EU: Zeman - kontrast - Stubb

Před pár dny, přesně v sobotu 27. září, jsme byli svědky ostudné a znepokojivé události, když prezident České republiky se rozhodl nezúčastnit se jednání Valného shromáždění OSN, a místo toho odejel služebně a s několikačlenným doprovodem na řecký ostrov Rhodos do sídla Alexandra Jakunina, ruského boháče s 20letou praxí u KGB a velkého přítele prezidenta Putina, aby s tímto také svým přítelem oslavil prezidentské 70. narozeniny. Na Rhodu rovněž pronesl úvodní projev konference nazvané Dialog civilizací, kterou tam Jakunin každoročně pořádá. Byla to pro Českou republiku nedůstojná a pro myslícího občana ponižující řeč, ve které se prezident postavil proti politice EU vůči Rusku po jeho agresi vůči Ukrajině. Projev není třeba dál rozebírat, je k dispozici v českém překladu na internetu. Ještě víc je však medializován ve zglajchšaltovaných ruských mediích jako doklad nejednotnosti EU a správnosti ruské politiky, a je obvykle doplněn vítězným komentářem.

Shodou okolností jen o dva dny později představil svůj hluboce analytický a zcela realistický pohled na současný stav vztahu EU a Ruska předseda finské vlády Alexander Stubb. Projev se uskutečnil na pozvání Körberovy nadace v Berlíně a výrazně kontrastuje s onou poraženeckou až zrádcovskou řečí na Rhodu. Finsko má menší počet obyvatel než Česko a je mnohem více ekonomicky závislé na Rusku, s nímž ho spojuje i 1300 km dlouhá hranice. Přesto je projev pana Stubba v porovnání s postojem Zemana, ale i dalších zbaběle kňourajících vrcholných českých politiků, povzbudivě odvážný, a proto jsem si ho dovolil přeložit a umístit níže. Škoda že to, kdo byl v ČSSR agentem KGB, vědí jenom v Moskvě.

prezident České republiky Miloš Zeman

předseda vlády Finské republiky Alexander Stubb

Projev předsedy finské vlády Alexandera Stubba v Körberově nadaci

Berlín, 29. září 2014

Meine Damen und Herren,
Liebe Kollegen und Freunde,

Je vždy skvělé být znovu v Berlíně. Lidé tady v Německu mají své vtipy o „přátelskosti“ a „pohostinnosti“ Berlíňanů – ale já osobně se opravdu cítím být velice vítaným pokaždé, když sem přijedu. To je i případ včerejška, kdy jsem s tisíci jiných sportovních nadšenců běžel ulicemi Berlína. Atmosféra byla naprosto nádherná. Moře lidí nás běžce zdravilo a podél cesty hrály kapely.

Rád bych také poděkoval Körberově nadaci za vřelé uvítání a příležitost podělit se s vámi  o pár myšlenek o Evropě a Rusku z finského pohledu. To je téma, o kterém mluví celý kontinent.

V uplynulých několika měsících se mnozí z nás museli ptát: Co bude se zemí, kde jsme teď. Rusko anektovalo část Ukrajiny a aktivně přispívá k destabilizaci dalších území. EU a Rusko na sebe navzájem uvalily ekonomické sankce. Vůdci EU a ruští vůdci – dobře, vůdce – komunikovali převážně po telefonu. Je to opravdu rok 2014, nebo nás někdo strčil do stroje času?

Chtěl bych přiblížit svůj pohled na věc prostřednictvím následujících tří pohledů a kapitol.

1. Co se stalo s Ruskem? V 90. letech mnozí doufali, že Rusko se může stát evropskou zemí jako jsou ostatní. Je všechna naděje ztracena?

2. Rusko a EU: Jak po událostech v Gruzii následovaly ty na Ukrajině, a jak musíme zůstat věrni našim hodnotám.

3. Finsko a Rusko: Nová výzva intelektuální zralosti a cesta, která je před námi.

1. Co se stalo s Ruskem?

Evropské dějiny posledních 25 let není třeba popisovat podrobně, zvláště ne tady v Berlíně. Sami jste je prožili. Ale přesto mi dovolte, abych se podíval zpět do časných dnů současných vztahů EU a Ruska, do 90. let. Podívám se například na rok 1995, který má pro nás Finy jistý význam. Doufám, že si ještě pamatujete proč.

