Všeobecně se má za to, že Christoph Willibald Gluck (1714-1787) reformoval operu. Otázka je, jak moc to byl jeho program. Určitě však byl připraven, za což může jednak jeho talent, jednak on sám, a současně byl ve správnou dobu, kdy baroko ztrácelo svůj lesk, na správném místě, za což mohou spíš jeho rodiče. Včera jsem navštívil ve Stavovském divadle 5. představení nové inscenace jeho opery Orfeus a Eurydika, která měla premiéru ve Vídni v roce 1762. Jen na okraj: Mozartovi tehdy bylo 6 let a týden po premiéře Orfea hrál jako zázračné dítě císařovně Marii Terezii. Orfeus je všeobecně považován za Gluckovu nej... operu, v níž současně padla barokní klišé a bravurní serie arií byla nahražena dramatickou linkou děje. Ta je navíc vylepšena tím, že Amorovi se zdá láska Orfeova natolik záslužná, že zařídí, aby byl s poněkud vrtošivou Eurydikou spojen i po její definitivní smrti.
Národní divadlo se k opeře vrátilo po více než 50 letech a režii inscenace svěřilo do rukou scénografa z evropské druhé vlny - Hartmuta Schörghofera. Ten vymyslel rafinovanou konstrukci, která ze sklopných schodů přes celou šířku jeviště dokáže udělat "druhé" patro jeviště, které pak odděluje svět od podsvětí, kde se ve vodě cachtaly furie, a na kterém zpěváci balancovali. Nejspíš jsem nebyl jediný divák, který v takové chvíli víc než hudbu vnímá obavy o zdraví zpěvákovo. Mám pocit, že onen akcent na scénografické fígle vytvořil jistou bariéru mezi operou jako takovou a duší diváka, takže celkový dojem byl poněkud chladný. Navíc divadlo nebylo zdaleka plné a nezanedbatelnou část publika tvořili cizinci, kolem mne třeba 4 malí Mongolové, anglický pár středního věku a 3 staré Němky. A Slovák, ze kterého táhl ani ne snad alkohol, ale už jen myší zápach formaldehydu. Což mi vadilo silně.
Podstatné u opery však je, alespoň pro mne, co hudba? Tak ta zůstala a byla podána s lehkostí a na úrovni. Jak Roman Janál v roli Orfea, tak Marie Fajtová jako Eurydika odevzdali slušnou práci. A už po několikáté mne zaujal sbor Národního divadla (minule při Rossiniho Stabat mater), který zde má jednak poměrně významnou roli režií dobře prezentovanou, jednak zpíval skutečně dobře. Takže konečné vyznění bylo pozitivní. Klidně bych šel podruhé, kdybych měl jistotu, že vedle mne nebude sedět násoska.
A vedle 5 Mozartových oper se Gluck do Stavovského divadla rozhodně hodí. Stejně jako L'Olimpiade Josefa Myslivečka (1737-1781), kterou nastuduje Ursul Hermannová spolu s Josefem Luxem a Collegiem 1704. Scénu navrhne opět Hartmut Schörghofer a premiéra bude letos 2. května, načež se aktéři přesunou do Caen, Dijonu a Luxembourgu. Mezi nimi nebudou chybět Simona Šaturová, Johannes Chum, Raffaella Milanesi nebo Kateřina Kněžíková.
Jo, a když Gluck v roce 1887 zemřel, Mozart se zrovna vrátil z úspěšné premiéry Dona Giovanniho v Praze, a získal po něm uvolněné místo u dvora, i když plat mu byl přiznán jen poloviční. A 17letý Beethoven cestoval poprvé do Vídně, nejspíš kvůli Mozartovi.
Žádné komentáře:
Okomentovat