Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

pondělí 4. dubna 2016

Hudební dozvuky Londýna

Kousek od mého hotelu v londýnské čtvrti Mayfair bylo a stále je Händelovo muzeum. Tam skladatel bydlel od roku 1723 až do své smrti roku 1759 a v roce 1741 zde mezi 22. srpnem a 14. září složil své nejslavnější dílo, oratorium Mesiáš. 259 stránek partitury za 24 dní! Skladba pak měla premiéru 13. dubna 1742 v Dublinu, a naslouchalo jí 700 lidí. A další generace jí díky hudbě, ale i textu, naslouchají dodnes, což je jev značně vzácný.


A pár kroků od Händelova domu je kostel farnosti St. George´s Hanover Square, který byl postaven v době, kdy se tam Händel přistěhoval. Stal se jeho neformálním poradcem v hudebních záležitostech a dnes tam každoročně probíhá jarní Händelův festival. Ten letošní odstartoval 4. dubna.

Händelem také začaly mé hudební Velikonoce a to v Royal Albert Hall, ale Händel to nebyl. Spíš něco jako Händel, ale byly tam také jiné skladby. Prostě klasická hudba jako impozantní estráda, takové trochu pokleslé finále BBC Proms, ostatně píši o tom jinde.

Naštěstí jsem den po návratu do Prahy, na Šedivé úterý, slyšel Händela tak, jak já si ho představuji, a to právě ve zmíněném Mesiášovi v podání Collegia 1704, Collegia 1704 Vocale a sólistů. To vše vedené taktovkou a celým tělem i duší Václava Lukse. Přesto bych vyzvedl výkon sopranistky Marie-Sophie Pollak. Bylo to inspirující jako všechno, co toto seskupení v posledních letech tvoří. A hudebníci díky neutuchajícímu nadšení návštěvníků potěšili nejen je, ale bezpochyby i sami sebe tím, že si zopakovali jásající Hallelujah.

zleva: Raffaele Pe, Marie-Sophie Pollak a Václav Luks
G. F. Händel: Mesiáš HWV 56
Rudolfinum, Praha, Česká republika
22. 03. 2016 – 19.30 h 

Marie-Sophie Pollak – soprán 
Raffaele Pe – kontratenor 
Krystian Adam – tenor 
Krešimir Stražanac – bas
Collegium 1704, Collegium Vocale 1704 
Václav Luks – dirigent

A další den, na Škaredou středu, se předvelikonoční doba naplnila Dvořákovým oratoriem Stabat Mater v podání České filharmonie s dirigentem Jiřím Bělohlávkem. A hráli ho i na Zelený čtvrtek a Velký pátek.

Antonín DVOŘÁK: Stabat Mater op. 58
Rudolfinum, Praha, Česká republika
23. 03. 2016 – 19.30 h 

Česká filharmonie 
Eri NAKAMURA – soprán
Elisabeth KULMAN – mezzosoprán
Michael SPYRES – tenor
Jongmin PARK – bas
Pražský filharmonický sbor 
Lukáš VASILEK – sbormistr
Jiří BĚLOHLÁVEK – dirigent

zleva: Eri Nakamura, Elisabeth Kulman, Jiří Bělohlávek, Michael Spyres a Jongmin Park
Provedení bylo excelentní, i když nepřítomnost některých klíčových hudebníků překvapila. Jiří Bělohlávek jakoby po sedmdesátce vnímal skladby niterněji, což se přenáší i na orchestr. Sbor byl tradičně dokonalý a ze sólistů upoutali především Michael Spyres a Elisabeth Kulman. Ta o skladbě, sobě, koncertu a Praze řekla toto:


A aby toho nebylo dost, tak FOK dával ve stejný den jako Česká filharmonie v Rudolfinu Dvořákovo Stabat Mater ve Smetanově síni Obecního domu. Ten ho ovšem v posledních 25 letech hrál v tomto období mnohokrát, s různými sólisty, sbory a dirigenty, i před různým publikem, včetně budoucího papeže Benedikt XVI.

A tak si myslím, že to snad s naším duchovnem nebude tak špatné, jak se někdy zdá a rádo tvrdí.

Žádné komentáře:

Okomentovat