Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

neděle 25. ledna 2015

Středoevropské Salome

Do Vídně jsem v listopadu přijel, abych navštívil Státní operu, ale hudbu bylo celý den slyšet i v divadelním muzeum umístěném v nádherném Lobkovickém paláci. To při příležitosti 150. výročí narození skladatele Richarda Strausse (1664-1949) uspořádalo výstavu věnovanou Straussově operní tvorbě. Strauss nejen skládal, ale i dirigoval a v letech 1918-1924 byl dokonce ve Vídni šéfem opery. Avšak protože k tomu došlo až 10 let po odchodu Mahlera, nebyla to opera Dvorní, ale "jen" Státní.

Divadelní muzeum Vídeň - plakát výstavy
Strop sálu divadelního muzea ve Vídni
originální kostýmy z Růžového kavalíra
Z programu Salome (1905)
Ale ty 150. narozeniny se neoslavovaly jen výstavou, nýbrž především tím, že se hrály jeho skladby a opery. A v první řadě nejhranější z nich, Salome. Tu Strauss složil v roce 1905 na libreto napsané podle stejnojmenné hry Oscara Wilda, kterou viděl o 3 roky dříve v Berlíně, kde vyvolala nemalý poprask. Ono předvádět mladou a krásnou Salome, která dostane na podnose uříznutou hlavu Jana Křtitele, s níž se pak mazlí, je dost silný tabák. Ovšem jak pro koho, protože při premiéře v dnešní Semperově opeře v Drážďanech 9. prosince 1905 šla opona nahoru hned 38x. Vídeňská cenzura sice nepovolila, aby Gustav Mahler provedl operu v Dvorní opeře, ale už v květnu 1906 měla premiéru v Praze a vzápětí v Grazu. Ve Vídni o rok později ve Volksoper, ve Staatsoper až po pádu císařství roku 1918. Senzací premiér v Berlíně a v Paříží (1907), stejně jako v newyorské Metropolitní opeře byla Salome v podání Emy Destinové.

Ale nyní jsme o 110 let pokročili a v bývalém rakouskouherském prostoru bylo letos možné vidět hned 3 inscenace. Pražskou premiéru v říjnu 2014, bratislavskou o měsíc později a 24. ledna v přímém internetovém přenosu z Vídeňské státní opery obnovenou premiéru inscenace z roku 1972. A dá se říct, že každá byla úplně jiná.

Ta nejstarší z nich, vídeňská, respektuje klasické schéma příběhu a hraje se na jednoduché scéně a v kostýmech připomínajících Klimtovy obrazy a grafiky jak ornamentem tak barevností. Ostatně taková byla móda i v době vzniku opery. Diváka tak nic nenutí pátrat po smyslu symbolů a jinotajů a může se plně soustředit na hudbu. Je ovšem pravda, že takovéto inscenace dnes působí poněkud popisně a kvapem jich ubývá. Z pěveckých výkonů nejvíce zaujala zkušená 50letá Katherine Naglestad, Američanka ze skandinávských rodičů působící již řadu let v Evropě, a 43letý polský basbarytonista, ale i divadelní a filmový herec, Tomasz Konieczny jako Jochanaan. Ten je m.j. držitelem 2. ceny z Dvořákovy soutěže v Karlových Varech 1998 a v zahraničí debutoval rolí Kecala.

Vídeň - Salome na poklopu Jochaanova vězení
Pražská inscenace je koprodukcí Národního divadla s Teatr Wielki - Opera Narodowa ve Varšavě a jejím režisérem umělecký ředitel Polské národní opery Mariusz Treliński. Ten m.j. pracuje na režii Čajkovského Jolanty a Bartókova Modrovousova hradu v Metropolitní opeře a tento dvojprogram bude zanedlouho přenášen v rámci Met in HD. Zásah do výkladu hry je dosti podstatný m.j. v tom, že chování Salome režisér vysvětluje jako důsledek incestu páchaného na Salome jejím nevlastním otcem Herodesem. Navíc Jochanaan se vůbec neobjeví na jevišti a zpívá z orchestřiště a jedna z klíčových scén - tanec Salone se závoji - se nekoná, pouze se promítají záběry z libreta. Zato se pro zvýšení erotického napětí po jevišti tiše prochází urostlý nahý muž natřený černou barvou. Je pravda, že tímto směrem se ubírají současné inscenační postupy a režisér svůj přístup obhajuje tím, že jen tak lze diváka šokovat. No, ale chce to ten divák, když pak dochází k rozporu mezi tím co se na jevišti odehrává a co se zpívá? Není pak těch šoků moc? Nebo je to jen způsob jak povýšit viditelnost režiséra? A potřebuje to divák k zážitku z hudby? Protože ta je výborná. Jochaana zpíval stejný Tomasz Konieczny jako ve Vídni a Salome německá sopranistka Gun-Brit Barkmin, která ji má zpívat také v dalších letošních představeních ve Vídni, a před 3 lety byla skvělou Alžbětou v pražské inscenaci Brittenovy Gloriany.

Státní opera Praha - Gun-Brit Barkmin (Salome)
Tu poslední inscenaci - bratislavskou - jsem upřímně řečeno neviděl. Ale zajímala mne, protože jsem byl krátce před premiérou v Bratislavě a všude visely upoutávky na ní. A tak čerpám z kritik, které jsem četl. Z nich jsem si vytvořil dojem, že i když i toto představení bylo přeneseno do současnosti, nevede to k nelogičnostem a scéna je uměřeně jednoduchá. Zdá se, že šéf opery a dirigent současně měl šťastnou ruku, když zvolil jako režiséra Hanse-Joachima Ruckhäberla, který je sice zkušeným divadelníkem, ale řadu let už se věnuje spíš teorii a výuce a nemá zřejmě nezkrotné ambice se za každou cenu prosadit a šokovat. Klíčovou postavou mezi zpěváky byla bezpochyby skvělá Jolana Fogašová jako Salome, kterou lze čas od času vidět i v pražském Národním divadle.

Jolana Fogašová (Salome) a Anton Keremidtchiev (Jochaan)
Takže shrnuto a podtrženo, muzika nakonec vyhrála všude a režie zůstala v pozadí i tam, kde chtěla šokovat. Ale půjdu-li na Salome znovu, zajedu zřejmě do Bratislavy.


Richard Strauss
Salome

PRAHA
Premiéra 23. října 2014 Státní opera Praha

Hudební nastudování: Heiko Mathias Förster
Dirigent: Heiko Mathias Förster / Jiří Štrunc
Režie: Mariusz Treliński
Scéna: Boris F. Kudlička
Kostýmy: Marek Adamski
Světelný design: Felice Ross
Video: Bartek Macias
Choreografie: Tomasz Wygoda
Dramaturgie: Piotr Gruszczynski, Jitka Slavíková
Orchestr Státní opery

Herodes – Jacek Laszckowski
Herodias – Veronika Hajnová
Salome – Gun-Brit Barkmin
Jochanaan – Tomasz Konieczny
Páže Herodiady – Štěpánka Pučálková
Narraboth – Pavlo Tolstoy
První žid – Josef Moravec
Druhý žid – Aleš Voráček
Třetí žid – Václav Sibera
Čtvrtý žid – Tomáš Kořínek
Pátý žid – Ivo Hrachovec
První Nazaretský – Miloš Horák
Druhý Nazaretský – Ondřej Koplík
První voják – Miloš Horák


VÍDEŇ
Premiera 1972

Boleslaw Barlog | Režie
Jürgen Rose | Výprava

24. ledna 2015
Simone Young | Dirigent
Herwig Pezoraro | Herodes
Elisabeth Kulman | Herodias
Catherine Naglestad | Salome
Tomasz Konieczny | Jochanaan
Norbert Ernst | Narraboth
Ulrike Helzel | Page
Jason Bridges | 1. Jude
Michal Roider | 2. Jude
James Kryshak | 3. Jude
Benedikt Kobel | 4. Jude
Ryan Speedo Green | 5. Jude
Dan Paul Dumitrescu | 1. Nazarener
Clemens Ulterreiner | 2. Nazarener
Alfred Šramek | 1. Soldat
Il Hong | 2. Soldat
Jens Musger | Cappadocier
Daniel Lökös | Sklave

BRATISLAVA
Premiéra: 14. listopadu 2014 v nové budově SND

Hudební nastudování: Friedrich Haider
Dirigent: Friedrich Haider
Režie: Hans-Joachim Ruckhäberle
Scéna: Uwe Kuckertz, Helmut Staubach
Kostýmy:  Ngozi Unamba-Oparah
Choreografie: Igor Holováč

Herodes: Jan Vacík
Herodias: Denisa Hamarová
Salome: Jolana Fogašová
Jochanaan: Anton Keremidtchiev
Narraboth: Tomáš Juhás
Páže: Denisa Šlepkovská
Pět Židů: Róbert Remeselník, Martin Gyimesi, Jozef Kundlák, Ivan Rychlo, Martin Malachovský
Dva Nazaretští: Boris Prýgl, Jiří Zouhar
Dva vojáci: Martin Mikuš, Juraj Peter
Kapadočan: Daniel Hlásny
Otrok: Katarína Flórová

Žádné komentáře:

Okomentovat