojovníků za svobodu (jehož předsedou je čelný člen jeho partaje SPO, jenž je bojovníkem za svobodu proto, že po roce 1969 ho komunisté vyhodili ze své partaje, přičemž skromně tají, že později tam znovu vstoupil) za "dlouhodobou podporu svobody a demokracie". Ocenění získal také jeho další sluha Forejt, kterého prezident tlačí za věrné služby do Vatikánu. Aby dokázal, že vyznamenání si plně zaslouží, odhalil Zeman na sjezdu ČSBS "pravdu" o knězi Halíkovi jako člověku, který si neváží lidu a nemluví pravdu, je pseudoelita a nepřítel společnosti. Prezident prý se inspiroval označením dobroser, které pro takové osoby vymyslel senátor Kubera, oslavenci zřejmě blízký nejen svým vášnivým huličstvím.

Zeman a jeho spolubojovník za svobodu, kardinál a arcibiskup Duka
"Zrádný" katolík bude vyznamenán teprve dnes, 22. června, a to čestným doktorátem univerzity v anglickém Oxfordu jako čtvrtý Čech po Masarykovi, Benešovi a Havlovi. Spolu s ním toto ocenění převezme mimo jiné prof. Paul Krugman, laureát Nobelovy ceny za ekonomii; Lord Mance, soudce Nejvyššího soudu Spojeného království, slavný japonský architekt Kazuyo Sejima; hlavní designér společnosti Apple Jonathan Ive; či finský skladatel Arvo Pärt. Kromě toho se v roce 2016 dostal udělením Templetonovy ceny do prestižní společnosti lidí jako Matka Tereza, Solženicin, dalajláma nebo Weizsäcker.

Halík a papež František
O víkendu jsem byl v Litomyšli. Tamější slavné gymnázium založili před více než 300 lety jiní dobroserové - katoličtí piaristé. To je pořádná stopa. Těžko říct, jaká bude stopa Českého svazu bojovníků za svobodu v roce 2316, když se již dnes zbavuje svého majetku zděděného po československých legionářích, a výtěžek spokojeně prožírá.

úterý 14. června 2016

Trubadúr a la Neuenfels

Být v Berlíně a nechat si ujít inscenaci režírovanou Hansem Neuenfelsem by bylo trestuhodné. A tak jsem vzdal Berlínské filharmoniky s Rattlem a Krystianem Zimermanem, naděje na lístek byla stejně mizivá, a vydal se do Deutsche Oper.

Ale napřed k režisérovi. To co představuje v operním světě, není jen standardní kategorie režisérského divadla. Jeho profil je multifacetový a jedna z těch stran je zřejmě snaha za každou cenu šokovat. Frankfurtská Aida v roce 1980 byla uklízečka, která spolu s Radamesem zemřela v plynové komoře, Mozartův Idomeneo byl v roce 2006 dočasně staženo z programu Deutsche Oper kvůli uťatým hlavám Mohameda, Krista, Buddhy a Poseidona. V roce 2010 v Bayreuthu byly sbory v Lohengrinovi maskovány jako pokusné krysy a deromantizace Pucciniho Manon v Mnichově 2014 vedla k odstoupení Netrebko.

Neuenfelsovy bayreuthské krysy Lohengrinovy
Vloni však dosáhl naprostého triumfu v podobě Straussovy Ariadny ve Staatsoper Berlin. Říká, že stále hledá, což je v 75 letech záviděníhodné. A málem bych zapomněl napsat, že světová premiéra opery South Pole skladatele Miroslava Srnky (Čech a občan Bohemie) a libretisty Toma Hollowaye skončila letos v lednu v Bavorské státní opeře fantastickým úspěchem také díky výborné režii Hanse Neuenfelse. Že by se konečně našel?

A teď ten Trubadúr. Bezpochyby ho důvěrně zná, jednak je Verdi jeho oblíbený skladatel, jednak je toto vůbec první opera, kterou v roce 1974 inscenoval, a to v Norimberku. Berlínská inscenace je o 22 let starší a 20 let stará, ovšem posledních 12 let se nehrála, a hrdě se hlásí k těm excentrickým formám režisérova hledání vlastní identity.

Snaha o deromantizaci za každou cenu z představení přímo trčí. I zde je sbor tvořen jakýmisi skřítky s dlouhými bílými vousy a v podivných uniformách a představení působí dojmem estrády, kde v pozadí se odehrává jakýsi ruch a v popředí většinou nehnutě postávají hvězdy večera a pějí do publika. Hvězdy jsou to skutečně veliké, největší z nich je bezpochyby Angela Meade. Její až zázračný soprán však ostře kontrastuje s jejím mohutným exteriérem, což přispívá k dojmu frašky. Naopak dramatický projev skvělé Dany Beth Miller byl nejen pěveckým vrcholem představení. Výborné byly také výkony Luny a Manrica a celého orchestru. Mám-li shrnout celkový dojem, dobře se to poslouchalo, ale špatně se na to koukalo, pokud člověk nebyl na inscenátorův druh humoru zrovna naladěn.

Takže zatímco v úterní Juliette prokazatelně zařvala jen Juliette, tady zařvala celá opera. Netvrdím, že to není subjektivní, ostatně i já jsem tleskal, ač zdaleka ne tak, jako mnozí z ostatních diváků. A školní třída za mnou to možná brala jako dobrou srandu, přechod od pimprlové komedie k divadlu pro velké, což možná zabránila tomu, aby si operu navždy zošklivili.