Tehdy byla EU optimistická a energická, jak asi 45letý může být. Právě se zdařilo nové rozšíření,   studená válka skončila - byl prostor pro nadechnutí. Demokracie a tržní ekonomika byly vítězným receptem pro celou Evropu.

Pro Rusko to tehdy byla velmi obtížná doba. Sebevědomí nově vzniklé země a celého národa bylo nízké – žili a pracovali po předcházejících 70 let marně? Ekonomika země byla v troskách. Její politika se nacházela v chaosu.

V této situaci natáhla EU Rusku pomocnou ruku: otevřete své srdce a mysl, demokracie a tržní ekonomika vám pomohou znovuvybudovat silné Rusko, a to pomůže nám všem vytvořit silnou a bezpečnou Evropu. Doufali jsme, že dodržováním našeho souboru pravidel a zásad by se Rusko mohlo stát evropskou zemí jako ostatní. Možná, že to byla a je zeměpisná blízkost, která způsobila, že jsme si mysleli, že Rusko nám může být podobnější, než ve skutečnosti bylo a je.

Ale my jsme zapomněli na jednu věc: tyto věcí nemohou být naroubovány shora dolů. Mohou pouze růst a to zdola nahoru. A potřebují čas, spoustu času, stejně tak, jako tomu bylo v průběhu našich vlastních dějin. Rusko ještě nebylo a není připraveno ani ochotno přijmout tuto cestu. Nesmíme zapomenout, že ruská demokracie udělala v 90. letech některé pozitivní kroky, a že se tehdy Rusko samo opakovaně zavázalo k dodržování evropských principů. Rusku se podařilo demontovat sovětskou řízenou ekonomiku, a to byl přece skok vpřed, k ekonomice dalšího století. Myšlenkové sbližování Evropy a Ruska se skutečně zvýšilo. Ale v poslední době jsme byli svědky toho, jak šly hodiny zpátky, a to v mnoha ohledech.

Co teď říkám, je: při pohledu na Rusko od počátku 90. let naše naděje a očekávání prošly několika vzestupy a pády. Ale i když je tomu tak, nevzdávejme se veškeré naděje. Podívejme se na to z dlouhodobější perspektivy. Za 25 let se z lidské bytosti stane poněkud zralý mladý dospělý. Ale pro zemi a společnost je to velmi krátká doba.

Dámy a pánové,

Mnozí z nás se také museli ptát - byli jsme slepí? Proč jsme se opravdu tak snažili a věřili v demokratické evropské Rusko? Ano, v první řadě byl v duchu 90. let neopodstatněný idealismus. "Konec dějin“, vzpomínáte si?

Ale za druhé, možná jsme nepracovali dost tvrdě, abychom pochopili, jaké Rusko opravdu je. Chtěli jsme, aby Rusko přejímalo pravidla, zatímco ono samo sebe vidělo jako toho, kdo pravidla určuje. Kolik z nás skutečně vědělo Rusko zevnitř?

A za třetí, a to je velmi důležité, Rusko se změnilo tak, že to ani ten nejlepší expert nemohl zcela předpovídat.

Dnes by bylo čestné připustit, že ruský politický systém se nezmění v evropskou demokracii, jako jsou ty naše. Říkám to, i když vím, že v Rusku je také mnoho lidí, kteří by chtěli, aby se to stalo. My je v tomto procesu můžeme a musíme podporovat, ale nemůžeme nic vnucovat.

Bohužel čas ještě není zralý, a budoucnost také vypadá neradostně. Například až do nedávné doby mnoho lidí věřilo v takzvanou novou generaci, která se narodila po rozpadu Sovětského svazu. Neměla sovětské vzpomínky a zážitky a vyrostla jako globální občané. Ale tento příběh má druhou stranu: protože tito mladí nezažili Sovětský svaz, mohou být nyní okouzleni vlasteneckou slávou a vyloženou propagací minulosti. A proto jsme byli svědky oživení věcí tak šokujících, jako oslavovat stalinského panování.

