Původně baletní hudbu napsal 31letý Stravinský, který už třetí rok žil mimo Rusko, pro představení baletní skupiny Ruský balet. Ta působila od roku 1909 v Paříži, sdružovala špičkové ruské tanečníky, choreografy a výtvarníky, a zorganizoval ji a 20 let vedl hudební manager Sergej Ďagilev. Pozoruhodné na tom je, že do Ruska přinesli v průběhu 19. století vrcholný balet právě francouzští baletní mistři, především Marius Petipa, pod jejichž vedením vznikly choreografie, které jsou dodnes základem klasického baletu. Avšak Ruský balet svým moderním a komplexním pojetím hudební, taneční a výtvarné složky znamenal pro Francii, a později pro celý svět, kulturní šok.
Premiéra Svěcení jara se uskutečnila 29. května 1913 v krátce předtím otevřeném pařížském divadle Théatre des Champs-Elysées pro téměř 2000 diváků jako součást baletního večera. Ovšem jak hudba Igora Stravinského, tak i choreografie Václava Nižinského byly natolik nové a nezvyklé, postrádající krásné melodie a brutálně zdůrazňující rytmus, že pro konvenční část publika se ukázaly byly neúnosné. Premiéra proto byla spojena s velkými emocemi a kraválem, Stravinský utekl z hlediště, tanečnice slzely, v orchestřišti s 99 hudebníky přistávalo, co měli diváci po ruce, přívrženci a odpůrci se vzájemně napadali, a teprve zásah policie, která vyvedla asi 40 nejaktivnějších vzbouřenců, přinesl relativní klid. Jak to asi vypadalo je vidět ve filmu Coco & Igor z roku 2009.
 |
| originální Nižinského choreografie Svěcení jara |
Následujících 5 repríz a navazující představení v Londýně už však proběhlo bez větších problémů. Svěcení jara představovalo pro soubor zlomové představení a s podobnou reakcí publika se nesetkal až do konce svého působení v roce 1929, kdy Sergej Ďagilev zemřel. Jak mimořádným souborem Ruský balet byl ukazuje to, že jeho člen Serge Lifar (1905-1986) se stal v následujícím roce, kdy mu bylo teprve 25 let, šéfem baletu pařížské opery, který vedl téměř 30 let. Další člen souboru, Gruzínec Giorgi Melitonovitch Balanchivadze neboli George Balanchine (1904-1983), byl zakládající osobou amerického baletu, a konečně Dame Ninette de Valois (1898-2001), která také působila u Ruského baletu, byla po roce 1930 klíčovou osobou anglického baletu a baletního školství a až do roku 1963 stála v čele Královského baletu.
Druhým fenoménem byla obdivuhodná postava Igora Stravinského (1882-1971), Optimista, pedant a hypochondr, který si nechal preventivně odoperovat slepé střevo, komerčně velmi zdatný skladatel, klavírista a dirigent, společensky úspěšný dříč, roajalista, tabakista až do otravy nikotinem, který se současně léčil z tuberkulózy, muž z americké poštovní známky. Alma Mahler o něm tvrdíla, že jí a Werfela v Americe navštívil, a když oni dva strávili noc u skleniček, poslal jí druhý den kytici, která skrývala lahev vodky. Byl držitelem francouzského i amerického občanství a všeobecně uznávaným novátorským skladatelem. Svěcení jara je bezpochyby jeho klíčovým dílem a jednou z nejvýznamnějších skladem avantgardní hudby 20. století. Jaký obrovský zlom tato hudba znamenala, a jakým tempem se vyvíjela hudba na počátku 20. století si lze představit, uvážíme-li, že o pouhých 20 let dříve byla napsána Dvořákova Novosvětská. A Mahlerova 5. symfonie přesně uprostřed tohoto časového intervalu. A jsou to 3 úplně jiné světy.
 |
| Igor Stravinsky |
Ve Stravinského tvorbě lze vidět několik značně odlišných fází počínaje folklorním obdobím, přes okouzlení jazzem těsně po 1. světové válce, dlouhé období neoklasicismu, až po dříve odmítaný Schonbergovský serialismus. Přestože seznam jeho skladeb je pestrý a rozsáhlý, mezi nejznámější patří baletní hudba. Stravinský žil od 22 let ve Francii, Švýcarsku a USA, pohřbít se však nechal na Benátském ostrově-hřbitově San Michele. Tam, kde je pohřben i Sergej Dagilev.
Ale zpátky ke Svěcení jara. Mluvím o něm jednak proto, že za měsíc a něco uplyne 100 let od premiéry. A také proto, že během dvou týdnů je díky internetu možné živě shlédnout 3 koncertní provedení. 11. dubna přenášela medici.tv koncert Orchestre National de Lyon s Leonardem Slatkinem, 21. dubna to budou Berlínští filharmonici se Simonem Rattlem na www.digitalconcerthall.com, a 22. dubna přenáší Concertgebouw jubilejní koncert orchestru Mariinského divadla s Valerijem Gergijevem. Pozoruhodná příležitost porovnat 3 špičkové dirigenty při řízení skladby, jejíž vyznění je na dirigentovi mimořádně závislé. Američan s ukrajinskými kořeny, Rus se severoosetinskými kořeny a Angličan s českou manželkou a napůl českými potomky. Jisté je jen to, že vždy to bude zcela mimořádná záležitost.
Žádné komentáře:
Okomentovat