Cesar a Kleopatra po 289 letech

Člověk nikdy neví. Georg Fridrich Haendel, Němec působící v Londýně, se rozhodl obohatit tamější hudební život a roku 1720 tam přivedl italskou operu. Čímž si pěkně zavařil, protože angličtí gentlemani si řekli proč Němec a přivedli si na to Itala. A Haendel se propadl. Protože však byl nezmar, napsal 3 opery, které mu vrátily slávu. Jedna z nich byl v roce 1724 Julius Caesar in Egypt. Ještě několik let se Cesar hrál, a pak na 200 let upadl v zapomnění. Od 20 let 20. století se znovu hraje a je nejpopulárnější Haendelovou operou.

V roce 2005 se stala senzací roku  inscenace Davida McVicara v Glyndebourne. Mimo jiné díky mladé a lehce exotické Danielle de Niese v roli Kleopatry, o které londýnské Timesy napsaly, že šlo o "nejúžasnější úspěch v obsazení role v historii festivalu". Byla to opravdu inscenace, která 26letou snědou krásku vykopla na hvězdnou dráhu. Navíc ji zúročila i v manželství se šťastně rozvedeným domácím pánem na Glyndebourne Gusem Christie o 4 roku později. Přitom její obsazení v Glyndebourne bylo zčásti dílem náhody, šlo vlastně o náhradu za onemocnělou Rosemary Joshua, i když ne náhody úplné, protože De Niese již Kleopatru zpívala - v Holansku a pařížském Palais Garnier.

Tatáž inscenace se hrála i o 2 roky později v Chicagu, ovšem mezzosoprán Sarah Connolly v roli Cesara nahradil domácí kontratenor Davida Danielse.

McVicarovu produkci převzala nyní i MET a v celkem 9 představeních obsadila do hlavní role Cleopatry Natalie Dessay. Což na 100 % nevyšlo, protože když Dessay po premiéře krátkodobě onemocněla, přivolal pan ředitel Gelb Danielle de Niese, která byla přes řeku v New Jersey. Oficiální cover je zřejmě Lyubov Petrova, avšak podle operabase.com i de Niese, ač na twitteru tvrdí: "Peter Gelb called me at 11:29... I thought this was a late April Fools joke." To by jí během polední přestávky spíchli všechny ty kostýmy?

Natalie Dessay - arie "Da tempeste"

Spolu s režií, scénou a kostýmy převzala MET z Glyndebourne také 3 zpěváky: irský mezzosoprán Patricii Bardon jako Cornelii, kontratenor Christopha Dumaux jako Ptolemaia (Tolomeo) a Marokánce Rachida Ben Abdeslama v roli Nirena.

...a ještě jednou Dessay jako Cleopatra

Představení 27. dubna zařadila MET do HD vysílání, takže ho bylo možno vidět na vlastní oči i v Praze. Především je třeba říct, že pan McVicar to skvěle vymyslel, protože přece jen poněkud odtažité téma z 1. století před Kristem aktualizoval zasazením do počátku 20. století a spoustou odlehčujících situací, což spolu s hudbou a její interpretací umožnilo téměř 5hodinové představení bez újmy přežít. Pokud jde o interprety, pozornost byla soustředěna na Natalie Dessay, jejíž loňská Traviata byla provázena zdravotními/hlasovými problémy a někteří kritici si na ní pořádně smlsli. Podle mne v sobotu zpívala bez větších problémů, nebereme-li v potaz 2 nepatrná zaváhání ve 2. jednání. Rozhodně představení dozpívala ve skvělé formě. Navíc nenapodobitelná kombinace zpěvu a herectví tuto křehkou a vitální 48letou Francouzku pro takovéto role přímo předurčuje. Výborný výkon podal také Christophe Dumaux jako Kleopatřin bratr, spolukrál a ze zákona manžel, který k neobvykle silnému kontratenoru přidal i komické herectví a sportovní výkony v podobě přemetů a skoků ze země na stůl. Naopak David Daniels jako Cézar sice působil impozantně, ale jeho kontratenor mi připadal poněkud plochý a ne zcela odpovídající roli. Což v žádném případě neznamená, že by nebyl dobrý, a to se týká všech interpretů v opeře vystupujících.

Takže za těch 500 Kč a sobotních 6 hodin to rozhodně stálo.


PS: Jsou ovšem i jiné neotřelé produkce Handelovy opery.