A protože jsem byl vůbec naladěn nesmířlivě, i další fakta jsem vnímal jako kaleidoskop absurdity. Třeba že tento stánek krásného umění, vedle nějž se dokonce nachází restaurant Don Giovanni, hledí na třídu železného kancléře Bismarcka. A přes ulici, v parku nesoucím jméno Williama Shakespeara, se pod jeho bustou celý den povalovali domácí bezdomovci se svými saky-paky, vystavovali pupky slunci, balili si cigára a plkali nesmysly. Migrant žádný. Krásný vzhled je na ten boží svět.

Deutsche Oper Berlin

Giuseppe Verdi

Roberto Rizzi-Brignoli - dirigent
Hans Neuenfels - režisér
Reinhard von der Thannen - scéna a kostýmy
Premiéra 24. března 1996

Představení 8. června 2016
Angela Meade, soprán - Leonora
Dana Beth Miller, mezzosoprán - Azucena
Carlo Ventre, tenor - Manrico
Dalibor Jenis, baryton - hrabě Luna
Rebecca Jo Loeb, soprán - Ines
Burkhard Ulrich, tenor - Ruiz
Marko Mimica, bass - Ferrando

Berlin Deutsche Opera Orchestra
Berlin Deutsche Opera Chorus
Deutsche Oper Berlin Ballet

pondělí 13. června 2016

V Berlíně nám zavraždili Juliette

Berlínská státní opera už sedm let čeká v Schillerově divadle na návrat na domovskou scénu v divadle na Unter den Linden, a ani v příští sezóně se ho zjevně nedočká. Zato šéf opery vstoupí do své 25. berlínské sezóny a dotáhne počet svých let k číslu 75. A vypadá to, že je neudolatelný, jako kdyby mu síly spíš přibývaly. V tomto měsíci diriguje 14x a červenec má jen o málo volnější. V neděli 5. června odpoledne dirigoval benefiční koncert u příležitosti 75. narozenin podobně vitální Marthy Argerich, navíc s ní hrál koncert pro 2 piana, a večer dirigoval operu Juliette Bohuslava Martinů.

Staatsoper ji inscenovala vůbec poprvé, premiéru měla 28. května a následuje v rychlém sledu 6 dalších představení. To v pořadí čtvrté jsem navštívil a nelituji toho. K režii byl přizván Claus Guth, hloubavý a psychologizující 52letý režisér, českému divákovi možná známý ze salcburské Figarovy svatby 2006, z premiérového Lohengrina v La Scale 2012, případně Dona Giovanniho, kterého má Staatsoper na repertoáru již 3 roky. Z toho bylo možné usoudit, že půjde o inscenaci, která bude hodně vzdálena té "naší" trochu romantické Juliettě, kde je les, nádražíčko a hotýlek a kancelář snů. Což se také potvrdilo. Zato tam byla šedivá krychle s nesčíslnými dveřmi a dvířky ve stěnách, stropě a podlaze a také zásuvkami až po zásuvnou skříň na lidi, z nichž padaly pistole, a které někdy nešly otevřít a jindy se otevíraly samy. A z nich zírali, vypadávali, vycházeli a v nich mizeli lidé. Jinak byla scéna holá, jen ve 2. jednání visely ze stropu obrovské fíkusovité listy a Juliette s Michelem si tam udělali piknik, při kterém se milovali, pohádali a Michel Juliette zastřelil. Pak před ostatními předstíral, že je živá a různě ji objímal, až se mu nakonec podařilo ji hodit do propadla. To se ovšem odehrálo ve 2. jednání, zatímco první začíná Michelovým zmateným vstupem se zakrvavenýma rukama. A ve třetím jednání se postavy brodí mlhou pokrývající podlahu jeviště, někde v pozadí se objeví ona šedivá krychle s dvířky a po jevišti se pohybují zájemci o sny, přičemž Michel se znovu a znovu dožaduje snu s Michelle, jejíž zpěv ze ozývá ze zákulisí nebo se pohybuje v pozadí jeviště. Nakonec zklamaný Michel nejspíš zastřelí i sebe. Je zjevné, že to je Juliette opravdu dosti vzdálená tradičnímu pojetí. Místo surrealistické poetiky se setkáváme spíš s absurdním humorem, který je pro mne hlavní a sympatickou polohou inscenace.

Klíčové postavy Juliette a Michel zpívají a hrají Magdaléna Kožená a Rolando Villazon. Kožená zpívá uvolněně a je skvělá i herecky, navíc žensky půvabná, Villazon je herecky výrazný, i když jeho projev je poněkud monotónní, s občasnými drobnými nedostatky v expresivních pěveckých pasážích. To ale říkám jen jako úlitbu kritikům, protože celkově i on podal skvělý výkon. Martina Janková si před časem libovala, jak je režisér Guth vstřícný ke zpěvákům a nechá je role dotvářet. Někdo se s touto podobou Michela těžko vyrovnává, profesionální kritici, alespoň ti čeští, jsouce bezpochyby experty odhodlanými bránit Martinů proti všem, prakticky všichni. Naproti tomu diváci, kteří necítí vlasteneckou povinnost hájit odkaz "našeho" Martinů, projevovali neskrývané nadšení vyčíslitelné počtem opon. A je inscenace určena jim nebo paní emeritní profesorce Janáčkové a paní redaktorce Drápelové-Drákulové? Ale nebyli to jen tito dva ústřední zpěváci, kdo byli výborní. Minimálně bych jmenoval Richarda Crofta (komisař), Thomase Lichteneckera (malý Arab) a Jana Martiníka, velkého zpěváka malých rolí. (Ale v příštím roce se divadlo rozhodlo ho odškodnit písňovým recitálem.)

Ovšem zpráva by byla neúplná, kdybych vynechal orchestr a dirigenta. Jejich výkon byl soustředěný a přesný, hudba zněla v nezvykle hutných a ostře řezaných plochách, což si nikdo kritizovat nedovolil, přestože hudba je pro operu mnohem podstatnější než vždy poněkud ujetý příběh. Uvědomíme-li si Barenboimovo vytížení (viz shora), je to skutečný mág a ten dojem je umocněn děkovačkou, kdy na jeviště nastoupí celý orchestr s dirigentem uprostřed. Není divu, že muzikanti si ho před 14 lety pojistili tím, že ho zvolili dirigentem na doživotí.

Lyrische Oper in drei Akten von Bohuslav Martinů H. 253
Text von Bohuslav Martinů nach Georges Neveux' Theaterstück »Juliette ou la Clé des songes«
Getrieben von der Suche nach einer Frau mit dem Namen Juliette kommt Michel zurück an jenen Ort, wo er sie das letzte und einzige Mal gesehen hat. Doch etwas hat sich verändert: alle Menschen haben hier ihr Gedächtnis verloren. Schließlich findet er ...

BÜHNENBILD: Alfred Peter
KOSTÜME: Eva Dessecker
LICHT: Olaf Freese
CHOR: Martin Wright
DRAMATURGIE: Yvonne Gebauer, Roman Reeger
PREMIERE: 28. Mai 2016 | 19:00 UHR

Představení 7. června 2016
JULIETTE: Magdalena Kožená
MICHEL: Rolando Villazón
2. HERR: Natalia Skrycka
TÄNZER: Oren Lazovski, Alexander Fend, Nikos Fragkou, Uri Burger, Floris Dahlgrün, Victor Villarreal

In französischer Sprache
mit deutschen Übertiteln
ca. 3:10 h | inklusive 2 Pausen

pátek 10. června 2016

Pořádný sál pro Mendelssohna pořád chybí

V roce 1809 se v Berlíně narodil vnuk slavného židovského myslitele Mosese Mendelssohna, který dostal jméno Jakob Ludwig Felix, a když mu bylo 7 let, byl pokřtěn a stal se luteránem. Jeho prateta z matčiny strany Sarah Levy byla žákyní Wilhelma Friedemanna Bacha, podporovala vdovu po Carlu Philippu Emanuelu Bachovi a za svůj život nashromáždila mnoho rukopisů jejich otce, Johanna Sebastiana Bacha, jehož hudbu velice obdivoval také Felixův učitel Zelter. A protože členové rodiny Mendelssohnů byli aktivními členy berlínské Sing-Akademie, v jejímž čele později Carl Friedrich Zelter stál, stali se ve 20. letech jejími předními členy i Felix Mendelssohn a jeho sestra Fanny. Tyto skutečnosti bezpochyby přispěly k tomu, že Felix Mendelssohn byl hudbou J. S. Bacha hluboce ovlivněn. V jejich světle nepřekvapí, že to byl právě on, kdo ve svých 20 letech smetl prach z Bachova oratoria Matoušovy pašije, znovu ho nazkoušel a 11. března roku 1829 v berlínské Sing-Akademie dirigoval jeho první provedení po 100 letech. Tento velkolepý koncert se stal začátkem bachovského revivalu v Evropě. A ani zde nešlo o náhodu, protože o 4 roky dříve dostal 15letý Felix kopii rukopisu od své babičky. A sbírka Mendelssohnovy pratety zahrnující jak partitury, tak i bachovskou korespondenci, skončila v archivu Sing-Akademie.

Snad není od věci dodat, že po Zelterově smrti Mendelssohn neuspěl jako kandidát na šéfování Sing-Akademie. Svůj hudební život tak dělil mezi Anglii a Düsseldorf, kde byl zaměstnán jako ředitel Dolnorýnského hudebního festivalu. Tam jednak v roce 1833 uvedl Händelovo oratorium (původní partituru získal v Anglii), což odstartovalo pro změnu händelovský revival, a v roce 1836 vlastní oratorium Paulus.

Především však byl v roce 1835, už jako uznávaný hudebník, byť teprve 26letý, jmenován dirigentem lipského Gewandhaus Orchestra a rychle se stal motorem veškerého hudebního života v Lipsku, kde o 100 let dříve působil jako městský hudební ředitel Johann Sebastian Bach. A o pět let později, resp. 10 let po Matoušových pašijích v Berlíně, napsal a Lipsku představil svou symfonii-kantátu Lobgesang (Chvalozpěv). Ta je poctou Gutenbergově Bibli, německé reformaci, hudbě J. S. Bacha a Händelovým oratoriím. Monumentální dílo u nás nebývá uváděno často. Jde o kompozici, v níž se odráží koncept symfonie se sborem a sóly, jaký poprvé uplatnil Ludwig van Beethoven ve své „Deváté“. Mendelssohn (1809–1847) psal svůj „Chvalozpěv“ na zakázku u příležitosti oslav 400. výročí vynálezu knihtisku. Provedení v roce 1840 se setkalo s mimořádným úspěchem. Téma a volba textu (skladatel čerpal převážně z Bible) nepřekvapí – Mendelssohn je kromě notoricky známých orchestrálních kusů (Italská a Skotská symfonie, Sen noci svatojanské) také autorem duchovní hudby, vedle zmíněného oratoria Sv. Pavel také Eliáš. Mendelssohnovo dílo je navíc zřetelným důkazem nesmyslnosti Wagnerova tvrzení, že Žid, i když konvertoval ke křesťanství, nemůže pořádně psát a hrát "křesťanskou hudbu", protože "židovství má v krvi."