Takže - jsme zase na začátku? Zpět u existence podezřelých sousedů? Bylo by divné, kdybychom se ještě nazývali strategickými partnery nebo dokonce partnery?

Já věřím, že můžeme koexistovat. Nemusíme být znovu dobrými sousedy nebo dokonce strategickými partnery, ale měli bychom se na to zaměřit. Avšak nastavení tohoto cíle neznamená, že bychom měli akceptovat věci, které se dnes dějí v ruské společnosti.

Dovolte mi, abych také trochu zkoumal náš domácí trávník. Jaké atributy dáváme dnešnímu Rusku? Rusové zdůrazňují svou velkou historii a národní hrdost. Pěstují nostalgii po ztracených věcech. Jsou podezíraví k cizině. Hledají útočiště v silném vůdci. Hájí tradiční rodinné hodnoty, a odmítají liberální myšlenky. Snižují význam Evropské unie.

Copak jsme neslyšeli tyto projevy populismu i jinde v Evropě? Dokonce i doma?

Možná bychom potřebovali rozšířit náš pohled. To nemusí být spor mezi "Evropou" a "Ruskem". To může být spor v rámci Evropy.

2. Rusko a EU

Já jsem se stal ministrem zahraničních věcí Finska v dubnu 2008. V té době Finsko řídilo práci  Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Proto jsem také viděl gruzínskou válku z bližší vzdálenosti, než kdyby tomu tak nebylo.

Ve svém vystoupení na setkání finských velvyslanců koncem srpna 2008, jsem pronesl řeč, která se stala známou jako projev 08-08-08. V tom jsem měl tři hlavní body.

Zaprvé: ruská agrese proti Gruzii, která začala 8.8.2008, byla zlomem v mezinárodní politice.

Zadruhé: to představuje novou výzvu mezinárodního systému.

Zatřetí: bude to mít také vliv na dlouhodobou agendu finské zahraniční a bezpečnostní politiky.

Tehdy mi mnoho lidí řeklo, že jsem na události v Gruzii reagoval přehnaně.

Už si to nemyslí.

Rusko pokračuje ve stejném duchu na Ukrajině. A my nevíme, zda Ukrajina zůstane poslední kapitolou tohoto příběhu. Rusko může mít nové plány, a to buď krátkodobé, nebo dlouhodobější. Jak už jsem řekl, dokonce 25 let je krátká doba v historii země.

To je důvod, proč se musíme proti této agresi postavit. Musíme to udělat rozhodně, a musíme to udělat hned.

Musíme si uvědomit, že naše základní hodnoty - včetně liberální demokracie a mezinárodního práva - byly zpochybněny nejen v dalekých zemích, ale také na našem vlastním kontinentu. Musíme se postavit a bránit tyto hodnoty. Stále ještě nežijeme v době "věčného míru".

Rusko se obrátilo dovnitř. Mnozí si myslí, že se nyní obrací také na východ, a proto se vzdalují od Evropy. Rozsah tohoto obratu se teprve uvidí, a upřímně řečeno, já si nemyslím, že takový obrat je jen negativní věc. Ve skutečnosti si myslím, že by bylo pro Rusko rozumné, aby konečně lépe využilo toho, že geograficky je také asijské. Byl by to přínos pro jeho ekonomiku - a tím nepřímo také pro naši. To jistě nevylučuje spolupráci s Evropou.

Proč jsem si tím tak jistý? Podívejme se na některá jednoduchá čísla. 75 % ruského území leží na východ od Uralu. Ale jen ¼ jeho obyvatel - to znamená 35 milionů lidí, což je o něco méně než počet obyvatel Polska - žije na tomto velmi rozsáhlém území, které se táhne přes tolik časových pásem. Celý ruský Dálný Východ má asi 6 milionů obyvatel, o něco více než je ve Finsku. Zůstat evropskou mocností je pro Rusko mnohem realističtější varianta, než stát se mocností asijskou.

A obratem k Číně si Rusko rozhodně nevybralo nejjednodušší cestu. S námi, "měkkými" Evropany, si mohou zkusit jednat trochu tvrdě, odmítat přizpůsobit se našemu souboru pravidel. Ale s Čínou mají co do činění s partnerem, který může hrát stejně tvrdě - a kdo je doopravdy silnější?

Drazí přátelé,

Politika, kterou uplatňujeme vůči Rusku, musí obsahovat naše hodnoty také - a zvláště - v obtížných dobách. Naše principy hájíme zásadovým způsobem. Nenapínáme svaly, nejednáme způsobem oko za oko, zub za zub. To je také důvod, proč jsme dali Rusku jasně najevo: je možné pouze diplomatické řešení ukrajinské krize. A to je důvod, proč několik evropských lídrů pracovalo na tomto problému nekonečné hodiny. Já osobně bych chtěl v tomto ohledu pochválit úsilí kancléřka Merkelová a ministra Steinmeiera.

Nyní, více než kdy jindy, musíme mít na paměti, proč k evropské integraci došlo: kvůli míru. Jsme stvořeni z ocele a uhlí.

Mír v Evropě byl budován prostřednictvím ekonomiky. Je proto jen logické, že ekonomickými prostředky mír bráníme. To je síla, kterou máme, síla, na kterou se můžeme spolehnout.

Ještě jednou: musíme mít dlouhodobou perspektivu. Jednání nejsou zkratky k řešení, ale jsou jediný dlouhodobě udržitelný způsob, jak k němu dospět. Podobně, ekonomické sankce nejsou výstřel. Potřebují čas, aby ukázaly svou skutečnou sílu. Trpělivost je jedna z největších ctností v mezinárodní politice.

Vzhledem k tomu, že jednáním se dosud nepodařilo rozplést nejpevnější uzly krize, museli jsme hledat jiné prostředky. A sankce jsou přesně ta správná věc.

Je velmi důležité si uvědomit, že se nejedná o obchodní válku. Rusko porušilo suverenitu a územní celistvost Ukrajiny. My jsme odpověděli dobře naplánovanými, dobře načasovanými a dobře cílenými ekonomickými sankcemi. Všechny další sankce - nebo zrušení stávajících - budou záviset pouze na akcích Ruska na zemi, ne na ekonomických protiopatřeních, ať už jakýchkoli, která by na nás mohlo uvalit.

V posledních několika měsících jsme slyšeli kritiku Východního partnerství Evropské unie. Někteří kritici měli snahu ho označit za důvod ruských akcí na Ukrajině. S tím rozhodně nesouhlasím.

Je snad pravda, že jsme mohli Rusko ještě lépe informovat, mohli jsme s ním více komunikovat. Možná bychom neměli dělat tolik práce pouze na chodbách v Bruselu. Také bychom měli chápat, že dnešní ruská zahraniční politika není vedena důvěrou, ale podezřením; nechápali jsme jazyk ruské zahraniční politiky řídící se principem nulového součtu.

Ale buďme upřímní: Rusové také mohli projevit určitý zájem na této záležitosti už před několika lety, kdy jsme o tom začali mluvit poprvé.

Teď však nesmíme dávat Rusku právo vetovat naše vztahy se zeměmi Východního partnerství. Mně by se určitě nelíbilo, kdyby Rusko dohlíželo na naše jednání o členství v EU v 90. letech, nebo ho dokonce vetovalo.

Východní partnerství nebyl důvod pro to, co jsme viděli. Skutečný důvod je někde mnohem hlouběji. A tím důvodem je ruský zájem o jeho zmenšující se vliv v Evropě a zbytku světa.

3. Finsko a Rusko

Již dříve jsem se zmínil o roce 1995, nejdůležitějším roce naší nedávné historie. Stát se členem EU, to byla aktuální a nejpřirozenější věc, která se měla stát už dávno. Jsme tam, kam patříme.

To je také místo, na kterém pevně stojíme v současné situaci. Jsme v rodině EU plně věrni naší společné věci. Ve skutečnosti mají Finsko a Německo velmi podobný přístup k této krizi.

Ale dovolte mi, abych jedno řekl velmi jasně. Myslím si, že všichni musí být intelektuálně dostatečně zralí, aby rozlišili tři věci v našem přístupu k Rusku a ruským záležitostem. Zaprvé je to velmi jestřábí rozhodování Moskvy a jeho důsledky. Zadruhé, vzájemně prospěšné a stále fungující obchodní vztahy a osobní kontakty; konec konců ony mohou být naší nejlepší zárukou míru. A za třetí, rusky mluvící menšiny žijící v našich vlastních zemích.

