Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

úterý 5. dubna 2016

Vymykající se Bok

Člověk se stále učí. Nedávno jsem konstatoval, že nejlepší preludium má před koncerty svého Collegia Václav Luks, ale preludium 9. března před koncertem České filharmonie bylo neméně skvělé. Je ovšem pravda, že Luks má smůlu v tom, že si nemůže přivést na podium Bacha nebo Zelenku, jejichž díla hraje, protože ti už dávno opustili svět. Naopak ČF si žijícího Miloše Boka (*1968) pozvat může, protože své dílo nejen napsal, ale se sbory a sólisty i připravil k provedení a při světové premiéře byl samozřejmě přítomen osobně. A mluvil o sobě a evidentně si padl do oka s dirigentem, se kterým ho zřejmě spojuje podobný pohled na svět a víru a z toho vyplývající počet potomků (6+7).

Ty dvě večerní skladby dělí skoro 230 let a představují na jedné straně dílo svobodného zednáře v době vlády osvíceného panovníka a na druhé straně náboženské vyznání hluboce věřícího katolíka v době vlády... nejspíš neosvíceného hulváta. Bokův život je dnes něčím zcela se vymykajícím době. A asi byl vždycky, protože svou Missu solemnis napsal v 17 letech a provedl o rok později, dokonce kvůli ní odložil maturitu. A Apokalypsa v Kamenické strání je první polovinou třetí části oratorní trilogie, když první - Skřítkové z Křinického údolí - vznikla v roce 1993 a druhá - Svatá Zdislava - v roce 2001.

Miloš Bok
Je třeba říci, že Bokova 48minutová skladba je dílo pozoruhodné, impozantní, jehož duši sice zná jen skladatel, ale ta se na posluchače řítí s neuvěřitelnou naléhavostí. Orchestr, dětský sbor, varhany, smíšený sbor, sólisté, jako nepřetržitý proud nedávající posluchači příležitost k oddechu. Což by si možná občas zasloužil. Podobně jako v jiných případech monumentálních skladeb je Rudolfinum pro produkce tohoto typu trochu těsné. Skladba rozhodně nesplňuje nároky kladené na současnou hudbu vypočítanou komputery, na druhé straně však je sympaticky otevřená a trochu naivní, stejně jako třeba katolický pop. Nepředstírá žádné formální výboje, které jsou nezřídka poslouchatelné jen s vysokou dávkou otrlosti a sebezapření. A rozhodně není ve skladbě ani formální dokonalost Mozartovy symfonie. Za což všechno se nejspíš stane snadným terčem moudrých kritiků. Vlastně se obtížně věří, že něco podobného ve Střední Evropě na počátku 21. století vzniklo. Jenomže mně osobně je takto angažovaná skladba sympatičtější než některé opěvované formální experimenty určené úzkému okruhu vyznavačů nějaké sekty, ve kterých posluchač hudbu sotva hledá a cit je hluboko zašifrován do dizonujících zvuků.

Česká filharmonie
Rudolfinum 9. března 2016

Wolfgang Amadeus MOZART: Symfonie č. 39 Es dur KV 543 
Miloš BOK: Apokalypsa v Kamenické Stráni

Liana SASS – soprán
Jana HROCHOVÁ – mezzosoprán
Miloslav PELIKÁN – tenor
Jozef BENCI – bas
Pražský filharmonický sbor
Lukáš VASILEK – sbormistr
Kühnův dětský sbor
Jiří CHVÁLA – sbormistr
Manfred HONECK – dirigent

Žádné komentáře:

Okomentovat