Il Boemo, Luks a Ursula

Praví čeští vlastenci říkají Il Divino Boemo, ale to si vymyslel až Jakub Arbes. Jinak tenhle pan Mysliveček z Melantrichovy 13 napsal na 30 oper a jednou z nejúspěšnějších byla Olimpiade z roku 1778. Od roku 1763 žil v Itálii, největších úspěchů dosáhl v Neapoli. V Bologni se stal členem Accademia Filarmonica a tam se také seznámil s otcem a synem Mozartovými, kteří tam v roce 1770 strávili téměř 3 měsíce. S Leopoldem se spřátelil, Wolfgang, který byl o 19 let mladší, si ho považoval. Hlavně jim však slíbil, že zařídí objednávku na operu z Neapole, což se mohlo sotva stát, a také se nestalo, a poté vzalo letité přátelství za své. Jak moc bylo velké lze odvodit z toho, že ze 1400 dochovaných dopisů, které Mozartova rodina napsala, se jeho jméno objevilo ve 28. V každém případě však Mysliveček ovlivnil Mozartovu hudbu. Podobně jako jiné barokní a raně klasicistní opery, začala se po 1. světové válce uvádět i Myslivečkova díla, a Olimpiade patří mezi nejoblíbenější.

Ve spolupráci s pražským Národním divadlem se jejího nastudování ujal tým Ursula Hermann a Václav Luks. Režisérka již ve Stavovském divadle úspěšně inscenovala Mozartovy opery La clemenza di Tito (26 představení, 2006-10) a La finta giardiniera (11x, 2008-9). Dirigent zase s Collegiem 1704 připravil Handelovu operu Rinaldo, která se hrála 21x v Praze (2009-12), ale protože šlo o koprodukci, také v Luxembourgu, Rennes, Caen a posléze v lednu 2011 i v Opera Royal de Versailles.

Václav Luks a Ursula Hermann

 Uvedená jména spolu s výběrem zpěváků dávala reálný předpoklad, že půjde o mimořádné představení. Přesto však z něj málem sešlo, protože v miliardovém rozpočtu ND se najednou nenašlo potřebných 5 mil. Nakonec byla pár dní před premiérou podepsána dohoda se soukromou nadací Bohemian Heritage Fund, jejíž duší je JUDr. Pavel Smutný, jež chybějící prostředky doplnila a díky tomu se 2. května konala 1. premiéra, o 3 dny později druhá a včera, tedy 6. května první repríza. S dalšími zatím divadlo nepočítá.

Zvláštní rozruch nastal, když vešlo ve známost, že premiéru navštíví generální ředitel milánské opery La Scala. Jinak většinově kulturní ignoranti, zvláště mezi politiky, se mohli přetrhnout, aby se tam dostali také, před divadlem vítal hosty pan Burian, který ředitelem teprve bude, v divadle pak ředitel prozatímní, a chyběl už jen vyhozený ředitel, na což by měl možná nárok, protože stále pobírá plat. A vyhozený šéf opery Rocc, který ony peníze v rozpočtu nenašel, a nyní píše hanlivé otevřené dopisy ministryni kultury, seděl v lóži vedle šéfky sekretariátu paní ministryně, která se nezúčastnila. Ještě, že dosud není vybráno ono avizované kolektivní vedení opery, ti by museli vytvořit uvítací špalír v Rytířské ulici.

Což jsou jen drby dokreslující atmosféru. Protože samotné představení bylo skutečně mimořádné, a to ve všech ohledech. Promyšlená režie, jednoduchá, perfektně nasvícená scéna, nepobuřující kostýmy. Skvělý výkon orchestru a dirigenta, což pro ty, kdo je znají z koncertů, není rozhodně překvapení, ale pan ředitel z La Scaly to neopomněl zdůraznit. Vynikající sólisté, které lze sotva jednotlivě rozebírat, přesto mi nedá, abych nevyzdvihl alespoň Simonu Houda-Šaturovou, která je již dlouho skvělá, ale po prosincovém úspěchu bruselské Traviaty jakoby dostala křídla, a to nejen v pěveckém projevu. Jistěže by se i nějaké minus našlo, také jsem neviděl o něco slabší druhé obsazení, ale o to snad nejde.

Simona Houda-Šaturová (vpravo) a Raffaella Milanesi

Ovace byly dlouhé, přestože obecenstvo bylo téměř "normální", radost vyzařovala z hlediště i jeviště, opon bylo mnoho, prostě byla to "bomba", jak říkali Luksovi muzikanti vycházející po představení z divadla.

Bezprostředně poté najely na Ovocný trh tři mohutné kamiony, které zřejmě odstěhují scénu do Francie, protože za týden se hrají další 2 představení v Caen, pak v Dijonu a v Luxembourgu. Tato 3 divadla jsou také koproducenty inscenace. A je pravděpodobné, že opera se dostane i do Opera Royal de Versailles, protože pozvání s příští operou, jakmile nějakou nastuduje, dostal Josef Luks již po Rinaldovi přede 2 lety. Škoda, že ND s dalším představením nepočítá. Protože by určitě stálo za to, vidět ho podruhé. Ale jezdit proto do Versailles...

PS: Jen tu uvaděčku v přízemí vpravo, co doporučila divačce, jejíž místo po přestávce někdo zasedl, aby si to s tou paní vyřídila, tak tu bych z fleku vyhodil.