Skladba bývá většinou označována jako symfonie č. 2, někdy je však řazena mezi vokální díla, ale nejen u nás není hrána příliš často. V londýnské Royal Albert Hall ji při příležitosti 200. výročí Mendelssohnova narození hrál v rámci BBC Proms 2009 manchesterský Hallé Orchestra založený v roce 1858 Sirem Charlesem Hallé.

 Sally Matthews - soprano, Steve Davislim - tenor, Sarah Castle - mezzo-soprano,
Hallé Choir, Hallé Youth Choir, Hallé Orchestra, Sir Mark Elder - Conductor

V Praze pravděpodobně naposled ji při stejné příležitosti hrála Česká filharmonie pod taktovkou Charlese Olivieri Munroe, tehdy šéfa Severočeské filharmonie Teplice.

PKF - Prague Philharmonia se při formování své budoucnosti rozhodla, že každoročně předvede jedno velké vokální dílo. Letos padlo rozhodnutí na Lobgesang, příští rok to bude Brahmsovo Německé requiem. Na provedení Mendelssohnova oratoria spojili síly s vynikajícím Pražským filharmonickým sborem a sólisty mimořádných kvalit: hvězdné jihokorejské sopranistka Sumi Jo, francouzské mezzosopranistka Virginie Verrez (absolvent Julliard School, vítěz MET Auditions 2015, pěvecké soutěže Dallas Opera 2016 a účastník MET Lindemann Program) a tenoristou Paulem Grovesem, držitelem Tucker Award, které přivedl do karlínského Fóra hudební ředitel a dirigent Emmanuelem Villaumem, který je m.j. také hudebním ředitelem Dallas Opera.

zleva: koncertní mistr Jan Fišer, Virginie Verrez, Sumi Jo, Emmanuel Villaume a Paul Groves (sedící)
Oratorium je nádherné dílo, které místo rozjímání a trudnomyslné meditace vyvolává spíš pocit radosti a naděje. Po servisních vystoupeních PKF na Pražském jaru se orchestr dostal ke koncertu, kde byl rovnocenným partnerem ostatním složkám. Leč největší měrou přispěl k úspěchu večera spíš skvělý Pražský filharmonický sbor, možná proto, že dokázal naplnit prostor Fóra odpovídajícím objemem zvuku. Což neznamená, že sólisté a orchestr by zůstávali pozadu, ale sbor je pro takovýto sál ideálním zdrojem hudby. Bez něj jsem měl chvílemi pocit, že je jí málo, což samozřejmě může být i jistým návykem na poněkud stísněné Rudolfinum. Sál mi ale ideální nepřipadá, byť reference tvrdí, že akustika je vynikající. Na můj vkus je hudba málo barevná, prostor příliš otevřený, připomínající trochu Lucernu. V každém případě však všichni vystupující hráli a v němčině zpívali naplno, i když dirigent zvolil poněkud rychlejší tempo než je běžné a vedl orchestr s energíí dokonce natolik velkou, že mu nejprve uletěl manžetový knoflík a posléze praskl frak. Posun tímto směrem je pro soubor určitě dobrým krokem, protože orchestr si po změně hudebního ředitele musí klást otázku kam se dál vyvíjet nejen ve svém projevu, ale i repertoárově. A skladby tohoto charakteru ho bezpochyby posouvají výš.

SYMPHONY No. 2 in B flat major Op. 52 "Lobgesang"
1. Sinfonia: Maestoso-allegro
2. Allegretto un poco agitato
3. Adagio religioso 
4. Alles was Odem hat, lobe den Herrn (Chorus, soprano)
5. Saget es, die ihr erlöst seid. Er zählet unsre Tränen (Tenor, recitativo & solo) 
6. Sagt es, die ihr erlöset seid (Chorus) 
7. Ich harrete des Herrn (Sopranos I & II, chorus)
8. Stricke des Todes hatten uns umfangen (Tenor, soprano)
9. Die Nacht ist vergangen (Chorus)
10. Nun danket alle Gott (Chorus)
11. Drum sing ich mit meinem Liede (Tenor, soprano) 
12. Ihr Völker! bringet her dem Herrn (Chorus) 

1. Sinfonia

2. Chorus and soprano solo
Everything that has breath praise the Lord. (Psalm 150)
Praise the Lord with the lyre, praise him with your song. (Psalm 33)
And let all flesh bless his holy name. (Psalm 145)
 Bless the Lord, O my soul, and that is within me , bless his holy name.
Bless the Lord, O my soul, and forget not that he has done you good. (Psalm 103)

3. Tenor Recitative and Aria
Say it that you are redeemed by the Lord,
he has delivered them out of trouble,
of severe tribulation, from shame and bondage
captives in the darkness,
all which he hath redeemed from distress
Say it! Give thanks to him and praise ye, His goodness! (Psalm 107)
He numbers our tears tears in our time of need,
he comforts the afflicted with his word. (Psalm 56)
Say it! Give thanks to him and praise ye his kindness.

