Sir Colin a mozek plný partitur

V polovině dubna zemřel pozoruhodný anglický dirigent sir Colin Davis. Jeho životní příběh je jak z pohádky o chudém chlapci, který se vypracoval.

Vlastně ne jako, ono to tak bylo. Od dětství toužil dirigovat, ale protože byl z chudé rodiny, mohl hrát jen na klarinet, přičemž podmínkou ke studiu dirigování byla hra na klavír. Nevzdal to a postupně se přes poloamatérské dirigování stal ve 30 letech asistentem dirigenta skotského BBC orchestru a po dvou letech přišel průlom, když v londýnské Royal Festival Hall zaskočil za nemocného dirigenta ve hvězdně obsazeném koncertním provedení Dona Giovanniho. Další rok se stal dirigentem a pak i hudebním ředitelem Sadler´s Wells Opera. V roce 1967 se stal šéfdirigentem BBC Symphony Orchestra a v roce 1970 šéfdirigentem v Covent Garden. K tomu byl hlavním hostujícím dirigentem BBC Symphony Orchestra a Boston Symphony Orchestra. Od roku 1983 do 1992 byl hlavním dirigentem Bavorského rozhlasového orchestru (po Kubelíkovi) a také hlavním hostujícím dirigentem Staatskapelle Dresden. V roce 1995 byl jmenován šéfdirigentem London Symphony Orchestra a v této pozici zůstal 12 let, aby se stal prezidentem a taktovku předal Valery Gergievovi.

2009 - Queen´s Medal for Music byla jedna z posledních.
Rytířem řádu Britského imperia byl už v roce 1980.

Na Pražském jaru se objevil v roce 1977. Tehdy padesátiletý dirigoval London Symphony Orchestra. Znovu byl s LSO na Pražském jaru v roce 1997, a v roce 2005 hráli na zahajovacím koncertu Smetanovu Mou vlast. Její nahrávku lze také koupit. Vedle Smetany nahrál s LSO i Dvořákovy symfonie 6 - 9.

V únoru loňského roku byl v Praze naposledy a dirigoval 2 koncerty České filharmonie.

Pokud nedirigoval, bylo vidět, že je to starý unavený muž. Za dirigentským pultem však ožil. Sám ale tvrdil, že ČF je k dirigentům striktní, a to, že se nakonec usmívali považoval za vítězství. (Někteří kritici ovšem tvrdí, že mu vyšli vstříc, kdy viděli, jak se trápí.)

Colin Davis byl charismatický pohledný člověk a ženám bezpochyby nebyl nesympatický. Tady třeba je vidět, jak o 30+ let mladší a pohledná americká mezzosopranistka Susan Graham klečí u jeho nohou.

A byl plodný nejen jako dirigent, ale i jako muž. Jeho dvě manželství přinesla celkem 7 potomků, z nichž 5 dobře ovládá hudební nástroje. Dvě z jeho dětí provozují hudbu profesionálně. Vloni přiznal, že jeho největší radostí je, když se u něj doma sejdou, hrají smyčcový kvartet a on jim vaří. V mládí byl dosti bouřlivý, zvláště ve vztahu k orchestrům, k stáru to byl moudrý a laskavý muž. On sám však tvrdil, že ne on, ale orchestry se změnily. Zatímco třeba LSO byl v 50. letech něco jako pánský klub a on s nimi musel bojovat, příchodem žen do orchestrů se atmosféra změnila a tvrdost se stala kontraproduktivní. Navíc výrazně stoupla úroveň muzikantů a řada věcí, včetně i takového Svěcení jara, se nemusí detailně zkoušet.

Co říci, když se člověk dívá na takovýto úhledně uzavřený život? Asi že je štěstí, když někdo může takto naplnit léta, která mu byla vyměřena. Ani ne tak pro něj osobně, sám tvrdil, že život dirigenta je plný potupy, ale pro ty, koho osloví. Jako důkaz toho, že člověk dokáže víc než pustit si do mozku přitroublý TV seriál a nanicovaté zprávy. Že když má štěstí na geny, může mít hlavu plnou partitur, které prostřednictvím orchestru rozdává lidem jako krásu a radost. Což se ovšem neobejde bez obrovské vůle a často i vyčerpávající dřiny.

A dva červnové slavnostní koncerty LSO na počest Colina Davis bude dirigovat tak trochu sám, prostřednictvím svého syn Josepha Wolfe.