Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

pátek 31. října 2014

80 let FOK - 90´ ohromujícího Mahlera

Symfonický orchestr hlavního města Prahy neboli FOK vstupuje letos do 80. sezóny a pro zahajovací koncert si vybral dílo jednak monumentální, jednak díky skladateli evropské, protože Mahler byl v Rakousku žijící německý žid z Čech. I provedení bylo programově internacionální, neboť vedle českého orchestru, sboru a sopranistky Lucie Silkenové vystoupili švýcarská altistka Yvonne Naeff a holandský hlavní hostující dirigent Jac van Steen.

Mahlerova Symfonie č. 2 vznikala neobvykle dlouho. Zatímco svou první symfonii napsal v Lipsku za několik měsíců koncem roku 1887 a počátkem roku 1888 a první větu druhé vytvořil ještě v tomtéž roce 1888, stejně jako náčrt 2. a 3. věty, po neúspěšné premiéře 1. symfonie nastala odmlka. Mahlerovi v následujícím roce umírají rodiče, musí se postarat o sourozence, a především byl zcela vytížen vedením opery a konflikty v Budapešti a později v Hamburku, kde působil jako šéf opery od roku 1891. Takže celou symfonii dokončil až za 6 let. Cesta ke skladatelskému úspěchu však nebyla jednoduchá. Hans von Bülow, dirigující v Hamburku abonentní koncerty, obdivoval v Mahlerovi dirigenta, o jeho kompozičních schopnostech však pochyboval. Když mu Mahler přehrál 1. větu budoucí 2. symfonie Todtenfeier, Bülow prý "...upadl do jakéhosi nervózního zděšení a řekl, že Tristan je proti tomu haydnovská symfonie“. Mahler však prohlásil „Myslím, že to na každého zapůsobí,“ Ve stejné době jako 2. symfonie ovšem vznikaly i písně na texty sbírky Chlapcův kouzelný roh, z nichž některé nalezly své místo v symfoniích. Píseň Urlicht (Prasvětlo) se stala základem 4. věty, kterou s orchestrem zpívá alt. Mahler chtěl symfonii zakončit větou podobnou finále Beethovenovy 9. symfonie, která by byla protiváhou k mohutné větě první. Inspiraci k ní však našel až 29. března 1894, kdy na pohřbu Hanse von Bullowa slyšel chorál "Vzkříšení" skladatele Friedricha Gottlieba Klopstocka v podání chlapeckého sboru. Skladbu pak dokončil v létě 1894 ve Steinbachu u Attersee, kde již druhým rokem trávil prázdniny psaním. Pátá věta, kde autor využil sbor a sólový soprán a alt, je skutečně monumentální nejen hudebně, ale i ve svém myšlenkovém základu, kde sbor zpívá:

Na křídlech, jež se k boji vzepnou,
se vznesu z prachu!
Zemřu, abych mohl žít!

Vzkříšeno mé srdce, budeš zas,
brzy tvůj přijde čas!
Čím víc se chvěješ,
tím blíž k Bohu spěješ.

Výsledek přesně odpovídá Mahlerovu výroku, že "Symfonie je jako tvoření světa všemi dostupnými prostředky." Nebo Schoenbergovu prohlášení: "My personal feeling is that music conveys a prophetic message, revealing a higher form of life towards which mankind evolves. And it is because of this message that music appeals to men of all races and cultures."

Druhá symfonie byla přelomová, a to hned ze dvou důvodů. První, obecnější, spočíval v tom, jak Mahler rozvolnil klasické pojetí symfonie. A druhý byl osobní, neboť Mahler, ač žid, i když nebyl vychován v ortodoxní víře, se použitím básně "Vzkříšení" přihlásil k myšlence zmrtvýchvstání, která pro něj představovala všeobecnou víru ve znovuobnovení života. Tento jeho vnitřní příklon ke křesťanství rezultoval o 3 roky později i v jeho konverzi formální, což ovšem bylo také podmínkou pro zastávání pozice šéfa opery ve Vídni. 

Premiéra Druhé symfonie – vlastně pouze tří vět – zazněla 4. března 1895 pod autorovou taktovkou v Berlíně – díky Richardu Straussovi, který jí tam svým vlivem prošlapal cestu. Zaznamenala úspěch a 13. prosince téhož roku ji dirigoval Mahler v Berlíně celou. Tehdy se v publiku zrodil další jeho celoživotní obdivovatel, Felix Weingartner. A Bruno Walter se prý právě onoho večera rozhodl věnovat svou dirigentskou kariéru především Mahlerovu dílu: „Od tohoto dne lze datovat Mahlerův vzestup jako skladatele,“ napsal později. „Tady v Berlíně vsadil v podstatě svůj skladatelský osud za cenu těžkých obětí na jednu kartu.“

