Před nějakými dvaceti lety jsem pracovně zajížděl do Běloruska a celkem dobře se obeznámil se situací, která následovala po zvolení Lukašenka jeho prezidentem, kdy byl rozpuštěn ústavní soud a beze stop mizeli političtí konkurenti. Proto jsem nevěřícně četl zprávy jakési British Helsinki Human Rights Group (BHHRG), která neměla nic společného s Helsinskou federací pro lidská práva, zato vyzdvihovala demokratičnost voleb v Bělorusku a později například obhajovala ruský útok na Gruzii.
Jedním z lidí, kteří stáli u zrodu BHHRG byl jistý John Laughland. Konzervativní, ostře euroskeptický intelektuál s oxfordským doktorátem, autor knihy "Znečištěný pramen. Nedemokratické počátky evropské ideje", od roku 2008 ředitel Institut de la Démocratie et de la Cooperation. Což ovšem není nic jiného než ruská vlivová agentura v Paříži, takže Laughland je minimálně od tohoto roku placen z Ruska. Nejvyšším šéfem je ruská politička a historička Naročnickaja s ostře protizápadní orientací. Tvrzení, že financování institutu je dílem nezávislého fondu je komické.
Současně s pařížskou pobočkou vznikla i newyorská expozitura zmíněné organizace. Ta však ukončila svou činnost před rokem s odůvodněním, že už není potřeba, neboť situace v oblasti lidských práv se ve Spojených státech zlepšila.
John Laughland je současně teoretikem krajně konzervativního politického křídla britských konzervativců. Jeho názory jsou dnes velmi vyhrocené, je ostře protiamerický, Evropskou unii považuje za americký projekt a podvod, který měl umožnit bezproblémový vznik NATO a ovládnutí Evropy. Rusko naopak chápe jako stát, který je garantem svobod a představuje existenciální hrozbu pro postmoderní zideologizovanou Evropu. Možnost, že u počátku sjednocování stála především snaha učinit z Evropy kontinent míru, jaksi není brána v úvahu. A americké motivy jsou vnímaní jako výhradně nepřátelské.
Praktikem, kterému radikální křídlo konzervativců nebylo dost radikální, je krajně pravicový populista Nigel Farage, který svůj image dotváří pitím piva a kouřením. Stranu opustil a dnes je předsedou Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP). I on je kategorickým odpůrcem Evropské unie, leč přesto se dostal do evropského parlamentu, kde předsedá protievropské frakci a vloni spolu s francouzskou Národní frontou Marine Le Penové podpořil Rusko při hlasování v EP. V loňských volbách do britského parlamentu sice UKIP výrazně posílil na téměř 13 % hlasů, poslance však má pouze jednoho.
Jsem dalek toho tvrdit, že ruská stopa, i když je evidentní, je příčinou brexitu. Nicméně nebýt 1/3 ze 330 konzervativních poslanců, kteří vystupovali ostře proti britskému členství v Evropské unii, a kvůli kterým vlastně Cameron referendum slíbil a vypsal, sotva by k hlasování došlo. Díky tomu však po loňském historickém volebním vítězství Cameron o rok později čestně prohrál všechno. (Jak říká Falstaff, čest je pouhým nápisem na náhrobku s erbem). A že tohle všechno je voda na kremelský mlýn snad není třeba zdůrazňovat.
Že je to však složitější, je vidět z toho, že Farage přiznal, že dojde k ekonomickému poklesu (libra spíš padá než klesá), hlavní konzervativní motor brexitu Boris Johnson najednou tvrdí, že vlastně jde o prohloubení spolupráce s EU, a dokládá to i text zveřejněný v diskusi Guardianu. Český překlad se nachází níže. A protože, jak praví lidová moudrost, průšvihy se šíří v triádách, prohrála Anglie ve čtvrtfinále fotbalového mistrovství Evropy s Islandem a třetí malér na sebe jistě nenechá dlouho čekat.
