Jaké bude Rusko v roce 2030?

Současná mezinárodní situace má celou řadu aspektů, z nichž tím hlavním jsou konec konců ekonomické zájmy. Zajímavý pohled na tento problém v Rusku a z Ruska je popsán v článku, který vyšel 19. září v ruském deníku Vědomosti. [1] I když analýza působí celkem objektivním dojmem, naděje na úspěch nové verze reforem se nezdá být vysoká, když si uvědomíme, že 15 let se systematicky dělá opak toho, co reformátoři 15 let požadují. Rusko se pohybuje v uzavřeném kruhu, protože pokud by se reformy realizovaly, ti kdož o nich rozhodují by přišli o moc tak, jako se to stalo po rozpadu Sovětského svazu. Takže kde kdo ví, co je špatně, ale není nikdo, kdo by to mohl a chtěl změnit. Ale co, naděje umírá poslední.

Jaké bude Rusko v roce 2030

Vládní odborníci vymysleli, jak motivovat byrokracie k tomu aby provedla reformy

Co dělat s ekonomikou Ruska příštích 15 let a především jaký má být konečný cíl, o tom jednali odborníci při diskusi Asociace nezávislých center ekonomické analýzy (ARETT) [2]. Práce na Strategii-2030 začala v červenci na žádost premiéra Dmitrije Medveděva po jeho setkání s členy rady vládních odborníků, a v říjnu by měla pracovní skupina předložit premiérovi předběžný plán.
Loni přijatý zákon o strategickém plánování vyžaduje, aby každých 6 let byl zpracován dlouhodobý plán sociálního a ekonomického rozvoje země. Tem pak má být po schválení vládou základem pro tvorbu vládních programů. Nyní Rusko nemá ani oficiální strategii, ani rozvojové cíle. Koncepce dlouhodobého rozvoje-2020 (KDR) schválená vládou na podzim roku 2008 přestala být aktuální bezprostředně po jejím podpisu: globální krize zcela změnila podmínky. Některé z návrhů KDR-2020 připravené odborníky v roce 2012 vláda přijala a realizovala, ale o cílech nebylo rozhodnuto, a dokument zůstal v postavení neformálních doporučení. Společně s "programem Grefa", který byl schválen v roce 2000 a dál se nerozpracovával, i když byl částečně realizován, bude Strategie-2030 čtvrtým pokusem za posledních 15 let formulovat uskutečnitelný program sociálního a ekonomického rozvoje.

Za 15 let tvorby strategií rozvoje tak nedošlo k volbě směru, kterým plout, jednalo se pouze o tom, jak rychle pohybovat vesly, uzavřel člen rady vládních odborníků, děkan Ekonomické fakulty Moskevské státní univerzity Alexander Auzan a dodal "Ale otázka ´kam´, je podle mne klíčová". Právě po Auzanově přednášce o nutnosti stanovování dlouhodobých cílů, dal předseda vlády pokyn k zahájení této práce, řekli "Vědomostem" účastníci červencového jednání. Expertní rada myšlenku podpořila. Součástí nového plánu se mohou stát mnohé stále aktuální myšlenky KDR-2020, ale ta už není strategií ale taktikou. Její horizont je pouze 5 let a dramaticky se změnily sociální, ekonomické a politické podmínky.

Nová smlouva

Zatímco země bezcílně "mávala vesly", směr plavby se několikrát změnil, shrnul Auzan v diskusi ARETTu. Měnila se i společenská smlouva, to je očekávání obyvatelstva na jedné straně a mechanismy moci na straně druhé, což vyvolávalo i změny hospodářské politiky. První společenská smlouva "daně výměnou za pořádek" byla realizována v rámci reforem 2000 - 2003, ale rychle selhala. Ruska zaplavily peníze plynoucí z rostoucí ceny ropy, což změnilo očekávání jak úřadů, tak i obyvatel, t čehož vyplynula druhá společenská smlouva "výměna stability za loajalitu." Příjmy rostly, vláda nezasahovala do soukromých ekonomických záležitostí obyvatel, a občané souhlasili s omezení svých politických práv. Kvůli globální krizi 2008-2009 bylo třeba smlouvu změnit na “nárůst sociálních závazků státu výměnou za loajalitu". To pomohlo státní moci v průběhu volební krize 2011 - 2012, ale špatně se promítlo do ekonomiky, která nebyla schopna tento náklad utáhnout.