Po zahajovacím koncertu prý Richard Strauss po vyslechnutí Mahlerovy 2. symfonie prohlásil, že se mu leccos kolem Mahlera objasnilo: „Zatímco já se všemožně snažím zabránit všemu drsnému, dokonce taková místa dodatečně odstraňuju, vynalézá on schválně nelibozvuky, jen aby byl nápadný a pikantní.“

Ale zpátky k pražskému koncertu. Byl to jeden z těch, o kterých lze bez uzardění napsat, že byl mimořádný, jak se na slavnostní zahájení patří. Zběhlý návštěvník koncertních síní pozná, kdy se všechny složky sejdou, vydají ze sebe maximum a vtáhnou publikum do vesmíru skladby. A hudba stoupá vzhůru, protrhne strop a zaplňuje nekonečno.  To je úkol  dirigenta a myslím, že tentokrát se mu to podařilo.

Lucie Silkenová, Jac van Steen a Yvonne Naef

17.9.2014 a 18.9.2014
GUSTAV MAHLER: Symfonie č. 2 c moll „Vzkříšení“
Lucie Silkenová | soprán
Yvonne Naef | alt
PRAŽSKÝ FILHARMONICKÝ SBOR
Lukáš Vasilek | sbormistr
SYMFONICKÝ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOK
Jac van Steen | dirigent


středa 29. října 2014

Něch si ma naháňajů, aj tak ma nědostanuuuu...

To si zřejmě myslí Miloš Zeman, který po loňském konfliktu s rektory vysokých škol kvůli neochotě jmenovat profesorem Martina C. Putnu a odepřené touze předvolebně agitovat mezi studenty, znehodnotil slavnostní shromáždění ke 28. říjnu, kam dva z nich nepozval. A letos, jsa nabit energií po důvěrných setkáních s Putinovými dvořany Jakuninem a Lavrovem, a čerstvě poctěn možností doprovázet k čínskému prezidentovi miliardáře Kellnera, který ho za odměnu svezl letadlem, si to zopakoval. Rekce na sebe nenechala dlouho čekat.

To budete koukat, jak budete šťastný...

Místopředseda strany TOP 09 a poslanec Miroslav Kalousek se ve Vladislavském sále producírovat s plackami zrádných univerzit v Brně a Českých Budějovicích, kteří nebyli na oslavu pozváni, neboť vloni poškodili majestát prezidentského úřadu.

Provokatéři z Rudého náměstí napsali:
„Nepovažujeme za možné zúčastnit se slavnostního večera k ocenění Natálie Gorbaněvské in memoriam. Nedávná vystoupení Miloše Zemana k špatně zamaskované agresi Vladimira Putina proti Ukrajině jsou neslučitelná s heslem „Za vaši a naši svobodu“, který Nataša přinesla na Rudé náměstí 25. srpna 1968. Svoboda je nedělitelná, je stejná pro Ukrajince, Čechy i Krymské Tatary. Pokud je zrazena na jednom místě, zrazena je všude.

Pavel Litvinov
Viktor Fajnberg
Praha, USA, 28. října 2014“

Místopředseda vlády ČR Andrej Babiš odjel na leteckou show do Rakouska a na schůzku s europoslankyní do Paříže. Je ovšem možné, že jako rodilý Slovák tomuto svátku až tak velký význam nepřikládá.

Doc. JUDr. Pavel Svoboda Ph.D., D.E.A., poslanec europarlamentu a předseda jeho právního výboru své odmítnutí zdůvodnil následovně: ,,Nejsem jen europoslanec, ale také člen akademické obce, protože učím evropské právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a proto jsem cítil potřebu vyjádřit solidaritu s nepozvanými rektory. Je to oslava státního svátku a ne soukromá oslava pana prezidenta,"
Prezident na dotaz, co tomu říká, odpověděl: "Svoboda? Kdo to je?" (Ani Fučík nebyl vynalézavější.)
Načež Svoboda kontroval: "Pokud je situace taková, že prezident republiky nezná nejvýše postaveného Čecha v Evropském parlamentu, tak nad tím by se asi měl zamyslet on sám. To není na můj komentář."  

Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., rektor Univerzity Karlovy vydal stanovisko: "Letošní dvacátý osmý říjen, nejvýznamnější český státní svátek, jsem se v reakci na nešťastné spory, které jeho oslavám předcházejí, rozhodl strávit se svými nejbližšími, se svou rodinou.
Rád bych vyzval k tomu, abychom si Den vzniku samostatného československého státu připomněli s důstojností, která mu přísluší."

Rektor Univerzity Karlovy a předseda České konference rektorů Tomáš Zima společně s rektorem Českého vysokého učení technického v Praze Petrem Konvalinkou, který se akce ve Vladislavském sále také odmítl zúčastnit, včera na Hradčanském náměstí položili při příležitosti 96. výročí založení Československa věnec k soše Tomáše Garrigua Masaryka.

