Emerson kvartet je už téměř 40 let známka kvality a za pár let se dotáhnou na Smetanovo kvarteto, které vydrželo hrát 45 let nebo České kvarteto - 43 let. Jsou to vesměs šedesátníci, tedy až na violoncellistu Paula Watkinse, který je takřka o generaci mladší a přestože je s kvartetem teprve třetí sezónu, působil dojmem stmelujícího článku souboru. V jeho výrazu se odrážely pocity a radost z hudby, což není jev příliš častý, konzervativní puristé tvrdí, že tvář má být soustředěně kamenná, ale nejčastěji je to vidět právě u violoncellistů. Určitě nejen mne také zaujalo, že oba houslisté jsou rovnocennými partnery a po přestávce si pozice vyměnili. Název Emerson se váže ke jménu Ralph Waldo Emerson, což byl v 19. století unitářský duchovní, esejista, básník a filosof. Proč právě on sice nikde nerozebírají, ale není asi složité to pochopit, pokud si o něm něco přečtete.
Koncert ovšem zahájili ne jako kvartet, ale duetem pro housle a violu, který Bohuslav Martinů napsal v roce 1947 pro sourozence Josepha a Lillian Fuchsovy, vynikající americké houslisty a profesory Juilliard School, a protože měl možnost ovlivnit jejich přístup ke skladbě, a jejich nahrávka se zachovala, lze si zhruba představit, jak svou skladbu vnímal Martinů. Ostatně violista Lawrence Dutton je žákem Lilian Fuchsové. Je pozoruhodné, co na malém prostoru - 2 nástroje a 3x5 minut - dokázal Martinů vykouzlit. A to psal skladbu v době, kdy se zotavoval z těžkého úrazu a sužoval ho problém jak zaplatit léčení, takže se nakonec soudil se svým největším americkým podporovatelem a přišel o jeden ze zdrojů obživy, problémy mu přinášel jakýsi manželský trojúhelník, ve kterém žil a váhání, zda se přece jen nevrátit do Čech. Čím víc slyším Martinů, tím víc obdivuji jeho práci, kterou musel být přímo posedlý.
Druhou skladbou byl Ravelův kvartet z roku 1903. Mnohými obdivovaný, leč já musím říct, že není úplně podle mého gusta, trochu ve mně vyvolával dojem stále poletujícího motýla a pointilistického obrazu. To je mi trochu málo. Ale možná by to chtělo se do skladby více vposlouchat.
Po přestávce pak soubor zahrál notoricky známý Dvořákův Americký kvartet. Zahrál ho nejen technicky skvěle, což asi sotva mohlo být jinak, když ho hraje už desítky let, ale s vysokou emoční naléhavostí, která dělá z dobré muziky velký zážitek. V takové chvíli mi připadá trochu absurdní to, že lidé po skončení koncertu tleskají a tleskají, a muzikanti přidávají. Ve mně takové okamžiky vyvolávají spíš potřebu vypadnout a v klidu si ten zážitek uložit pro horší časy. Místo toho musím poslouchat nějaké noty, které vlastně nedávají smysl a jen ho rozmývají. Přídavky by měli hrát spíš ti, kdo nestačili během koncertu předat své sdělení. :-) Ale Emerson Quartet je zcela oprávněně stále hodnocen jako jeden z nejlepších smyčcových kvartetů na světě, má desítky nahrávek, včetně Amerického kvartetu z roku 1990 a vedle dalších ocenění i 9 cen Grammy, a ten nemá potřebu něco dohánět.
Celý koncert sympaticky a celkem skromně uvedl klavírista Ivo Kahánek, který je v tomto roce kurátorem komorní řady, a sám vystoupí ve čtyřech z šesti koncertů. Zatím se zdá, že se nebude opakovat chyba z loňského roku, kdy byly Dvořákovy rané skladby zbytečně konfrontovány s vrcholnými díly jiných významných skladatelů, což ne vždy vyznělo v jeho prospěch. Ale možná šlo kurátorovi jen o pravdu, nic než pravdu.
Dvořákova Praha 2015
8. září 2015 Dvořákova síň Rudolfina Praha
Zahajovací koncert komorní řady
Emerson String Quartet
– Eugene Drucker (housle)
– Philip Setzer (housle)
– Lawrence Dutton (viola)
– Paul Watkins (violoncello)
program:
– Bohuslav Martinů: Tři madrigaly pro housle a violu, H. 313
– Maurice Ravel: Smyčcový kvartet F dur
– Antonín Dvořák: Smyčcový kvartet F dur, op. 96, B. 179 „Americký“
Žádné komentáře:
Okomentovat