Udržovat růst sociálních povinností se nedařilo, a zpomalování ekonomiky, které nastalo, bylo třeba něčím kompenzovat. "Bylo vyrovnáno expanzí prostoru: Abcházie, Krym, Arktida - to je jakási kompenzace za to, že země se pohybuje vpřed stále pomaleji a méně úspěšně." říká Auzan.
Příjmy obyvatelstva klesají, ale to neprotestuje, přestože v roce 2014 se společenská smlouva dramaticky změnila. "Nacházíme se v jiné rovině změny očekávání: "omezování spotřeby výměnou za příslušnost k velké mocnosti, nebo pocit takové příslušnosti," uzavírá Auzan. Ovšem udržovat tuto výměnu je možné pouze novými vojenskými vítězstvími, která jsou plná obrovských rizik nebo velkými projekty, ale na ně chybí peníze, říká. Účinnost nové smlouvy je ještě jeden nebo dva roky.

Past výhybky

Když je situace obtížná, je nutné myslet na budoucnost a klíč hledat především v tom co chceme a kam plujeme, vysvětlil Auzan. Práce odborníků na tvorbě obrazu budoucnosti a Strategii-2030 započala dotazováním samotných odborníků - 124 členů rady expertů, řekl. Ukázalo se, že neplujeme tam, kam chceme, a to ze tří důvodů.

O volbě priorit pro rozvoj země lze usuzovat podle toho, do jakých oblastí investuje. Když byly experti dotázáni, která z oblastí, by měla být podporovány v první řadě, většina z nich - 66% - jmenovala zdravotnictví a vzdělávání. Zvýšení investic do infrastruktury považuje za nutné 57%, do vojenskoprůmyslového komplexu pouze 17%. Toto je to, co je žádoucí. A když byli experti tázáni, které oblasti mají rostoucí podporu ze státního rozpočtu ve skutečnosti, poměr byl zcela opačný. Většina - 59% - se domnívá, že je to obranný průmysl; v růst zdrojů do infrastruktury věří 13%, a do vzdělávání a zdravotní péče pouze 6%. Současným zaměřením investic je vymezena vize budoucnosti, takže se dá vykalkulovat, zde je to "vojenská supervelmoc" (sázka na obranný průmysl), "země chytrých lidí" (sázka na lidský kapitál) nebo "největší země" (rozvoj infrastruktury).

Nicméně pravděpodobnost, že Rusko bude schopno se stát vojenskou supervelmocí, ekonomové vnímají skepticky. Nedovolují to malý a klesající podíl ruské ekonomiky na světovém HDP a technologická omezení. Další dvě možnosti - sázka na lidský kapitál a na využití možností velké rozlohy, rozvoj dopravních koridorů - jsou naopak reálné. Navíc, cíle investování do lidského kapitálu a rozšiřování infrastruktury jsou oficiálně vyhlášeny. Ale peníze tam z nějakého důvodu nejdou. Důvody jsou v krizi důvěry, ukázal průzkum názorů odborníků.

V odpovědi na dotaz, jak se změní důvěra v klíčové instituce, má většina expertů za to, že buď klesne nebo se nezmění, ale rozhodně neporoste. Tak pokles důvěry ve vládu považuje za pravděpodobné 77%, udržení na současné úrovni 20%, a růst 3%. Podobně důvěra v presidenta: pokles 34 %, beze změny 58 % a vzestup 8%. Soudní systém - 49, 48, a 2%. Téměř třetina respondentů uvedla, že klesne vzájemná důvěra lidí, 60%, že úroveň se nemění, a pouze 7%, že bude růst. "Naděje na zvýšení důvěry není”, říká Auzan. Ale důležitým hospodářským skokům předchází  hromadění důvěry - prudké zvýšení sociálního kapitálu.