Rektorka VŠE Hana Machková potvrdila, že se oslavy nezúčastní. „Ztotožňuji se s prohlášením ČKR, jejíž jsem členem,“ zdůvodnila své rozhodnutí.

Česká konference rektorů vydala prohlášení:
"Příští týden, stejně jako každý rok, se 28. října na Pražském hradě uskuteční slavnostní shromáždění ke státnímu svátku – výročí založení Československé republiky.

Bylo letitou tradicí, že na toto oficiální shromáždění byly vždy zvány české veřejné a státní vysoké školy, vrcholná centra vzdělanosti, poznání a tvůrčí činnosti, která mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji celé společnosti, reprezentované svými rektory.

Tato tradice byla v loňském roce narušena a vše nasvědčuje tomu, že se tento velmi nešťastný precedens bude letos opakovat. Představitelé dvou významných vysokých škol – Masarykovy univerzity a Jihočeské univerzity – opět pozváni nebyli.

Česká konference rektorů s tímto přístupem zásadně nesouhlasí a považuje ho v souvislosti se státním svátkem republiky za nedůstojný. Oslavy výročí 28. října nepovažujeme za soukromou akci, ale za oficiální, vysoce reprezentativní shromáždění a okruh zvaných hostů by proto neměl být ovlivňován případnými neshodami z minulosti.

Česká konference rektorů vnímá osobní účast představitelů českých vysokých škol při slavnostním shromáždění jako vyjádření úcty vůči České republice a vyznamenaným osobnostem.

V Praze dne 21. října 2014

Za Českou konferenci rektorů

Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA
předseda České konference rektorů"

Předsednictvo Studentské komory Rady vysokých škol a níže podepsaní zástupci studentů v akademických senátech vysokých škol vyjadřují hluboký nesouhlas s postupem prezidenta České republiky Miloše Zemana ve věci opakovaného odmítnutí pozvání rektorů Masarykovy univerzity a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích na shromáždění u příležitosti oslav státního svátku – Dne vzniku samostatného Československého státu.

Rektoři veřejných a státních vysokých škol jsou volenými zástupci svých akademických obcí a měli by být chápani jako reprezentativní představitelé vzdělanosti, vědy a výzkumu v této zemi. Z tohoto titulu jsou tradičními a přirozenými partnery i pro ústavní činitele republiky bez ohledu na případné osobní rozepře či antipatie.

Žádáme proto všechny rektory českých vysokých škol, aby vyjádřili solidaritu svým nepozvaným kolegům, nesouhlas s postupem prezidenta Miloše Zemana a dali najevo jednotu akademické obce. České vysoké školy musí být nejen sebevědomé, ale také připravené zastat se svojí role morální autority ve společnosti, které jdou dobrým příkladem.

Vážíme si usnesení České konference rektorů ze dne 21. října, kterým vyslovuje svůj nesouhlas s nedůstojným narušením letitých tradic. Vyjadřujeme však plnou podporu všem rektorům českých vysokých škol, kteří se rozhodnou odmítnout účast na shromáždění na Pražském hradě dne 28. října 2014. Jejich případnou absenci nelze chápat jako neúctu k České republice, ale jako podporu nepozvaným.

Daniel Thibaud – předseda Studentské komory Rady vysokých škol
Bc. Lukáš Miklas – místopředseda Studentské komory Rady vysokých škol
Ing. Jan Záhora – místopředseda Studentské komory Rady vysokých škol
Mgr. Aneta Hašková – členka předsednictva Studentské komory Rady vysokých škol
Michal Rudecký – člen předsednictva Studentské komory Rady vysokých škol
Bc. Jana Kindlová – předsedkyně Studentské komory Akademického senátu JU
RNDr. Pavel Troubil – místopředseda Akademického senátu MU

Jiní ovšem přišli, a medaili si vzali. Lucie Bílá zvolila příhodnou pracovní uniformu barové servírky,

Lucie Bílá-Bártová-Haňáková, Pretty Woman

zatímco neodolatelný švihák a režisér Robert Sedláček dorazil vyšňořen jako na fotbal. No, gól to tedy byl.

pěkný panáček Róba Sedláček

Jiní však tu slavnostní atmosféru neunesli, jako 78letý režisér Jan Němec, který medaili z roku 2002 vytáhl ze skříně a vyrazil na Hrad, aby ji tam předal do úschovy do doby, než se objeví nějaký slušný prezident.

Jan Němec a hradní mluvčí Ovčáček

A tak se můžeme podle nátury těšit nebo plakat v očekávání toho, jaké to bude za rok. Možná, že v zájmu prodeje jogurtů do Ruské federace se bude prezident republiky při návštěvě u Putina ucházet o přidělení exteritoriálního území - Podkarpatské Rusi. Když může mít Rusko Krym... A to by bylo teprve medailí.