Finsko má delší společnou hranici s Ruskem, 1300 km, než ostatní země EU dohromady. To znamená, že přistupujeme velmi pragmaticky a se smyslem pro zdravý rozum k celé naší ruské politice, protože víme, že budeme v tomto vztahu "v nemoci i ve zdraví."

Dámy a pánové,

jsou některé věci, které se nám podařilo vyřešit v posledních 25 let, které nesmíme v této krizi narušit. Jednou z nich je vztah s Rusy na mezilidské úrovni - prostřednictvím zvýšeného cestování a mobility, a uvnitř našich společností.

Ruskojazyční lidé jsou největší skupinou přistěhovalců ve Finsku. V pouhých číslech - nějakých 66.000 – je to samozřejmě nic ve srovnání s počtem přistěhovalců v Německu, a přesto představují důležitou součást naší společnosti. Setkal jsem se některými z mých krajanů ruského původu právě minulý týden, a měl velkou debatu o našich společných zájmech.

V této době není vždy snadné rozlišovat mezi Kremlem a lidmi dole, ale my jako lidé, kteří tvoří rozhodnutí, musíme ukázat cestu. Nemůžeme nakreslit tento obrázek pouze jedním velkým štětcem.

Sousedé jsou vlastně trochu jako příbuzní - nemůžete si vybrat je. Dalo by se na to dívat jako na manželství bez možnosti rozvodu. Zůstáváte spolu v nemoci i ve zdraví, bez ohledu na to, jak kamenitá je cesta. Bohužel, toto není zárukou šťastného manželství. Za tímto účelem by obě strany skutečně měly chtít pracovat stejným směrem. Což bohužel není v tuto chvíli případ našeho vztahu s Ruskem.

Rusko je tady. A bude. A my, Evropská unie, potřebujeme vědět, co od Ruska chceme.

Potřebujeme společné jmenovatele, a to jak v rámci EU, tak ve vztahu k Rusku. Někteří lidé mohou tvrdit, že my v EU jsme příliš různí, abychom měli vůči Rusku společné cíle. Nesouhlasím. Jedná se o politickou vůli a politickou vyspělosti.

Musíme také revidovat svůj vlastní jazyk. "Integrace Ruska do západních struktur" zní, upřímně řečeno, trochu jako 90. léta. Zaprvé proto, že to vypadá jako mateřský přístup k Rusku, jeho vedení za ruku na společnou cestu k zelenějším pastvinám. Za druhé proto, že Rusko už ve většině "západních" struktur, ve kterých může reálně být, ve skutečnosti je.

Myslím, že my všichni - jak Evropané, tak i Rusové – chceme stabilní a prosperující Rusko. Velký rozdíl však vzniká při definování toho, co je základem stability: kontrola shora dolů nebo otevřená společnost?

Musíme stát pevně za našimi vlastními hodnotami a principy. Musíme klást odpor hře „rozděl a panuj“, kterou Rusko trvale hraje s EU.

A přesto, i když časy jsou těžké, i když spolu zásadně nesouhlasíme, musí existovat základní respekt k druhým. Potřebujeme naslouchat, a potřebujeme dialog, a to včetně mnoha mezinárodních otázek, kde pro dosažení výsledků je nezbytná ruská účast.

Konec konců, diplomacie pracuje stejnými cestami jako lidské vztahy.

Dámy a pánové,

Co bych chtěl, abyste si odnesli z této řeči domů? Tři věci.

Zaprvé se nesmíme vzdát všech naději pokud jde o Rusko. Současně bychom se měli vážně zamyslet nad trhlinou uvnitř Evropy.

Zadruhé musíme brát ruskou agresi velmi vážně. Ale v naší odpovědi musíme zůstat věrni našim hodnotám.

Zatřetí, musíme si zachovat naši intelektuální vyspělost při analýze našich vztahů s Ruskem. Současně musíme vědět, co od tohoto vztahu chceme.

Meine Damen und Herren,

Ještě jednou vám děkuji, že jste mi dali příležitost, abych k vám dnes promluvil.