Důvodem rostoucí krize důvěry jsou představy o skutečných zájmech elit, které přijímají státnická řešení. Zatímco žádoucí horizont je 9-10 let či více, a za současných okolností reálný 5 až 6, většina odborníků je přesvědčena, že skutečné plány jsou tvořeny na maximálně 3 roky. Auzan dochází k závěru: "Jak to funguje: investice do školství a zdravotnictví, když se dostaví výsledek? Bůh ví, je to velmi dlouhá investice z pohledu elit, které mají skutečnou vyjednávací sílu". Proto zůstává žádoucí rozvoj lidských zdrojů jen deklarovaný, a s konečným cílem a současnými zájmy byrokracie nemá nic společného. Šance na podporu infrastruktury je mírně vyšší, pokračuje Auzan. "Jsou to stavební práce, je to možnost různých typů oportunistického chování, existují zde různé zájmové skupiny. A obranný průmysl, tam je vše skvělé. Ten pracuje i politicky a podmínky pro utrácení peněz jsou dostatečně neprůhledné.”

“Rozvojová past" souvisí s tím, že u existujících institucí neexistují mechanismy, které by propojovaly aktuální zájmy a dlouhodobé cíle. Ale když chápeme, jak to je uspořádáno, cestu ven je možné najít, říká Auzan. "Subjektem jakékoli volby jsou elity, které pak podporují svou agendu u jiných skupin obyvatelstva, pro které jsou konkurenčními. A jediná možnost, jak vytvořit udržitelnou strategii založenou na obrazu žádoucí budoucnosti, je najít body konsensu elit ve vztahu k této budoucnosti, a potom, bez ohledu na různé zvraty, bude fungovat základ strategie.

Body konsensu jsou dokonce i u zdánlivě nesmiřitelných oponentů, řekl Auzan a uvedl příklad Alexeje Kudrina, předsedy Výboru občanských iniciativ, a prezidentského poradce Sergeje Glazyeva. Jejich prohlášení o hospodářské politice se diametrálně liší, ale Glazyev přitom navrhuje větší podíl na HDP, investovat do lidského kapitálu, a Kudrin nazývá lidský kapitál hlavní cíl. Ale místo hledání podobných bodů shody názorů dochází k pravému opaku, říká Auzan: "Hlavním problémem země je neschopnost se domluvit, a jeho prvky jsou krátkodobé plánovací horizonty, nízká důvěra a malé skupiny, které rozdělují zdroje."

Mechanismus historické změny

Sladit soukromé zájmy různých hráčů - úředníků, podniků, obyvatelstva - a strategické cíle je možné cestou vytváření "přechodných institucí", nabízí Auzan. Například lidé se více zajímají o vzdělávání a zdravotnictví, a úředníci o zvýšení objemu daní. Přitom investiční zdroje populace v podobě úspor představují asi 30 trilionů, to je dvakrát víc než u státu nebo byznysu, konstatoval Auzan. "Ale za současných podmínek obyvatelstvo nedá ani halíř." Lze však zvýšit přímé daně, což je stejně nevyhnutelné, přitom umožnit "hlasování rublem", to je ponechat na lidech, aby sami volili, kam toto navýšení daní nasměrovat, a současně provést decentralizaci, při níž rozpočty krajů budou zvýšeny. Toto řešení kombinuje zájmy občanů, federálního centra i regionálních elit. Stejně tak působí ve prospěch jak zájmů státu, tak i občanů veřejné penzijní spoření - to je třeba rozvíjet.
Skutečná orientace na lidský kapitál je možná pouze v případě, že se vyjednávací síla lidského kapitálu zvyšuje, tvrdí Auzan: "Potřebujeme instituce umožňující pohodlný život vysoce kvalifikovaných lidí zapojených do vlastního rozvoje a vývoj v zemi.”

Pro rozvoj infrastruktury mohou "propojit "zájmy státu a podnikání mechanismy veřejně-soukromého partnerství. Najít zdroje inovací v oblasti obranného průmyslu je složitější - spotřebitel je nepotřebuje, takže je třeba přijít s "inteligentním manévrem." Soubor podobných opatření dovolí provést historický obrat k “zemi chytrých lidí” nejprve přednostním využíváním prostorových kapacit, a jeho prostřednictvím lidských," říká Auzan.  Ke každému problému se dají nalézt zájmové skupiny - existují vždy," je přesvědčen Auzan.

Poptávka po reformě

Příliš vysoká přítomnost státu v ekonomice při nízké efektivnosti jeho účasti je klíčovým problémem rozvoje, který byl diagnostikován už v "Grefově programu". A o 15 let později se diagnóza opakuje v "Základních směrech činnosti vlády" (ONDP), připomněl v průzkumu ARETT vedoucí Ekonomické expertní skupiny Evsey Gurvich. Problém nadměrného administrativního tlaku pravidelně otevírala i vláda, i prezident, ale tlak jen rostl. Zaměření na rozvoj lidského kapitálu a infrastruktury bylo již součástí KDR-2020, a po krizi ve scénářích rozvoje do roku 2030, které zpracovalo ministerstvo hospodářského rozvoje, ale zůstalo jen prohlášením a nefunguje.

"Proč? Například ve strategii 2020 je uvedeno, že úředníci a byznys mají jednat tak a tak, ale nikde není řečeno, proč by to měli dělat, " říká Gurvitch. Je třeba vytvořit efektivní poptávku po reformě, souhlasí s Auzan, jinak zůstanou na papíře, a ekonomika bude dál stagnovat.

Bez rostoucí ceny ropy je potenciál ekonomického růstu  - 1 až 1,5 % ročně, tedy 2-3 krát méně, než vykazuje světová ekonomika. Podíl Ruska na světovém HDP v roce 2030 se zmenší ze současných 1,7 % na zhruba 1 %, což je momentální úroveň Turecka nebo Indonésie, uvedl Gurvich. Tím se zmenší i možnosti státu. Potřebujeme institucionální reformy a privatizaci ekonomiky, dodal: "Je to těžké.  Ale alternativou je úpadek naší ekonomiky."

Největší zájem o reformy nemá byznys, ale část byrokracie, která se domnívá, že současná situace hrozí rychlými a velkými potížemi a je připravena hledat východisko, řekl Auzan. "Ona je připraven na roli účastníka [reforem]". Očekávání toho, že současná úroveň cen ropy bude trvat dlouho, může přispět k aktivizaci zúčastněných stran, doufá hlavní poradce analytického centra vlády Leonida Grigorjev: "Vysoká cena ropy vypíná mozky."

Pokud se zájmy těch, kdo mají reformy uvést v život neberou v úvahu, neexistuje žádná motivace k jejich realizaci - to je jedna z hlavních příčin selhání reforem a toho, že cíle zůstávají na papíře, vysvětluje federální úředník. To je to, co se stalo se strategií 2020, k jejímuž naplnění byrokracie nepřistupovala dost aktivně, řekl jiný úředník. A při projednávání přístupů ke strategii 2030 je hlavním problémem to, co rozdělujeme, stěžoval si. Ale nestačí jen přerozdělovat veřejné prostředky, potřebujeme vytvořit podmínky pro mobilizaci soukromého kapitálu.

-----------------------------------------------------

[1] Vedomosti - ruský deník založený roku 1999, který vydává finská společnost Sanoma Independent Media spolu s Financial Times a The Wall Street Journal. Struktura akcionářů se však v dohledné době změní, protože podle zákona z roku 2014 nesmí cizí společnosti vlastnit více než 20 % akcií ruských medií.
[2] ARETT - nezisková organizace založená v roce 2002 patnácti hlavními ruskými expertními společnostmi (think-tank). Dnes představuje 52 členů a pozorovatelů.