Co se Mahlera týče, byl to nejspíš velký srdcař. Už na své první štaci v Lublani roku 1881 vzplál láskou k plavovlasé mladičké sopranistce Johanně Richter, a když přišel o 3 roky později do Kasselu, byla tam také. Chvíli to s ním táhla, ale pak mu dala těsně před Vánocemi košem a celé to dopadlo tak, že měl zákaz dělat jí korepetitora bez přítomnosti třetí osoby. Do Mahlerova okruhu patřila i violistka Natalie Bauer-Lechner, která po neúspěšně premiéře 1. symfonie v Budapešti (1889) klečela před ním ve svých 31 letech ve foyer a volala, že je bůh.
Alma o něm zpočátku prohlašovala, že toho Žida, co musí mít každou novou sukni v divadle, nechce, ale pak, v listopadu 1901, k sobě bleskově vzpláli silnou a nefalšovanou láskou. On musel odejet do Berlína, a prostředníka jim dělala jeho sestra, která navíc měla své vlastní želízko v ohni, neboť již nebyla nejmladší a přitom slíbíla, že se o bratra bude starat, dokud se neožení. Povedlo se, Mahler přivedl Almu svižně do jiného stavu a den po jejich svatbě, která se konala v únoru 1902, se vdala i sestra. Manželem byl koncertní mistr opery a přítel Gustava Mahlera. Další Mahlerova sestra se již dříve vdala za jeho bratra.
Alma však přes pouhých 22 let nebyla nepopsaný list. Když jí bylo 18, zachvátila velká vášeň k ní malíře Klimta, který nosil v ateliéru, a nejen tam, tuniku bez spodního prádla, aby byl vždy připraven, což musely být i jeho modelky. Ten odjel za její rodinou k moři, ovšem Alma se svěřovala svému deníčku, který zase sledovala její více než zkušená matka, a ta učinila všemu přítrž. V jejím okolí se objevovali i další, třeba Alexander von Zemlinsky [1], její učitel hudby, o němž prohlašovala, že na jeho „hbité ruce“ nikdy nezapomene.
Ovšem koncem desetiletí narazila v lázních na Gropiuse (jí bylo 29, on byl o pár let mladší) a dostala ho tak, že jí po návratu napsal dopis plný erotiky, a jak z ní byl zpitomělý, tak ho adresoval Mahlerovi. Z toho byl samozřejmě zpitomělý pro změnu Mahler a otřes, který utrpělo jeho sebevědomí, vedl m.j. k tomu, že ztratil „mužnou sílu“, o jejíž návrat se pak pokoušel přítel Freud... A to je jen úvod k jejímu bouřlivému životu, který kulminoval ve 2. desetiletí 20. století. Těsně po Mahlerově smrti pracovala jako asistentka dr. Paula Kammerera, který vyhrožoval, že se zastřelí, nebude-li jeho milenkou. Oskar Kokoschka byl jejich rozchodem vyveden z míry natolik, že si v Berlíně nechal vyrobit její kopii v životní velikosti, se kterou navštěvoval divadlo, a Gropius, když pochopil, jak zvláštní je Alma osobnost, se radši nechal nachytat v hotelu s prostitutkou, aby urychlil jejich rozvod.
Později se její sexuální výboje přetavily ve vášeň k flašce. Když se za války octla v Kalifornii, při první Stravinského návštěvě s ním statečně popíjela celou noc. Ten jí druhý den poslal kytici, v jejímž středu byla lahev vodky. S ní pak byla důvěrná do konce života.
[1] Zemlinsky působil v Praze, kde vzplál ve 43 letech láskou ke své žačce, 15leté Luise Sachsel, ale byl charakter, neboť počkal, až zemře jeho žena a s Luisou se oženil až za 16 let. A dobře udělal, protože když emigrovali do Ameriky, zajištění existence záviselo zcela na ní.
Žádné komentáře:
Okomentovat