4. Chorus
Say it that you are redeemed by the Lord out of all tribulation.
He numbers our tears in out time of need.

5. Soprano Duet and Chorus
I waited patiently for the Lord, and He inclined to me and heard my supplication.
Blessed is the man whose hope is in the Lord!
Blessed is the man whose hope is in him! (Psalm 40)

6. Tenor Aria and Recitative
The sorrows of death encompassed us
and fear of hell had struck us,
We wandered in darkness. (Psalm 116)

He saith, Awake! you who sleep,
arise from the dead, I will enlighten you! (Ephesians 5:14)

We called in the darkness, Watchman, will the night soon pass?
But the Watchman said:
if the morning comes soon, it will yet again be night;
and if you ask, you will return
and ask again, Watchman, will the night soon pass? (Isaiah 21:11–12)

7. Chorus
The night has passed, but the day has come.
So let us cast off the works of darkness,
and put on the armor of light,
and take up the armor of light. (Romans 13:12)

8. Chorale
Now let us all thank God with hearts and hands and voices,
who in all adversity will be merciful to us,
who does so much good, who from childhood
has kept us in his care and done good to all.

Praise, honor and glory be to God the Father, and the Son,
and his Holy Spirit on heaven's highest throne.
Praise to God, three in one, who separated night and darkness
from light and dawn, give thanks to him with our song.
(Evangelical Church Hymnal, text Rinckart v. Martin, 1636)

9. Soprano and tenor duet
So I sing your praises with my song forever, faithful God!
And thank you for all the good you have done to me.
Though I wander in night and deep darkness
and enemies beset me all around
I will call upon the name of the Lord,
and he saved me by His goodness.

10. Chorus
You peoples! give unto the Lord glory and strength!
You kings! give unto the Lord glory and strength!
The sky will bring forth the Lord glory and strength!
Let the earth bring forth the Lord glory and strength! (Psalm 96)

All thanks to the Lord!
Praise the Lord and exalt his name
and praise his glory. (I Chronicles 16:8–10)

Everything that has breath praise the Lord, Hallelujah! (Psalm 150)

sobota 4. června 2016

Je Země jen simulací supercivilizace?

Od 31. května do 2. června 2016 se v kalifornském městě Rancho Palos Verdes konala Code Conference 2016. Na ní se každoročně schází esa IT průmyslu, aby diskutovala o vlivu technologií na náš život. Letos to byli Jeff Bezos (CEO Amazon), Elon Musk (CEO SpaceX a Tesla Motors), Sundar Pichai (CEO Google), Chuck Robbins (CEO Cisco), Devin Wenig (CEO eBay), Jack Dorsey (CEO Twitter a Square), Sheryl Sandberg (COO Facebook), Bill a Melinda Gates, prezident Ford Motors Mark Fields a mnoho dalších. 

Podnikatel a vizionář Elon Musk (44) mluvil s novináři o svých plánech a o tom, jak vidí budoucnost člověka v době nových technologií. Tady jsou některé z jeho představ.

Kolonizace Marsu je blíž, než se zdá,

říká Musk a dodává, že jeho společnost plánuje vyslat na Rudou planetu lidskou posádku už v roce 2024. V roce 2017 uvede SpaceX do provozu vesmírnou loď Dragon Version 2, na jejíž palubě je místo pro sedmičlennou posádku. A od roku 2018 bude Dragon V2 startovat k Marsu každých 26 měsíců.  Poznamenal však, že nepovažuje za nutné zcela přesídlit na jiné planety. "Proč bychom měli opouštět Zemi, když je tady tady dobře?" Musk také dodal, že v nejbližších 4-5 letech sám plánuje letět do vesmíru, ale zatím jen kole Země.

Dragon V2, dole interiér se 7 sedadly

Hlavním konkurentem Tesly v konstrukci automobilů bez řidiče není Google

"Google dokonale předvedl svůj potenciál při vývoji automobilové dopravy, ale on přece není automobilová společnost... Proto bych ho neoznačil za svého konkurenta," řekl Musk. Podstatně reálnějším soupeřem v této oblasti je podle něj Apple, není však vyloučeno, že tato společnost zahájí vlastní výrobu robotických autonomních automobilů příliš pozdě (podle odhadu Muska po roce 2020)  na to, aby se stala pro Tesla vážnou hrozbou.

Umělá inteligence nemůže lidi zotročit

Musk se přiznal, že téma umělé inteligence ho znepokojuje. S bratrem jsme se domluvili na zákazu rozhovorů na toto téma, když odpočíváme ve vířivce," zažertoval. Přitom sám Musk je zakladatelem společnosti OpenAI studující umělou inteligenci a domnívá se, že je nezbytné se jí zabývat. Neobává si však, že rozmach tohoto oboru se může stát pro lidstvo fatálním. "Pokud se umělá inteligence rozvine natolik, že bude dostupná pro každého z nás, my všichni budeme ovládat vlastního virtuálního agenta. A jestliže se potom někdo usmyslí udělat něco strašného, potom všichni ostatní, pokud se spojí, mohou tohoto ničemu přemoci." Proto lidé podle jeho názoru musí vynaložit veškeré úsilí k tomu, aby se vedle robotů sami vyvíjeli, jinak "bude náš intelekt o tolik níže, že se z nás stanou domácí mazlíčci." Východiskem se podle Muska stane aplikace digitálních technologií do lidského těla.

Všichni lidé jsou roboti

Musk se domnívá, že přístup k počítačům a mobilním zařízením ve smartphonech nás už dnes obdařuje supersilou. S jejich pomocí mohou lidé odpovídat na libovolné otázky, uskutečnit videohovory s kýmkoli na kterémkoli místě na světě. "My už jsme kyborgové. My všichni máme digitálního dvojníka, částečnou online verzi osobnosti v mailové korespondenci a profilech na sociálních sítích," poznamenává Musk. Pro lidi nejlepší variantu rozvoje vidí Musk ve vytvoření zvláštních počítačů, které budou umístěny v "digitální vrstvě" vedle mozku a budou pracovat v symbióze s člověkem.