S dobrým nápadem, jak přispět k důstojnosti budoucích oslav přišel Michal Horáček, který navrhl jednotlivce k vyznamenání již v příštím roce. Několik výtečníků jsem si dovolil navrhnout sám.

Zdeněk Škromach
(za Hovory od bazénku)

Sergej Lavrov
(za prosazení pravdomluvnosti do zahraniční politiky)

Město Gotha
(za vynález gothajského salámu)

Petr Kellner
(za zásluhy v oblasti dopravy z Číny)

Zino Davidoff
(za vynález cigaret, které po dosažení 27 let věku kuřákům neškodí)

 Láďa Hruška
(za rozvoj gastronomie)

Andrej Babiš
(za nekompromisní boj se Státní bezpečností)

Jaroslav Tvrdík
(za příspěvek k rozvoji Číny a českého letectví)

Martin Dejdar
(za věrnost demokracii a nápaditost při plížení na velvyslanectví RF)

Jan Becher
(za pozvednutí kořalečnictví na prezidetskou úroveň)

Daniel Hůlka
(za přínos ke zpěvu prezidenta republiky)

nositel řádu za zásluhy František Čuba
(za koncepci ČR jako zemědělské velmoci)

Petr Dvořák
(za úctu k prezidentskému majestátu a popelníček)

Miloš Zeman
(za prosazování netradiční morálky v politice)

In memoriam
Mao Ce-Tung


úterý 28. října 2014

Konečně Damrau, zato i s manželem

Díky paní Nachtigalové viděla Praha již většinu hvězd světové opery. V neděli 19. října 2014 se konečně dostalo i na excelentní koloraturní soprán Dianu Damrau.

Diana Damrau, Nicolas Testé a Łukasz Borowicz
Tato 43letá zpěvačka se narodila v bavorském Günzburgu, v rovněž bavorském Würzburgu vystudovala konzervatoř a zahájila kariéru operní zpěvačky. Postupně zpívala ve větších německých operách, včetně Berlína a v roce 1999 poprvé ve Vídeňské státní opeře. Pak v rychlém sledu následovaly ostatní světové operní scény, poslední metu, Metropolitní operu v NY, dobyla v roce 2005. Před 4 lety, v květnu 2010 se vdala za francouzského basbarytona Nicola Testé, v říjnu se narodil první syn, dva roky nato druhý. Přenosy z MET ji zastihly až v roce 2011 spolu s Juanem Diego Florezem a Dianou Damrau v Rossiniho Comte Ory. Vloni o přestávce přenosu Verdiho Rigoletta z MET ukázala Gilda v zákulisí staršího syna, zatímco mladšího vozil otec opodál v kočárku. Kromě mnoha jiných ocenění dříve jí byla letos udělena prestižní cena Opera Award. Takže na výsluní je již více než 15 let a s jejím jménem nejsou spojeny žádné skandály.

Tady je několik ukázek z youtube.com:






Pražský koncert sice neobsahoval její majstrštyky z Mozartovy Kouzelné flétny, které návštěvníci youtube přehráli více než 14milionkrát, ale program byl sestaven s vkusem, a aniž by předstíral nějaké ještě vyšší poslání, byla radost ho vyslechnout. A to jak zpěvačku, tak jejího manžela, i orchestr PKF. Ukázalo se, že velká osobnost je neobvykle vstřícná a oba zpěváci vystupovali překvapivě skromně, což vytvořilo skvělou atmosféru přesto, že nemalá část návštěvníků bylo sponzorské publikum. Zdá se, že opakovanými návštěvami se tito korporátní lidé zkultivovali. Určitě to byl večer zážitků, na které se nezapomíná.

Diana Damrau & Nicolas Testé
Dirigent: Łukasz Borowicz
Diana Damrau (soprán)
Nicolas Testé (basbaryton)
PKF – Prague Philharmonia
19. října 2014 Smetanova síň Obecní dům Praha

program:
Vincenzo Bellini: I Capuleti e i Montecchi
„O quante volte“ (Giulietta)

Gaetano Donizetti: Lucia di Lammermoor
„Ebben? Di tua speranza … Ah,cedi, cedi… Al ben dei tuoi“
(Scena ed Aria Raimondo con Lucia)

Vincenzo Bellini: I puritani
„O rendetemi la speme…Qui la voce sua save…Vien‘ diletto“ (Elvira)

Vincenzo Bellini: Norma
overture (orchestra)

Vincenzo Bellini: La sonnambula
„Vi ravviso…“ (il Conte)
„Ah, non credea mirarti … Ah, non giunge“ (Amina)

=přestávka=

Giuseppe Verdi: La traviata
Orchester (Traviata Prélude)

Giuseppe Verdi: La traviata
„È strano… Ah, fors’ è lui… Sempre libera“ (Violetta)

Giuseppe Verdi: I masnadieri
„Un ignoto tre lune or sanno“ (Massimiliano)
„Venerabile, o padre… Lo sguardo avea degli angeli“ (Amalia)

Pietro Mascagni: Cavalleria rusticana
„Intermezzo” (orchestra)

Giuseppe Verdi: Il trovatore
„Allerta, allerta! …Di due figli vivea padre beato“ (Ferrando)

Ruggero Leoncavallo: Pagliacci
„Qual fiamma aveva nell guardo! …. Stridono lassù“ (Nedda)

Giuseppe Verdi: Luisa Miller
„Il padre tuo… Tu puniscimi… A brani“ (Scena ed Aria Luisa con Wur

pondělí 27. října 2014

Lang? Dávám mu měsíc, maximálně dva

Před pár hodinami se na webu objevila zpráva BIS za rok 2013. Ta v kapitole "Kontrarozvědná činnost" konstatuje:

V souladu se situací a mírou rizik pro zájmy ČR a jejích občanů byly v roce 2013 prioritními cíli BIS aktivity ruské a čínské moci na našem území. Zpravodajští důstojníci pod krytím diplomatického personálu působí jak v rámci ruské, tak čínské diplomatické mise. V případě ruské diplomatické mise byl i v roce 2013 počet zpravodajských důstojníků pod diplomatickým krytím extrémně vysoký a navíc je doplňován zpravodajci, kteří do ČR cestují samostatně (turisté, experti, akademici, podnikatelé…). V tomto kontextu je velice nešťastné, že kvůli neuděleným vízům či akreditacím pro ruské občany spojené s ruskými zpravodajskými službami ruská strana uplatňuje odvetu vůči českým kariérním diplomatům. Pokud by však ČR ustoupila a umožnila nedeklarovaným ruským zpravodajským důstojníkům (včetně takových, kteří se v ČR či v EU dopustili nepřátelských špionážních aktů) volně cestovat do ČR, znamenalo by to ustoupení prostému silovému vydírání a rezignaci na suverenitu ČR.

Jednoznačnou prioritou Ruské federace a Čínské lidové republiky a jejich zpravodajských služeb bylo upevňování a další rozšiřování jejich vlivových kapacit v ČR. V případě Ruska se jednalo o snahu využít otevřeného i utajeného politického, mediálního a společenského vlivu k podpoře ruských ekonomických zájmů v Česku (pošramocené ztrátami EGAP jdoucími většinou za ruskými projekty či problémy s projektem leningradské jaderné elektrárny). V případě Číny šlo zejména o využití ekonomických argumentů k podpoře čínských politických zájmů v ČR.

Mohlo by se zdát, že ovlivňování (vlivová či aktivní opatření) není dostatečně špionážním tématem. Opak je však pravdou. Genmjr. Oleg Kalugin (KGB SSSR) kdysi v rozhovoru pro CNN popsal aktivní opatření jako „srdce a duši sovětského zpravodajství“: „Ne sběr zpravodajských informací, nýbrž subverze, aktivní opatření k oslabení západu, k vrážení klínů do západních aliancí všeho druhu, zejména NATO, za účelem vyvolání svárů mezi spojenci …“. Studená válka i Sovětský svaz jsou sice minulostí, ne však ruská vášeň pro vlivová či aktivní opatření (a také agenty nelegály). Jedinou změnou tak je skutečnost, že techniku „rozděl a panuj“, resp. „ovlivni, rozděl a panuj“ nepoužívají vůči ČR, EU a NATO pouze Rusové, ale také Číňané.

Pro vedení otevřených, poloutajených i utajených vlivových operací potřebují ruští či čínští zpravodajští důstojníci české občany: vybraní jim vědomě či nevědomě pomáhají (přístupové a vlivové sítě) a většina z nich se nechá ovlivňovat. Při budování přístupových a vlivových sítí v ČR jsou pro Rusy i Číňany důležití novináři, členové parlamentních politických stran, státní úředníci, lobbisté, networkingové organizace, organizace zaměstnavatelů či zaměstnanců (resp. jejich vedení) a v neposlední řadě také aktivisté a jejich nevládní organizace. K úspěšné prevenci vlivových opatření (a obecně špionáže) cizí moci je nezbytné vzít v úvahu možnost, že například zájem ruského/čínského diplomata, novináře či experta o naši osobu není dán naší osobní či profesní výjimečností, ale připustit i možnost rizika zneužití tohoto zájmu a kontaktů s námi pro cizí zpravodajský užitek.

