Letní hudební festivaly ještě zdaleka neskončily, avšak Berlínští filharmonici včera odstartovali sezónu 2013-14. V nabitém sále zahráli 3 Mozartovy symfonie, které napsal v létě 1788 k neznámému účelu, říká se, že snad měly být hrány v nově otevřeném vídeňském kasinu, leč nebyly, a Mozart je pravděpodobně nikdy neslyšel pořádně zahrané. Jsou to skladatelovy poslední symfonie č. 39 - 41 a protože jsou skvělé, hrají se často. Ostatně Berlínští filharmonici je během týdne budou hrát ještě v Salzburgu, Luzernu a Paříži. Jen namátkou - předloni je hráli Vídeňští filharmonici pod Danielem Barenboimem na Pražském jaru (a ve Vídni a v Drážďanech), letos v květnu Česká filharmonie v Praze, před měsícem festivalový orchestr dirigovaný Kavakosem ve Verbier, Petrohradští filharmonici v Annecy. PKF hrála symfonii Jupiter v sobotu v Drážďanech. To jsou koncerty, kde se nemůže hrát jinak než skvěle. Ale kdybych měl říct, kdo na mne udělal největší dojem, potom mladí muzikanti z Verbier s jejich nadšením a neskrývanou a nakažlivou radostí z hudby. A vlastně i ČF, které Manfred Honeck jakoby nalil živou vodu.
O přestávce přenosu prostřednictvím digitalconcerthall.de byl vysílán záznam z besedy, kde sir Simon Rattle promlouval o příští sezoně a rozloučil se s violistou Wilfriedem Strehlem, který je členem BF celých 42 let a toto byl jeho poslední koncert. Pozoruhodné je m.j. to, že sídlo orchestru s velkým a komorním koncertními sály a muzeem hudebních nástrojů stojí již 50 let, což se promítá i do programu. A jména, která zazněla v souvislosti s koncerty jsou elitní jako sám orchestr.
Sídlo filharmonie bylo původně navrženo tak, aby spojovalo rozdělené město. Než se ovšem podle projektu Hanse Scharouna postavilo, stála Berlínská zeď. A objekt, který vyrostl nedaleko ní, se stal na více než 35 let spíš symbolem rozdělení. Zaplať pánbůh, že se původní záměr konečně naplnil, a nové centrum města s úžasnou moderní architekturou okolo Postupimského náměstí, které zeď protínala, je co by kamenem dohodil.
Žádné komentáře:
Okomentovat