Kdyby pro nic jiného, tak kvůli Štrasburku se musela spojit Evropa
ŠTRASBURK A SBOHEM FRANCIE
Na rozloučenou s koňorodým normandským Giverny nám stylově zamával koňský ohon
a cesta do Štrasburku se nejprve klikatila údolím Seiny, pak přeskočila na dálnici uprostřed listnatých lesů, prosvištěla kolem bílých vápencových skal, někde vpravo spíš tušíte než vidíte Versailles a dál vás navigace nasměruje do systému tunelů a magistrál protínajících Paříž. Anonymitu koridoru umocňují paláce nadnárodních korporací,
Microsoft France
ale těmi kilometry betonu, které by ve všední den znamenaly martyrium nekonečného posouvání, projíždíme v sobotní poledne jak nůž máslem. Rychle tak vyplouváme z regionu Ile-de-France a pokračujeme po A 4 přes Picardii, kolem Remeše v Champagne-Ardene, Verdunu a Mét v Lorraine neboli Lotrinsku, až do alsaského Štrasburku. Krajina z dálnice je nezajímavá, jen lesy přestávají být výhradně listnaté. A to velké pole s karavany a blátivou příjezdovou cestou není kemp, ale cikánská kolonie.
Zato názvy měst, která ani nevidíme, připomínají, že kraje na pomezí Francie a Německa procházely po tisíciletí pohnutou historií krutých válek, střídání vládců a náboženství a transferu obyvatel. Bitvy mezi Germány a římskými legiemi vymezily tuto hranici před 2000 lety, kdy také začalo vznikat 380 km dlouhé opevnění Limes Romanus. Při největší bitvě u Teutoburského lesa tehdy zahynulo až 50.000 lidí se 3 římskými legiemi v čele. Viděno z této perspektivy celkem nedávno, v roce 1916, zahynulo u Verdunu na milion Němců a Francouzů a u Sedanu, o nějakých 80 km dál a 46 let dřív, docísařoval Napoleon III., (ten, co pomohl věhlasu Deauville) když napřed vyhlásil a pak vzdal válku s Pruskem a byl zajat i s armádou čítající 100 000 mužů. Domů už se nevrátil, nějaký čas rozjímal na zámku Wilhelmshohe v hesenském Kasselu (dnes známá galerie s mnoha Rembrandty), císař je holt císař, a pak se odebral zemřít do Anglie. A druhé císařství se změnilo ve třetí republiku a Francie přestala být evropskou jedničkou.
Štrasburk, který založili Římané, je dnes městem mezinárodním, z minulosti mu však zůstaly odlišné zákony od zbytku Francie a dvojjazyčná označení ulic. Kromě moderních staveb evropských institucí vyvolává mocný dojem svou 110 m dlouhou a 32 metrů vysokou hnědočervenou románsko-gotickou katedrálou Notre-Dame z vogézského pískovce, jejíž 142 m vysoká věž bývala nejvyšší stavbou světa, která se vzpamatovala jak z Francouzské revoluce, tak i bombardování v roce 1870 a 1944.
jižní portál s orlojem
My však nemáme dost času ani na Štrasburk evropský, ani město obyčejného Francouze, a vymezený čas věnujeme Štrasburku turistickému. Ulice byly v sobotní teplý a deštivý podvečer doslova nabité nejen lidmi,
a večer se sotva našlo místo v hospodě v centru.
před hospodami se čeká ve frontě
Přes všechny války zůstala v centru zachována i spousta honosných paláců
Rohanský palác
a starých hrázděných domů jak v okolí katedrály,
tak v romantické Petite-France za kostelem sv. Tomáše.
kostel sv. Tomáše - protestantská katedrála
Petite-France
Petite-France
Přítomnost Německa je cítit nejen z dojjazyčných názvů ulic, ale i jídelníčku restaurací. Třeba telecího kolena se zelím a bramborem, i když echt německé je spíš koleno vepřové. A také z piva.
Mincovní ulice - nahoře francouzština, dole alsaština
Dokonce tady díky relativně častému střídání panovníků platí některé čistě štrasburské zákony. Aby však nepřevládla idyla všeobecná, v 1/2 8 večer policie neprodyšně uzavřela okolí katedrály a hledala bombu. 2 hodiny na náměstí nepronikla ani myš.
Pro mne je však Štrasburk už navždy město hudby, kterou jsem potkal v katedrále, u pouličního klarinetisty v Petite-France,
flétnistky před kavárnou na Rue des Bouchers (české Řeznická už tak romanticky nezní), břinkala u historického kolotoče na Place Gutenberg, a nesla se náměstím při pozdně večerní audiovizuální produkci kouzlící barevnou muziku na průčelí katedrály.
Ráno je kouzlo pryč, mokré náměstí je liduprázdné, jen na schodu pod portálem katedrály sedí tulák se svým psíkem.
kalné ráno z okna hotelu
Ale sotva se zvedne, přijede z druhé strany na kole turista s foťákem a začnou hrát zvony. A o kousek dál na Place Gutenberg se připravuje k promenádnímu koncertu krojovaný orchestr.
Johannes Gutenberg
Gutenberg žil ve Štrasburku 10 let (1634-44), ale knihtisk vynalezl až v Mohuči. No, vynalezl, on vynalezl litá písmena k opakovanému použití. Tisklo se však i dřív a v Číně měli i ta písmena. A nebyl jediná známá osobnost, která zde žila. Mimo jiné i díky relativní náboženské toleranci.
To už však nasedáme, ještě zamávat elegantní tramvaji, co projíždí kolem pekařství Ve starém Štrasburku, vzadu vykukující věži kostela sv. Tomáše,
a sbohem Francie.
Žádné komentáře:
Okomentovat