Pokud jde o ruského prezidenta Vladimíra Putina, jeho hlavním omylem je víra v to, že západ zapomene na Krym, minimálně pokud ruské vojsko nevstoupí na východní Ukrajinu. Že stačí čas od času udělat uklidňující gesto a vztahy Ruska se západními zeměmi se vrátí do stavu "normální podrážděnosti", ve kterém byly ještě před rokem.
Ale to je nesprávné chápání situace. Světoví politici mohou prominout mnohé - někdy dokonce zištnou agresi, ale nemohou se smířit s iracionálním chováním. Z vnějšku je vidět, že anexe Krymu přináší Rusku více ztrát než zisku a samotného Putina posouvá do kategorie zoufalých hráčů - státních činitelů, jejichž jednání je nepředvídatelné.
Paradigma se změnilo nevratně. Francie může prodat Rusku Mistraly; němečtí podnikatelé se nezastaví v honbě za obchody. Ale dokonce i když vazby budou zdánlivě obnoveny, zahraniční vůdci nebudou ve vztazích s Ruskem důvěřovat ničemu. S Putinem budou nadále jednat jako s bombou, která může kdykoli vybouchnout.
Zvláště udivuje, že někteří lidé v Kremlu věří tomu, že Rusko dosáhlo vítězství a ne utrpělo strašlivou porážku. Za pouhých několik měsíců přivedly kroky země k urychlenému úniku kapitálu, odradily většinu zahraničních investorů (možná na léta), vyprovokovaly NATO ke zvýšení obranyschopnosti států sousedících s Ruskem. Moskvě se podařilo ne odvrátit, ale naopak urychlit podpis smlouvy o partnerství mezi Evropskou unií Ukrajinou, Moldavií a Gruzií. A konečně, obraz Ruska v celém světě se zhoršil. (Podle Pew Research Center se počet států nepříznivě hodnotících Rusko zvýšil na 27 ze 37 sledovaných).
Euroazijský svaz, který se ani dříve nejevil jako perspektivní projekt, se nyní setkává s velkými problémy při snaze rozšířit ho do Běloruska a Kazachstánu. I když u obou zemí je dovoz z Ruska veliký, export do EU je pro ně přesto důležitý. Někdo se domnívá, že Rusko může dát Evropě za vyučenou přeorientací na Čínu. Ale náklady takového obratu z něj činí něco jako kapitulaci. Po 10 letech trpělivých rozhovorů se Kreml rozhodl podepsat plynovou smlouvu s Pekinem v ten nejnevhodnější okamžik. Dokonce i kdyby navýšení nákladů a míra korupce byly nižší než obvykle, Rusko bude po desetiletí dodávat do Číny palivo za taktak výhodných podmínek.
(forbes.ru; autor Daniel Treisman je profesorem politických věd na UCLA a autorem knihy "The Return: Russia’s Journey from Gorbachev to Medvedev" (The Free Press, 2011), která bylo podle Financial Times nejlepší politickou knihou roku 2011.)
Žádné komentáře:
Okomentovat