Asymetrickou netečnost k otázce bezpečnostních rizik plynoucích z Ruska a Číny lze demonstrovat na dvou momentech IX. Pražské bezpečnostní konference, která proběhla 15. listopadu 2013. Jakkoliv politicky a bezpečnostně závažná jsou zjištění vzešlá z kauzy PRISM, účastníci debaty přijali moralistický narativ, jenž kauzu interpretuje především jako skandální zradu NSA, resp. USA vůči svým partnerům. Všechny zmínky o problematičnosti zpravodajských aktivit USA vůči svým partnerům provázel tichý souhlas, ne-li dokonce potlesk účastníků diskusního panelu i publika. Na druhé straně debata až na jednu výjimku zcela ignorovala problém zpravodajských aktivit Ruska (nehledě na kauzy Simm, Delisle, Anschlagovi, Dressen, Veitman atd.) a Číny.

Zatímco BIS bije na poplach a Polsko přesouvá armádu ke své východní hranici, prezident si v ústraní šušká s Jakuninem a Lavrovem, nadbíhá čínským pohlavárům slibem zrušení víz a jeho vyvolení bojující s "lidskoprávním atlantismem" dělají tytyty na Ameriku. Jakpak dlouho vydrží ředitel BIS ve funkci? Zprávy o tom, že je tam zbytečně dlouho, a je na čase, aby skončil, se v mediích objevují už nějaký čas. Já osobně mu dávám měsíc, maximálně dva.

úterý 14. října 2014

Verbier 2014 aneb shining Argerich

Verbier je švýcarské horské středisko, kde v zimě můžete potkat třeba prince Harryho. A ve druhé polovině července se tam už 20 let koná jeden z nejkrásnějších festivalů klasické hudby, kde se setkávají, učí se a hrají mladí lidé z celého světa, jejichž nadšení dává festivalu nenapodobitelnou tvář. A jejich přítomnost vlévá elán i do muzikantů o generace starších.

Díky medici.tv jsem byl letos účastníkem této slavnosti, i když jsem se nacházel pod Černou horou v Krkonoších, a do konce října si může tyto koncerty přehrát každý.

Hned  v tom úvodním se setkaly 2 legendy - klavíristka Martha Argerich (73) a dirigent Charles Dutoit (78) - kteří spolu s Verbierským festivalovým orchestrem složeným z muzikantů ve věku 16-29 let hráli Čajkovského klavírní koncert č. 1 b moll.


Kdysi rebelka a bojovnice Argerich hrála se stejným zaujetím, jako kdyby tam seděla třeba 27letá Yuja Wang. Nebo jako když tentýž koncert a se stejným dirigentem hrála před 39 lety.



Mimochodem, Dutoit byl také jejím druhým manželem a otcem její druhé dcery, ale v době tohoto koncertu už spolu nebyli.

V dalším pozoruhodném koncertu letošního Verbier hráli 15-17letí účastníci Verbier Music Camp Beethovenovu Osudovou symfonii pod taktovkou Daniela Hardinga.

A během oněch 2 týdnů se na festivalových pódiích objevila i spousta dalších jmen, která jsou známkou nejvyšší kvality: Kissin, Trifonov, Minkowski... Prostě příští rok jeďte napřed do švýcarských Alp, a k moři až v srpnu. Pokud ovšem nemusíte do Salzburgu na Festspiele.



neděle 12. října 2014

Netrebko zase živá

Anna Netrebko v posledních letech působila dojmem, že jí to sice pořád dobře zpívá, ale jinak se z ní stala usedlá pečovatelka o blaho hejskovitého Erwina Schrotta a jejich společného syna. Nedávno jsem však narazil na hodinový dokument/interview, který s Annou Netrebko před necelým rokem natočil Andrej Malachovský.  Netrebko v něm konstatuje, že se se Schrottem rozešla, neboť byl jen samé vzletné řeči, ale skutek utek a dobrý byl jen v sexu, že její syn trpí mírnou formou autismu a kvůli lékařské péči o něj nyní žijí v New Yorku, že se nehodlá trápit s kily navíc, s tím ať se vyrovná okolí, a že se rozhodně nechce vdávat, protože rozvod je věc složitá. Pro někoho dost starostí, aby se napůl hroutil.

Netrebko sice zrušila letošní představení Gounodova Fausta v Londýně, Vídni a Baden-Badenu, a zda to bylo opravdu proto, že se pro ni role Markétky nehodí, nebo proto, že tam měl zpívat Schrott, tak o tom se lze jen dohadovat. Jinak se však zdá, že ji tyto situace spíše posilují. A tak se v březnu v jejím okolí objevil nový muž, o 6 let mladší tenor Jusif Ajvazov, v létě v Salzburgu oznámili zasnoubení a na její ruce se objevil snubní prsten za 60 000 €.

