Město u Normandského mostu
Do 200tisícového Le Havru, největšího města Horní Normandie a druhého největšího přístavu Francie, se z Dolní Normandie jede přes 1,5 km široké ústí Seiny do kopce monumentálního Normandského mostu z roku 1995, pak dolů a na druhou část mostu přes slepé rameno, která vás vyvede na pravobřežní dálnici. To vše za 5,10 euro na osobní auto. Stejně tolik zpátky.
pavučina nosných lan
most přes slepé rameno Seiny
Dálnice, za vydatné pomoci navigace, řidiče přivede do středu města. Centrum velkého zámořského přístavu založeného v roce 1517, který zbohatl m.j. na dovozu bavlny a zámořské dopravě lidí, tvoří až na vyjímky nová zástavba, protože město, které Hitler prohlásil za opevněný přístav, bylo za 2. světové války takřka srovnáno se zemí. Žádné jiné město ve Francii nebylo tak poškozeno. Mezi hlavní třídou s radnicí a přístavem leží Bassin du Commerce a vedle něj podivný mohutný objekt připomínající chladící věž elektrárny, což není nic jiného, než městský kulturní dům Le Volcan z roku 1982 s divadlem a kinem, který projektoval slavný brazilský architekt a známý komunista Oscar Niemayer. O 400 m dále je pak další nezvyklá stavba, novogotický kostel sv. Josefa z 50. let, který je m.j. památníkem 5000 civilních obětí 2. světové války. Jeho 107 m vysoká věž slouží jako maják a UNESCO ho zařadilo spolu s celým novým centrem mezi památky světového kulturního dědictví.
Bassin du Commerce: za mostem bílý objekt Vulkánu a vpravo malého Vulkánu.
V pozadí věž moderního kostela sv. Františka
Nábřeží Bassin Commerce je skvělé parkoviště, ale jinak působí poněkud opuštěným dojmem, leč množství psích hovínek ukazuje, že aspoň pro ně je eldorádem. Ale jen o kousek dál směrem k hlavní třídě - Strasburskému bulváru, jsou restaurace a bistra, která vypadají jak vystřižené z filmu. Někdo tam u baru čte noviny, jiný obědvá přinesenou čínu, příchozí žena s velkou taškou se se všemi líbá a u venkovních stolků popíjí úředníci kávu a pivo. Ani by nepřekvapilo, kdyby vstoupil komisař Maigret.
Na druhém konci Bassin du Commerce je hotel Mercure le Havre a business centrum
Hned vedle je značka ukazující směr k Museé Malraux, což je hlavní cíl naší cesty sem. O kus dál další a další, pak ještě kolem rybí tržnice, kde staré prodavačky v pohodě kouří a obědvají, protože zákazníky má jen mladá dívka, a za tržnicí most přes vjezd do královského doku. U něj je panel, informující, že právě tam odtud kreslil Pissarro starý přístav.
O pár set metrů dál je vlevo zámořský přístav
a po 1,5 km konečně muzeum.
Před ním je sice poutač, ale žádné dveře nenaznačují že jde o vchod, a tak po obejití celé stavby z roku 1961 se správně rozhodujeme pro ty největší. Nezúčastněný mladík u pokladny s kýmsi dlouze klábosí po telefonu, ale nakonec se dostáváme dovnitř a stojí to za to. Muzeum ve vzdušné dvoupodlažní hale má po pařížském Musee D´Orsay druhou největší sbírku impresionistických obrazů ve Francii. Vdova po Raoulovi Dufy, který se narodil v Le Havru, darovala muzeu v roce 1963 na 70 jeho děl. Sbírku 206 obrazů, plastik a grafik obchodníka s bavlnou Oliviera Senna (1864-1959) předala muzeu jeho pravnučka v roce 2004. Eugéne Boudin (1824-1898), který se narodil v blízkém Honfleur, a od nějž získal první školení Claude Monet (1840-1926), který v Le Havru vyrůstal, tady má největší sbírku svých obrazů vůbec.
A tady jsou ty obrazy, které bych případně snesl doma:
a na závěr Boudinovy krávy
Cesta od muzea vedla přes náměstí Komuny uprostřed nudné zástavby připomínající 50. léta, kde nezaměstnaní proletáři vesele kouleli pétanque pod sochou stavitele lodí a přístavů Jacques-Augustina Normanda.
Pak kolem diecézní katedrály Notre-Dame, která zůstala zázrakem zachovaná,
Kostel je nezvykle nízký, neboť díky nedostatečně pevnému podloží
se ho stavitelé báli postavit vyšší
stejně jako kostel sv. Františka za Královským dokem, vevodící malé a mnohem přátelštější čtvrti téhož jména.
A pak do auta, jen jedním okem registrujeme módní obchody v rekonstruovaných přístavních budovách, a přes Normandský dvojmost zpátky do Dolní Normandie.
sjezd z mostu přes slepé rameno k pravobřežnímu mýtu
Žádné komentáře:
Okomentovat