My jsme postavy ve videohře

"Před 40 lety jsme měli "Pong" - dva obdélníky a bod. Takové byly hry. Dnes, o 40 let později, máme realistické 3D simulátory, ve kterých současně sedí miliony lidí po celém světě," říká Musk. Podle jeho názoru, i kdyby se technologie vyvíjely 1000x pomaleji než dnes, jejich přechod na novou kvalitu je nevyhnutelný. Byť třeba za 10 000 let, což není ve vesmírném měřítku zas tak moc.

"My nesporně směřujeme k tomu, že hry se stanou nerozlišitelnými od reality. Bude je možné hrát na jakémkoli počítači, kterých budou nejspíš miliardy a šance, že ta naše realita je základní, může být také jedna ku miliardě." Musk se domnívá, že lidstvo má pouze dvě možnosti: buď vytvoříme virtuální svět v budoucnosti, nebo jsme už teď postavami něčí simulace. Věří, že jak se bude civilizace rozvíjet, nemůže takovou realitu nevytvořit. Zastavit tento proces může jen smrt civilizace. Zastavit tento vývoj může jen nějaké globální katastrofa. Proto pro nás bude nejspíš dokonce lepší, jestliže se ukáže, že to, co považujeme za skutečnost, je ve skutečnosti simulátorem vytvořeným jinou rasou nebo budoucími lidmi. Naši potomci, říká Musk, dokážou vytvářet simulátory života jiných civilizací, včetně svých předků. A jestli je dokáží obdařit myšlením, potom my dnes se klidně můžeme jednou klidně stát hrdiny jedné z takových virtuálních realit.

Je Musk bláznivý vizionář? 

Ani náhodou. Je to vzdělaný fyzik a ekonom s mimořádnou invencí a podnikavostí. Společnost SpaceX vznikla před 15 lety a rakety létají. Společnost Tesla vznikla o 2 roky později a auta jezdí. Společnost Hyperloop vznikla v roce 2013 a dnes už probíhají testy pozemní dopravy rychlostí vyšší než zvuk. Zatím poslední společnost OpenAI, jejímž posláním je výzkum v oblasti umělé inteligence (artificial intelligence, AI) je stará půl roku.

Musk je po rodičích zpola Jihoafričan a zpola Kanaďan s americkým občanstvím. Podle vlastních slov je odporně proamerický. Spojené státy považuje za "největší sílu dobra, ze zemí, které kdy na světě existovaly" a je přesvědčen, "že nebýt Spojených států, na světě by neexistovala demokracie."

Bývalý ruský ministr ekonomického rozvoje a dnes prezident Sberbank German Gref po březnové návštěvě Sillicon Valley prohlásil: "Pokud vlády začínají aplikovat Agile souběžně s komerčním sektorem, potom rychlost přeměn poroste v těchto zemích natolik, že to... je už pro nás jednoduše nebezpečné." Má pravdu, a to mluví jen o organizaci.

pátek 3. června 2016

Glyndebourne 2016 a Shakespeare 400

21. května otevřel své brány letní operní festival v jihoanglickém Glyndebourne, nedaleko od pobřežních letovisek Eastbourne a Brighton a v dojezdné vzdálenosti od Londýna. Je to 2 roky co oslavil 80 let od prvního představení, 20 let od otevření nového divadla, ocenění celoživotního úsilí zakladatelova syna sira George Christie cenou Opera Award a jeho smrtí krátce poté. V čele je představitel další generace Gus Christie, generálním ředitelem je Sebastian F Schwarz a hudebním ředitelem Robin Ticciati. Letošní ročník zahájil bez problémů, rozpočet se opět pohybuje okolo 25 milionů liber, jen Gus a Sebastian si v mediích vyměnili názory na návštěvníky v džínách a Robin se musel vzdát dirigování Lazebníka sevillského, protože stav jeho meziobratlové plotýnky si vyžádal chirurgický zákrok. A před pár dny obdržel Glyndebourne 2015 cenu Opera Award jako nejlepší festival loňského roku.

Takže co dávají letos?

Richard WAGNER: Die Meistersinger von Nürnberg
obnovená festivalová inscenace z roku 2011
21. května - 27. června
10 představení

Režie: David McVicar
Dirigent: Michael Güttler
Orchestr: London Philharmonic Orchestra
Obsazení: Gerald Finley (Hans Sachs), Amanda Majeski (Eva), Michael Schade (Walther von Stolzing)

Gioaccino ROSSINI: Il barbiere di Siviglia
nová produkce
22. května - 17. července
16 představení

Režie: Annabel Arden
Dirigent: Enrique Mazzola
Orchestra: London Philharmonic Orchestra
Obsazení: Danielle de Niese (Rosina), Alessandro Corbelli (Dr Bartolo). Björn Bürger (Figaro)

První ohlasy nejsou nejpříznivější, což se dalo čekat, protože Danielle de Niese je sice exoticky krásná, dobře zpívá a je manželkou Guse Christie, ale jako perfektní Rosinu si jí moc představit nedovedu.

Leoš JANÁČEK: The Cunning Little Vixen
obnovená festivalová inscenace z roku 2012
12. června - 31. července
13 představení

Režie: Melly Still
Dirigent: Jakub Hrůša
Orchestra: London Philharmonic Orchestra
Obsazení: Elena Tsallagova (Liška Bystrouška), Alžbĕta Poláčková (Lišák), Christopher Purves (Lesník)

Jakub Hrůša není dirigentem náhodným, jeho vazba na Glyndebourne je silná. Už v roce 2008 dirigoval Carmen v rámci Glyndebourne on Tour, v letech 2010-2012 byl hudebních ředitelem této "dcery" letního festivalu, a dirigoval řadu oper i v hlavníá sezóně. Vloni na příklad Carmen.