Netrebko a Ajvazov, Graben, Wien
A k tomu během jednoho roku předvedla na nejprestižnějších operních scénách 3 nové role, které posouvají její repertoár do zcela nových poloh, rozhodně dost daleko od Noriny v Don Pasquale, kde řádila ještě před 4 roky. Nejprve na zahájení loňské sezóny Metropolitní zpívala Taťánu v novém nastudování Čajkovského Evžena Oněgina, jehož přenos otevíral také loňskou sezónu projektu MET in HD.

   MET 2013 - Anna Netrebko jako Taťána, Mariusz Kwiecien jako Onegin
Potom v prosinci v Berlíně, ale především letos v létě v Salzburku excelovala v roli Leonory ve Verdiho Trubadůrovi vedle nesmrtelného Placida Dominga. I tato inscenace byla vysílána v přímém přenosu a je k dispozici na medici.tv i youtube.

Netrebko - Leonora (Trubadůr, Salzburg 2014)
A nakonec letos opět, již po čtvrté v řadě, otevírala Anna Netrebko sezónu Metropolitní v obnovené premiéře Verdiho Macbetha jako Lady Macbeth, když generálku si udělala v červnu v Mnichově. A včera, tedy 11. října, zahájila tato inscenace i přenosy MET in HD. Přestože představení se jen hemžilo zpěváky světové extratřídy (Lučic, Pape, Calleja), Netrebko nad nimi vynikala. Jak to viděli profesionální kritici se lze dočíst třeba na operaplus.cz.


Člověku může být tato žena třeba nesympatická, občas až příliš otevřená a poněkud teatrální i v civilu (ostatně nejen Schrott, ale i Ajvazov někdy vypadá trochu jako od kolotoče) ale pokud ji bude hodnotit jen trochu nezaujatě, musí dojít k závěru, že jde o osobnost zcela mimořádnou. A to nejen kvalitou zpěvu. Dirigent včerejšího představení Fabio Luisi řekl, že v okamžiku, kdy vstoupí na jeviště, přestane být Annou, a celá se promění v postavu, kterou zpívá a hraje. A naopak v interview s Anitou Rachvelishvili ukázala, že i ve svých 43 letech dokáže být potrhlou ječící holkou, které personál v zákulisí pobaveně tleská, což možná dělají ty kozácko-cikánské kořeny. To je ovšem jen jedna z tváří, protože to co ji dělá hvězdou je především přísnost k sobě samé a práce a zase práce. A tvrdost k sobě i okolí, ostatně její vídeňští známí jí neříkají "Frau General" nadarmo.

Giuseppe Verdi: Macbeth
Dirigent: Fabio Luisi
Režie: Adrian Noble
Scéna a kostýmy: Mark Thompson
Světla: Jean Kalman
Choreograf: Sue Lefton
Metropolitan Opera Orchestra and Chorus
Premiéra 22. října 2007 The Metropolitan Opera New York
(Live: Met in HD 11. 10. 2014)

Macbeth – Željko Lučić
Lady Macbeth – Anna Netrebko
Banquo – René Pape
Macduff – Joseph Calleja
Malcolm – Noah Baetge
Lady-in-Attendance – Claudia Waite
Physician – James Courtney
Manservant – Christopher Job
Duncan – Raymond Renault
Fleance – Moritz Linn
Murderer – Richard Bernstein
Herald – Seth Malkin
Warrior – David Crawford
Bloody Child – Ashley Emerson
Crowned Child – Jihee Kim

pátek 10. října 2014

Česká filharmonie.nabrala dech

První orchestr republiky si ve čtvrtek 2. října odbyl start sezóny 2014-15 a v tomto týdnu odehrál i první koncert orchestrální řady.

Ten zahajovací koncert se neobešel bez plné parády různých celebrit a celebritek, poněkud pouťového slavnostního nasvícení varhan a také kamer České televize. Pan ředitel ČF už dlouho dopředu avizoval vynikajícího uzbeckého klavíristu, a měl pravdu. 24letý Behzod Abduraimov ve druhé skladbě večera, Prokofjevově 3. klavírním koncertu, předvedl nevídaný gejzír mladistvé energie, která je přesně tím, co dělá z poslechu mimořádný zážitek. A tak druhý vrchol večera, Sukova symfonie Asrael, kterou dirigoval Jiří Bělohlávek se svou dokonalou přesností a vnitřní i vnější elegancí, musela zákonitě působit poněkud mdle. Teprve poslední 2 věty pětivěté a 60minutové skladby zněly přesvědčivě. Ty jsou věnovány zesnulé skladatelově manželce, zatímco první 3 věty jejímu otci Antonínu Dvořákovi, který zemřel o 8 měsíců dříve.

