Broumovští

Letos o Vánocích jsem se dostal do části Čech, kterou jsem znal pouze jako slovo a nikdy jsem ji nenavštívil. Česko-polská hranice je značně členitá a jedna taková vychlípenina je vyplněna Broumovskem, kotlinou velikou zhruba 20 x 10 km, jejíž hranici s Polskem tvoří Javoří hory, zatímco od českého vnitrozemí je odděleno Broumovskými stěnami.

Broumov okolo roku 1700

Broumov - Přemysl Otakar I.

Ještě na počátku 13. století byla krajina dnešního Broumovska pustá a více méně neobydlená. V roce 1213 ji získal od krále Přemysla Otakara I. břevnovský opat Kuno pro řád benediktinů a místo se  začalo pomalu zabydlovat prvními mnichy a osadníky. Ve 2. polovině 13. století provedli benediktini řízenou kolonizaci Broumovska, která do nových vesnic přivedla Němce a německé právo.

Benediktini

Řád svatého Benedikta je nejstarší existující mnišský řád západního křesťanství. Řídí se Řeholí svatého Benedikta z Nursie z počátku 6. století, která byla sepsána pro mnišské společenství na Monte Cassinu, které leží mezi Římem a Neapolí. Mottem řádu se stalo heslo „Ora et labora“ – česky „Modli se a pracuj“. Benediktinské kláštery také stály u vzniku klášterní medicíny. V 10. století se řád dostal také do Čech a v 11. století na Moravu. Text řehole podstatně ovlivnil historii, kulturu a spiritualitu křesťanského Západu. Reformací benediktinského řádu vznikl mnišský řád cisterciácký , založený roku 1098. Řehole svatého Benedikta se postupně rozšířila po celé Evropě.

Nejstarší český benediktinský klášter byl ženský klášter svatého Jiří na Pražském hradě, jehož první abatyší byla od roku 976 dcera knížete Boleslava I. Mlada. Nejstarším mužským byl břevnovský klášter založený roku 993 nedaleko Prahy Boleslavem II. a pražským biskupem svatým Vojtěchem.

Dnes jsou v Čechách funkční benediktinské kláštery v Břevnově, Emauzích a Rajhradu. Ty.jsou spojeny s klášterem v chorvatské Ćokovaci do Slovanské benediktinské kongregace sv. Vojtěcha, která vznikla v roce 1945. Souhrnem jednotlivých benediktinských kongregací je benediktinská konfederace v čele s opatem primasem sídlícím v Římě. 

Klášter Broumov

Klášter měl původně charakter probošství zcela závislého na Břevnově. Jeho sídlem byla převážně dřevěná tvrz a teprve po jejím zničení odbojnými fojty (rychtáři) v roce 1300 byla vybudována kamenná pevnost. Počínaje 20. léty 14. století byl postaven klášter s gotickým kostelem. V roce 1420 vypálili husité benediktinský klášter v Břevnově a jeho obyvatelé se i s cennostmi stěhovali do Broumova. Ten byl sice husity 2x obléhán, ale dobyt nebyl. Roku 1437 Broumov povýšil na samostatné opatství a o rok dříve mu císař Zikmund vrátil část majetku, který m.j. on sám použil jako odměnu svým podporovatelům o 15 let dříve.

V roce 1559 vyhořelo s městem i probošství.

Klášter Broumov před rokem 1660 

Dnešní podobu získal klášter po stržení původní stavby v letech 1726-1733 a autorem projektu byl Kilián Ignác Dientzenhofer.

barokní klášter

Po létech chátrání proběhla v letech 2009 - 2015 rozsáhlá rekonstrukce kláštera a jeho zahrady včetně objektů v ní (dům kuchaře, galerie, přestavba hospodářských budov na víceúčelový sál). V klášteře vznikl ubytovací prostor, kavárna a restaurace.

klášter 2019

Knihovna
Součástí kláštera byla velká knihovna, která obsahovala celkem asi 37 000 svazků.

knihovna

Od roku 1420 zde byl uschován také středověký „osmý div světa“ – největší rukopis na světě, zvaný Codex gigas, známý též jako Ďáblova bible (podle půlmetrového vyobrazení ďábla uvnitř knihy). Rukopis byl sepsán benediktiny z kláštera v Podlažicích u Chrudimi ve 13. století, měří téměř metr a váží úctyhodných 75 kg. Obsahuje vědění tehdejšího světa – Starý a Nový zákon, historické spisy (mezi nimi Kosmovu kroniku českou), různá lékařská pojednání i obranná zaklínadla. Podle pověsti ji sepisoval mnich jako pokání za své hříchy a s dopsáním mu pomohl ďábel. Odborníci se domnívají, že dílo vznikalo nejméně 20 let a autorem byla patrně jedna mimořádně zručná osoba. Ještě ve středověku bylo z bible vyříznuto několik listů.

V roce 1594 nechal císař Rudolf II. knihu převézt do svých pražských sbírek, odkud v samotném závěru třicetileté války v roce 1648 putovala do Švédska jako válečná kořist z třicetileté války. O její návrat do Čech se pokoušel prezident Václav Havel, pochopitelně bez úspěchu. Nicméně od září 2007 do března 2008 byl Codex zapůjčen na výstavu v pražském Klementinu.

Po roce 1948 byla část knih převezena do Památníku národního písemnictví, část rozkradena, velká část fyzicky zničena v zájmu dělnické třídy, takže knihovna obsahuje úctyhodných, ale přece "jen" 17 000 svazků.

