Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

neděle 1. prosince 2019

Velkorysost Titova

V lepších rodinách jsou svatby, křtiny a korunovace příležitostí ukázat se. V době, kdy strašlivá třicetiletá válka přešla ve zdobné baroko, v tom obzvlášť vynikl francouzský král Ludvík XIV., ale zahanbit se nedal ani jeho bratranec a císař Leopold I. Rakouský, pro jehož svatbu napsal italský skladatel Marc Antonio Cesti operu Il pomo d´oro, která se v roce 1668 hrála dva dny. Leopoldův syn, císař Karel VI. byl v roce 1723 korunován českým králem a k této mimořádné slávě napsal císařský dvorní skladatel Johann Joseph Fux šestihodinovou operu Costanza e fortezza. Takže když byl v roce 1791 v Praze korunován Leopold II., vnuk předcházejícího Leopolda a syn Marie Terezie, bylo odkud čerpat inspiraci.

České stavy tehdy korunovaci uvítaly, neboť se chystaly s novým králem dohodnout na odstranění údajných křivd na nich "spáchaných" Leopoldovým předchůdcem, bratrem a reformátorem Josefem II. A tak se rozhodly přispět k oslavám korunovační operou. Najaly si k tomu impresaria Stavovského divadla, který, když mu nevyšel dvorní skladatel Salieri, se obrátil na Mozarta. Ten sice připravoval pro Emanuela Schikanedera a jeho předměstské divadlo ve Vídni Kouzelnou flétnu, ale neodolal, možná proto, že nabídka honoráře byla dvojnásobná proti běžným cenám a Stavovské divadlo také bylo jiný level. Zadarmo to nebylo také proto, že času bylo zatraceně málo a Mozart tak vstoupil do pomyslné soutěže v rychlopsaní oper, když zakázku dokončil za 18 dní. O 25 let později trvalo neméně slavnému Gioacchino Rossini napsání Lazebníka sevillského o jeden, možná 6 dní déle. V zájmu spravedlnosti je třeba dodat, že Mozart si pomohl externí subdodávkou secco recitativů, jichž se ujal skladatelův žák Franz Xaver Süssmayr. Někteří znalci ovšem tvrdí, že měl (možná) operu v šuplíku již delší dobu.

Libreto nesměla být žádná taškařice, ale poctivá opera seria, pro niž byla vybrána příhoda zasazená do 1. století a jejíž zápletka byla ověřena praxí. Původní libreto napsal v roce 1734 vídeňský dvorní básník Pietro Metastasio a za necelých 60 let do pražské objednávky bylo podkladem pro 40 oper, mnohé z nich skladatelů zvučných jmen. Titus byl historická osoba, která vládla koncem prvního století př. n.l. a nebyl to žádný beránek, neboť ještě jako vojenský velitel se zasloužil o dobytí Jeruzaléma a zničení druhého chrámu.

Nicméně děj opery začíná až po jeho nástupu na římský trůn a jde o zamotanou historii plnou lásky, touhy po moci, nenávisti, zločinu a omylů. Sesto, který byl přemluven krutou Vitellií k zapálení Říma a nepovedené vraždě Tita, je odsouzen k smrti, stejně tak i iniciátorka pomsty. Nakonec však císař usoudí, že bude lepší, když bude vzpomínán ne jako příliš pomstychtivý, ale naopak nepřiměřeně soucitný a odsouzence těsně před jejich předhozením divokým šelmám omilostní. (V historickém příběhu se však nakonec vykašle na všechny proradné Římanky a ožení se s židovskou dívkou Berenice.)

Mozartova verze trvá s přestávkou téměř 3 hodiny a při provedení ve Stavovském divadle dne 6. září  1791 se údajně nelíbila císařově ženě (žádný důkaz však neexistuje) a když se slovy "německé svinstvo" odešla, opustil divadlo i císař. 

Opera se přesto těší relativně vysoké popularitě, a když se pražské Národní divadlo rozhodlo uvést ve Stavovském divadle všechny tři Mozartovy opery související s Prahou, tak u příležitosti 230. výročí  premiéry dirigoval Placido Domingo v říjnu 2017 Dona Giovanniho, v únoru 2018 proběhla premiéra Figarovy svatby a posléze v květnu 2018 uvedl Marc Minkowski Titovu velkorysost, bohužel jen v koncertním provedení. Čímž jsem doklopýtal k představení v Divadle na Vídeňce.