Behzod Abduraimov
Ani ne o týden později, ve středu 8. října, zahájila ČF pravidelnou sezónu prvním koncertem řady B dirigovaným Manfredem Honeckem, hlavním hostujícím dirigentem orchestru. Na programu byly skladby:
  • Leoš Janáček: Její pastorkyňa - suita z opery, jejímiž autory jsou Manfred Honeck a Tomáš Ille
  • Richard Strauss: Smrt a vykoupení, symfonická báseň
  • Gustav Mahler: Chlapcův kouzelný roh (výběr 12 písní), zpěv Matthias Goerne
Mně osobně se suita podle Janáčka velmi líbila, ale dokážu pochopit i ty, kteří podobné zacházení s dílem svérázného skladatele považují za rouhání. Straussovu symfonickou báseň jsem vnímal pod dojmem z poslechu jiné skladatelovy symfonické básně "Život hrdinův" v nádherném podání Izraelské filharmonie pod taktovkou Zubina Mehty v rámci závěrečného koncertu festivalu Dvořákova Praha před 2 týdny. A bylo to něco jako nebe a dudy.

A tak vrcholem večera se stalo provedení 12 písní ze sbírky Gustava Mahlera Des Knaben Wunderhorn – Chlapcův kouzelný roh na texty německých lidových básní a písní vydané počátkem 19. století. Texty významně ovlivnily německý romantismus a byly zhudebňovány řadou skladatelů. Nicméně Mahlerova hudba je s těmito texty svou hravostí, vtipem a ironií kongeniální. A přestože za jakéhosi oficiálního interpreta  no. 1 je považován Američan Thomas Hampson, řekl bych, že rovnocenným partnerem textů a hudby je právě Matthias Goerne, Němec z duryňského Výmaru. Takovou muziku je radost poslouchat.

Matthias Goerne
A ještě jedna poznámka ke koncertu. V orchestru se objevila nová tvář, a to hned u pultu jedničky prvních houslí. Nahlédnutím do programu se ukázalo, že jde o 26letou houslistku Barboru Valečkovou, která je tam uvedena jako hostující koncertní mistr.

Barbora Valečková
Tahle zajímavá skoro dívka ukončila v letošním roce studium na AMU absolventským koncertem, kde hrála s PKF Beethovenův houslový koncert. Současně byla přijata do orchestru Vídeňské státní opery. Protože dosavadní druhý koncertní mistr houslí Miroslav Vilímec už zřejmě tuto pozici nezastává, zdá se, že jde o snahu získat tuto houslistku místo něj. Rozhodně působila sympaticky, sebevědomě a v sólech byla suverénní, ale dost dobře nechápu, proč ČF dělá takovéto kroky jako nějaké tajné partyzánské akce. V každém případě jí držme palce. A filharmonii též, protože mladí koncertní mistři (doposud houslista Josef Špaček má 28 let a violoncellista Václav Petr 25 let) jsou pro léta jaksi zakonzervovanou filharmonii určitě potřebnou infuzí.

středa 1. října 2014

EU: Zeman - kontrast - Stubb

Před pár dny, přesně v sobotu 27. září, jsme byli svědky ostudné a znepokojivé události, když prezident České republiky se rozhodl nezúčastnit se jednání Valného shromáždění OSN, a místo toho odejel služebně a s několikačlenným doprovodem na řecký ostrov Rhodos do sídla Alexandra Jakunina, ruského boháče s 20letou praxí u KGB a velkého přítele prezidenta Putina, aby s tímto také svým přítelem oslavil prezidentské 70. narozeniny. Na Rhodu rovněž pronesl úvodní projev konference nazvané Dialog civilizací, kterou tam Jakunin každoročně pořádá. Byla to pro Českou republiku nedůstojná a pro myslícího občana ponižující řeč, ve které se prezident postavil proti politice EU vůči Rusku po jeho agresi vůči Ukrajině. Projev není třeba dál rozebírat, je k dispozici v českém překladu na internetu. Ještě víc je však medializován ve zglajchšaltovaných ruských mediích jako doklad nejednotnosti EU a správnosti ruské politiky, a je obvykle doplněn vítězným komentářem.
Shodou okolností jen o dva dny později představil svůj hluboce analytický a zcela realistický pohled na současný stav vztahu EU a Ruska předseda finské vlády Alexander Stubb. Projev se uskutečnil na pozvání Körberovy nadace v Berlíně a výrazně kontrastuje s onou poraženeckou až zrádcovskou řečí na Rhodu. Finsko má menší počet obyvatel než Česko a je mnohem více ekonomicky závislé na Rusku, s nímž ho spojuje i 1300 km dlouhá hranice. Přesto je projev pana Stubba v porovnání s postojem Zemana, ale i dalších zbaběle kňourajících vrcholných českých politiků, povzbudivě odvážný, a proto jsem si ho dovolil přeložit a umístit níže. Škoda že to, kdo byl v ČSSR agentem KGB, vědí jenom v Moskvě.

prezident České republiky Miloš Zeman
předseda vlády Finské republiky Alexander Stubb