Wolfgang Amadeus MOZART: Le nozze di Figaro
obnovená festivalová inscenace z roku 2012
3. července - 24 August
17 představení

Režie: Michael Grandage
Dirigent: Jonathan Cohen
Orchestr: Orchestra of the Age of Enlightenment
Obsazení: Golda Schultz (Countess Almaviva), Davide Luciano (Figaro), Rosa Feola (Susanna)

Hector BERLIOZ: Béatrice et Bénédict
nová produkce
23. července - 27. srpna
12 představení

Režie: Laurent Pelly
Dirigent: Antonello Manacorda
Orchestr: London Philharmonic Orchestra
Obsazení: Stéphanie d’Oustrac (Béatrice), Paul Appleby (Bénédict)

Benjamin BRITTEN: A Midsummer Night’s Dream (Sen noci svatojánské)
obnovená festivalová inscenace z roku 1981
11. - 28. srpna
8 představení

Režie: Peter Hall
Režie revivalu: Lynne Hockney
Dirigent: Kazushi Ono
Orchestr: London Philharmonic Orchestra
Obsazení: Matthew Rose (Klubko), Tim Mead (Oberon), Kathleen Kim (Tytania)

Tato opera vznikla v roce 1960 podle stejnojmenné hry Williama Shakespeara a je součástí rozsáhlého programu oslav 400letého výročí narození tohoto renesančního literáta, které koordinuje King’s College London. Více se lze dozvědět na


Navíc jako každoročně budou na stránkách vysílána 2 představení živě a jedno ze záznamu, přičemž bude možné je zhlédnou vždy ještě dalších 6 dní. Jsou to:

  • ROSSINI: Il barbiere di Siviglia (The Barber of Seville), živě v úterý 21. června v 18:30
  • WAGNER: Die Meistersinger von Nürnberg (The Mastersingers of Nuremberg), v úterý 21. července 18:50 ze záznamu představení 2011
  • BERLIOZ: Béatrice et Bénédict (Beatrice and Benedict), živě v úterý 9. srpna v 18:30

A v roce 2017 bude program následující: 
  • Richard Strauss: Ariadne auf Naxos (revival inscenace z roku 2013)
  • Brett Dean: Hamlet (světová premiéra se zpěváky  Allan Clayton, Barbara Hannigan a Sarah Connolly)
  • Giuseppe Verdi: La Traviata (revival inscenace z roku 2014, Violetta - Irina Dubrovskaya)
  • Francesco Cavalli: Hipermestra (nová produkce, premiera roku 1658)
  • Gaetano Donizetti: Don Pasquale (revival inscenace z roku 2011, Norina - Lisette Oropese)
  • W.A. Mozart: La Clemenza di Tito (nová produkce; režie Claus Guth, dirigent Robin Ticciati, hlavní role Alice Coote)

středa 1. června 2016

Pražské jaro sedmkrát

1. Zahajovací koncert
čtvrtek 12. května 20:00
Obecní dům - Smetanova síň

Česká filharmonie
Paavo Järvi - dirigent
Program: Bedřich Smetana: Má vlast

Svěží Má vlast bez sentimentálních vlasteneckých klišé. Radost poslouchat, i když jindy by se to mohlo zdát bez přestávky příliš dlouhé. Järviové mají zřejmě Mou vlast v krvi, Paavův otec ji na Pražském jaru dirigoval již před 22 lety. Syn však na dirigentském kolbišti vystoupal výš a je celosvětově uznávaným a vyhledávaným americkým dirigentem, jehož estonská rodina emigrovala ze SSSR v roce 1980. Mezi muzikanty je zřejmě oblíben, čemuž nasvědčuje i výraz houslistek Ireny Herainové a Petry Brabcové. Koncert je navíc možné zhlédnout ze záznamu na stránkách České televize.

2. Bohuslav Martinů: Julietta
Národní divadlo v Praze  
neděle 15. května

Jaroslav Kyzlink - dirigent
Zuzana Gilhuus - režie
Sólisté, orchestr a sbor Národního divadla

Přiznám se, že jsem představení zhlédl již dříve a nebyl oslněn.

(Odbočení: Začátkem června jedu do Berlína na inscenaci Clause Gutha s Magdalenou Koženou a Rolandem Villazonem. Určitě bude lepší, i když teď zrovna čtu, že paní profesorku Janáčkovou režisérovo pojetí neoslovilo.


3. Klavírní kvarteto Josefa Suka
neděle 22. května 14:00
Rudolfinum - Sukova síň

Radim Kresta - housle
Eva Krestová - viola
Václav Petr - violoncello
Václav Mácha - klavír

Josef Suk: Klavírní kvartet a moll op. 1
Gustav Mahler: Klavírní kvartet a moll (jednovětý)
Gabriel Fauré: Klavírní kvartet c moll op. 15

Koncert jsem navštívil především kvůli interpretům. Václav Petr je koncertním mistrem České filharmonie a Radim Kresta byl vážným kandidátem na tento post. Zklamán jsem rozhodně nebyl, Sukův kvartet byl mladistvý, ostatně opusové číslo to také ukazuje, ale rozhodně nejpůsobivější byl kvartet Faurého. 