Operní divadlo postavené v roce 1801 je vlastně nejstarší ve Vídni a může se pochlubit premiérami řady Bethovenových skladeb včetně opery Fidelio. Později bylo řadu desetiletí nejprve průkopníkem a poté udržovatelem slávy operety. A posléze od 250. výročí Mozartova narození dostalo do vínku  prezentovat jako stagionová scéna současné špičkové režiséry a zajímavé inscenace především oper barokních, Mozartových a současných, což v zásadě dodržuje a uvedení La clemenza di Tito to potvrzuje.

Tato opera ovšem nenabízí moc prostoru k efektnímu inscenování a ani její "aktualizace" by nedávala velký smysl, protože je nadčasová. Značná část děje je statická a je to vlastně složitý příběh, kde se někdy divák obtížně orientuje v ději. O to větší důraz je pak třeba klást na hudební složku inscenace. Mozartova hudba to ovšem zpěvákům i dirigentovi usnadňuje. Režisér Sam Brown se sice vzdal římských reálií a současně nesáhl ani po zjednodušující aktualizaci, takže řešení této rovnice nutně vedlo k pojetí děje jako řady vzájemně se proplétajících psychologických studií.

Zatímco režijní fígle mnohdy odsouvají do pozadí hudební podstatu inscenovaných oper, v Brownově pojetí zhmotněném ve scéně Alexe Lowde tvůrci tomuto lákadlu nepodlehli. Divadelně zkušenější designér vytvořil z prosklených kovových rámů klec připomínající proměnný prostor tak jednoduchý, že bez dalšího by měl nakročeno ke polokoncertnímu provedení. Onu vyváženou divadelní dimenzi pak inscenaci dodává videoprojekce, která vytváří atmosféru a dokresluje detaily nejen děje, ale i nitra duší jednotlivých postav.

Našeptávačka Vittelia a palič Sixtus
Publius, Sesto jako vězeň a Titus
Nakonec všechno dobře dopadlo a radují se zpěváci i publikum
Mohu-li posuzovat výkony účinkujících, potom neustálý pohyb všeobecně kladl slušné nároky na jejich fyzickou kondici. Všechny role byly obsazeny kvalitními zpěváky minimálně "evropského" formátu, někteří se do divadla na Vídeňce vrací. Mne osobně zaujala především Nicole Chevalier jako Vitellia, jinak univerzální diva berlínské Komické opery a Jeremy Ovenden v roli Tita, která je jeho specializací. Z obou kontratenorů (Sesto a Annio) mne více zaujal ten prvý, i když korejskoamerický představitel Annia je znám jako vynikající zpěvák mimo jiné z Luksovy a Radokovy Arsildy. Nad rámec libreta byla přidána postava Berenice, která nezpívala, pouze tančila. Logika tohoto kroku spočívá v tom, že s touto židovskou královnou měl skutečný Titus poměr a stála svým způsobem mimo římské intriky, což ji do jisté míry osvobozovala, ale zas ne tak moc, protože při nástupu na trůn se jí musel Titus vzdát.

Orchestr Concentus musicus Wien, který v roce 1953 založil a pak 62 let vedl Nicolaus Harnoncourt (1929-2016), specializující se na barokní muziku hrál přiměřeně komorně, což zrovna této opeře zřetelně prospívá a bezpochyby by neškodilo ani jiným mozartovským produkcím. Stejně jako by velkorysost slušela i jiným vládcům.

Takže shrnuto a podtrženo stálo za to do Vídně zajet. A nebylo by od věci, kdyby se Národní divadlo k této opeře vrátilo dřív než po 40leté pauze jako v případě posledního nastudování, které se hrálo v letech 2006 až 2010.


Theater an der Wien
19. října 2019

Wolfgang Amadeus Mozart
La Clemenza di Tito
Libreto:  Pietro Metastasio

Hudební nastudování               Stefan Gottfried
Režie                                               Sam Brown
Scéna                                              Alex Lowde
Choreografie                                   Stina Quagebeur
Světla                                              Jean Kalman
Video                                              Tabea Rothfuchs

Osoby a obsazení
TITUS                                            Jeremy Ovenden
VITELLIA                                     Nicole Chevalier
SERVILIA                                     Mari Eriksmoen
SESTO                                           David Hansen
ANNIO                                          Kangmin Justin Kim
PUBLIO                                        Jonathan Lemalu
BERENICE                                   Stina Quagebeur

Orchestr                                        Concentus Musicus Wien
Sbor                                              Arnold Schoenberg Chor (sbormistr. Erwin Ortner)               

Žádné komentáře:

Okomentovat