Mistři od Attersee

Salzkammergut je oblast v Horním Rakousku se spoustou ledovcových jezer, hor a horských údolí, ve které se odjakživa těžila sůl. Pro Habsburky, kteří oblast ve 13. století zdědili, to byl výhodný byznys a také předmět válek se salzburským knížetem-arcibiskupem. Sůl se vozila na sever po solných stezkách a kvůli ní bylo prioritou i vybudování koňky z Gmundenu do Budějovic. Ovšem když Rakousko získalo Halič se solnými doly ve Věličce a hlavně tam vybudovalo železnici z Vídně, alpská sůl ztratila význam. Ale to už pomalu začala do Solné komory pronikat turistika. Prvními "rekreanty" byli členové císařské rodiny, kteří si v Bad Ischl vybudovali honosné sídlo. Když pak byla postavena železnice Vídeň - Salcburk, přicházeli další členové vyšších kruhů. Později přibylo připojení do Bad Ischl přes Gmunden a v roce 1882 byla vybudována spojka k Attersee.

Attersee je největší z jezer Solné komory, je 16 km dlouhé a 4 km široké, a už v roce 1869 brázdily jeho hladinu parníky, které obstarávaly dopravu návštěvníků do dalších středisek na jeho březích a na léto se tam začínali přesouvat členové majetnějších středních vrstev a uměleckých kruhů z Vídně. V roce 1893, kdy se u jezera poprvé objevil šéf Hamburské opery Gustav Mahler, už oblast opanoval čilý turistický byznys. Skladatel se ubytoval ve Steinbachu am Attersee v Gasthof Föttinger. A nejen tam trávil čas obdivováním přírody, ale napsal tam i významnou část 2. a 3. symfonie. A aby se zbavil hluku a vyrušování v hotelu, kde ho doprovázela milující a pečující sestra a také milující violistka, důvěrnice a obdivovatelka Natalie Bauer-Lechner, nechal si na břehu jezera postavit malý domek, kam se uchyloval, aby mohl nerušeně skládat. Odešel odtamtud v roce 1896 spíše pro neshody s novým nájemcem hotelu, než že by se mu místo omrzelo. ale domek se dochoval, je obnoven, a slouží jako lákadlo hotelu. Dnes by odtud ovšem Mahler prchal rychlým krokem, protože domek je obklopen karavany a křik se ozývá ze všech stran.

A jestli tam pojedete, zkuste si pak poslechnout některou z Mahlerových symfonií a vybavit si přitom modravé jezero a štíty hor, které ho obklopují. Uslyšíte ji určitě jinak, než jste zvyklí. Mně se to aspoň podařilo hned druhý den v Salzburgu.

Pro úplnost je třeba dodat, že takové mahlerovské domky existují celkem tři. Druhý je u vily na břehu jezera Wörtersee nedaleko korutanského Klagenfurtu, kterou Mahler nechal postavit v roce 1900 (to už byl 3 sezóny šéfem vídeňské Hofoper) a naposled ji navštívil v roce 1907, kdy tam zemřela jeho dcera. V následujícím roce se uchýlil do třetího domku v jihotyrolském Toblachu.

Pár let poté, co dal Mahler Solné komoře vale, přišel na břehy Attersee jiný významný příslušník rakousko-uherských uměleckých kruhů. Byl to malíř Gustav Klimt, autor dnes vůbec nejdražších obrazů, kterými se obchoduje ve světových aukčních síních. Za jeden z nich by se v Praze dala postavit třeba nová Národní knihovna, protože dosahované ceny vystoupaly vysoko přes 100 milionů dolarů. Klimt je hlavní postavou vídeňské secese a nejznámější z jeho díla jsou především pozoruhodné ženské portréty, vlisy namalované pro beethovenskou výstavu v pavilonu Secession, vlisy pro palác Stoclet, nástěnné obrazy v Uměleckoprůmyslovém muzeu a řada dalších. Ne tak známá je jeho opona v karlovarském divadle. Ale významnou, přestože někdy trochu opomíjenou součástí jeho tvorby je asi 50 krajin, z nichž 40 vzniklo na březích Attersee.

Před několika lety bylo v jednom z těchto míst, Attersee am Attersee, otevřeno Klimtovo centrum s vtipně uspořádanou expozicí, která nabízí spoustu málo známých informací o Klimtových letních pobytech zde. A také pozoruhodný filmový dokument ukazující krajinu kolem jezera prolínající se s jeho obrazy těchto míst a podkreslený hudbou Mahlerových "atterseeských" symfonií. A aby byl obraz

Gustav Klimt:

Emilie Flöge (1902)

úplný, na jiném místě jsou vidět filmové záběry stařičkého mocnáře, který střílí na divokou zvěř tak zběsile, že mu pomocníci nestačí podávat nabité pušky.

Pokud jde o Klimta, jeho situace byla ještě horší než Mahlerova. Ten si k jezeru vozil 2 ženy, zatímco Klimt měl závazků mnohem víc. Především se po smrti otce staral o matku a 2 neprovdané sestry, se kterými bydlel. Potom se zavázal, že bude pečovat o dceru svého zemřelého bratra. Sám od sebe se staral o vdovu po něm - Helenu Flöge, ale především její sestru Emilie, o níž zřejmě pečoval komplexně. S některými trávil léta u jezera, s jinými odtamtud jen korespondoval. To byly hlavně jeho modely - matky jeho dětí Maria Ucicky a Marie Zimmermann.

Těch 16 let u Attersee strávil Klimt jen na několika málo místech. Jakýmsi centrem, kde se scházelo mnoho přátel byla Villa Paulick v Seewalchen, kam se přiženil Hermann Flöge, bratr Emilie. Klimt sám však až do roku 1907 pobýval v dnes již neexistujícím Brewery Inn v nedalekém Litzlbergu, kde vytvořil celkem 20 obrazů. Dalších 10 pak v letech 1908 - 12 ve Ville Oleander v Kammeru a ještě 10 v letech 1914 - 16 ve Forester´s House v osadě Weissenbach. Idylické soužití s rodinou Flöge zřejmě poněkud narušila skutečnost, že v roce 1912 zdánlivě už vybouřený padesátník počal syna (a pak ještě další 2 děti) s teprve 16letou Consuellou Camillou Huber. Leč vztah s Emilie byl natolik pevný nebo Emilie byla tak tvrdá, že když Klimt v roce 1918 zemřel, zdědila polovinu jeho majetku.

Ale vraťme se ještě k jeho obrazům. Jsou skutečně nádherné, a chtělo by se je sem všechny vpravit. Což by nebylo zcela fér a navíc většinu z nich lze najít na webové stránce KLIMTmuseum.