Jak moc nás ohrožuje věda?

Příkladů nepoctivosti lze kolem sebe vidět denně přehršel, zvláště co se oblasti politiky týče. Já sice ostřeji vnímám ty hrůznosti zleva, ale jsou i na opačné straně. A jaksi všeobecně je přijímáno, že je to sice hanebné, ale patří to k věci, má-li být vybojováno dobro.

Ovšem ve vědě to je považováno za téměř nemožné. Proto tak šokuje případ pana doktora Karla Bezoušky, který nejspíš před 20 lety publikoval závěry postavené na nereprodukovatelných výsledcích, na kterých vybudoval svou kariéru v Mikrobiologickém ústavu ČAV, která ho vynesla až do křesla profesora a vedoucího katedry biochemie na přírodovědecké fakultě staroslavné pražské univerzity Karlovy a přinesla mu i mezinárodní uznání. Tragikomická představa ctihodného profesora plížícího se nocí do cizí laboratoře, aby vyměnil vzorky v lednici, je hodna anglických humoristických románků a la Den zkázy v Britském muzeu či přímo Vražd v Midsomeru. Džentlmenský pan profesor Koštíř, který před 60 lety katedru zakládal, se jistě obrací v hrobě. Navíc je tady ve hře pořádný balík ve formě grantů a osud osob na tohoto pána, dnes odevšad vyhozeného, napojených.

Přesto v celé věci vidím jistou nespravedlnost. Zatímco zde se od vědy vyžaduje absolutní přesnost a reprodukovatelnost, jsou činnosti, a říká se jim také věda, kde se dá víc na názor, a přitom souvisí s částkami o několik řádů vyššími než představují granty pana Bezoušky.      

Vezměme třeba příklad, kdy se bojuje o to, aby ve staletí kultivovaném prostředí Evropy vznikl prales, který tam kdysi bezpochyby byl, i za tu cenu, že na jistou dobu, třeba pár desetiletí, tam nebude nic. To vše ve jménu vědy, a stojí to rozhodně mnohem víc. A to už nemluvím o tom, kolik set miliard stojí praktické důsledky vědy, která se opírá o pochybný hokejkový graf.

A nakonec si nechávám vědu starého Marxe a jeho pokračovatelů, která kromě ještě o pár řádů vyšších vícenákladů na existenci lidstva stála i desítky, možná stovky milionů lidských životů.

Přesto je každý den někde na zeměkouli jaro, a aniž bych chtěl pana Bezoušku obhajovat, také vztah Michaelise a Mentenové naštěstí není ohrožen.* A když se člověk napřímí a zvedne hlavu k obloze, přináší to prý duši optimismus.

* Pro nezasvěcené nejde o citový vztah, ale základní rovnici enzymové kinetiky.