úterý 24. května 20:00
Rudolfinum - Dvořákova síň  

PKF – Prague Philharmonia
Jiří Rožeň - dirigent
Yubeen Kim - flétna
Miroslav Sekera - klavír

Franz Schubert: Rosamunde, předehra a výběr z baletní a meziaktní hudby
Carl Nielsen: Koncert pro flétnu a orchestr FS 119
Bohuslav Martinů: Sinfonietta La Jolla H 328
Miloslav Kabeláč: Symfonie č. 4 in A op. 36 „Camerata“

dirigent a sólista
Všechno mladé. Dirigent 24 let, sólista 19 let, vedle mne skoroslečna s partiturou na punčochách (viz obrázek) a když spustila muzika, na balkoně začal plakat kojenec. Přesto byl koncert nabit zvláštní atmosférou nadšení, očekávání, chvění.

Překvapivě nejpůsobivější byla Kabeláčova 4. symfonie

Ve středu byl Jiří Rožeň také v rozhlase. Paní redaktorce chvíli trvalo než ho rozpovídala, ale je přesný a pozitivní, i když na podiu působí až ostýchavým dojmem.

5. BBC Symphony Orchestra/ORAMO/KIM
středa 25. května 20:00
Obecní dům - Smetanova síň

BBC Symphony Orchestra

Sakari Oramo - dirigent
Sang Yoon Kim - klarinet

Leoš Janáček: Balada blanická
W. A. Mozart: Koncert pro klarinet a orchestr A dur KV 622
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 5 c moll, op. 67 „Osudová“

Skvělý koncert a v Osudové     ještě mnohem lepší. V případě dirigentů jako je Fin Sakari Oramo stojí za to si koupit místo na empoře, je to tak trochu jako by byl člověk jedním z těch orchestrálních hráčů dole. Radost, která z dirigenta vyvěrá, se přenáší na orchestr a zřejmě i do publika, na mne určitě. A jaká to pastva pro antimultikulti aktivisty. Anglický orchestr, finský dirigent, korejský sólista, český sál, moravský, rakouský a německý skladatel. A jak to pasuje dohromady. To vše na prodlouženém jevišti a pod dohledem osmi kamer České televize.

pondělí 30. května 20:00
Rudolfinum - Dvořákova síň

Wolfgang Amadeus Mozart: La clemenza di Tito, předehra
Ludwig van Beethoven: Klavírní koncert č. 3 c moll op. 37
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 2 D dur op. 36

Ráchel Skleničková
Díla jsou nádherná, ne však překvapivá, stejně jako Jakub Klecker, natož PKF. Co však ohromuje je klavíristka Ráchel Skleničková. Vlastně mi připadá skoro trapné mluvit o tom, že se narodila jako zcela nevidomá. Je však mimořádná nejen svým talentem, ale záviděníhodnou náturou, která jí dovoluje lézt po horách, lyžovat, plavat, skákat s padákem, naučit se finsky nebo zpívat s Tomášem Klusem. Vysnila si, že jednou bude klavír studovat na Akademii múzických umění v Praze a to se jí splnilo – je jedinou nevidomou posluchačkou Akademie, kde se stala žačkou Ivana Klánského. Jejího talentu si všiml i klavírista Lars Vogt, jehož mistrovského kurzu v Praze se zúčastnila a on ji v červnu roku 2015 pozval k vystoupení na prestižním festivalu Spannungen v německém Heimbachu. Samotný pondělní koncert nevybočil ze slušného standardu PKF. Popularita klavíristky je zřejmě veliká, čemuž odpovídalo i složení publika, které vášnivě tleskalo hned po 1. větě klavírního koncertu (jeden z návštěvníků mne též kopl do zad, když se přesouval z jedné řady do druhé). A při Beethovenově symfonii bych možná čekal trochu víc od dirigenta, kterého jinak uznávám až obdivuji, jenž jakoby ožil vždy, když se věnoval více orchestru a méně partituře.

úterý 31. května 20:00
Rudolfinum - Dvořákova síň

Academy of St Martin in the Fields
Tomo Keller - koncertní mistr
Murray Perahia - klavír

Benjamin Britten: Variace na téma Franka Bridge op. 10
Franz Schubert: Symfonie č. 7 h moll D 759 „Nedokončená“
Ludwig van Beethoven: Klavírní koncert č. 4 G dur, op. 58

Murray Perahia Beethovenův koncert hrál i dirigoval
Pro mne vrchol Pražského jara. Koncert gradoval od Brittenových variací, které hrál orchestr složený jen ze smyčců a bez dirigenta, přes Schubertovu symfonii dirigovanou Perahiou, až po Beethovenův koncert dirigovaný Perahiou od klavíru. Obtížně se hledají slova k popisu jejich kultivované, přesné a jemné hry, ale zážitek to byl mimořádný. Úspěch obrovský, úplně jiné publikum než o den dříve.

Tím pro mne Pražské jaro 2016 skončilo a takhle vypadá můj žebříček viděného a slyšeného:
1. Ludwig van Beethoven: Klavírní koncert č. 4 G dur, op. 58, Academy of St Martin in the Fields, Murray Perahia
2. Bedřich Smetana: Má vlast, Česká filharmonie, Paavo Järvi
3. Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 5 c moll, op. 67 „Osudová“, BBC Symphony Orchestra, Sakari Oramo

Což je možná zjednodušující, protože málokdo z těch stovek účinkujících hrál či zpíval jen proto, aby si udělal čárku v kalendáři. Hezky to dokumentuje i ČT Art v pořadu Echo Pražského jara 2016, kde denně informuje o pořadech dne předchozího a přináší krátké rozhovory s účinkujícími. A Český rozhlas Vltava vysílá m.j. závěrečný koncert v přímém přenosu.