A na okraj se sluší dodat, že není náhodou, že John Laughland je již řadu let uctívaným guru Václava Klause a jeho okruhu, že ještě jako prezident Václav Klaus pokřtil jednu ze svých knih právě v onom Laughlandově pařížském institutu, a že Farage přijal se všemi poctami na Pražském hradě a navzájem si mazali med kolem úst.
"Boris Johnson vypadal v pátek zdeprimovaně, protože si uvědomil, že prohrál.
Je možné, že mnoho stoupenců brexitu si to neuvědomuje, ale oni už prohráli, a způsobil to jediný muž: David Cameron.
Jediným rázným gestem David Cameron v pátek v 9.15 ráno v podstatě anuloval výsledek referenda, a zároveň zničil politické kariéry Borise Johnsona, Michaela Govea a čelných stoupenců brexitu, kteří mu připravili tolik úzkosti a připravili ho i o premiérský úřad.
Jak?
Během kampaně Cameron opakovaně zdůrazňoval, že hlasování pro brexit povede k okamžité aktivaci článku 50. Ať explicitně nebo implicitně, situace byla jasná: Cameron byl připraven aktivovat článek 50 hned onoho rána po hlasování pro brexit. Ať už to bylo strašení nebo ne, to je teď tak trochu jedno. Cameron ale v pátek tento postoj tiše opustil a předal odpovědnost svému nástupci.
A jak den pokračoval, obrovitost tohoto kroku začala být zjevná: pád trhů, pád libry, Skotsko, irská hranice, hranice na Gibraltaru, hranice v Calais, nutnost dál dodržovat všechny předpisy Evropské unie, pokud si má Británie zachovat přístup na evropský trh, vydávání nových pasů, Britové v zahraničí, evropští občané v Británii, hora legislativy, kterou je nutno roztrhat a přepsat - seznam rostl a rostl...
Rozhodnutí referenda není závazné. Je konzultativní. Parlament nemá povinnost ho splnit.
Volba nového šéfa Konzervativní strany, kterou Cameron vyvolal, bude nyní zastíněna jednou jedinou otázkou: budete ochoten (ochotna), jako šéf (šéfka) strany, aktivovat článek 50 o odchodu Británie z EU?
Kdo bude chtít přijmout odpovědnost za všechny ty dopady a důsledky a nechat je padnout na jeho hlavu?
Boris Johnson si tohle v pátek uvědomil, když vyšel tiše ze svého domu a byl dokonce ještě tišší na tiskové konferenci. Uvědomil si, že prohrál.
Pokud bude kandidovat na šéfa Konzervativní strany a pak neaktivuje článek 50 o odchodu Británie z EU, bude to jeho konec. Jestliže na šéfa Konzervativní strany nebude kandidovat, a v podstatě se vzdá, bude to jeho konec. Pokud bude kandidovat, zvítězí a vytrhne Británii z EU, pak to všechno skončí - Skotsko se odtrhne, v Irsku dojde k chaosu, vznikne hospodářská krize - budou porušeny obchodní dohody. To taky bude jeho konec. Boris Johnson tohle všechno ví. Když jedná jako blbý blondýn, je to jen předstírání - hra.
Představitelé kampaně za brexit teď mají výsledek, který nemohou použít. Pro ně se stalo vedení Konzervativní strany kalichem s jedem.
Když Boris Johnson řekl, že není zapotřebí aktivovat článek 50 okamžitě, mínil tím ve skutečnosti, že ho není třeba aktivovat nikdy. Když hovořil Michael Gove dlouze o "neformálním jednání" - proč? proč nezahájit rovnou oficiální vyjednávání? také tím chtěl říct, že nechce aktivovat oficiální odchod Británie z EU. Oni oba vědí, co by oficiální demarše znamenala: nevratný krok, který ani jeden z nich není ochoten podniknout.
Teď je zapotřebí, aby někdo měl odvahu vystoupit a říci, že brexit je ve skutečnosti nedosažitelný bez obrovských škod, které nemůžeme přežít. A David Cameron přesunul odpovědnost za toto prohlášení na hlavy lidí, kteří vedli kampaň za brexit."
Žádné komentáře:
Okomentovat