Normandské útočiště Clauda Moneta
Vesnice Giverny leží na pravém břehu širokého údolí řeky Seiny, na nejvýchodnější konec Normandie, asi 70 km od Paříže. Město Vernon je v sousedství. Dům a zahrady značkového impresionisty Clauda Moneta (1840-1926) obhospodařuje nadace Clauda Moneta. Vedle nich je v obci i Muzeum impresionismu a nejméně 2 prodejny s květinami a velký shop v areálu Monetova domu. Zahrady působí dojmem elegantní neuspořádanosti, malíře připomíná především jezírko s lekníny, působivý je i ostrov s bambusovým porostem a břehy lemovanými splétaným proutím, který vyvolává vzpomínku na dobrodružství Toma Sawyera. Vybudování podchodu pod potokem oddělujícím horní a dolní část zahrady financovali američtí obdivovatelé a různí donátoři přispívají i na jiné úpravy.
I když ze zahrady v Giverny čiší pohoda a klid, Monetův život tak jednoduchý rozhodně nebyl. Posuďte sami: z gymnázia odešel před maturitou a k jeho překvapení se Paříž před jeho malováním nesklonila. Rezignovaně se proto dal na 7 let k armádě, ale dostal tyfus a rychle ji proto opustil. Vrátil se do Paříže a mladičká modelka Camille mu byla nejen modelem. Když otěhotněla, byl zcela bez peněz a rodina se tvářila lhostejně. Camille tak rodila za pomoci jeho kamarádů a on se zkusil zasebevraždit. Když se situace trochu zlepšila, spřátelil se s podnikatelem a sběratelem umění Ernstem Hoschede a ještě více s jeho ženou Alice. Dostal od něj zakázku na obrazy do jeho zámku, když však podnikatel zbankrotoval, sestěhovali se všichni čtyři dohromady. Ernest se však vyskytoval hlavně v Paříži a nakonec se usadil v Belgii. Do toho Camille porodila další dítě a brzy poté zemřela. Konečně sami se Claude a Alice spojili, dohromady měli 8 dětí, a v roce 1883 se nastěhovali do pronajatého domu v Giverny. Ten Monet později koupil, a když Hoschede roku 1891 zemřel, mohli se nakonec bez zábran vzít. Totéž učinili i jeho syn Jean a její dcera Blanche. Pak zemřela Alice, po ní Jean, Blanche se starala o otco-tchána a po jeho smrti pečovala dál o dům, který ovšem zdědil Monetův mladší syn Michel. Ten, když mu bylo 88 let, chátrající dům a zpustlou zahradu věnoval roku 1966 Akademii krásných umění a po dlouhých úpravách a opravách je to vše od roku 1980 přístupné veřejnosti. Jen mi vrtá hlavou, jak se Monetovi mohl ten dům zalíbit cestou do Le Havru, když v roce 1883 už tam jezdil dávno vlak, a v Giverny není nádraží. Jo, a když v roce 1890 dům koupil, přikoupil i spodní část zahrady. Místní se pak bouřili, že těmi svými exotickými kytkami otráví vodu.
Návštěvníků je až moc, přesněji 500 000 ročně, mezi nimi jsou nejvíc vidět Asiaté, a všichni, bez ohledu na barvu, rasu a národnost, fotí jak diví. Jeden obstarožní anglický narcis se dokonce nechal vyfotografovat od každého, kdo šel kolem. U vchodu do areálu jsou pečlivě zkontrolovány vstupenky po 8 €. To nebrání zdeúřednímu zřízenci u vchodu do domu, pyšnícímu se kravatou s lekníny, kontroloval vstupenky znovu. Současně upozorňuje, že se tam nesmí fotografovat. Což je zcela marné, foťáky jen cvakají. Škoda, že jsem podlehl respektu k úřadu a nevyfotil také velkou bílou jídelnu a prostornou kuchyň s bílomodrými kachlíky a měděným nádobím na stěnách. Jinak je v domě také spousta japonské grafiky, kterou Monet sbíral. A v patře je krásná slunná komůrka s oknem na jih, pro jednu sedící osobu a šicí stroj.
Cestou od bezplatného parkoviště Monetovou ulicí k Monetovu domu je Café Botanic
kde se můžete nejen občerstvit
ale také koupit lekníny
na náměstíčku před Monetovým domem jsou bistra a butiky provozované Monetovou nadací
vchod do areálu sice připomíná veřejné záchodky
ale za ním je krásný dům a zahrada
ta otevřená okna jsou Monetova ložnice
a pod ní je pracovna
pohled z ložnice do zahrady
a ještě doleva
a ze zahrady na dům
a ostrůvek obtékaný potokem Ru
jehož břehy jsou zpevněné výplety
a je porostlý bambusem
a konečně světoznámé jezírko s lekníny z několika pohledů
ještě japonský můstek
a zpátky na horní zahradu
typické normadské jabloně jsou elegantně zastřižené
zahrada vyvede návštěvníka do prodejny, kde nakoupí dary a upomínky
komu je to málo, může zakoupit obraz u současného impresionisty Clauda Camboura (nar. 1940)
a kdo je opravdu nenasytný, může ještě navštívit Muzeum impresionismu
Proti muzeu je parkoviště, takže dál už se dá jen odjet. Ledaže byste chtěli zajít do muzea v blízkém Vernonu, kde mají také dva Monety a bezplatný vstup, případně se rozhodli si prohlédnout Chateau Bizy. Ale takové zámky jsou ve Francii na každém rohu. Což už je tečka definitivní a jede se dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat