Je fantastické, jakou cestu ušla genetika od poloviny minulého století. Před 70 lety byl učiněn velký objev, že totiž deoxyribonukleová kyselina je základem dědičnosti. Před 60 lety mladík James Watson a o něco starší Francis Crick analyzovali šmouhy na rentgenových snímcích krystalů DNA a došli k závěru, že její terciární struktura je dvoušroubovice (Nature, 25.4.1953). Nobelova cena v roce 1962 je neminula. Nezávisle na tomto objevu byl krátce nato zjištěn i správný počet lidských chromozomů, tedy 46.
Lehce odbočím a řeknu, že mladík Jan Klein z Mikrobiologického ústavu ČSAV shrnul dosavadní znalosti genetiky do 400stránkové knihy "Molekulární základy dědičnosti", která vyšla v roce 1964 a fascinovala mne. Jan Klein sice Nobelovu cenu nedostal, zato v roce 1968 emigroval a v letech 1977 až 2004 byl ředitelem Ústavu Maxe Plancka pro biologii v německém Tübingenu.
V době, kdy odcházel do světa, tedy koncem 60. let, byla izolována první restrikční endonukleáza, která štěpí řetězec DNA ve zcela specifických místech a spolu s DNA ligázami, které naopak katalyzují spojování řetězců, umožňují provádět klíčové reakce molekulární genetiky. Dnes je známo okolo 3000 restrikčních endonukleáz a cca 600 jich je dostupných komerčně.
V 80. letech pak byly zvládnuty techniky genové manipulace, které umožňují vnést do mikroorganismů rekombinantní DNA obsahující na př. gen pro produkci insulinových jednotek, ale i řady dalších bílkovin a jejich masovou produkci.
Geneticky modifikované neboli transgenní rostliny jako soja a kukuřice přináší vyšší výnosy, i když také velký a mnohdy iracionální odpor, zvláště v Evropě.
V září 1990 byla oznámena první genová terapie, jejimž důsledkem bylo zlepšení poruchy imunity po vnesení kritického genu do bílých krvinek pacienta.
V říjnu 1990 byl spuštěn velkorysý projekt, při němž 2000 badatelů zkoumalo lidský genom. Trvalo 13 let a stálo 3 mld. $, než byly rozluštěny 3,2 mld. písmen genetické abecedy. To bylo zveřejněno právě před 10 lety, tedy 14. dubna 2003. Od znalosti počtu chromozomů tak člověk dospěl k rozklíčování lidského genomu.
Což ovšem teprve otevírá dveře k poznání funkce jednotlivých genů v organismu. Protože znát strukturu genomu je jako mít text v cizím jazyce, kterému nerozumím. Velikou výzvou proto je snaha získat informace o funkci jednotlivých genů in vivo a dostat tak souhrnný obraz o působení genů v organismu.
Chtěl bych nahlédnout na svět za dalších 70 let. Je sice jisté, že záhadu života člověk nemá šanci rozluštit, stejně jako záhadu vesmíru. To jsou nekonečna, kterým se můžeme blížit, ale jejich tajemství budou stále nekonečně daleko. Jenomže ta cesta je nesmírné dobrodružství ducha, které otevírá stále nové Pandořiny skříňky. Je ovšem nemálo jedinců, pro které vrcholným dobrodružstvím ducha je držkovka a pivo.
A tím se dostávám k tomu, co jsem si nechal na závěr. Metody molekulární genetiky mají své místo i v kriminalistice a jsou nepostradatelným instrumentem detektivních příběhů. Umožňují i nejrůznější srovnávací analýzy, třeba kolik slovanských genů nese echt Němec a naopak. Dokonce se podařilo zjistit, že v kódu Homo sapiens sapiens je až 4 % genů člověka neandrtálského. Občas se mi zdá, že u některých jedinců je to mnohem více.
Žádné komentáře:
Okomentovat