Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

úterý 27. ledna 2015

Mikve aneb očistná lázeň ve Stavovském

Člověk nestačí všechno. Nebo by stačil, ale pak by na to zase neměl. Přesto jsem se rozhodl, že je čas zaskočit do činohry. Shodou okolností to bylo do Stavovského divadla na hru Mikve. Už při vstupu do divadla jsem znejistěl. Pokud tam byli muži, tak nanejvýš jako doprovod dominantních manželek. A já sám. I když jsem možná nemusel, ale ta osamělá paní vedle, když jsem se kolem ní protahoval, mi sdělila, že nebude vstávat, protože je tlustá. Musím však říct, že jsem si jen potvrdil, že činohra není ten typ uměleckých produkcí, bez kterých bych se neobešel. Přestože ani tady si není na co stěžovat. Hra jakž takž slušná, herci, tedy vlastně herečky dobré, ale to je zřejmě málo. Zvláště v porovnání s hudbou mi to většinou připadá jako málo inspirující. Mnohdy nejspíš i inscenátorům, kteří pak přidají divákům pohled na pánské šourky (Jindřich IV. v hradčanském purkrabství) nebo herečky v rouše Evině (v Mikve hned 3). Ani to však nestačí. Možná je to tím, že člověk otlučený životem neprahne po cizích příbězích jako návodech k životu. I když tento pohled neabsolutizuji, třeba Strýček Váňa před časem mne nadchl. Ale než tahle Mikve, to mne spíš vzruší ta vykopaná v Mikulově, tamější židovský hřbitov a osud mikulovských Židů.

Mikve na Lázeňském náměstí v Mikulové

Žádné komentáře:

Okomentovat