Není to však podstatné, protože Má vlast je po všech stránkách mimořádná skladba, která odráží české dějiny a legendy, a kterou někde nějak, i když nejspíš ne celou, slyšela většina Čechů, takže byť klasickou hudbu nemají jako hobby, znají ji. Je o to pozoruhodnější a téměř nepochopitelné, že Bedřich Smetana ji napsal poté, co ztratil sluch (což ovšem Beethoven také). To ale nesnižuje její hudební hodnotu, jinak by tuto šestivětou a téměr 1,5 hodiny trvající kompozici sotva nahrál Herbert von Karajan s Vídeňskými filharmoniky nebo zcela nedávno Nicolaus Harnoncourt s Royal Concertgebouw Orchestra Amsterdam. Kromě roků 1948 a 1952 se na Pražském jaru hraje každoročně, většinou 2x, a francouzský orchestr byl za oněch 68 let teprve třetím zahraničním tělesem s nečeským dirigentem, který se tohoto nesnadného úkolu ujal. Sotva se však kdy podaří dát jejímu provedení větší emocionální náboj než ten, který měl při zahájení Pražského jara v roce 1990. Českou filharmonií tehdy, stejně jako při 1. ročníku, dirigoval světoznámý Rafael Kubelík, který se po letech v emigraci a těžce nemocný vrátil. Tehdy m.j. řekl: "It is my joy to hear this. I always wanted it to sound like this but never really found it with any other orchestra in the world!”
V tomto kontextu je celkem zbytečné hodnotit, zda tempa nebo legata toho či onoho orchestru byla v souladu s tradicí České filharmonie. Francouzský orchestr však zahrál Mou vlast spolehlivě a s chutí.
Kromě dvou provedení Mé vlasti dával orchestr s dirigentem Peterem Oundjianem ještě třetí koncert, a to v úterý 14. května. Na programu byla zvláštní kompozice ve Francii žijícího Kryštofa Mařatky, jehož děd byl známý a určitou dobu také ve Francii působicí sochař Josef Mařatka. Musím říct, že tento guláš zvuků a neartikulovaných skřeků pro orchestr a smíšený sbor, nazvaný "Vábení. Rituál pravěkých zkamenělin člověka", mi nezapadá do kategorie hudba. Přesto jsem lehce zatleskal odvaze účinkujících. O to radostnější byl violoncellový koncert Camilla Saint-Saense, kde jako sólista hrál mladý Victor Julien-Lafferiére, loňský vítěz Mezinárodní hudební soutěže Pražského jara.
![]() |
Victor Julien-Lafferiére |
Žádné komentáře:
Okomentovat