Putin? Klín klínem...

Putinova zahraniční politika bývá hodnocena jako úspěšná. Při bližším pohledu je však tento úspěch jen zdánlivý. Každý krok, který v této oblasti udělá, znamená ve skutečnosti průšvih, jenž se jeho původce snaží zamaskovat dalším rozhodným krokem, který by byl nepředstavitelný, pokud by se tato politika řídila nějakými zásadami. Relativní úspěch maskování je výsledkem toho, že jeho jednání postrádá jakékoli jiné principy kromě proveditelnosti. Logika Putinových kroků proto nezřídka bývá v rozporu s logikou kroku předcházejícího. Proto také se mohlo stát, že americký prezident Bush mu v roce 2001 uvěřil, neboť je nepředstavitelné, aby politik v kterékoli demokratické zemi si dovolil bez rizika pádu do bezvýznamnosti takovéto názorové veletoče. Ostatně je kontrolován svou stranou a opozicí.

Výsledkem tohoto vytloukání klínu klínem je to, že ochranou Saddáma nakonec (přes dočasné spojenectví se Chiracem a Schroderem) ztratil důvěru celého západu poté, co oni dva pánové odešli. Schrodera ovšem štědře zaplatil, takže zůstali přáteli. Po 5 letech následovalo napadení Gruzie pod vylhanou záminkou a vytvoření dvou pidistátů, což prakticky žádná země nepodpořila. Sázkou na primitivního demagoga Chaveze, včetně trapných vojenských provokací v Karibiku, sebezostuzování pokračovalo a nakonec mu bylo k ničemu, protože Venezuela, kterou zdědil Chavezův řidič, se ekonomicky zcela propadla. Námluvy s Kubou poté, co přišla o venezuelské dotace, mu překazil Obama. Bratření s Kaddáfím ve snaze obnovit pouta z dob SSSR skončilo fiaskem.

krásné sny na polštářku "Miluj Rusko" s obrázkem VV Putina 

Napadení Ukrajiny přes trapné mlžení mělo za následek vyřazení nebo útěk z velkých mezinárodních formací (G8, Parlamentním shromáždění Rady Evropy), zcela zmrazena byla i spolupráce s NATO. Přátelství s Tureckem hlásané vloni na podzim skončilo dřív než skutečně začalo, s Řeckem Putin rovněž nepochodil, v Itálii se opírá o tak odiózní figuru jako je vilný stařík Berlusconi, který chodí z trestu pomáhat do starobince, ve Francii o krajní pravici Le Penové. A prudký obrat od rádoby sofistikovaně zdůvodňovaného napravování křesťanského světa k námluvám s BRICS a především s Čínou, a vlastně zcela zásadní změna státní filosofie rozhodnutá jednou osobou, je úkrok velmi nejistým směrem. Pozice Ruska v BRICS je vymezena 10% podílem na souhrnném HDP i počtu obyvatel společenství, takže v porovnání se "západním" spojenectvím si moc nepolepší. Zásadní výhody Ruska jsou 3: velikost, zásoby surovin a jaderné zbraně. První dva faktory však současně znamenají riziko, zvláště ve vztahu k Číně. Řádově menší počet obyvatel, 5x menší HDP a prázdná, leč na suroviny bohatá Sibiř sousedící s Čínou nevěští dlouhodobě nic dobrého.

A jako další půlobrat nyní Rusko svolává svět na pomoc v boji proti Islámskému státu v Sýrii. Tam ovšem (podobně jako tomu bylo v Iráku) celé roky blokuje jakékoli řešení situace, pokud nezůstane u moci jejich dědičný chráněnec Assád. Ten se ovšem dostává do téměř neřešitelné situace a ztrácí rozhodující pozice v zemi, takže potřebuje podstatně větší pomoc než dosud. A Rusko vyzývá západ, aby se s ním spojil. Na čem? Snad na pomoci Assádovi proti Islámskému státu. Ovšem západ v Sýrii už dlouho vede proti Islámskému státu leteckou kampaň, pravda, nepříliš úspěšnou a problém nespočívá v nedostatku letadel. Mohou další letadla, tentokrát z Ruska, situaci zvrátit? Nebylo by to pak spíš připojení Ruska k aktivitám západu než naopak? Nebo tam chce Putin poslat pozemní armádu? Lze očekávat, že tímto způsobem se Putin pokouší otupit ostří problémů souvisejících s Ukrajinou, kde momentálně klesá napětí. Před zasedáním VS OSN se bude tvářit jako zachránce světa. Po zkušenostech s Putinovým Ruskem se každý soudný člověk musí ptát: na jak dlouho? Jako před olympiádou propustil své prominentní politické vězně a po ní si utrhl Krym a spustil boje na východu Ukrajiny. Existuje někdo, kdo mu uvěří?

Problém je v tom, že se znovu potvrzuje smutná zkušenost, kterou přineslo 20. století, že masy lidí jsou pomocí cílené propagandy relativně snadno manipulovatelné a diktátoři Putinova (Stalinova, Hitlerova, Castrova... atd.) typu jsou schopni z nich vytvořit společnost, která nejen že není schopna se bránit, ale prokazatelného lháře naopak dokáže fanaticky podporuje.

Je tragické, že i v zemích jako je Česko, nachází takovéto jednání určitou podporu. Ať už podplaceni, vydíráni nebo díky nemoci z moci, kterou ztratili, ho podporují nejen politické trosky od Klause přes Filipa až po Vyvadila, ale i stále aktivní politici včetně prezidenta. Ale soudný občan si musí nezbytně položit otázku: lze tomuto čekistickému lovci naaranžovaných amfor a milovníkovi zvířat uvěřit třeba jen to, že se Putin jmenuje?