Turínské plátno
Turínské plátno je relikvie, o níž se v katolické církvi traduje, že do něj bylo po ukřižování a sejmutí z kříže zahaleno tělo Ježíše Krista. Podle jiné verze bylo do plátna roku 1307 zahaleno tělo velmistra templářského řádu Jakuba z Molay, kterého inkviziční soud mučil, aby se doznal ke kacířství. Zchudlý francouzský král totiž potřeboval řád zrušit, aby se dostal k jeho bohatství. Dokonce si k tomu pořídil i vlastního papeže v Avignonu.

V roce 1999 byla v klášterním kostele sv. Vojtěcha nad kaplí sv. Kříže v dřevěné schránce za zlaceným štukovým věncem s nápisem SANCTA SINDON nalezena unikátní kopie Turínského plátna z roku 1651.

U plátna byla přiložena průvodní listina, z které je zřejmé, že plátno daroval v roce 1651 turínský arcibiskup Julius Caesar Bergiria opatu u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském, pozdějšímu pražskému arcibiskupovi Matoušovi Ferdinandovi Sobkovi z Bílenberka. Ten ji za svého života daroval broumovskému klášteru, v jehož škole získal první vzdělání. V dokumentu je uvedeno, že kopie byla při slavnostním obřadu dotýkána s originálem a vyjmenovává slavné účastníky ceremonie. Rovněž zaznamenává jména osob, které plátno M. F. Sobkovi z Itálie do Čech doručily.

Turinské plátno v klášterním refektáři (neboli jídelně)

Broumovská kopie je rozměrově téměř shodná s originálem (4,36 m délka a 1,1 m šířka). Obraz na lněném plátně s klasickou vazbou osnova - útek (na rozdíl od originálu) je namalován čtyřmi odstíny hnědavé barvy (přírodní pigment). Na plátně je zvláštním způsobem vidět postava o výšce 170 až 180 cm z přední a zadní strany. Uprostřed je namalován nápis EXTRACTVM AB ORIGINALI (vytaženo z originálu).

Na světě se nachází kolem čtyřiceti podobných historických kopií, broumovská je však jediná ve střední Evropě (severně od Alp) a patří k těm nejzdařilejším.

Gymnázium

Při klášteře byla roku 1306 zřízena klášterní škola, která vychovávala budoucí členy řádu. Její činnost  narušily husitské výboje a stavovské povstání, ale v roce 1624 se přeměnila v třetí nejstarší čtyřtřídní gymnázium v Čechách (po Chebu a Žatci). Za panování Josefa II. to bylo právě gymnázium, které klášter uchránilo před zrušením. Mezi jeho žáky později patřili na př. Alois Jirásek nebo Alois Rašín. V roce 1939 byla škola nacisty přeměněna na německou státní střední školu.    

Kostel sv. Vojtěcha

v letech 1663–1669 se začal původně gotický klášterní kostel sv. Vojtěch z roku 1357 přestavovat pod vedením italského stavebního mistra Martina Allia z Löwenthalu z gotické baziliky na barokní jednolodí s postranními výklenkovými kaplemi. Nejslavnější období přišlo ale s opatem Otmarem Zinkem (1700–1738). Klášteru se dařilo i hospodářsky, vlastnil rozsáhlé pozemky v okolí. Svou stavební aktivitou chtěl Otmar Zinke vyjádřit výjimečnost břevnovsko-broumovského opatství, nejstaršího v Čechách, a přizval ke spolupráci architekty evropského významu Kryštofa Dientzenhofera a jeho syna Kiliána Ignáce, kteří práci  na kostele dokončili a provedli kompletní přestavbu kláštera.

Při prohlídce kláštera lze spatřit několik madon, které jsou umístěné v klášterním kostele sv. Vojtěcha. Nejvzácnější z nich je "Panna Marie Divotvůrkyně“, která v minulosti údajně dvakrát ochránila klášter před nebezpečím.

V 70. letech minulého století byla v malé věži (zvonici) nalezena pod bílou výmalbou gotická freska „Klanění tří králů“ (přibližně II. polovina 14. stol.). Malá věž a opatský chrám jsou jedny z mála částí původního gotického kláštera, které nebyly tedy při barokní přestavbě zbořeny a dodnes zůstaly zachovány.

Kromě klášterního kostela se Dientzenhoferové podíleli také na stavbě několika dalších kostelů na Broumovsku.

Toto jsou útržky zdánlivě celkem poklidně plynoucí historie. Nahlédneme-li však do dějin Broumovska hlouběji, je to příběh mimořádně dramatický, který je utkán z konfliktů mezi králem a benediktiny, Poláky, Němci a Čechy, městem a klášterem, husity a katolíky, protestanty a katolíky, šlechtou a králem. Nechybí ani obrovské tragédie, jako když husité upálili v okolí města faráře a slezské vojsko v květnu 1421 na hoře Ostaš krutě zmasakrovalo stovky příznivců podobojí. Nebo v roce 1300 byl odbojný fojt, který podpálil tvrz, vláčen za koněm Broumovem. Nepočítaje v to četné násilné změny vlastníků obcí i kláštera. 

Ovšem vzpomeneme-li si na hrůzy světových válek ve 20. století, střílení lidí na československých hranicích a zločiny komunistické justice, nezdá se, že by lidstvo zásadně a hlavně nevratně zmoudřelo. O to víc je třeba vnímat jako požehnání téměř 75 let míru v Evropě, který umožňuje, aby takhle Happy bylo Broumovsko dneška:

Přitom by se nemělo zapomenout na to, že znovuzrození kláštera by se sotva podařilo bez konkrétních lidí. V našem případě je to podnikatel a filantrop Jan Školník, který jako mladík přišel zhruba před 25 lety s otcem z Prahy do Broumova, vybudoval prosperující firmu a je duší Agentury pro rozvoj Broumovska, která chce „vrátit v myslích lidí Broumovsko na mapu ČR". Víc se o něm a jeho snažení můžete dozvědět třeba tady: